Z popela

[Pedrito]

Vánek

Co psát?

V hlavě ticho
Minulé vyznělo
Mnohé zapoměno

Jen jiskřičky popela
jen v abstrakci chmýrka
Fénixova
Voláním obrazotvornosti
viděn je řád

Jako dítě si hrát
jako vítr na západ i východ
severu pjet o zahradách jihu
a jihu o jarním tání

Neusínej má Paní!

Svět by to bolelo
Z popela dechem
z abstrakce ticha

rozfoukej tón

[Pedrito]

V dotecích

Nikdo není držitel řádu pravdy
To je divoká květina
A pokusem se ji dotknout, uchopit
uvadá před očima
Je to jako dotknout se doteku
já se dotékám a frrrrrr
lístky odlétnou v dál
tak hurá za nimi
Furt a furt do nekonečných obzor
Ne, ty musíš číhat v tichu, ani nečekat
a ona se ukáže, vtiskne neviný polibek
nesmíš se ani pohnout
neb každá myšlenka na ní, ji vyplaší
Žádná pýcha, žádná zásluha
Ovine tě, jako Matka
a ukojí zbytky tvý žízně