Nisargadatta a další Mistři, diskuse

[Petra]

Kvůli lásce ke společné existenci se narodíme a podléháme osudu. Osud je neoddělitelný od stávání se. Přání být něčím určitým vás nechává stát se osobou s veškerou její osobní minulostí a budoucností. Podívejte se na slavného člověka: Jaký byl báječný! A přesto byl jeho život plný problémů a jeho dílo omezené. Jak absolutně závislá je osoba člověka a jak lhostejný je jeho svět. Přesto jej milujeme a chráníme v celé jeho bezvýznamnosti.

   

[Petra]

Nevidím smrt jako neštěstí, tak jako nejásám při narození dítěte. Na dítě čekají těžkosti, mrtvý je má za sebou. Lpět na životě znamená lpět na trápení. Milujeme, co nám dělá bolest, to je naše přirozenost.

Pro mne bude hodina smrti okamžik jásání, ne strachu. Křičel jsem, když jsem se narodil a budu se smát, až budu umírat.

 

[honzam]

Myslím, že tomuhle způsobu uvažování se říká nihilismus.

[Pedrito]

Mě to příjde poetické, jaksi nadosobně.

[honzam]

Myslíš takhle nadosobně ...

Podívejte se na Nisargadattu: Jaký byl báječný! A přesto byl jeho život plný problémů a jeho dílo omezené. Jak absolutně závislý je Nisargadatta a jak lhostejný je jeho svět. Přesto jej milujeme a chráníme v celé jeho bezvýznamnosti.

[Pedrito]

Holt není na světě člověka, kterého trable nečeká...
Ať je to dělník, úředník, umělec, vědec, prezident, král, nebo papež.. hledající nebo učitel... Ale co už není otázkou příslušnosti bo povolání, je vnitřní stav.
Z kterého, mám tuchu, Nisargadadatta hovoří.

Je to jako narodit se z ticha hlubin oceánu (podstata) do bouře na jeho hladině (projevený svět). Bez toho zrodu ten rej živlů není patrný, není komu by byl patrný. A najednou kuk, a už to frčí.

No kdybys měl na výběr, co bys zvolil? Stále se do toho tragikomického divadla jménem svět rodit, nebo už nikdy více? Z ticha do orchestru hlasů...

[Petra]

No kdybys měl na výběr, co bys zvolil? Stále se do toho tragikomického divadla jménem svět rodit, nebo už nikdy více? Z ticha do orchestru hlasů...

Podle Joganandy bychom neměli zapomenout, že jsme vesmírní cestovatelé a že bychom se tedy neměli upínat jen na tuto planetu. Je nekonečně mnoho světů a mezi nimi takové, které nejsou tak tragikomické a namáhavé, jako je tento svět.

Eduard Tomáš řekl, že když tato planeta bude zničena, tak existuje mnoho jiných planet a hezčích.

[honzam]

No kdybys měl na výběr, co bys zvolil? Stále se do toho tragikomického divadla jménem svět rodit, nebo už nikdy více? Z ticha do orchestru hlasů...

Pro mě je moje vlastní existence sama o sobě samoúčelná a beze smyslu. Jediný smysl jí dává rození dětí tady, kde jsem. Bez toho je zbytečná a tak to vnímám i jako Bůh. To znamená, že chci rodit, dokud to půjde a pak navždy zaniknout.

Různé unikání do jiných světů nebo mimo světy jsou pro mě dětské hry, jen další druh dětské zábavy a uspokojování své závislosti na blažených pocitech a potřeby být šťastný.

Otázka pro mě stojí. Užívat si blažené pocity nebo se od nich navždy osvobodit a nechat je zaniknout?

[honzam]

Tahle planeta je nedoceněným pokladem v bohapustém vesmíru. Co by za to želvušky na Měsíci nebo Marsu daly, kdyby se mohly vrátit. Stejně tak narození dítěte je ten největší zázrak života. Jedním z nejhorších přečinů proti životu je prodávání cigaret obecně a nedejbože prodávání cigaret dětem. Odtud pak samozřejmě vzniká to nihilistické myšlení a oslava smrti. Ne! Tohle do života duchovně zralého člověka nepatří.

Nikotin působí na stejná centra mozku jako pervitin a všichni víme, jak skončilo zdrogované nacistické Německo a jaké utrpení kolem sebe způsobilo. Kult smrti nemá v duchovnu místo.

[Pedrito]

Otázka pro mě stojí. Užívat si blažené pocity nebo se od nich navždy osvobodit a nechat je zaniknout?

No o tom je ta meditační praxe, meditativní nazírání života, bytí - nedovolit myšlenkám a pocitům věznit pozornost. To je fuk jestli jsou úzkostné či euforické... Prostě odpoutanost od tohohle harampádí. Jen zanášej čistý cit a selskej rozum.

[honzam]

Meditace není o boji s myšlenkami. Myšlenky a pocity nejsou harampádí, stejně tak není svět tragikomický.

Myšlenky a pocity jsou dar. Svět je bohatství.

[honzam]

Jen zanášej čistý cit a selskej rozum.

Něco jako "Konečné řešení otázky myšlení"

[Pedrito]

Tahle planeta je nedoceněným pokladem v bohapustém vesmíru. Co by za to želvušky na Měsíci nebo Marsu daly, kdyby se mohly vrátit. Stejně tak narození dítěte je ten největší zázrak života. Jedním z nejhorších přečinů proti životu je prodávání cigaret obecně a nedejbože prodávání cigaret dětem. Odtud pak samozřejmě vzniká to nihilistické myšlení a oslava smrti. Ne! Tohle do života duchovně zralého člověka nepatří.

Nikotin působí na stejná centra mozku jako pervitin a všichni víme, jak skončilo zdrogované nacistické Německo a jaké utrpení kolem sebe způsobilo. Kult smrti nemá v duchovnu místo.

Kůltury myšlení jsou různý, to už jestli si dobře vzpomínám, tak někde v Tibetu, když se narodí dítě, tak mniši smutní. Že bude trpět...

Nisargadatta je kovanej advaitista, a co jsem pochytil s příspěvků po fórech, tak byl velmi spontánní, co na srdci, to na jazyku. Pro neznalé ucho, si mnohé jeho výroky asi i protiřečí. Ale v tom jako učitel není sám. Páč každá situace s těmi a těmi žáky, dle jejich momentálního stavu, je jiná... A k nim hovořil, žejo.
No já jeho životopis nestudoval, ale pochytil jsem, z toho co o něm kdo dal, že prodával cigára a sám byl kuřák... A taky karma udělala svoje, zemřel na rakovinu krku, co jsem se dosleh. Jenže s tím začal někdy začátkem minulýho století, kdy kouření bylo něco jako pití kafe, a o jeho škodlivosti se vědělo kulový... Drtikol zas holdoval viržínkům. :-)

[Pedrito]

Meditace není o boji s myšlenkami. Myšlenky a pocity nejsou harampádí, stejně tak není svět tragikomický.

Myšlenky a pocity jsou dar. Svět je bohatství.

Meditace je o mysli. O jejím ztišení. Mysl ve svém principu není přemýšlení a pociťování. Je to prostor vědomí vyhrazen tělem pro činnost jeho citu a rozumu vedené pozorností - tím a tím směrem... Třeba až do extrémů. V tomhle je ta svoboda - tisíce směrů, úhlů pohledu... V meditaci utišeno, ty směry se rozplynou, náhle není o čem a není kam... Ale když ty mentální vytyčené cestičky nechcou zmizet, pustit tu pozornost, má to i povahu boje. Jako jindy hry, jindy školy, mystického vytržení, přijímání, odevzdávání....

[honzam]

... Třeba taková myšlenka na utrpení. Uchvátí pozornost, ale ta ji s láskou přijme a noří se do zdroje toho útrpného obsahu až k samotné příčině utrpení, které se pozorovatel cele láskyplně odevzdá. Daruje Ďáblu všechnu svou lásku, celou svou duši a své nejcennější srdce.

To se asi v buddhistických klášterech moc neučí.