Rány osudu

[Miroslav]

Dělám to, co chci. To chtění se bere z mé osoby. Já jako osoba mám nějaké preference a podle toho jednám. Nezlobím se, píšeš to dobře. Mám se obhajovat, že mi některé věci vadí a jiné se mi líbí?

Určitě žádné obhajování - čistě odpověď na otázku. Neděláš nic špatně - ani když ti něco vadí není špatně. Tak co obhajovat? Naopak to může být dobře, když ti něco vadí - příležitost něco poznat, uvědomit si.
Když mi něco vadí, tak hned sleduji proč mi to vadí, čemu to vadí a hned vidím nějakou tu osobní závislost, která se ozvala a která tam ještě byla schovaná.

[Pedrito]

Mě nevadí, že teď jsou v jihlavě celý léto koncerty! Kdysi mi to nejen nevadilo ale miloval jsem to.

[honzam]

Je to všechno moc krásně vysvětlené (bez ironie). Jenže tohle kočky neřeší. Prostě jedou automaticky na svých pravěkých instinktech a to, i když jsou jako archoni nadopované božskostí. To, že mi něco vadí, je stejně božské jako to, že se mi něco líbí. Není potřeba to nějak složitě opravovat, případně se to překonfiguruje samo.

V tomhle stojím za vostalpetrem a jeho "wu wei" postojem. Nechávám všemu maximálně volný průběh, jinak bych se stával závislým na hledání závislostí.

[Pedrito]

Je to všechno moc krásně vysvětlené (bez ironie). Jenže tohle kočky neřeší. Prostě jedou automaticky na svých pravěkých instinktech a to, i když jsou jako archoni nadopované božskostí. To, že mi něco vadí, je stejně božské jako to, že se mi něco líbí. Není potřeba to nějak složitě opravovat, případně se to překonfiguruje samo.

V tomhle stojím za vostalpetrem a jeho "wu wei" postojem. Nechávám všemu maximálně volný průběh, jinak bych se stával závislým na hledání závislostí.

Kam myslíš že to dospěje? Ať už jako ďàbel, bůh, anděl... Omlová tě, že nevíš co se deje... Ale nenazývej se prosím bohem.

[Miroslav]

Je to všechno moc krásně vysvětlené (bez ironie). Jenže tohle kočky neřeší. Prostě jedou automaticky na svých pravěkých instinktech

Tak to je říše zvířat, tám to takhle "jede"
On člověk má těžistě v lidské říši, nicméně může inklinovat a rozvíjet i ty ostatní. A to, co se rozvine nejvíce vezme na sebe i tělesnou formu v dalším zrození.
Samozřejmě není třeba nic opravovat. Prohlédání iluze, probouzení se, je osvobozující a to když se rozjede, tak také jede na vlně radosti samo a nezvratně.To se - jak píše Trungpa může logicky odehrát jen v lidské říši, kdy ty problémy sebestřednosti jsou nejméně palčivé, fascinující či blažené.

[honzam]

Je to všechno moc krásně vysvětlené (bez ironie). Jenže tohle kočky neřeší. Prostě jedou automaticky na svých pravěkých instinktech a to, i když jsou jako archoni nadopované božskostí. To, že mi něco vadí, je stejně božské jako to, že se mi něco líbí. Není potřeba to nějak složitě opravovat, případně se to překonfiguruje samo.

V tomhle stojím za vostalpetrem a jeho "wu wei" postojem. Nechávám všemu maximálně volný průběh, jinak bych se stával závislým na hledání závislostí.

Kam myslíš že to dospěje? Ať už jako ďàbel, bůh, anděl... Omlová tě, že nevíš co se deje... Ale nenazývej se prosím bohem.

Budu mít kupu hadích dětí. Na to, čím teď jsem, není žádná omluva dostatečná. Jsem tím, co lidé od pradávná nazývají Ďáblem, který staví na místo Boha. Bohužel jsem už ve stavu, kdy tohle povyšování se vnímám jako oprávněné, proto o tom tak píšu. Je to pro mě upřímným sdělením. Z lidského duchovního pohledu jsem zrůda a noční můra lidstva.

[Pedrito]

Tak to není. Nemůžu ti vysvětlit, jaký důvod takového vnímání. Ale vím to.

[Miroslav]

Já vnímá Ďábla pozitivně jako strážce prahu.
Alespoň se tak historicky projevoval.
To, co lidé běžně Ďáblem označují jsou jen výsledek nevědomosti, rozdělováním existence na pozitivní a negativní. Žádoucí a nežádoucí. Pozitivní a negativní existuje jen pro hodnotitele, pro toho pro koho je něco žádoucí nebo nežádoucí.

[honzam]

Kéž bys měl pravdu. Určitě chci, dokud jsem ještě v tomhle lidském těle, napáchat co nejméně škod. Pak už je to jedno. Problém vidím v tom, že to bude s postupujícím časem spíš horší a to odlidštění bude postupovat dál. Je fakt klidně možné, že mě mají jako "zbraň" proti roztahujícímu se lidstvu.

Představ si, že už víc patříš k nim než k lidem a oni jsou zodpovědní za život na planetě, ale zároveň je to pro ně stále těžší, protože ta pravěká a starověká rovnováha mezi počtem zvířat a lidí je narušená. Doba, ve které žijeme, je vlastně hrozně nepřirozená v porovnání s minulostí.

Zkusí z lidí dělat archony nebo zničí civilizaci? Už jsem o tom psal na inspiruj. Kéž by to všechno byly iluze jednoho blázna.

[Pedrito]

Nejsou to iluze jednoho blázna.
Tak řekni blázne bláznovi, co s tím chceš dělat. Jako bůh bys to věděl. Jsi pochybující bůh. A tvou současnou prací je, zbavit se viny!

[honzam]

Dělat z lidí archony stojí za zkoušku. Je to příšerný ekoteror, kam se na to hrabe Green Deal, ale už si dovedu představit, že když to budu umět, tak nebudu mít zábrany udělat archona z člověka, který to bude opravdu chtít. Nebudu se za to cítit provinile.

[Pedrito]

Ne. Lidi nebudou ze sebe nic dělat, když jim to Jana a další nebudou servírovat. Člověk je vlastně strašně krásnej tvor, ach ty ženy,.. Tohle není a nebude tvým vyobrazením. Ani mým. Jsi daleko od pravdy.

[honzam]

Dobře. Čistě hypoteticky, kdyby ten problém, jak ho popisuji, byl reálný. Jak bys to řešil Ty?

[Pedrito]

Tak jako všechny problémy. Musíš rozlišit fantazii od reality. Nesmíš tam tu fantaszii pustit. Není žádná kočka, ani drak... Je to těžký, ale jedinej lék.

[Pedrito]

Ty musíš meditovat. Tady máš Miroslava, lepšího kouče pro meditaci si neumím představit