Muzikofiletika

[Pedrito]

Výňatek z disertační práce jedné skvělé ženy, nyní již učitelky muzikoterapie. Řek bych, že lze v tom textu najít dosti zajímavých a výživných místeček.

-------


Náda Brahma

,,Dnešní vědecký výzkum přinesl odhalení, že všechno stvoření je energie v pohybu, vibrace, každá vibrace má svůj zvuk, barvu, vizuální vzor. Když je tato vibrace dost pomalá, poznáváme ji jako náš hmotný svět." (Sherryl Gates)

Následující pojetí hudby pochází z východního pohledu na život a na svět, který je utkaný z filozoficko-náboženských postojů opírajících se zejména o meditační praxi a duchovní vhled indických a dalších východních mudrců. V zemích jako je Indie jsou život i kultura oproti západnímu stylu života velmi úzce spjaty právě s duchovními aspekty života prezentovanými mnohými starověkými i novějšími duchovními texty, zejména rozsáhlým komplexem véd,[1] súter nebo gít a dalších. Účelem všech těchto textů je poskytnout poznání o seberealizaci neboli osvícení a poskytnout návody k praktikování duchovního života, který vyústí ve vysvobození. V obyvatelích je obvykle hluboce zakořeněná úcta a uctívání mudrců a svatých mužů i žen, kteří dosáhli tohoto cíle nebo představují živé ztělesnění této nauky, ale i uctívání různých božstev, které symbolizují různé božské aspekty. Proto také následující pojetí hudby je neodmyslitelně spojeno s respektem k duchovnímu učení a filozofii, není však vázáno na žádné konkrétní z nich.[2]
            Pojem Náda Brahma pochází původně ze sanskrtu. Překlad a výklad sanskrtu je jako u mnohých dalších východních jazyků mnohavrstevný. Nelze jej tedy přeložit jediným způsobem, ale naopak mnohým způsobem, v různých úrovních pochopení, které je zejména založené na hloubce vlastní zkušenosti duchovního adepta.
            ,,Nada" znamená zvuk, může však být přeloženo i jako hudba, nebo zvuková vibrace či pouze vibrace, nebo vyzařující, proudící energie. Z tohoto slova odvozené ,,nadi" znamená také řeka, proud, proudící, znějící, nebo též proud zvuku či proud vědomí. Tento pojem je obsažen už ve  védských textech.[3]
            ,,Brahma" je označení jednoho z aspektů Boha, z klasické hinduistické trojice Brahma –Višnu – Šiva označuje boha stvořitele (vedle udržovatele a ničitele). Brahma jako bůh stvořitel je však i stále součástí svého stvoření, v němž je neustále přítomen. Proto je také často zobrazován se čtyřmi hlavami, které hledí každá jedním světovým směrem. Brahma tedy znamená též vesmír, kosmos.[4] V odvozeném tvaru ,,Brahman" označuje zcela nepopsatelný základ všeho,[5] transcendentní nekonečné a neomezené božství, božské vědomí. Je to prvotní síla vesmíru, rovněž označení vnitřního vědomí člověka i všech živoucích bytostí. V Upanišádách i Védách Brahman znamená absolutno, život, radost, prázdnotu, vše, co existuje je Brahman nebo Svaté Slovo, které nemůže být vysvětleno, je bez podmíněnosti a vlastností, obsahuje v sobě vše jako oceán obsahuje všechny kapky, ze kterých sestává, je neviditelnou jednotou všech bytostí.[6]
            Překlad termínu Náda Brahma se tedy uvádí jako ,,zvuk je Bůh" nebo ,,Bůh je zvuk", také jako ,,zvuk Boha". Zároveň to znamená svět je zvuk, vesmír je zvuk, stvořené je zvuk. Ale také zvuk je radost, a dokonce prázdnota je zvuk, a nakonec duše a duch jsou zvuk.[7]
            Všechny tyto překlady nejsou v protikladu, ale vzájemně se doplňují, což vychází z povahy sanskrtského jazyka. Součástí této povahy sanskrtu je také schopnost připravenému duchovnímu adeptovi zprostředkovat přímou zkušenost významu slov na takové úrovni, kterou je schopen přijmout, neboť sanskrt původně sloužil právě pro uchování a transmisi duchovního učení.
            Pokud je tedy celý vesmír zvukem, vše stvořené, všechny bytosti i samotný Bůh, pak se jistě oprávněně můžeme ptát, co je to za zvuk, o který se jedná? To je jistě důležitá otázka, která se táže po prvotní substanci, ze které je tvořen vesmír, jeho bytosti i my sami a pravděpodobně může nabývat různých podob.
            Jednu z klíčových odpovědí lze nalézt v dílech indického učence a mudrce Abhinavagupty (960-1020 n. l). Abhinavagupta byl jedním z největších indických filozofů a mystiků, věnoval se však také estetice, hudbě, poezii a dramatu, a zanechal silný vliv v celé indické kultuře.[8]
            Abhinavaguptovo pojednání o estetice lze nalézt v několika jeho dílech. Ve svém nejdůležitějším a velmi rozsáhlém díle Tantralóka pojednává ve vztahu k hudbě o dvanácti úrovních zvuku, které budou popsány dále. K estetickému prožitku Abhinavagupta říká, že existují dvě světské zkušenosti blízké zkušenosti Boha, který je nejvyšší zkušeností, jakou může člověk ve svém životě mít. Těmito dvěma světskými zkušenostmi jsou sex a estetika – zkušenost všech forem umění. Podle Abhinavagupty může člověka každá z těchto zkušeností, pokud je užita správně, dovést k Absolutnu. ,,Umění vyživuje nejvyšší aspekty posluchače, jeho citlivost, poskytujíce mu zkušenost pravého Já náhlým zábleskem zářícího světla Vědomí."[9]
            Umění je tedy něco za zkušeností světa. Umění nemá pouze vyvolávat určité pocity, ale skutečné umění ještě k tomuto emotivnímu náboji musí mít výraznou sugesci a schopnost vyvolávat různé významy. Skutečná estetická zkušenost nestimuluje pouze smysly, ale také imaginaci, která přenese diváka do jeho vlastního světa. Tato emoce zbavuje individualitu jejích pout osvobozením se od elementů, které ji udržují, jako je místo, čas atd., a povznáší ji do úrovně univerzální jednoty. Proto pochází umění ve své podstatě z mimosmyslové úrovně za světem. Proto také Abhinavagupta připisuje umění božský stav a tzv. Shanta rasu jako nejzazší rasu.[10]
            Abhinavagupta vysvětluje dále teorii rasy (Rasa Dhvani) a popisuje osm základních ras. Rasa je pojem používaný v indické estetice, ale také právě v duchovních textech, a znamená esenci, chuť, určitý druh prožitku, nálady či emoce, duchovní substanci určitého prožitku. Zde se jedná o esenci estetické zkušenosti, kterou zakouší divák/posluchač estetického díla jako mentální nebo emoční stav. Původně se uvádělo osm základních rás, ke kterým Abhinavagupta přidal devátou, transcendentní (první je uvedena rasa – atmosféra, nálada; druhé je vyjádření emočního prožitku; v závorce sanskrtský název):
1.     erotická, milostná – láska (sringara rasa)
2.     komická, humorná – veselí, radost, smích (hasya rasa)
3.     dojemná, žalostná, budící soucit – smutek, lítost, zármutek, strast (karuna rasa)
4.     vzteklá, rozzuřená, divoká – hněv, zlost, vztek (raudra rasa)
5.     hrdinská, heroická – vznešený entuziasmus (vira rasa)
6.     hrozná, strašná, mizerná – strach, obava, úzkost (bhayanaka rasa)
7.     protivná, odporná, hnusná – odpor, nechutenství, hnus (bibhatsa rasa)
8.     úchvatná, skvělá, báječná – údiv, podivení, zázrak (adbhuta rasa)
9.     ničím nerušený klid, pokoj – vyrovnanost, klid, ticho, průzračnost (shanta rasa)[11]

V některých zdrojích se uvádí ještě další rasy, které přibyly časem jako 10. rodičovská láska (vatsalya rasa) a 11. duchovní oddanost – zbožnost, náboženská úcta a láska nebo zanícení (bhakti rasa).
            Učení o rasách je v indické kultuře významné, neboť jednotlivým náladám ras odpovídají např. tvz. rágy (obě slova mají i stejný jazykový kořen), které jsou základem klasické indické hudby.
            Shanta rasu považoval Abhinavagupta za ,,chuť", atmosféru samotné božské úrovně. Shanta rasa je podkladem všech ostatních ras. Je jejich základem, a přitom je na nich nezávislá. Při zkušenosti jakékoliv rasy na její nejvyšší úrovni se vždy objeví Shanta rasa. Je to jako kdyby všechny druhy emocí byly pouze vlny na oceánu a oceán sám byl klidem.[12] Příjemné pocity, které prožíváme při vnímání opravdu uměleckého díla, nejsou ničím menším než božským potěšením. Dokonce věci, které v běžném životě působí utrpení, může opravdový umělec proměnit v mistrný kus umění, jež místo bolesti způsobí v umělecké podobě radost. To je pravděpodobně i tajemství úspěchu nejlepších starořeckých tragédií, schopnost uměleckého díla vyvolat emoční katarzi.[13]
            Vraťme se nyní zpátky k naší otázce, o jaký může jít zvuk, který je podstatou celého vesmíru. Abhinavagupta ve svém díle Tantralóka hovoří o dvanácti úrovních zvuku, které se vztahují k procesu jeho utváření i opětného utišení. Jejich vysvětlení však předchází úvod, kde uvádí, že ,,učitel (guru) zasvětí žáka do některé ze stezek, která není oddělená od těch ostatních", a že to musí udělat takovým způsobem, ,,že všechny stezky v ní budou obsažené... Cílem je, aby student prošel všemi úrovněmi, aby dosáhl vědomí, které je zdrojem jich všech." K tomuto účelu vybraná kapitola předestírá na výběr různé koncepty, z nichž má žák některým projít svou vlastní zkušeností, a pozná tak i všechny ostatní. Uvádí např. pět forem jemného dechu, sedm úrovní blaženosti, pět stavů vědomí atd. a jako jednu z možných cest také dvanáct stupňů zvuku.[14]
            Charakteristiku těchto stupňů zvuku je obtížné pochopit, protože to vyžaduje právě vnitřní vhled a vedení znalým učitelem. Všech dvanáct stupňů však lze rozpoznat a zakusit ve vlastním nitru, a to ve směru emanace, vzniku, nebo naopak reabsorpce, utišení.

Dvanáct úrovní zvuku je rozděleno na dvě skupiny, v první skupině uvádí osm úrovní a ve druhé skupině čtyři.[15]
         Jako první je uvedena úroveň 12 – unmaná, která ,,odpovídá nejvyššímu slovu, poznání sebe... Je to čisté slovo bez jakéhokoliv pohybu k emanaci a kde neexistuje žádné vně. Překračuje veškeré pochopení, což je také význam pojmu unmaná – transcendentní." Unmaná znamená sílu absolutna, která je neustále v klidu, a přesto je připravena tvořit.
         Další tři (11 – samaná, 10 – vyápiní a 9 – šakti) ,,jsou mostem mezi nejvyšším slovem a zvukem a někdy jsou označovány jako trio..., na němž je usazena unmaná jako na trůnu." V 11. úrovni se slovo začíná manifestovat, spojuje se s myslí, je to stádium prvotního pohybu směrem ke zvuku, ale je úplně neurčité ve vztahu k formě budoucího zvuku. Na 10. úrovni slovo pokračuje svůj proces k manifestaci, existuje tu první náznak specifičnosti, ale stále zůstává nestranně neutrální, tento stupeň se nazývá prolnutí. V 9. úrovni se slovo vymezuje dále do energie (šakti), jde o koncentraci vnitřní dynamiky slova a odhodlání k vyjádření. Všechny tři stupně mají svůj ekvivalent také v opačném procesu ustávání, mizení zvuku.
         Další dvě úrovně (8 a 7) jsou pojmenovány jako nádáta a náda. První z nich označuje konec zvuku, konec jakékoliv smyslové zkušenosti, nebo obráceně, začátek zvuku nebo smyslové zkušenosti. Náda, již zmíněný sanskrtský pojem, zde označuje první kondenzaci nejvyššího slova. ,,Je to akt řeči, vyjadřování bez samotného vyjádření. Pokud je náda vyjádření, nádánta je zánik vyjádření."
         V šesté úrovni (nirodha = překážka) se zvuk pohybuje ke svému vyjádření. Pokyn byl dán,  stále je však univerzální a ještě není konkretizován. Jedná se o ,,konec/začátek jakékoliv podmíněné skutečnosti".
         Pátou úroveň (ardhacandra = půlměsíc) lze pochopit ve spojení s následující čvrtou, ,,je to začátek impulzu k manifestaci, které je bindu. Je to přechodné stádium mezi univerzalitou šesté úrovně a konkretizací čtvrté úrovně". Jedná se o zánik/vznik impulzu ke slyšitelnému zvuku.
         Úroveň čtvrtá je nazývaná bindu a znamená koncentraci slyšitelného zvuku. Bindu je koncentrovaná masa vyjádřeného, má proto větší sílu než slyšitelný zvuk. ,,Je to okamžik ticha, kde slyšitelný zvuk zanikl, ale který obsahuje vše, co bylo řečeno", stejně tak je to ticho, které vyjádření předchází a v němž vynikne to, co je vyjadřováno, které dá sílu vyjadřovanému. Bindu je bod, ve kterém začíná tvoření, počátek stvořeného, často se překládá jako semínko, symbol kosmu ve svém neprojeveném stavu.
         Konečně se dostáváme k posledním třem stupňům (3, 2, 1), kdy zvuk začíná být slyšitelný. ,,V případě posvátného zvuku OM se jedná o hlásky A, U, M."
         Celý proces utváření zvuku podle Abhinavagupty vypadá potom následovně: připravená síla k projevení (unmaná) – spojení s myslí (samaná) – vše prostupující (vyápiní) – energie (šakti) – začátek zvuku (nádáta) – zvuk (nadi) – překážení (nirodhiní) – půlměsíc (ardhacandra) – bindu – v případě óm dále M – U – A.
            Z celého dvanáctistupňového procesu vznikání a existence zvuku je tedy patrné, že pouze poslední tři se týkají zvuku vnímatelného sluchem. Je to jeho začátek, který prorazí brány ticha, nějakou dobu trvá ve své existenci, než se ukončí a opět v tichu zanikne. A s ním i vůle a impulz, díky kterým vznikl a vstoupil v projev. Naprostá většina celého procesu nebo existence zvuku se tedy podle Abhinavagupty odehrává v úrovni nepřístupné lidskému sluchu, mimo lidské smysly, ale přesto v oblasti přístupné zkušenosti a poznávání.

Není náhoda, že celý nastíněný výčet mnoha úrovní zvuku je zakončen uvedením příkladu na zvuku ,,óm". V různých východních tradicích (hinduismu, buddhismu, sikhismu atd.) je zvuk ,,óm" považován za prvotní vibraci, za jméno Boha, za vibraci Absolutna. V Upanišádách se praví, že když ještě neexistovalo stvořené, existovala jen prázdnota, která ale v sobě obsahovala vše stvořené v latentní, potenciální podobě. Vibrace óm symbolizuje manifestaci Boha ve formě, tvoření, které si stále zachovává odlesk absolutna. Óm je jméno Boha, vibrace Nejvyšší skutečnosti, je bez začátku a konce a zahrnuje vše, co existuje.[16] Óm je původním zvukem všech zvuků, slov, jazyků i písmen, je základním zvukem, z něhož pochází celý svět. Upanišády přímo uvádějí, že ,,kdo se ponoří do óm, ten proniká do Brahma," a ,,tato slabika je tím nejvyšším. Kdo ji pochopil, dosáhne kteréhokoliv přání."[17]
            Óm je symbolizován sanskrtským znakem (viz obr. č.), který je v jiných jazycích zastoupen třemi písmeny AUM. Tento název symbolizuje veškerou trojitost. Reprezentuje trojjedinost božské energie ve třech aspektech: Brahma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel), počátek – trvání – konec, zrození – život – smrt, minulost – současnost – budoucnost atd.
            V sanskrtském znaku óm se objevuje také symbolika tří stavů spojených s myslí (stav bdění, snění a spánku beze snů – tři oblouky), čtvrtého stavu, který tyto tři překračuje (část oblouku nad znakem) a tečka jako symbol jednoty, Absolutna.

           Óm v sanskrtu jako součást hinduistické tradice (často se vyobrazuje v kruhu jako symbolu jednoty, jako součást textu se používá samotný bez kruhu) a Óm v tibetském jazyce jako součást učení tibetského buddhismu [18]


            Ôm lze nalézt také pod názvem ,,pranava", což je název onoho sanskrtského symbolu pro óm, častěji se objevuje také název ,,ómkar" či ,,ómkara".
            Óm je považován za všudypřítomnou všeobklopující vibraci, ,,která je matkou radiových vln, elektrických vln, světelných a zvukových vln a zároveň je jemnější než všechno ostatní... všechny typy energií mají ale jeden společný faktor, a to že vibrují."[19] Tato vibrace je také nazývána náda, vesmírná hudba, hudba ticha apod. Na počátku nebylo života a smrti, nebylo dne a noci, jen oceán energie. Tento oceán energie však není nějakou objektivní energií, je zároveň živoucím inteligentním pozorovatelem sebe sama i všeho, co ze sebe vytváří. Podle šivaistických textů je Absolutno jednotou Šivy a Šakti, spojením klidu a pulzující síly, která má moc tvořit. Óm je touto prvotní vibrací, věčným slovem Brahman. ,,Óm si lze představit jako nekonečný oceán. Jednotlivé Óm zpívané člověkem je kapkou v tomto oceánu, ta však nemůže být oddělena od oceánu a může si činit nárok na nekonečný oceán jako na svůj zcela vlastní. Když člověk zpívá Óm, dotýká se a vyvolává kosmické vibrace nejvyššího Zvuku."[20] Cílem vší védské moudrosti je óm. Cílem všech lidských tužeb a života je óm. Óm je nejvyšší slabika, je to samotný Brahman.
            Óm se nachází na počátku nebo konci mnohých hinduistických textů, óm začínají také tzv. mantry neboli kratší svaté texty, které jsou obvykle v sanskrtu a lze je recitovat nebo zpívat. Obvykle vyjadřují duchovní učení ve zhuštěné podobě a Óm dodává těmto textům vnitřní sílu. Slyšitelné óm je však pouze projevem nejvyšší prvotní vibrace, kterou si uvědomují jogíni.[21]
            Praktikováním óm a učení o Náda Brahma se zabývá jedna z druhů jógy, tzv. Náda jóga. Náda jóga je založena právě na přesvědčení, že celý vesmír a vše, co v něm existuje včetně lidských bytostí, sestává ze zvukových vibrací nazývaných náda a že to, z čeho je tvořen vesmír, je spíše zvuková energie v pohybu než hmota a částice. Náda jóga potom využívá zvuku a hudby ke zvýšení  úrovně vědomí a dosažení sebepoznání a spojení s Absolutnem.[22] ,,Vnitřní hudba čili vnitřní náda je kosmickou vibrací vedoucí k poznání pravého Já, což je spojení s Nejvyšším a Absolutním JÁ-JSEM. Náda Yoga znamená spojení s Já pomocí náda, vnitřní hudby, vnitřním světlem."[23] Podle tohoto učení existují dvě formy zvukové vibrace, tzv. vnitřní náda a vnější náda. Vnější hudba neboli náda může být vytvářena instrumentálně, hlasem nebo tancem (tělem). Je tedy vyprodukována pomocí nějakého nástroje. ,,Vnitřní náda je hudbou nitra, vnitřní vlnění a vnitřní světlo, vnitřní tanec. Tato hudba je nevytvořená a nepodmíněná."[24] Je to spontánní, samoexistující hudba, která nepotřebuje lidské tělo. Je neprojeveným zvukem, zvukem ticha. ,,Je to to, co přetváří svět smyslů zpět do světa plného čiré energie."[25]
            Kolébkou Náda jógy byla údajně Indie. Nicméně učení o Nada Brahma a Óm je mnohem širší povahy a nenáleží pouze této józe. Jeho stopy lze v určité podobě nalézt v mnohých nábožensko-filozofických systémech zemí dálného východu, a dokonce se dnes tento pojem a učení objevují často i na západě jako moderní pojetí světa v souvislosti se zvukem či hudbou, protože odpovídají svou povahou západnímu způsobu poznání. Mnozí nacházejí shodu tohoto učení s moderními výzkumy, které přicházejí s novými poznatky o povaze hmotných věcí ve světě okolo nás, a to že vše je energie v pohybu a že i hmotné věci nejsou tak hmotné, jak se jeví našim smyslům, ale že jejich esencí je vibrace.[26]
            Abychom pochopili učení o Náda Brahma, museli bychom studovat šířeji zejména indické duchovní texty jako jsou Védy a také další díla východních mudrců. Příkladem může Vidžňána Bhajrava, text ze 7. století, který obsahuje několik způsobů meditačních soustředění, tzv. dharán, které vedou k dosažení poznání sebe sama v božském vědomí, a to pomocí energie zvuků, manter a poslechu hudby, které jsou součástí náda jógy. Např. verš 38 uvádí soutředění na vnitřní zvuk vědomí Brahman: ,,Nejvyšší vědomí Brahman je i svým jemným vysokým zvukem... Tato jemná vibrace vnitřního zvuku věčně zní bez přerušení ve tvém vlastním nitru – ve vědomí. Plně se sjednoť ve vědomí s tímto nikdy nepřerušovaným zvukem, který si můžeš uvědomovat ve svém nitru, a tak se uvědomíš v neomezeném prostoru vědomí Brahman, který je tvým Já."[27]
            Náda Brahma není rozsáhlý, propracovaný systém učení, spíše je možno poskládat mozaiku tohoto pojetí z různých výroků v různých textech, a to je třeba završit vlastní zkušeností a poznáním smyslu tohoto učení.

Příklad z praxe č. 5: Zpěv Óm
·      Motivace, uvedení do tématu: je vhodné nejprve naladit účastníky na jejich nitro, zavřeme oči a vnímáme své tělo jako celek se všemi jeho částmi, uvědomujeme si svůj dech, nádech a výdech, jak stoupá a klesá, prociťujeme pocity v těle. Je možné také navázat na dechové cvičení.
·      Instrukce a provedení: ke zpěvu je možné využít shruti box (indický hudební nástroj, který drží stálé tóny v průběhu zpěvu a vytváří tak znatelnou oporu pro zpěv), nebo zpívat bez nástrojů. Každý v rytmu svého vlastního dechu a podle vlastního citu začne znít se zavřenými ústy ,,mmm". Učitel/lektor může začít a udat tak tón, nebo se skupina postupně sjednotí přirozeně sama, každý se nadechuje v rytmu vlastního zpěvu a pak nechá znít ,,mmm", bez ohledu na druhé, takže vznikne jednolitý táhlý mručivý zvuk. Zaměřujeme se hlavně na proznění celého těla, vnímáme, jak jeho jednotlivé části jemně brní, vibrují, prociťujeme, které části těla zní lépe a které ne, jak je cítíme. Učitel/lektor může činnost ukončit, někdy stačí, když sám přestane zpívat (nebo hrát na shruti box), má-li zvuk skupiny silný tah, je možné nechat zvuk znít libovolně dlouho a nechat jej přirozeně zaniknout. Většina účastníků postupně utichne, až vycítí svou chvíli ke skončení.
·      Cíl: procítit své tělo, naladit se na sebe a na skupinu, procítit vliv znění zvuku na tělo.
·      Reflexe: následuje sdílení vlastních pocitů, jaké to pro mě bylo? Bylo těžké se zaměřit jen na sebe? Rušilo mě něco? Kde v těle jsem cítil vibrace zvuku? Bylo to příjemné nebo nepříjemné?
·      Poznámka: v případě použití shruti boxu mohou někteří účastníci mít nepříjmený pocit ze zvuku nástroje, který je neobvyklý a může je rušit. Někteří účastníci naopak nástroj oceňují, protože poskytuje zvukové zázemí, v němž zaniknou jednotlivé konkrétní, ev. ,,nepovedené" zvuky účastníkl, a tak navozuje větší pocit uvolnění a svobody při zpěvu.

Příklad z praxe č. 6: Zpěv AUM
·      Motivace, uvedení do tématu: je možné navázat na předchozí cvičení, nebo na diskuzi o tom, co účastníci vědí o óm, co o tom slyšeli, nebo co si myslí, že to znamená. Poté si lze vyzkoušet óm zazpívat v podobě a-u-m a nakonec bude sdílení, jaká je vlastní zkušenost oproti tomu, co si mysleli. Učitel/lektor může nabídnout některé významy a souvislosti ke zvuku óm podle svého uvážení. Je možné také navázat na dechové cvičení.
·      Instrukce a provedení: ke zpěvu je možné opět využít shruti box, nebo zpívat bez nástroje. Nyní všichni zpívají v rytmu daném učitelem, tedy společně se pomalu nadechují a znějí chvíli ,,aaa", načež plynule přejdou v ,,uuu" a nakonec se zavřenými ústy ,,mmm". To je možné opakovat libovolně dlouho.
·      Cíl: procítit vliv zvuku na tělo a na naše pocity, zejména konkrétních hlásek A, U a M.
·      Reflexe: následuje sdílení vlastních pocitů, jaké to pro mě bylo? Bylo to příjemné nebo nepříjemné? Jak a kde v těle jsem to cítil? Jaký byl rozdíl mezi zpěvem ,,mmm" a ,,aum"? Jaké to ve mně vyvolávalo pocity, myšlenky, obrazy? Co mi to připomíná?
·      Poznámka: obě cvičení lze také vést nejen jako cvičení se zvukem, ale jako zvukové meditace. Posloupnost tónů od A, nejotevřenějšího vokálu, k M, úplně uzavřenému v těle (zpívá se se zavřenými ústy) obvykle vede pozornost účastníků od vnějšího prostoru do nitra nebo alespoň do těla, zvenku dovnitř. Je možné tohoto efektu cíleně využít. Cvičení je možné spojit s představou světla, které společně se zvukem pročišťuje tělo a naše nitro.

[honzam]

Tak schválně, kolik je v tom výňatku "nej-".

[honzam]

Bezmála dvacet a to je jen výňatek.

[Pedrito]

To je fuk, holka do toho šla, se slůvka nepočítaj. 

[honzam]

Lidi si podle toho těžko představí, jak to doopravdy zní ...

[honzam]

Ještě znovu vzácný berberský lev, který je už v přírodě vyhubený. Jde mu to dobře.

[Pedrito]

To je slyšet v úplným tichu. To naše je jen naladění...