Posezeníčko

Otevírám na základě toho, co napsal Miroslav:

Citace od: Miroslav kdy 2024-12-18 23:54Co chybí je praxe,

Chtělo by to vlákno  "Praxe", kde by se publikovaly různé doporučené techniky, se kterými má člověk dobrou zkušenost.

V Jílovém jsme nediskutovali, ale pracovali s bdělou pozorností na zahradě

Jak se to dělá, Miroslave, pracovat s bdělou pozorností?

Konkrétně na co se má upínat pozornost při práci?

Říkali nám bděte   

No pan Tomáš radil když někdo nevěděl jak začít, vidličnatě rozdělenou pozornost.
Uvědomovat si zároveň srdce a to, co dělám.
Normálně, když člověk něco mechanického dělá, tak při tom myslí na všechno možné, takže místo toho myšlení na všechno možné držet pozornost v srdci. A v podstatě se tím člověk i více soustředí na to, co dělá.
Tím se vlastně trochu zároveň cvičí přenesení pozornosti - pozorovatele do srdce.
Napřed se soustředíme na srdce a pak tam pozorovatel sklouzne (z hlavy) Takže to není nic umělého ale jaksi tomu jen trochu napomoci, tomu co je přirozené ale zvykově rozběhlé do hlavy - za dívání se do světa i na vlastní představy.

Takže by to nemělo vypadat tak, že třeba v mém případě se v práci soustředím třeba na nějaký rozpočet a stane se, že takhle počítám půl dne a pak si uvědomím- sakra já nebyla přítomná. Prostě jsem se do toho tak ponořila, že zpětně klidně prohlásím, že je to jak kdybych ten půl den nebyla.

Co bude asi úplně špatně- když skládám krabice (brigáda) a už je umím nazpaměť, tak mi pozornost lítá do přemýšlení nebo snění o něčem úplně jiném. Takže chápu dobře, že v tu chvíli mám dát pozornost na to co zrovna dělám a stáhnout jí na sebe, do srdce? Vlastně ta pozornost na pozornost?

Hodí se to na ty mechanické činnosti.
Stažení pozornost na pozornost už je něco jiného o tom příště.
Tady může být výsledkem a to třeba při meditaci v sedě, že jak se běžně díváme z hlavy - třeba na své představy a podobně, tak plným soustředěním na srdce - místo v hrudi se ten pozorovatel nepozorovaně přenese do sdce a na své tělo  se vnitřně díváme ze srdce, hlava a mozek je nahoře.
Když se tohle podaří - stane se, tak je to spojeno s velkým uvolněním v hlavě a ze srdce pozorujeme ta napětí případně bolesti v hlavě - ta s námi do srdce nejdou.

Tohle jsem cvičil dříve, když jsem přišel z práce, zcela vyčerpaný s bolavou hlavou atd. šel jsem se uklidit do pokojíčku sednul si a souředil se do srdce, lehce, mile, a když se to stalo, tak jak jsem psal jsem pozoroval ze srdce tu hlavu, ta se uvolnila bolesti, napětí dozněly a já asi po 15-ti minutách vstal úplně v pohodě s hlavou čistou uvolněnou, odpočatou.

Při té činnosti se nacvičuje zvyk k tomu srdci a omezení toho  mylšlení na všechno možné. U činnosti vyžadující soutředění a analytickou, početní a podobnou činnost mozku by to zpočátku nebylo vhodné, bylo by to vzhledem k té činnosti kontraproduktivní.
Je potřeba jemně, mile bez napětí, nějakého zvláštního úsilí - spíše připomínkou, když to uteče, zase se k tomu vrátit, nic si nevyčítat atd. - je to svobodné nikdo a nic nás k tomu nenutí ani sami se nenutíme. Je to záležitost změny zvyku, tedy dlohodobější - při té činnosti.
   

Děkuju Míro.

Citace od: Miroslav kdy 2024-12-19 17:51Říkali nám bděte 

No pan Tomáš radil když někdo nevěděl jak začít, vidličnatě rozdělenou pozornost.
Uvědomovat si zároveň srdce a to, co dělám.

Dík za objasnění.

Mně normálně mysl moc nikam neutíká, obvykle se soustředím na to, co právě dělám. Až když jsem rozrušená, tak mysl začne vyšilovat.

Proto mne zajímájí ta doporučení od E. Tomáše:

Např:  e) Vždy se nech vést vyššími ideály. Žiješ-li jen v intelektu a citech, žiješ špatně.

Nevím, jaké vyšší ideály jsou zde míněny. Žít v citech - at nepříjemných nebo blažených - mi moc nevyhovuje. Mysl pak vyšiluje a to je otravné. Nejvíce mi vyhovuje klid a mír.

Co se myslí tím "žít v intelektu", také nevím.

Právě přemýšlím = snažím se poznat, v čem žiju já - taky nějak nevím. Momentálně něco jako vědomí, bytí...

Toto s tím zřejmě souvisí:

Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu.


Začínám se pouštět svých názorů, přestávají být důležité. To je zřejmě to stáří.
 

Citace od: Petra kdy 2024-12-20 10:00Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu.

K tomu bych mohl uvést několik související příkladů (zkušenosti) ze života, které k tomu vedou, ale nevím, jestli to tu mám vyprávět. Možná, když je tu to "posezeníčko", tak asi je to vhodné prostředí pro vyprávění příběhů ze života a není to nějaké diskuzní fórum.
To by šlo, ne?
Jsme nakaženi diskutováním, vysvětlováním, vyvracením, klábosením, povrchním reagováním atd. z jiných fór
a nikdo nic nevypravuje ze svého života, ze svých zkušeností, jak k tomu, co poznává nebo nepoznává došel. Maximálně tak Eva/Tara občas něco vypravuje.

Jasně, vyprávěj Miroslave.

Já můžu vyprávět třeba nějaké příhody ze sanghy, když si vzpomenu...

Jinak znám takový praktický "pomůcky" pro tu meditaci, něco jsem po fórech semtam zmínil, ale že by to někoho zaujalo, to nevim.

On se na to vlastně ani moc nikdo nikoho neptá. Až tady tebe Petra,
a Paradoxy taky, jestli se nepletu

Citace od: Miroslav kdy 2024-12-20 11:21K tomu bych mohl uvést několik související příkladů (zkušenosti) ze života, které k tomu vedou, ale nevím, jestli to tu mám vyprávět.

Příklady a zkušenosti ze života jsou mnohem lepší než jen teoretické vysvětlování - alespon pro mne. Tak je, prosím, uved. 

Kdyby sis tu chtěl Miroslave moderovat fórum nebo subforum s nějakým názvem, stačí říct. I ostatní přítomní, samosebou.
 

Citace od: Petra kdy 2024-12-20 12:39Příklady a zkušenosti ze života jsou mnohem lepší než jen teoretické vysvětlování - alespon pro mne. Tak je, prosím, uved. 

On člověk s praxí chápe i tu teorii, koncepty mu jsou "průsvitné". Má to promeditované... Ale je fakt, jak říká Miroslav, že na těch fórech se vydatně vysvětluje, pohledy lítaj jak rachejtle, až oči přecházej... Tak já si to beru k srdci.
 

Tak to bylo tak, byl jednou jeden.. 

Nene.

1. Stav za myslí
Jsou různé postupy, "cvičení" jako třeba ta bdělost, prodýchávání těla a páteře, a další  které disponují člověka k tomu "dostat se za mysl" O tom více jindy.
Když se člověk dostane za mysl (pan Tomáš to takhle nazval v Joze Velkého SymboluvˇČlověk vidí svoji mysl, pocity atd. neangažován v tom, co se děje
Vidí, jak na nějaký podnět se spustí proces- emocionální a myšlenkový a následně slovní třeba rozčílení nebo potěšení nebo kdoví co - podle toho jak to v okamžiku něco vyhodnotí se z navyklých "programů" příslušný spustí. Podobně jako třeba pes spustí buď milý přátelský program, nebo agresivní. Takže to je vidět - jak z ničeho - klidu ta mysl v reakci na podnět, situaci spouští to nebo ono nebo něco dalšího. Ve stavu za myslí je to celé vidět je to teď vědomé a překvapivá zkušenost je, že můžeme spustit úplně něco jiného než se by se normálně spustilo a nebo taky nespustit nic.
Od té doby, kdy se to upevní, pozoruje člověk sám sebe jaksi zevnitř a postupně se tak osvobozuje od svých dříve neuvědomovaných duševních zlozvyků, nebo jak to nazvat, tím, že je vidí, pochopí jejich zbytečnost a škodlivost vzhledem k vnitřnímu klidu a pohodě - že jsou to vlastně duševní zlozvyky a nespouští je, nebo třeba opačné nebo žádné.
O tom, jak se k tomu dobrat (jak jsem se k tomu já postupně dobral různým cvičením), které k tomu člověka disponuje proberu samostatně s použitím některých citací z přednášek pana Tomáše. třeba na jiném vlákně - to je třeba ta pozornost na pozornost a podobně.

2. To už je související vyprávění ze života.
Měli jsme po rodičích, ti po prarodičích atd. malý mlýn na potoce na Sedlčansku. Točil se v něm také film Na samotě u lesa. Průběžně chátral a zároveň jsme ho udržovali, renovovali atd. Jednu zimu bylo hodně sněhu a střecha na stavbě se tíhou sněhu zhroutila, voda z tajícího sněhu zničila vnitřní omítky, stropy atd. A co teď. Tak jsme se rozhodli mlýn prodat. Na rekonstrukci jsme neměli, tak co jiného.
Mlýn od nás hned po vystavení inzerátu koupil mladý schopný podnikatel v oblasti IT, který ho zgruntu přestavěl na školící středisko včetně obnovy přilehlého rybníka. Asi po dvou letech jsme se tam jeli podívat. Mlýn byl v ďolíku a nahoře byla zídka a zhora byl pěkný pohled do dvora, na celou stavbu, rybník, jak tam řemeslníci něco pracují atd. A tak se tak díváme a najednou jsem si uvědomil: To je jako bych byl mrtvý a teď vidím, jak to tu běží všechno dál už beze mne...
Velice silé přiblížení, pochopení klidu smrti, puštění, opuštění, odcházení a zároveň vidění toho, jak to běží dál na mně už nezávisle.
Vzpomněl jsem si pak po čase (tohle se mi velice vepsalo a víceméně probíhá dál) jak pan Tomáš popisoval temnou noc duše kterou prožíval a jak se pokusil sám sebe zabít a jak se ráno vzbudil a zjistil, že je stále živý. A tak si řekl. "Dobře, budu tedy, když to tak dopadlo, žít jako bych byl mrtvý". Dřív jsem to nechápal jak to bude žít a teď mi to došlo.

No, se skoro smrtí, toho těla, mám zkušeností dost, sebevraždit jsem se ale chtěl jen jednou, někdy v sedmé třídě. Byla v tom trochu holka, trochu bezmoc nějakých těch stavů, že nevím, co je za tou barevnou "oponou" světa... Tak jsem utek do pole v Kněžicích, tam si leh do obilí, a chtěl umřít... Ale ráno jsem se vzbudil úplně živej, a splín přešel. Akorát u babičky jsem dostal strašnou sodu, že už se chystali volat policii... Co jsem moh říct, prostě jsem usnul v poli no.