Posezeníčko

Myslím to vážně. Mělo to na mě obrovský dopad. Úplně se mi změnil svět.

A pak jsou tu takové věci, kdy se to naše EGO krásně umí maskovat. Vzpomínám si, jak jsem ,,páchala,, dobro, než mi to došlo. Někomu jsem pomáhala v domnění, že je to tak správně a sama sebe jsem potlačovala. A přitom v tom byla skrytá touha po tom, aby mi druhý oplatil stejně nebo aby mě respektoval. Tím, že se tak nedělo, docházelo k projevu hněvu, který mi přišel taky špatný a tak se začal automaticky potlačovat. Je to začarovaný kruh, který jsem si ale neuvědomovala. Vzpomínám si, jak jsem si to uvědomila, tolik hněvu co se vyplavilo, no to bylo něco . Na ty lidi, kterým jsem pomáhala, pak jsem ho přetočila na sebe....

Co je k tomu důležitý dodat- předcházela tomu všemu náhlá nemoc s horečkama, a ještě předtím otřes v názorech na duchovno. Dá se říct, že jsem se poprvé v životě hlouběji zamýšlela.

Citace od: honzam kdy 2024-08-24 19:36Myslím to vážně. Mělo to na mě obrovský dopad. Úplně se mi změnil svět.

být mámou je hezké, ale je to i zodpovědnost.

Citace od: Paradoxy kdy 2024-08-24 19:38A pak jsou tu takové věci, kdy se to naše EGO krásně umí maskovat. Vzpomínám si, jak jsem ,,páchala,, dobro, než mi to došlo. Někomu jsem pomáhala v domnění, že je to tak správně a sama sebe jsem potlačovala. A přitom v tom byla skrytá touha po tom, aby mi druhý oplatil stejně nebo aby mě respektoval. Tím, že se tak nedělo, docházelo k projevu hněvu, který mi přišel taky špatný a tak se začal automaticky potlačovat. Je to začarovaný kruh, který jsem si ale neuvědomovala. Vzpomínám si, jak jsem si to uvědomila, tolik hněvu co se vyplavilo, no to bylo něco . Na ty lidi, kterým jsem pomáhala, pak jsem ho přetočila na sebe....

Co je k tomu důležitý dodat- předcházela tomu všemu náhlá nemoc s horečkama, a ještě předtím otřes v názorech na duchovno. Dá se říct, že jsem se poprvé v životě hlouběji zamýšlela.

Dobře to dopadlo. Co vše je ego... To není důležité. Důležité je, že to ego samo sebe nepopírá, chtíc nebýt. Tím si jen přidává životnost.

No jasan . Právě, že o to jde. Uvědomit si, že jsme jací jsme. Já konkrétně zjistila, že nejsem tak skvělá, jak jsem si o sobě myslela a že existují i skryté motivace, o kterých nemusíme ani vědět.

To "svý ego" je totiž, jak se vidíš. Ale tohle ego není samo, to je pravá část mozku stočená doleva. Ta levá jsou pocity. A to už je extraego. Tohle fakt není lážo plážo.

Ano, to vlastně následovalo....a skončilo to zažitím dvakrát stavu dvou pocitů naprosto paradoxních. Jednou to byl extrémní strach ze smrti zároveň se soucitem se všemi bytostmi. A podruhý to byla dosud nepoznaná slast zároveň s fyzickou bolestí.

Nepíšu t, abych se něčím chlubila, myslím, že nám všem přicházejí poučení podle osobních jednotlivostí. Ještě si vzpomínám, že to prvé bylo za bdělého vědomí to druhé by se dalo nazvat spánkovou paralýzou.

No, ty to máš trochu divočejší.. Princip je ten, že každýho "já" je výsledkem, "bodem" mnoha strašně moc sejítí se vlastností universa v jediném bodě... Jak Honzam říká, sám vidět se dospět v matku. Ale Honzam nevidí, z čeho vznikla první Matka. A co je to, z čeho vznikla. Sám řek, že je to mimo jeho záběr.

Meditace je jako sprcha, tonikum.. Jen si ani ji nesmí člověk píchat, jako drogu. Všeho já umí zneužít, od mistrů, až po med...

Popravdě ani já spoustě věcem nerozumím. Vždyť víš, že ještě stále hledám já🙂.

Citace od: Pedrito kdy 2024-08-24 21:10Meditace je jako sprcha, tonikum.. Jen si ani ji nesmí člověk píchat, jako drogu. Všeho já umí zneužít, od mistrů, až po med...

Asi máš pravdu, já nemedituju, tak úplně nevím. Co teď teda dělám před spaním, tak vždy pohladím jakoby tělo, uvolním ho tím. Pak v sobě najdu cit dobra ten jakoby posílám ostatním lidem a přeju jim dobro a pak se buď neděje nic a nebo usnu. Neřeším to nějak, je to takový můj rituálek.

A já nemám, ani nechci mít, takovou moc, abych někoho vysvobodil. To bych si kopal dvojhrob.
Ale to by mi nevadilo, hlavně to nejde. Možná, jen trochu. Teda, možná to jde.. ale já to neumím. No možná to i umím, ale nechci...

No já nikoho přeci nevysvobozuju, co se s mým přáním dobra děje dál, přeci není na mě

Asi deset básní,
takové smutno,
tepal jsem
vůní o kopretinu.

Ztratil jsem, zradil
pampelišku a už
koukám po fialce.

Voják svým tělem
zachránil vílu
a generál prch

do růží jehel.

Citace od: Paradoxy kdy 2024-08-24 21:49No já nikoho přeci nevysvobozuju, co se s mým přáním dobra děje dál, přeci není na mě

To byl vtip, tam to.

No a na kom to je?