Praxe

[Pedrito]

Já jsem intuitivně nechtěla mít  s duchovnem nic společného. Ale nakonec jsem byla donucená.

Aha, tohle je důležítá rada:

y) Nemluv o sobě, nepiš o sobě. Živil bys tím svůj egoismus a ješitnost.

No, ale koukni, že i Mistři o sobě mluví, i když třeba těm začínajícím říkají tuto radu. Je to pro ně dobrá rada. Pro tuto onu chvíli. Nelze si nevšimnout, že v projevech Mistrů je mnoho jevících se rozporů a paradoxů, vysvětlování, když se přece nemá vysvětlovat a být tišší... Jenže jak se to hledač má dozvědět, a ten a ten a ten a to a to a to...

Když jsme byli třeba na přednášce Mistra, tak jsme to pak probírali. A každej slyšel něco jiného, to co slyšet potřeboval... Ale když jsem si to třeba pustil po letech, už jsem taky slyšel něco jiného než tenkrát

[Pedrito]

Výborná je "zenová mysl".

Žák se Mistra třeba na něco zeptá a Mistr mu dá odpověď.
A pak se Mistr žáka zeptá na to samé a jak to vidí... A žák zopakuje, co mu Mistr řek, páč už je mu to přece jasné, už se cítí v Nirváně...
A Mistr mu dá za ucho.
 

[Pedrito]

Já jsem intuitivně nechtěla mít  s duchovnem nic společného.

To já taky ne byl jsem zarytě nevěřící a jak někdo mluvil o Bohu atd, tak jsem prchal. Úplně mi to drásalo bubínky. Do meditace jsem taky nešel s obrázkem toho, co tam najdu. Když má člověk představu, čeho chce dosáhnout, dosáhne jen "realizace" té představy, stane se pro něj skutečností.
 

[Petra]

No, ale koukni, že i Mistři o sobě mluví, i když třeba těm začínajícím říkají tuto radu.

To je rada pro pokročilé. Začátečník nemá moc co o svých duchovních zážitcích vyprávět. Navíc právě Mistři mohou mít duchovní pýchu.

Podle mne je ta rada výborná a důležitá.

[Pedrito]

Vzpomínám si, jak u mě všechno začalo. Měla jsem dlouhodobě náročný život, pak se to nějak uklidnilo, ale místo toho, abych si mohla říct konečně mám klid, tak se stalo to, že jsem najednou vnitřně neměla pro co žít, dokonce bych to nazvala posttraumatický syndrom. Měla jsem to postavené tak, že nemít děti, tak to tady zabalím.

A vůbec dodnes nechápu, kde se to ve mně vzalo, ale já i když jsem neměla takový ten vnitřní motor žít, tak jsem každý večer poděkovala za jídlo, za střechu nad hlavou a tak a to naprosto bezdůvodně, nikdy předtím jsem to nedělala. No a pak jsem v září 2020 onemocněla nějakou virozou a začala jsem trpět nespavostí a začaly se dít věci, úplnej fičák, mě chvílema až hrabalo, děly se mi různý nadpřirozený věci a tak...úplně se to ve mně proměnilo. Ty dva roky to byla fakt jízda.

On lotos roste z bláta, a tu otevře své plátky...

[Pedrito]

To je rada pro pokročilé. Začátečník nemá moc co o svých duchovních zážitcích vyprávět. Navíc právě Mistři mohou mít duchovní pýchu.

Podle mne je ta rada výborná a důležitá.

Rada to je vynikající. Ale opravdový mistr už prostě pýchu nemá. Možná hrdost. Nevím už který Mistr řek, "Jediný rozdíl mezi mnou a vámi je, že já vím kdo jsem, vy to ještě ne zcela víte. Kráčíte k tomuto poznání. Jiného rozdílu mezi námi není."

[Miroslav]

To je rada pro pokročilé. Začátečník nemá moc co o svých duchovních zážitcích vyprávět. Navíc právě Mistři mohou mít duchovní pýchu.

Podle mne je ta rada výborná a důležitá.

Je fakt, že zpočátku jsem třeba něco světelného nebo "vyššího" zažíval a zůstávalo to ve mně a když jsem to někomu sdělil, tak to zmizelo, přestalo.  A ten princip je, že se egíčko na tom při tom sdílení automaticky popáslo jako na všem jiném, co se zdaří a tím se to zase vrátilo do "normálu".

Pan Tomáš nám říkával -
"Víš jak poznáš, že jsi sešel z cesty?
že se ti začne všechno dařit"

Trungpa zase říkal:
"Zklamání je nejlepší vůz"

Je to tvrdá cesta, pokud je to cesta za Pravdou a Poznáním.
Nic nezískáme, všechno ztratíme. 

A tak prost strachu a vší naděje... "Budiž pozdraveni, všichni takto jdoucí"

A nejhorší je, že se přitom adeptovi otevírají ty taumaturgické síly.
Musí chodit se zbytky ega jak na minovém poli a nic kromě Pravdy samé si nepřát, protože cítí, že by se to vyplnilo a už by se do toho zamotal a ego by pod rouškou dobra a spravedlnosti ožilo a chopilo se této moci.
A také říkával obrazně pan Tomáš - vedle posledních dveří k Bohu jsou hned vedle dveře, které vedou rovnou do pekla.
To jsou ta pokušení Ježíše na poušti, Buddhy a dalších

[Paradoxy]

To je rada pro pokročilé. Začátečník nemá moc co o svých duchovních zážitcích vyprávět. Navíc právě Mistři mohou mít duchovní pýchu.

Podle mne je ta rada výborná a důležitá.

Rada je to určitě důležitá, pokud člověk na ,,svých,, zážitcích lpí a bere je za důležité.

[Pedrito]

Je fakt, že zpočátku jsem třeba něco světelného nebo "vyššího" zažíval a zůstávalo to ve mně a když jsem to někomu sdělil, tak to zmizelo, přestalo.  A ten princip je, že se egíčko na tom při tom sdílení automaticky popáslo jako na všem jiném, co se zdaří a tím se to zase vrátilo do "normálu".

Pan Tomáš nám říkával -
"Víš jak poznáš, že jsi sešel z cesty?
že se ti začne všechno dařit"

Trungpa zase říkal:
"Zklamání je nejlepší vůz"

Je to tvrdá cesta, pokud je to cesta za Pravdou a Poznáním.
Nic nezískáme, všechno ztratíme. 

A tak prost strachu a vší naděje... "Budiž pozdraveni, všichni takto jdoucí"

A nejhorší je, že se přitom adeptovi otevírají ty taumaturgické síly.
Musí chodit se zbytky ega jak na minovém poli a nic kromě Pravdy samé si nepřát, protože cítí, že by se to vyplnilo a už by se do toho zamotal a ego by pod rouškou dobra a spravedlnosti ožilo a chopilo se této moci.
A také říkával obrazně pan Tomáš - vedle posledních dveří k Bohu jsou hned vedle dveře, které vedou rovnou do pekla.
To jsou ta pokušení Ježíše na poušti, Buddhy a dalších

Musí mít na té cestě to autíčko individuality funkční kontrolku, že vůbec jede. Kdo ho řídí? No přece jááá
A pozorovatel na zadním sedadle aby ho furt upozorňoval, vlevo, vpravo, přidej, uber plyn...
 

[Pedrito]

Je fakt, že zpočátku jsem třeba něco světelného nebo "vyššího" zažíval a zůstávalo to ve mně a když jsem to někomu sdělil, tak to zmizelo, přestalo.  A ten princip je, že se egíčko na tom při tom sdílení automaticky popáslo jako na všem jiném, co se zdaří a tím se to zase vrátilo do "normálu".

Je to součástí cesty, nějaký ty mystic stavy. Jen si z toho člověk nesmí udělat Nirvánu.

[Paradoxy]

Ty mystické stavy nemusí být jenom pozitivní...i takové se můžou stát.

A taky v nich může být schované ponaučení.

[Pedrito]

Ty mystické stavy nemusí být jenom pozitivní...i takové se můžou stát.

A taky v nich může být schované ponaučení.

Jedna moje kamarádka začala z ničeho nic slyšet myšlenky druhých, ale vůbec o to nestála, si to představ...
Asi rok se tím trápila a nemohla s tím nic dělat, pak to zas zmizelo. Říkala, že to byla ta nejhorší zkušenost, co jí kdy potkala.

[Petra]

Je to tvrdá cesta, pokud je to cesta za Pravdou a Poznáním.
Nic nezískáme, všechno ztratíme. 

Čím výš se člověk dostane, tím větší pád mu hrozí. Proto je důležité pořád bdít.

Dokud je tělo, tak je i malé já, na které se může zase něco "nabalit" - a ego je znovu na světě.

Proto považuji ta doporučení od pana Tomáše za velmi důležitá.

E. Tomáš:

Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína.


Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby.

 

[Paradoxy]

Jedna moje kamarádka začala z ničeho nic slyšet myšlenky druhých, ale vůbec o to nestála, si to představ...
Asi rok se tím trápila a nemohla s tím nic dělat, pak to zas zmizelo. Říkala, že to byla ta nejhorší zkušenost, co jí kdy potkala.

Muselo to být těžké.