Posezeníčko

Hněv
Zkoumání hněvu ve vlastní mysli. Je důležité se od emoce umět alespoň na chvilku odpoutat a umět rozlišovat a pak se začnou dít zajímavé věci.
Je možnost dopátrat se, odkud a proč se ve mně bere. Příčin může být nekonečná řada a taky důvodů. Příčiny můžou být jak osobní tak i neosobní. A taky si člověk může všimnout, že dobře zpracovaný hněv může být příležitostí k efektivnímu řešení aktuální situace, protože hněv provází velká síla. A taky hodně prospěšné může být to, že si člověk může uvědomit, že hněv se může objevit v komkoliv jiném a tím může soucítit a reagovat stejně jakoby se hněv objevil v něm samém.
(Píšu z vlastní zkušenosti, doufám že to bude pro někoho přínosné)

Co na to můžu říct, mě nasere jen fanatik, ale hned mi to dojde. A co já s ním, prostě to nejde, jako nejde spojit horkost a mráz, udělá to fiiiiiiiiii...

Když jsem nastoupil do podniku, jež furt jsu, a to bylo dávno, pracoval jsem prvně na neutralizační stanici. A tam byl vedoucí můj strejda Jehovista a drsnej tenkrát... A já zrovna jogín v rozpuku... Jak to asi mohlo vypadat?

No jak... On mi citoval bibli a já jemu Ramajánu... Dopadlo to zajímavě. Dal se na pránu... Ale nebylo to moudré, měl tělo strašně zhuntované, a z vepřa přešel na mletý hrách... Teď ho z toho doktoři dostávaj. A to byl prosím, ještě za starejch časů, talentovanej muzikant a fakt borec nejen na kytaru ale i na bicí... Tetka moje, to byla nejkrásnější ženská, co jsem kdy viděl. Jako děti nás vodila po houbách, ale já měl jen oči na ní. Prostě Penelopé. Moje máma byla taky krásná, úplně, ale tahle tetka se nám moc věnovala, dnes asi neuvěřitelné. Bohužel teď umírá na těžkou rakovinu...
I magik jako já, je úplně bezbranej...

Ono možná jde, jde to, ovlivnit dění... Ale není to bez následků. Mám s tim zkušenosti a moc se mi do toho nehce. Někomu pomůžeš ale rozvíří to další vlny. Ta vůle, co do toho vložíš, má vždy dopad rozsáhlejší. Když jsme se se ženou dozvěděli, že čekáme děťátko, ono jí bylo moc zle, a doktor ji řek, že z toho nic nebude. Ale ona po tom tak toužila. A tak jsem udělal rituál... A holce je 19... Po očku koukám, zda se něco nestane, zatím dobrý.

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-16 21:30No jak... On mi citoval bibli a já jemu Ramajánu... Dopadlo to zajímavě. Dal se na pránu... Ale nebylo to moudré, měl tělo strašně zhuntované, a z vepřa přešel na mletý hrách... Teď ho z toho doktoři dostávaj. A to byl prosím, ještě za starejch časů, talentovanej muzikant a fakt borec nejen na kytaru ale i na bicí... Tetka moje, to byla nejkrásnější ženská, co jsem kdy viděl. Jako děti nás vodila po houbách, ale já měl jen oči na ní. Prostě Penelopé. Moje máma byla taky krásná, úplně, ale tahle tetka se nám moc věnovala, dnes asi neuvěřitelné. Bohužel teď umírá na těžkou rakovinu...
I magik jako já, je úplně bezbranej...

Magik- to je tvá vlastní vůle. Pokud se spojí s vůlí veškerenstva, tak to bude ono. Tetě i strejdovi přeju, aby se z toho vykřesali.

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-16 21:54Ono možná jde, jde to, ovlivnit dění... Ale není to bez následků. Mám s tim zkušenosti a moc se mi do toho nehce. Někomu pomůžeš ale rozvíří to další vlny. Ta vůle, co do toho vložíš, má vždy dopad rozsáhlejší. Když jsme se se ženou dozvěděli, že čekáme děťátko, ono jí bylo moc zle, a doktor ji řek, že z toho nic nebude. Ale ona po tom tak toužila. A tak jsem udělal rituál... A holce je 19... Po očku koukám, zda se něco nestane, zatím dobrý.

Prostě to tak mělo být . S tou magií je to zvláštní. Vzpomínám si, jak jsem četla tajnosti indické od Paula Bruntona. Jogín se nechal zahrabat pod zem a přežil tam myslím měsíc, to byla myslím autohypnoza. A taky se tam zmiňuje o člověku, který dokázal na chvíli oživit mrtvého ptáka.

Ono myslet už je magie. Je v tom přítomna vůle (záměr), pozornost (vidění toho záměru), a vědomí (vědomí já) Už tim řídíš své kroky, slova, činy... To je magie života. Duchovňáci třeba to slovo nemaj rádi, a radši říkaj mystika, nebo modlitba, atd.. ale mě to slůvko nevadí

Jenže... je to o hodnotě té vůle. Je to jako když ze studánky nabereš do dlaní vodu a někomu ji foukneš, kdo je v nesnázích.. Protože on k ní nemůže, nezná cestu...

Ale s tou rakovinou to nedoporučuju, posílat nemocnému energii. Tam jen odevzdat to.
Protože jde furt o energii, byť čisté vůle, a ten nádor, protože to je mutace buněk, co se energií živí, to může urychlit.
Tady fakt nečarovat

Na tohle je dobrá metoda Havanu. Napsat problém na papírek a s čistou myslí spálit, bez záměru, bez vydané energie... Vůbec nespekulovat, zda to pomůže či ne. Je to prostě dáno aspektu ohně a vody. Popel papírku nejlépe vysypat do řeky

Když se teda vrátíme k tématu, ale ono s podvědomím souvisí hodně, tak zase je dobrý se vrátit k tomu dětství. Protože tam se začínají klubat ty emoce... Prvně jsou to emoce, nějaké základní vzruchy, jakou maj sílu...
Myšlenky ani představy ještě nejsou, i vzpomínky, na pocity z lůna třeba, jsou ještě nezařazené v tom podvědomém šanonu. Je to prostě úplně nové, pozoruhodné, a emotivní... Chlad, teplo, žízeň, hlad, vjemy zvuků, barev, vůní... Ani bych neřek strach a hněv, ti přicházej později, až ve vztahu k sebevnímání, ke vztahu k "já".. Kdy pozornost vedená emocí vyloupne z vědomí dílek, tvar - myšlenku. A je tu vědomá konfrontace "já, emoce, myšlenka, vzpomínka.. prožitek... A tak se formuje podvědomí.
 

Technicky je to vrstva mezi čakrami a bděním... No, to moc technicky nezní

Hele, každej to cejtí, chápe, vidí.. nějak. To vůbec není návod, jak to obecně vnímat.
Ten můj pohled vychází z nauky jíž jsem se věnoval. Ale ani tam jsme se to takhle neučili. Tam šlo defakto o nějakej meditativní základ, a co z toho komu vyplynulo, to už je poplatné jen jemu. Někdo ani neměl potřebu to nitro nějak detaině pitvat, zkoumat. A neříkám, že je to nutné pro odkrytí podstatného. Co prostě komu vyvstává, to vyvstává. V meditaci se to stejně odkládá...

Ona ta meditation je právě skvělá "guma" pro ten průklest podvědomí. Nevím, jak ji má kdo definovanou. Ale když nastane, tak veškeré definice, všechny znalosti opadnou... A nastavá TO, o čem jsou. Mizí ta "zprostředkovatelnost" dosud v slovech, moudrech - hranice myslitelného - ten prst co ukazuje - zři...
Pozornost naskočí na střední kolej, což prostě řečeno je vědomí bez myšlenek, slov... Prostě se odpoutá od pocitů, idejí, ve kterých běžně žije, řeší úkoly všedních dnů, přemítá, vychovává děti, i píše třeba pomocí toho těla, rukou, vzletné textíky, hudbu, něco tvoří... Nechá to stranou, uvolněná od toho, rozepne křídla k přistání v "hnízdě", k odpočinku, usíná v jeho obětí, schoulená, tichá, spojená s..... To lze říct zpětně, když se zas rozletí do dnů barevných, k novým úkolům.
Jinak ne

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-17 08:45Ono myslet už je magie. Je v tom přítomna vůle (záměr), pozornost (vidění toho záměru), a vědomí (vědomí já) Už tim řídíš své kroky, slova, činy... To je magie života. Duchovňáci třeba to slovo nemaj rádi, a radši říkaj mystika, nebo modlitba, atd.. ale mě to slůvko nevadí

Jenže... je to o hodnotě té vůle. Je to jako když ze studánky nabereš do dlaní vodu a někomu ji foukneš, kdo je v nesnázích.. Protože on k ní nemůže, nezná cestu...

Magie nebo mystika má mnoho podob . A někdy foukne i to ,,negativní,, pro naše dobro. My sami máme v sobě svědomí a to ví, co kdy a jak, pokud je už aspoň trochu odhalené.

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-17 11:15Když se teda vrátíme k tématu, ale ono s podvědomím souvisí hodně, tak zase je dobrý se vrátit k tomu dětství. Protože tam se začínají klubat ty emoce... Prvně jsou to emoce, nějaké základní vzruchy, jakou maj sílu...
Myšlenky ani představy ještě nejsou, i vzpomínky, na pocity z lůna třeba, jsou ještě nezařazené v tom podvědomém šanonu. Je to prostě úplně nové, pozoruhodné, a emotivní... Chlad, teplo, žízeň, hlad, vjemy zvuků, barev, vůní... Ani bych neřek strach a hněv, ti přicházej později, až ve vztahu k sebevnímání, ke vztahu k "já".. Kdy pozornost vedená emocí vyloupne z vědomí dílek, tvar - myšlenku. A je tu vědomá konfrontace "já, emoce, myšlenka, vzpomínka.. prožitek... A tak se formuje podvědomí.
 

Technicky je to vrstva mezi čakrami a bděním... No, to moc technicky nezní

Stalo se mi jednou, že mě v klidu samo vědomí vtáhlo do dětství, do jedné situace, kdy na mě byla máma nepříjemná, byly mi nevím asi tak tři roky a já se na to celé dívala odpoutaně svým dnešním vědomím a vysvětlila se mi tím ta situace. Pochopila jsem tím, jak vznikají emoce a jak se to na sebe nabaluje a taky jsem tím začala soucítit.

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-17 14:39Hele, každej to cejtí, chápe, vidí.. nějak. To vůbec není návod, jak to obecně vnímat.
Ten můj pohled vychází z nauky jíž jsem se věnoval. Ale ani tam jsme se to takhle neučili. Tam šlo defakto o nějakej meditativní základ, a co z toho komu vyplynulo, to už je poplatné jen jemu. Někdo ani neměl potřebu to nitro nějak detaině pitvat, zkoumat. A neříkám, že je to nutné pro odkrytí podstatného. Co prostě komu vyvstává, to vyvstává. V meditaci se to stejně odkládá...

Jo, s tím souhlasím, každý to máme jinak. Ale nejde si nevšimnout, že některé vnitřní pochody si jsou podobné.