Poezie

Založil Pedrito, 2024-02-12 09:41

Předchozí téma - Další téma

0 Uživatelé a 1 Host prohlíží toto téma.

Pedrito

Vánky, vánky odkud jdete?
Tichý, tichý vůní splav.
Maják skály z proudů plete,
tam musíte objímat,
života šat.

Pedrito

To vše je idea.
Jména, vědění slov, co dělaj' tvary.
Tímhle děláš ty formy, v tý svý mysli.
Přebírání tam slov moudrých, co podprahově říkaj',
"pusť nás ze své klece, dej nám svobodu.
A my se proměníme ve vánek tónů (vibrací)
a zkropíme tě deštěm beze jména,
co smeje tvůj léta budovaný tvar.
Tvé poznání omeje, odplaví prach (práh),
řekou do ztracena."
Větší ticho a větší oceán, neuchopitelný.
Žádné slovo, a přesto píseň ticha,
již ne tvoje, JE tebou prázdný.
Jen píseň ticha, slyšení,
a tehdy znovuzrození.

Pedrito

Láska netahá moudra z paty
ani z textů moudrých.
Sama tím světlem je.
Ne svázaná myšlenkou,
sám svit, žár sám.
Ne fyzická, ne mentální.
Ohně zář.
Ne jiskra ideji, nýbrž plamen,
ne žhnoucí uhlík.
Žhavá pec.
V ní kov teče jak řeka, zlato, drahokamy,
které zakalí v nebeském chladu,
v černé modři.
A z divoce jiskřivých démantů,
jenž sis ponechala po kapsách,
rozfouká nový oheň.
Nemůžeš ji zmizet,
aniž by tě nepolíbila
a nevzala ti vše.

Pedrito

Čistá duše toho moc nenamluví.
Inspiruje k tomu hlasy svých těl.
Za vzácných chvil utišení jejich osobností,
jimi protéká její světlo,
i slova jsou tehdy paprsky.
Nepatří jim však, nelze spoutat svit.
Když to uděláš a sevřeš dlaň mysli,
chytit jej, chytíš jen chiméru.
A ona ti zazpívá jinou píseň,
chytne a sevře tě v ní.
Ochočí si tě a
bude ti šeptat o sladkosti
a věčné kráse.
Ale bude to jen sen.

Pedrito

Slyšel jsem píseň těla
Která zněla, jako
zatajený dech.

Obrazy od Michelangela
A Dantovo níž,
do pekla vzdech.

Studánka hledá žízeň,
a najde, ve vlasech mechů,
světlušek třpyt.

Vílo, malovaná v prostor
barvami smyslů.
Královno sil.

Bohyně strun a dlaní.

Neukloním-li se,
jak mě napojíš?

Ještě neodcházej, neleť
stopou jisker hvězd,
jsem moc unavený

nemohu chytit tvůj vítr,
nejtižší zvuk.

Pedrito

No, nějak už sem nad tím klimbal. Tak dám ještě
jednu verzi. :-)

Pedrito

Slyšel jsem píseň těla
která zněla
jako zatajený dech.

Obrazy od Michelangela
a Dantovo níž
do pekla vzdech.

Studánka hledá žízeň
a najde tě
ve vlasech mechů

Světlušek třpyt.

Vílo!

malovaná v prostor
tuhami smyslů.

Královno sil.

Bohyně doteků a strun.

Neskloním-li se k tobě
jak mohu utišit žízeň?

Ještě nechoď
neleť stopou jisker hvězd
jsem tuze znavený.

Nemohu chytit vítr
tvůj vír
nejtišší akord
rým.

Šepot schovaný v tóny
třesoucím tichem trnu
že tě políbit smím.

Paradoxy

Jo, tahle varianta je hezčí :)

Pedrito


Pedrito

Veslujem v člne polmesiaca
Do vĺn noci veslá ponáram
Malý voz sa furmanovi stráca
Trilkuje mi komár z konára

Dnes je Mesiac voľajaký bledý
Po oblakoch siaha obloha
Erató k nám prišla na posedy
Aj ona je bledá, úbohá

Seje Luna svetlo, ale chabé
Uzamkol sa strážca majáka
Na duši mi čierna mačka pradie
Znenazdajky komár zakráka

Z Božej vôle aj motyka strelí
Preto je s ním stále veselo
Zahrá Mesiac Múze na činely
Mne dopadla hviezda na čelo

Dionýzov tyrs si vrtím v dlani
Vije sa mi vinič po tele
Erató sa lúči na svitaní
Veterný mlyn vodu nemelie

Zlatistý čln kormidlujem k brehu
Premieňa sa vinič na víno
Môj Anjel je neustále v strehu
Ženie furman kone dolinou

---

https://www.belobog.sk/odputanie/

Pedrito

Věčnost

Kdo radost k sobě připoutá,
otrhá křídla života.
Kdo ale radost políbí v letu,
rozbřesk věčnosti zažije tu.

Kdo radost pojistí si klíči,
okřídlený život zničí.
Kdo ale radost políbí v letu,
v rozbřesku věčnosti ožije tu.


-William Blake-
Překlad: Zdeněk Hron

Paradoxy

Ano, to je přesně ono :)

Pedrito

Beránek

Beránku, kdo tě stvořil?
Víš vůbec, kdo tě stvořil?
Žít ti dal a napást se
u potoka na louce?
Oblékl tě radostí
z jemné vlny nejhustší?
Dal ti hlas, jímž hlaholí
šťastně všechna údolí?
Beránku, kdo tě stvořil?
Beránku, víš vůbec, kdo tě stvořil?

Beránku, já povím ti,
Beránku, já povím ti:
Používá jméno tvé,
sám si říká beránek.
Nezná pýchu, nezná hněv,
stal se malým děťátkem.
Dítě já, ty beránek –
jeho jméno nosíme.
Beránku, buď požehnán!
Beránku, buď požehnán!


- William Blake - Zdeněk Hron -