Posezeníčko

O tom průchodu pozornosti čakrama dal  kdysi úžasnej citát Miroslav, a teď bych kecal od koho, možná Krišnamurti, nebo Rádhakrišna? Plete se mi to. Úplně to, a velmi poeticky, neslo "Princip". Jestli to tu bude číst, třeba to sem dá. Já bych musel hodně hledat...

Citace od: Paradoxy kdy 2024-12-17 20:22Jo, s tím souhlasím, každý to máme jinak. Ale nejde si nevšimnout, že některé vnitřní pochody si jsou podobné.

Jsou ani ne podobné, jsou stejné, stejný princip. Akorát ten pricip se tím růstem rozvětvuje. Jednou mi to Mistr vysvětloval jako "strom", co roste z malinkého semínka. A já tenkrát čakrista hned viděl - Mul(kořen) a Adhara (opora). A tak jsem to řek. Muladhara... A dostal jsem za ucho. A dostal poučení. Ono to bylo obrazně dobře, mi nakonec řekla, pač nějak viděla mou chmuru a bezmoc v zachycení...

Citace od: Paradoxy kdy 2024-12-17 20:17Stalo se mi jednou, že mě v klidu samo vědomí vtáhlo do dětství, do jedné situace, kdy na mě byla máma nepříjemná, byly mi nevím asi tak tři roky a já se na to celé dívala odpoutaně svým dnešním vědomím a vysvětlila se mi tím ta situace. Pochopila jsem tím, jak vznikají emoce a jak se to na sebe nabaluje a taky jsem tím začala soucítit.

Jednou mi kamarádka vyprávěla něco o vnitřním dítěti. Ona byla do tý esoteriky, andělé a tak... Ale mě se to líbilo, a samozřejmě se mi to hned rovnalo vzhledem, jak jsem to tehdy chápal... Že to vnitřní dítě, to je ta nevinnost, s kterou jsme přišli na svět.
Ono to má v té sanskrt védě (protože pojem hinduismus je mi podezřelý) obrazně, co dělat s Ganéšou. Ono to v překladu znamená Pán lidí. Jenže, kdo je ten sloní Bůh? On je v tom podobenstvím prvním dítětem, než se stal Pánem lidí... Je to "věčná nevinnost", je synem Šivy a Parvatí. A kdo je Šiva a Parvatí? Je to Brahman a Šaktí.
Proč má sloní hlavu. O tom je taky podobenství (je jich víc)... Jeho bratr Skanda mu tuze záviděl jeho krásnou tvář, tak ho vylákal do lesejka a tam mu hlavu usek a ukryl. Šla pak kolem Parvatí a viděla zděšená jeho tělo bez hlavy. A šel kolem starý moudrý slon, a ona se ho otázala, zda by jejímu synovi nedak svoji hlavu. A slon rád souhlasil. A tak nevinnost Ganéšova srdce byla spojena s moudrostí starého slona...
Nejvnitřejnější dítě - čisté vědomí.. jen přikryté prachem lidských cest...

Ona se holt musí ta mysl napřed odložit, v křesťanském měřítku se vlastně nechat ukřižovat, aby se mohla znovuzrodit čistá... A mysl bez pozornosti opravdu je chiméra, ale jak je to vůbec možné? Sebezapřením. A to je jediné, co lze nazvat iluzí. A je to směšný klam, groteska duchovního idiotismu. Vyčteninou osvícený idiot si myslí, že nemyslí. Ale samádhi zná jen z brožury, kterou staví na roveň absolutna. Nejspíš inkarnovaní farizejové...

* - Od 18ti let, záběry jsou drastické...

Z ticha jsme se narodili
v tichu spočinem'
v nekonečnu galaxií
kde kvete noc a den.

Ve tvých očích.

Jaká to hudba, jaká to hudba!
Je to sen?
Je to snad sudba?
Sám sebou zřen.

Ve tvých očích.

Může ticho zpívat hlasem
a proč ne a proč ne?
Země odívá se klasem
je divý kvítek snem?

Ve tvých očích.

Tam rozkvétá, tam rozkvétá
písnička bezvětá
třpytem jitřníno léta
spěchajího z jara do podzimu.

Sněhová vločko v mých očích.

Už mi je zavři, zavři je
jiskřivá Kráso dnů
ať vidím tančit Tmu.

Ať září v našich očích.

To by ti spíš řeknul Miroslav, myslím že je tvýmu chápání blíž, v prosté mluvě. Jenže ono je to tu na něj moc klidné... Meč potřebuje oponu, aby ji rozříz...

No... Bhaktik jsem byl svýho času teda velkej, ale nějak se to tou džňánou vyvažovalo. To je prostě jako ten cit a rozum. Bez rozumu je cit slepý a bez citu rozum chromý. To někdo myslím řek, ale nevím kdo.

Jasně že TO je i v běžném životě. Jen se to třeba v tý meditaci vokáže, a už se to ví. Ale nikdy se to neví jen nořením v texty. Ty to pak mohou jen lépe popsat, omapit, než třeba vlastní mysl zpočátku.

Kdybych, třeba já, asi někdy od pátý třídy, co si pamatuju, neměl spontánní divný stavy, tak proč bych se měl zajímat o nějaký duchovno? Protože paní na pavlači povídala? 

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-17 16:42Ona ta meditation je právě skvělá "guma" pro ten průklest podvědomí. Nevím, jak ji má kdo definovanou. Ale když nastane, tak veškeré definice, všechny znalosti opadnou... A nastavá TO, o čem jsou. Mizí ta "zprostředkovatelnost" dosud v slovech, moudrech - hranice myslitelného - ten prst co ukazuje - zři...
Pozornost naskočí na střední kolej, což prostě řečeno je vědomí bez myšlenek, slov... Prostě se odpoutá od pocitů, idejí, ve kterých běžně žije, řeší úkoly všedních dnů, přemítá, vychovává děti, i píše třeba pomocí toho těla, rukou, vzletné textíky, hudbu, něco tvoří... Nechá to stranou, uvolněná od toho, rozepne křídla k přistání v "hnízdě", k odpočinku, usíná v jeho obětí, schoulená, tichá, spojená s..... To lze říct zpětně, když se zas rozletí do dnů barevných, k novým úkolům.
Jinak ne

Je nejlepší si tím projít, zkušenost je nad všechna slova. Nejsem si jistá, ale myslím si, že TO je i v normálním životě.
Přijde mi, že ty to máš spíš jako bhaktik ( taková ta oddanost) a já to prozatím beru spíš přes džňánu, píšu to dobře?

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-17 14:39Hele, každej to cejtí, chápe, vidí.. nějak. To vůbec není návod, jak to obecně vnímat.
Ten můj pohled vychází z nauky jíž jsem se věnoval. Ale ani tam jsme se to takhle neučili. Tam šlo defakto o nějakej meditativní základ, a co z toho komu vyplynulo, to už je poplatné jen jemu. Někdo ani neměl potřebu to nitro nějak detaině pitvat, zkoumat. A neříkám, že je to nutné pro odkrytí podstatného. Co prostě komu vyvstává, to vyvstává. V meditaci se to stejně odkládá...

Jo, s tím souhlasím, každý to máme jinak. Ale nejde si nevšimnout, že některé vnitřní pochody si jsou podobné.