Šachy

[Pedrito]

Ne nehraje. Réňa je umí perfektně, asi by moh do klubu.. Ale je to na něm. On teď radši posilovnu. A nemá ve mě v šachách vzor. Jen jednou jsem si v místním avandgarda klubu zahrál se šampionem po nějakém jejich turnaji...

[Pedrito]

Prohrál jsem. Ale jen jednou. To bylo o pivo. Odveta byla o útratu.

[Pedrito]

Použil jsem ten trik, donutit protihráče udělat malou rošádu a nechat si z pravé strany vzít střelce.. S tím že mu ho vezmeš pravým pinčlem (z tvé strany levým). Tím se mi uvolní věž a tobě se odkryje rošáda. Neb i on ho bere. Pinčl vzal střelce a můj levý pinčl vzal tvého pinčla. Před tím však musíš udělat cestu dámě...

[Pedrito]

Normální šachista tohle neodhalí. Ale musíš ho k tomu dovést. Akorát už to není hra, ale cesta k vítěztví.

[Pedrito]

Fisher by to samozřejmě uviděl hned, a dal mi na frak. Dobrý soupeř se musí zaujmout defakto špatnou hrou, aby získal pocit, že jsi mimo. A nevěnoval tomu takovou pozornost a hrál z naučeného. Protože dobrého soupeře klasicky prostě neporazíš.

[Pedrito]

Já vím že to je taktika pokrového hráče. A nikdy to nedělám, když hraju s přáteli.

[Pedrito]

Nicméně mi to dalo spoustu krásných šachových zážitků... A pokud bychom si spolu zahráli, slibuji že klasicky a s radostí ze hry, spoluhráče. Jen někdo kdo chce mermomocí druhého porazit, musí zažít porážku. Ale je v tom ta radost, že ti to je fuk, že i tvá výhra je výhra i pro druhého. A prohra společnou radostí, že mu ukážeš, kde chyboval, a on je za to strašně vděčný. Přátelé nejsou schopni se na sebe zlobit. Vůbec to nemohou pochopit.