malé "já"

[Pedrito]

Ego=paprsek nadjá, to je krásně popsané. Ego= já. Mistři radí kultivaci ega nebo zničení. Malé já zničit nejde, když je, můžeme si uvědomovat, když není, nejsme my (třeba v hlubokém spánku), ale v tu chvíli je stále velké Já.

Zajímavé je, že to bylo právě malé já, které si vymyslelo pro nepopsatelné název velké Já, i všechna jiná pojmenování: Absolutno, Skutečnost, Pravda, Nadjá, Poznání...

Nevím, jak se to řekne v tamili, řečí Ramany, ale on sám uměl trochu anglicky, a tak to to nepojmenoval velké Já - big I, ale the Self. Výraz, pro který nemá čeština přesný překlad. V němčině je to také das Selbst a ne das große Ich. Němčina zato nemá výraz pro mysl - v angličtině mind. Proto mind obvykle překládá jako rozum - Verstand.

Byl to zřejmě Paul Brunton, který vytvořil výraz Overself - Nadjá. Nad-já - Zdroj, z kterého vzniká pocit já. 

Ale není pocit já vlastně naučený? Malé děti používají v komunikaci nejdříve to pojmenování, které jim bylo dáno: Karlíček papat. Pepíček bumbat. Než je naučíme, aby používali výraz já.

Mluví indiáni tak, jak to popsal Karel May? Bez já a bez ty? Vinnetou promluvil k Old Shatterhandovi: "Vinnetou by si přál vědět, co si myslí jeho bratr Old Shatterhand."

...............

Co opravdu je, je vědomí spojené s určitým tělem. Vědomí, které vnímá svět přes smysly tohoto určitého těla. Z nějakého důvodu jsme se rozhodli to nazývat já. 

 

Jj. Vinnetoua jsem úplně miloval... A ten poslední díl... ufuf

[Pedrito]

To je parafráze toho co asi stoosmkrát opakuje Jana. Víš?

Vážím si toho, že spolu můžeme v klidu mluvit a nejsme dogmatický, kdybych náhodou já začala být nějak dogmatická viz. Jana, tak do mě kopněte

Taky mě kopni. 

[Pedrito]

Neboj, já si nemyslím že jsem dokonalý. Pro mě ani není záměrem někoho upozorňovat na chyby. No ale sdílnej jsem, a o meditaci něco vím.

A tyhle stránky jsou službou pro svobodomyslé lidi a jiné krásné blázny.

 

Já o meditaci nic moc nevím. Přijde mi, že je to sám život

Já vím, a proto o ní píšu. díky ní víš, že je to život sám. Ale obrátit to nelze. Že už je životem sámým. To je vědění, ne meditace :-)

[Pedrito]

Meditace není nic myslitelného, je to myšlenkově neproveditelná věc. Není to introspekce ani kontemplace. A přesto se musí stát.
Není to pouhý stav svědka, jak je asi často prezentováno.
Není to bezesný spánek. Veil by měl asi radost z této věty

Je to puštění myšlenky - já.

[Pedrito]

Akorát k tomu musím dodat, že bez té šakti je to nemožné. No a s ní je to úplně přirozené.
Čili možná ani nevíš že medituješ. Ona tu myšlenku já spálí.
Vidíš hvězdy a žasneš, jakákoliv nauka v tom tone, prostě cítíš jak jsi malinká. S maličkým "já" co se samo od sebe zeptá - kdo jsem?..

[Paradoxy]

Když jsem se snažila najít odpověď na to kdo jsem já, jednoho dne se stalo, že jsem byla jak to nazvat- jenom vědomím, které nemělo žádné hodnoty, není tam čas, řekla bych , že bezčasovost, jakoby nic, vzduchoprázdno. A došlo mi, že jsem jenom vědomí nebo pozornost. Do toho se nejde vmyslet, to jde jen uvědomit. Co se stane dál, nevím. Beru to u sebe prozatím za nejhlubší poznání. Je to takové, že vím, že není kam dál jít, protože jsem stále vědomí a pocházím z ničeho.

A ono to u mě vyvolává jakousi tichost. Neřeším zbytečnosti, nesním o věcech, které by mohly být a nejsou. Jsem vnímáním u toho, co se děje před očima.

[Pedrito]

Ono tak jsem to měl, co ten mladík. Na těch vandrech u ohně pod širákem. V tom lese.
Vlastně jsem nevěděl, co to je, a byl v tom opravdu rozdíl oproti živobytí v městě.
No a pak mi kamarádka řekla něco o hinduismu, a nějak se mi to spojilo. :-)

[Paradoxy]

Ono tak jsem to měl, co ten mladík. Na těch vandrech u ohně pod širákem. V tom lese.
Vlastně jsem nevěděl, co to je, a byl v tom opravdu rozdíl oproti živobytí v městě.
No a pak mi kamarádka řekla něco o hinduismu, a nějak se mi to spojilo. :-)

A nestačilo by si to jen uvědomit? Pak by bylo asi jedno kde seš. To přeci nezáleží na prostředí, když jsi to.

[Paradoxy]

Ale je fakt, že když je klid, tak si to člověk uvědomuje snadněji.

[Pedrito]

Ono tak jsem to měl, co ten mladík. Na těch vandrech u ohně pod širákem. V tom lese.
Vlastně jsem nevěděl, co to je, a byl v tom opravdu rozdíl oproti živobytí v městě.
No a pak mi kamarádka řekla něco o hinduismu, a nějak se mi to spojilo. :-)

A nestačilo by si to jen uvědomit? Pak by bylo asi jedno kde seš. To přeci nezáleží na prostředí, když jsi to.

Určitě, ale v tom bývá občas ta svízel - zaměnění vědění za uvědomění. Viz ta naše poradnářka. V tom šrumu velkoměst, rodinných, pracovních atd povinností je to těžší. A to je dobře. :-) Je pro mě důležitý najít si ten čas pustit to vše z hlavy...
Vnímám to tak. A že do toho míchám poetiku...
Ono to čiré vědomí není prázdné, to tak přijde hledačovi, když má o tom nějakou představu. Tak zaujme tenhle postoj, že pravda je prázdná. Je plná života. Tak to zvu básní třeba :-)

[Paradoxy]

Jak může mít vědomí já představu o vědomí já? Vždyť jsem to já. A proto je každá představa lichá, to nejsem já. A z toho jakoby povstávají jevy, třeba ty krásný básně, napíšeš je nebo sdílíš jinak a zase zmizí. Takže ta prázdnota je vlastně plná. Nic, ve kterým je všechno.

[Pedrito]

Jak může mít vědomí já představu o vědomí já? Vždyť jsem to já. A proto je každá představa lichá, to nejsem já. A z toho jakoby povstávají jevy, třeba ty krásný básně, napíšeš je nebo sdílíš jinak a zase zmizí. Takže ta prázdnota je vlastně plná. Nic, ve kterým je všechno.

Má ten nástroj tělo-mysl.
Díky němu se rozvíjí osobnost.
Jsou rozliční a přesto stejní :-) Spojeni. Pro Já je radost dát se osobě, a pro osobu je radost dát se neosobnímu Já.
Ale někdy to holt dře. Neb to malé, to chce nějak...

[Pedrito]

Hezký pozdní večer
narozen v této chvíli.

Oči se jenom dívají
rozhlížejí se beze slov.

Svléknout si jméno
v nahém tichu spočinout.

Všechny nauky se rozpouštějí
v bytí beze jména.

Všechna naše slova
díla i poznání,

co to je proti jedinému
průzračnému okamžiku?

Verše se objevují, mizí
v zátiší večera.

[Pedrito]

Ono třeba buddhistické pojetí světa je jiné než hinduistické, či křesťanské, a tomu podobně... A to ještě jejich odnože.. Pak se lidi mezi sebou neshodnou. Ale jejich duch je tentýž.
Nic z toho není lepší než něco, prostě jiná období, kultury, prostředí, smýšlení...
Křesťan nepůjde do mešity a mohamedán do kostela, buddhista do ašrámu advaitového učitele... A ten zenový se nad tím jen usměje. :-)

[Paradoxy]

Ono třeba buddhistické pojetí světa je jiné než hinduistické, či křesťanské, a tomu podobně... A to ještě jejich odnože.. Pak se lidi mezi sebou neshodnou. Ale jejich duch je tentýž.
Nic z toho není lepší než něco, prostě jiná období, kultury, prostředí, smýšlení...
Křesťan nepůjde do mešity a mohamedán do kostela, buddhista do ašrámu advaitového učitele... A ten zenový se nad tím jen usměje. :-)

Každý z nás je jiný a tak máme víc druhů náboženství. Co je hlavními pilíři naboženství? U buddhismu a křesťanství to je jistě pěstování charakteru, u jiných nevím. Pak by to mohlo být pěstování dobré vůle atd. Třeba v budhismu jsem dlouho nechápala, co je to správné myšlení a konání. Přímo to popsané nikde není, spíš vždy v komentářích k tomu. Málo mluvit, být pravdomluvný atd. Mysl mít v souladu s konáním.
Když se člověk snaží to co nejvíc dodržovat, stane se, že mysl je tišší a jasnější.

A proč o tom píšu? Protože pak člověk přijde na to, že různá náboženství jsou jen různé cesty k pochopení, že podstata je prázdná a plná zároveň a že není nic než vědomí. Ježíš řekl- království nebeské je v nás. Buddha řekl- tvar je prázdnota a prázdnota je tvar.

Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to znamená paradox. A to takový, že je vše a nic. Nic není jisté, vše je proměnlivé a já z toho mám prvotní radost .
Nemám potřebu všechno vědět, protože by mi to k ničemu nebylo. Jasně, že používám mysl pro práci a tak, ale ona slouží mě a ne já jí. Taky mám pocity a ty se dají taky správně použít. Jsem v proudu života a většinou nemám žádná přání, ani po životě ani po smrti. Prostě to je, jak to je.