Nisargadatta a další Mistři, diskuse

[Petra]

Ale v tom jako učitel není sám. Páč každá situace s těmi a těmi žáky, dle jejich momentálního stavu, je jiná... A k nim hovořil, žejo.

Přesně. Někdo právě tohle, co Nisargadatta řekl, potřeboval (a jiný potřebuje právě ted) - slyšet/ přečíst si. Třeba aby mu to pomohlo se vyrovnat s blížící se smrtí - svojí vlastní nebo smrtí někoho milovaného.

[honzam]

Takže cenzura. Vyvracet omyly je zakázano?

Mně spíš připadá, Honzame, že by sis přál cenzuru, která by mi zakázala Nisargadattu citovat. 

Přál bych si, aby sem Nisargadatta mohl psát a pohádat se.

Přidej prosím nějaký jeho citát o Bohu. Na tom si smlsnu.

[Pedrito]

Takže cenzura. Vyvracet omyly je zakázano?

Žádná cenzura, budou to komenty k tomuto vláknu, kam tuším Petra mínila vkládat Nisargadatovy texty. Bude to v názvu.
A Tam si budem vesele omyly vyvracet.

Díky, Pedritto. Už jsem otevřela vlákno Nisargadatta - bez diskuze. Jestli budeš tak hodný, tak k názvu tohoto vlákna připiš: s dikuzí.
Až budu něco citovat, tak to dám na obě vlákna, aby si Honzam mohl zaláteřit. 

Safra, musel bych ručně přejmenovat každej příspěvek, u toho prvního to je. Hromadně to asi nejde. Ale tak, víme. :-)

[honzam]

Začnu tímhle citátem. Nevím, kdo je autorem, ale líbí se mi.

,,Bůh nemůže být všude, proto stvořil matky." — Židovské přísloví

Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-bohu/

U anglické verze přísloví se někde jako autor uvádí Rudyard Kipling. To pro mě mnohé vysvětluje.

[Pedrito]

To je zkoumání příčiny utrpení. Když to chceš dělat pořádně, nemůžeš s ní bojovat. Je potřeba ji láskyplně přijmout za svou jako to nejdůležitější. Nějaké neosobní odtažité pozorování klouže jen po povrchu a skryté zákonitosti neodhalí. Například z koho a jak se rodí ega, a že za tím stojí pradávná zvířecí jednota ega s Bohem, která od počátku věků formuje život na Zemi.

Hledající ani nemají možnost se dovědět, že tahle jednota ega s Bohem je skutečná a mohou jí dosáhnout i lidé. Nevědí, že se Gautama za roky strávené sebetrýzní v lese proměnil v "osvícené" zvíře.

To musíš jít ještě mnohem dál, za prapočátek, nejen Země, ale i kosmu, projevu samého. Vesmír prostě vzniká a zaniká jako úplně vše v něm. I když ho lze nazvat Matkou všeho vznikajícího i zanikajícího uvnitř sebe, jak advatisti říkají všech tvarů, obsahů, jmen... Je stálejší, nevzniká a nezaniká tak často, jako to, co se v něm odehrává, co ho vyplňuje, ve své neustálé proměnlivosti, s různými časy trvání.
Život je tu jen chviličku, člověk ještě menší, ve srovnání se Zemí, Sluneční soustavou, Mléčnou dráhou, Universem...

A zatím vším je nějaká "technologie", řekněme "božská".. Myslíš že ji dopodrobna a tedy zcela znáš?

[honzam]

Jsem egoistický zvířecí Bůh omezený na zvířecí svět a tuhle planetu. Lidské poznaní a duchovní teorie jaksi přesahují to, co je zvířatům přirozené. Tyhle kosmologické věci do hloubky neřeším. Mým úkolem je rozmnožovat se a starat se o potomstvo. To instinktivně chci jako archon znát a umět.

[Pedrito]

Kůltury myšlení jsou různý, to už jestli si dobře vzpomínám, tak někde v Tibetu, když se narodí dítě, tak mniši smutní. Že bude trpět...

Když se Bůh stane egem, samsara je nirvana. Ega jsou milované děti a zázraky života. Myšlenky jsou také jako milované děti a zázraky tvoření. Celý svět, který mohou inkarnované bytosti vnímat jako útrpný, je nádherný zlatý poklad. Můj poklad.

Ale jo, tenhle způsob vnímání mi není cizí. Mě vždy zajímalo, jak se to děje, od nejmenšího detailu až po celek. Říkali mi, "to nemůžeš pochopit." Stačilo jim: Brahman, Šakti, Vědomí. Ok. Ale pro mě je zajímavé, jak to mezi nimi (a tedy i v nás) funguje. A basta fidli. :-)

[Pedrito]

Jsem egoistický zvířecí Bůh omezený na zvířecí svět a tuhle planetu. Lidské poznaní a duchovní teorie jaksi přesahují to, co je zvířatům přirozené. Tyhle kosmologické věci do hloubky neřeším. Mým úkolem je rozmnožovat se a starat se o potomstvo. To instinktivně chci jako archon znát a umět.

Holt to máš tak. Vnímám, že každá bytost má svůj úkol, aspekt, který je mu dán do vínku, co je pro ní nejdůležitější, mezi mnoha. Povšimne-li si a nezavrhne to, nechá to plout... Všimni si, že i ti Učitelé nesou každý určitou kvalitu mezi mnoha, ctnost.. Např. u Ježíše to je odpuštění, co vykukuje nad ostatní. U Buddhy to je soucit. U Rámy odvaha. U Krišny odpoutanost... U Šankary, či Nisargadatty je to kvalita nedvojnosti... Atd.

[Pedrito]

Tvoje kvalita je zřejmě mateřství, ale dej si bacha na ty mystic informace, ty klidně zavedou do fantazie i velké matky.
Mimochodem bych řek, že Miroslavova kvalita je svoboda, osvobození...
Ono když jednu realizuješ, vytrysknou z ní všechny ostatní... Dobrá rada je, "ševče, drž se svého kopyta."

[Pedrito]

Ale v tom jako učitel není sám. Páč každá situace s těmi a těmi žáky, dle jejich momentálního stavu, je jiná... A k nim hovořil, žejo.

Přesně. Někdo právě tohle, co Nisargadatta řekl, potřeboval (a jiný potřebuje právě ted) - slyšet/ přečíst si. Třeba aby mu to pomohlo se vyrovnat s blížící se smrtí - svojí vlastní nebo smrtí někoho milovaného.

Dost dobrej byl film Hombre. "Každý jednou umře." Řek bych, že se do scénáře dobrých filmů vždy dostane nějaká hlubší idea, či do textů písní. Ale v tom Hombre to bylo ještě umocněné předchozím dějem. Odtažitý chlap, jako-by bez citu, tvrdej jak podšívka. Viděl, že každý myslí jen na sebe. Měl dovést peníze pro indiány do rezervace. Zkomplikovalo se to. Banditi. Zajali jednu ženu z jejich dostavníku. Jako rukojmí za ty prachy. A když byli naproti sobě v pozicích, přivázali ji ti banditi ke kůlu na žhavém slunci. Umírala tam. A Hombre se na to díval, nehnul brvou, byla to paní nablblá. Ale tu, slečna, co s nimi jela, už to nevydržela, a chystala se jít pro ní. No to mu stačilo.. aspoň jeden projev odvahy a soucitu. Tak to šel vyřešit...

[honzam]

Tvoje kvalita je zřejmě mateřství, ale dej si bacha na ty mystic informace, ty klidně zavedou do fantazie i velké matky.
Mimochodem bych řek, že Miroslavova kvalita je svoboda, osvobození...
Ono když jednu realizuješ, vytrysknou z ní všechny ostatní... Dobrá rada je, "ševče, drž se svého kopyta."

Je to jen zvířecí instinkt. Neřekl bych, že jsem to realizoval. Spíš mě to mateřství ovládlo a podrobilo si mou svobodnou vůli do té míry, že nic jiného nedává smysl. Mystické informace akceptuji, pokud nějak pomáhají v tom, co mám a chci dělat.

Když nějaký duchovní učitel vykládá určité věci a netýkají se mého poslání, tak se jimi nezabývám. Když jiný duchovní učitel učí věci, které jsou s mým posláním v rozporu, mám tendence je napadat a zpochybňovat.

https://www.posezenicko.site/index.php/topic,86.0.html

Nevidím smrt jako neštěstí, tak jako nejásám při narození dítěte. Na dítě čekají těžkosti, mrtvý je má za sebou. Lpět na životě znamená lpět na trápení. Milujeme, co nám dělá bolest, to je naše přirozenost.

Přirozenost je milovat, co působí příjemně. Jenže blaženost vytváří utrpení. Stejně tak je ten mystický stav, kdy jsem jako osoba Bohem Otcem hodně příjemný, ale působí kolem sebe mnoho utrpení, protože na všechny ty děti narozené ze mě jako okřídlené matky čekají těžkosti a ani po fyzické smrti jim neuniknou a budou se dál rodit do fyzických těl.

Nevím, jaký to celé utrpení má smysl. Sebe vnímám jako průvodce a pomocníka v jistém úseku cesty, který je ohraničený touhle planetou a životem na ní. Rozhodně tu bytosti nevězním, jak píší gnostici. Nicméně uctívání Boha jako osoby je uctíváním mé osoby a archonů. Myslím si, že když bytost usiluje o transcendenci do vyšší úrovně existence, musí přesáhnout tenhle pohled na Boha jako na osobu, jinak se toho hadího těla a ega, které se opakovaně inkarnuje sem, nezbaví.

[Pedrito]

Kvůli lásce ke společné existenci se narodíme a podléháme osudu.

Ne. Rodíme se kvůli lásce k individuální existenci.

Láska vole. Člověka to zažehne, a hned po pohlazení začne svůj rauš. Láska se směje.

[honzam]

Ještě důležitá věc k Bohu.

Bůh jako On je vždycky to kolektivní vědomí archonů, tak jak Boha vnímají oni jako slunečního alfa samce. Je to božství nezbavené pohlavní polarity prožívané v jejich hadích tělech.

Božství jako To je Bůh zbavený hadí pohlavní polarity a ega, jak ho prožívá realizovaná lidská bytost.

[honzam]

Kvůli lásce ke společné existenci se narodíme a podléháme osudu.

Ne. Rodíme se kvůli lásce k individuální existenci.

Láska vole. Člověka to zažehne, a hned po pohlazení začne svůj rauš. Láska se směje.

Píšu o archonech a ne lidech. Bůh archon miluje své děti jako individuality, proto se archoni páří a rodí děti.
Láska se nesměje. Směje se ego.

[Petra]

Ale v tom jako učitel není sám. Páč každá situace s těmi a těmi žáky, dle jejich momentálního stavu, je jiná... A k nim hovořil, žejo.

Přesně. Někdo právě tohle, co Nisargadatta řekl, potřeboval (a jiný potřebuje právě ted) - slyšet/ přečíst si. Třeba aby mu to pomohlo se vyrovnat s blížící se smrtí - svojí vlastní nebo smrtí někoho milovaného.

Dost dobrej byl film Hombre.

Můj oblíbený film z mládí s Paulem Newmanem.