Taková malá knížečka o hinduismu (základy)

[Pedrito]

Kolik je upanišad se přesně neví – každá védská škola si totiž
vytvořila vlastní upanišadu, která se pro ni stala věroučnou
tezí.
Védských škol bylo podle starých pramenů 1180, takže i
upanišad by mělo být tolik – ale není tomu tak, známe
podstatně méně škol.
Existuje s jistotou více než 100 upanišad, ty se stále vyvíjejí,
neboť i existující školy se vyvíjejí.
Tematicky se zabývají především naukou o átmanu –
především pak sansárou (cyklem zrození, smrti a znovuzrození).
Nejobsáhlejší upanišady jsou Brhadáranjaka a Čhándógja.
V češtině k dispozici 3 výbory z upanišad:
- Dušan Zbavitel: Upanišady. Praha, 2004.
- Rudolf Janíček: Světlo upanišad. Liberec, 1998.
- Petr Kadula, Praha 1990.  (Ten je za mě Top, ale vyšlo to jen v malém ofsetu, takže nesehnatelné).

[Pedrito]

Mezi védské texty patří také purány (tj. stará díla):
18 knih náboženských "dodatků" k védám.
Psané jsou v dvojverších (podobně jako nevédské eposy
Mahábhárata a Rámajána).
Vznikaly mezi léty 400–900 n.l.
Jde o jakési "encyklopedie" hinduismu.
Většinu jich sepsal Vjása, některé se tématem i koncepcí blíží
védám – nejde však přímo o komentáře jako u bráhmanů
(tedy o jakési jejich upřesnění), nýbrž o tematicky nezávislé spisy
čerpají z mýtů a legend. Takže z tohoto hlediska jsou blízké
také oběma staroindickým eposům.
Popisují např. množství nebí a pekel, kde duše po karmickém
soudu přechodně setrvává, aby v nich odčinila či zakusila
zasloužené odměny či tresty, než následuje její další zrození.

[Pedrito]

Např. Bhágavata Purána se zabývá následujícími 10 tématy:
stvořením vesmíru, částečným stvořením, planetárními
systémy, Božskou ochranou, podnětem ke stvoření, výměnou
Manuů, vědou o Bohu, návratem k Bohu, osvobozením a
nejvyšší dokonalostí.
Podle purán byl u stvoření vesmíru přítomen had:
v nekonečnu nebytí nebylo nic než prázdný prostor, tisícioký a
vševědoucí Višnu spočíval na těle obrovského stočeného hada
zvaného Anata (tj. nekonečný čas), jenž tkvěl svinut ve
vodstvách všeprostoru během dlouhé "noci bytí" – tzn. že
vesmír existoval ve své latentní podobě rozpuštěn v nebytí a
čekal na své zhmotnění – k tomu dal impuls Višnuův
prvopočáteční pohyb, načež se ujal své role Brahma, který
zhmotňuje nebytí do rozrůzněného bytí. Ve svou existenci
vstoupily 3 síly: brahmašakti (tvůrčí proces), višnušakti
(udržovatel řádu a rovnováhy) a šivašakti (princip zániku jako
předpoklad nového vzniku).

[Pedrito]

Setkání těchto 3 sil (3 gun) bylo vyjádřeno zvukem AUM (A je
Brahma, U je Višnu, M je Šiva). AUM se stal výrazem
kosmického principu (v souladu se sanskrtskou fonetikou se A
a U pojí v Ó, proto se mantra AUM přepisuje jako Óm, ale
správně se vyslovuje Aum). ÓM je prvopočáteční zvuk –
nejvyšší mantra vibrující plodivou silou, silou ochrany řádu i
silou vůle k naplnění smyslu života.

[Pedrito]

Podle jednoho mýtu byl Brahma se svou tvorbou nespokojen,
protože sice byla zhmotnělá a mnohotvará, ale nehybná a
mrtvá – teprve Višnu jí dodal život a pohyb. Načež se ti dva přeli
o prvenství při aktu tvoření. Vtom se objevil zářící sloup a
vystoupil z něj Šiva a oznámil jim, že všichni tři jsou pouze
atributy jednoho jediného brahma a jejich úkolem je
spolupracovat na tvůrčím procesu.

[Pedrito]

Dále existuje posvátná nevédská literatura:

Obsahuje mnoho tradičních spisů – od gramatiky a
etymologie až k medicině, filosofii apod.
Patří sem i dva velké eposy, každý z nich má svého
legendárního autora, oba však byly rozšiřovány
dalšími autory o četné drobnější příběhy i mýty.
Byť je Mahábhárata rozsáhlejší (nejobsáhlejší epos na
světě), řadíme Rámajánu na první místo, podle chronologie
příběhů i jednotlivých postav.
Oba eposy velmi napomohly šíření a zlidovění hinduismu
a pasáže z nich bývají často dramatizovány a uváděny při
hinduistických slavnostech.
Dnešní mladí Indové si oblíbili jejich komixová zpracování.

[Pedrito]

RÁMAJÁNA

Příběh Rámova života ("Rámova cesta")
Legendární autor: světec Válmíki.
Poustevník – dle legendy seděl v lese v lotosové pozici a
meditoval, až kolem něj vzniklo mraveniště – když pak
meditoval o mantře "RAM", byla mu zjevena Rámajána.
Je tedy (stejně jako Mahábhárata) božského původu (jsou
v nich patrny rysy původního védského náboženství).
Válmíki poté začal Rámájanu vypravovat (byť byl sám
jednou z postav eposu).
Už ve 4. stol. př.n.l. recitovali pěvci u královských dvorů
pasáže z Rámájany.
Dnešní podoba má 24 000 dvojverší, skládá se ze 7 částí.

[Pedrito]

Hlavní dějová linie Rámajány.

Vládce Kóšalského království Dašaratha (sever Indie pod
Himalájemi) se rozhodl předat trůn svému nejstaršímu synu
Rámovi (jeden z avátarů boha Višnua). Hned jak dospěl
dověděla se to však od své zlé služebné jedna z králových
manželek Kaikéjí (matka Bharatova) a na naléhání služebné si
vyprosila od chotě splnění jakýchkoli dvou přání, což jí kdysi slíbil.
Přání: korunování jejího syna Bharaty a vyhnání prince Rámy
na 14 let z království.
Zdrcený král musel vyhnat Rámu na 14 let do lesního
vyhnanství, odešla s ním i jeho manželka Síta a bratr Lakšmana.
Po jejich odchodu král zemřel žalem – vlády se mezitím chopil
Rámův a Lakšmanův bratr Bharata, byť matčiny úklady zavrhl a
vyhlásil, že trůn Rámovi po uplynutí 14 let vrátí.
Ráma, Síta i Lakšmana pak žili v lesích, kde Ráma ochraňoval
poustevníky před démony.

[Pedrito]

Král démonů Rávana (obr, 10 hlav a 20 paží, utiskoval bohy) měl
sestru Šúrpanakhu, které se Ráma zalíbil. Nabídla mu sňatek, on
však zdvořile odmítl – rozhodla se Sítu sežrat, aby Ráma
ovdověl. Lakšmana jí však uťal nos a uši, načež utekla lesem do
paláce svého bratra Khary, a žádala pomstu.
Ten vyslal proti Rámovi 14 démonů, Ráma je však pobil, a tak se
ho vypravil zabít sám: složil armádu 14.000 rákšasů (démonů) a
vytáhl proti Rámovi – Ráma zabil všechny rákšasy i s Kharou, s
výjimkou jednoho, který prchl do Rávanova paláce, kde mu vše
vypověděl, včetně Rámovy a Sítiny lásky.
Rávana nařídil jednomu rákšasovi, aby se proměnil ve zlatou
gazelu – ta odlákala Rámu i Lakšmanu, mezitím přišel Rávana k
Sítě v podobě potulného askety, naléhal na sňatek, nakonec ji
unesl ve svém nebeském voze na ostrov Lanka.
Bratři marně hledali Sítu po celém kraji, až došli do sídla
opičího krále Sugríva, jehož rádce Hanumán je k němu uved.

[Pedrito]

Hanuman slíbil, že místo Sítina únosu vypátrá, pokud Ráma
porazí jeho bratra, který mu vzal trůn v jeho sídle.
Když to Ráma učinil, vyslal Sugríva vojsko opic a medvědů v čele
s Hanumánem, aby pátrali po Sítě, ale po celé Indii ji nenašli.
Až na jižním mysu se dověděli od ptáka, že ji Rávana unesl na
Lanku – Hanumán přeskočil oceán a Sítu našel v harému
Rávanova paláce (odolávala Rávanově návrhům jen díky tomu,
že ji nemohl znásilnit – po znásilnění nebeské víly na něj
Brahma uvalil klatbu, že při dalším znásilnění se mu rozletí hlavy
na tisíc kousků).
Po návratu se Ráma s Hanumánovým vojskem vydal Sítu
osvobodit, přes oceán postavili most a na Lance zaútočili na
Rávanův palác.
Nastala předlouhá bitva – Ráma nakonec skolil Rávanu
Brahmovým šípem, zbylí rákšasové se rozprchli.

[Pedrito]

Když se však Ráma konečně setkal se Sítou, sdělil jí, že se k
němu už nesmí vrátit, když tak dlouho pobývala v domě cizího
muže.
Zdrcená Síta přikázala Lakšmanovi, aby připravil pohřební
hranici, a když byla zapálena, vkročila do ní – z plamenů
vystoupili hlavní bohové v čele s Brahmou a ujistili Rámu, že
Síta je zcela nevinná, neboť jde o pozemské vtělení bohyně
Lakšmí (choť boha Višnua).
Bůh ohně Agni vynesl Sítu z plamenů a předal ji Rámovi
Bůh Indra mu slíbil splnit jakékoli přání – Ráma si přál, aby
všichni bojovníci z jeho strany obživli.
Po návratu domů se stal Ráma Bharatovým spoluvládcem.

[Pedrito]

Ač Ráma věděl, že Síta zůstala neposkvrněna, fakt, že strávila
tak dlouhý čas s jiným "mužem", na ni vrhal v jeho očích stín
zneuctění, a tak ji nechal odvézt do pustevny ke světci
Válmíkovi, kde porodila jejich 2 syny.
Světec Válmíki je naučil zpaměti Rámajánu, kterou složil, aby
chodili po Indii a zpívali ji.
Doslechl se o tom Ráma a nechal si je zavolat, načež poznal,
že jsou to jeho synové.
Přijal Sítu zpět, ta požádala Matku zemi, aby ji na důkaz její
čistoty pohltila – a tak se stalo.
Ráma truchlí nad ztrátou a sám umírá
V 90. letech byl v celostátní indické TV odvysílán hraný
seriál Ramayanam o 50 dílech.
Rekordy ve sledovanosti, ihned po skončení opakování – viz
YouTube (stačí zadat "Ramayanam").

[Pedrito]

MAHÁBHÁRATA

Velký boj Bharatovců ("Velká Bharatiáda")
Nejobsáhlejší epos světa.
Má 110.000 dvojverší rozdělených do 18 knih
Ilias a Odysea dohromady mají pouze 27.000 veršů, texty
Starého i Nového zákona by se do ní vměstnaly 15x
Jako 19. kniha k ní byla později připojena genealogická
skladba Harihanša ("Rodokmen Hariho", tedy Višnua).
Popisuje vznik vesmíru, legendární osudy Kršny a dalších
Višnuových inkarnací.
Celý epos je v evropských jazycích k dispozici jen v překladu
do angličtiny, větší části do ruštiny a francouzštiny.
Dochoval se ve 2 verzích (severní a delší jižní), které se od
sebe liší řadou detailů.

[Pedrito]

Seskupení textů různého stáří, myšlenkového zaměření i původu.
Epické jádro pochází nejméně ze 4. stol. př.n.l. – jde o
rámcový příběh, doplňovaný dalšími příběhy, mýty, bajkami,
podobenstvími (včetně stručného převyprávění Rámajány).
Ústřední válečný příběh však byl ústně tradován již mnohem
dříve, základní pasáže odpovídají ještě védské tradici (např.
tehdy ještě významný bůh Indra) a pocházejí patrně z doby
kolem 1.000 př.n.l. – tvoří čtvrtinu eposu.
Poté epos prošel mnoha dalšími úpravami, vsuvkami a
dodatky – svou nynější podobu získal ve 4. stol. n. l.
Nejstarší (stejnojmenné) filmové zpracování pochází z roku
1920 ještě coby němý film, následně vznikla filmová
zpracování v hindštině (1933, 1965), tamilštině (1936) a jiných
jazycích, popularitu získal indický TV seriál z let 1988–1990, se
sledovaností 75% dospělých diváků v Indii.

[Pedrito]

V roce 1985 měl v Avignonu premiéru film Mahábhárata podle
dramatizace Jean-Claude Carrièra v režii Petera Brooka (5,5
hod.), následná divadelní podoba objela mnoho evropských i
amerických divadel (v Praze byla podle této dramatizace
uvedena inscenace v Divadle ABC, do češtiny přel. Nina
Vangeli na sklonku 80. let).