Poradna

[Pedrito]

Tobě nevěřím ani nos mezi očima...

Jsi falešná písnička a tvé tóny skřípou v uších.


Nádherně poeticky vyjádřené. 

Taky jsem za to dostal dárek - ban

[Petra]

Taky jsem za to dostal dárek - ban

Pravda holt bolí. Duchovní ego nemá rádo, když ho někdo kritizuje, a tak banuje.

[Petra]

Z počteníčka o F. Drtikolovi:

Jindy jistá paní, sedíc u Fráňovy postele, rozváděla některé ,,zajímavé" ,,duchovní"
zážitky. Fráňa jí klidně a beze slova naslouchal. Potom jí všechno odkejval. Ta paní potom
odešla domů a já jsem řekl Fráňovi: ,,Fráňo, proč té paní neřekneš, že takto na to nemůže jít?"
a Fráňa mi klidně odpověděl: ,,No jo, vždyť ona se mě na nic neptala."....

Některým lidem nemá smysl něco vysvětlovat. Nezajímá je to a stejně by to nepochopili.

Trochu nepříjemné je, když se takový člověk snaží svými nesmysly ovlivnovat druhé a udělá si pro to forum.

Probuzeným kritika nevadí, ale nafoukané duchovní ego ji nesnese. V poslední době si často vzpomínám na to, co vyprávěla Poly/Alaja: Jak na jednom setkání se objevila Jana, prošla kolem jako pávice (se závěsem nějakých mladých mužů, myslím) a na ně, co seděly s Poly u stolu, ani nepohlédla. Dlouho mne toto vyprávění nepasovalo do toho, jak jsem Janu tenkrát vnímala - trochu přihlouplou - s odpuštěním - slepici, ale v podstatě dost dobromyslnou. Poly ji odhadla mnohem lépe: Ted tu nafoukanou pávici zcela otevřeně žije. Stejně tak dobře ji odhadl kdysi dávno - někdy na začátku Poradny - Honzam. Tenkrát jsem tomu taky nechtěla věřit, když ji napsal, že si chce z Poradny udělat ašrám kolem své osoby. Jana přece taková není, myslela jsem si. No, pořádně jsem se spletla. Mělo mne trknout, že kdyby to nebyla pravda, tak by ho za to nebanovala - pravda holt bolí. Tenkrát jsem akorát nemohla pochopit, jak může svého dobrého přítele Honzama, který ji má rád a vždy se ji zastával, banovat - bylo to myslím její vůbec první banovaní na Poradně. Jen opravdový přítel ti řekne i nepříjemnou pravdu. Honzam byl jejím opravdovým přítelem, ale ona jemu ne. Zatím nedokáže být opravdovou přítelkyní nikomu - vždyt ani nezná soucit  (hlavní vlastnost probuzeného). Mně bylo vždy líto Rosady, která ji má taky ráda, a Jana se k ní chovala úděsně.

Na druhou stranu: Má cenu se s člověkem takovéto úrovně vůbec zabývat? F. Drtikol by jí zřejmě všechno odkýval a nechal odejít v  jejím bludu...

[Pedrito]

Z počteníčka o F. Drtikolovi:

Jindy jistá paní, sedíc u Fráňovy postele, rozváděla některé ,,zajímavé" ,,duchovní"
zážitky. Fráňa jí klidně a beze slova naslouchal. Potom jí všechno odkejval. Ta paní potom
odešla domů a já jsem řekl Fráňovi: ,,Fráňo, proč té paní neřekneš, že takto na to nemůže jít?"
a Fráňa mi klidně odpověděl: ,,No jo, vždyť ona se mě na nic neptala."....

Některým lidem nemá smysl něco vysvětlovat. Nezajímá je to a stejně by to nepochopili.

Trochu nepříjemné je, když se takový člověk snaží svými nesmysly ovlivnovat druhé a udělá si pro to forum.

Probuzeným kritika nevadí, ale nafoukané duchovní ego ji nesnese. V poslední době si často vzpomínám na to, co vyprávěla Poly/Alaja: Jak na jednom setkání se objevila Jana, prošla kolem jako pávice (se závěsem nějakých mladých mužů, myslím) a na ně, co seděly s Poly u stolu, ani nepohlédla. Dlouho mne toto vyprávění nepasovalo do toho, jak jsem Janu tenkrát vnímala - trochu přihlouplou - s odpuštěním - slepici, ale v podstatě dost dobromyslnou. Poly ji odhadla mnohem lépe: Ted tu nafoukanou pávici zcela otevřeně žije. Stejně tak dobře ji odhadl kdysi dávno - někdy na začátku Poradny - Honzam. Tenkrát jsem tomu taky nechtěla věřit, když ji napsal, že si chce z Poradny udělat ašrám kolem své osoby. Jana přece taková není, myslela jsem si. No, pořádně jsem se spletla. Mělo mne trknout, že kdyby to nebyla pravda, tak by ho za to nebanovala - pravda holt bolí. Tenkrát jsem akorát nemohla pochopit, jak může svého dobrého přítele Honzama, který ji má rád a vždy se ji zastával, banovat - bylo to myslím její vůbec první banovaní na Poradně. Jen opravdový přítel ti řekne i nepříjemnou pravdu. Honzam byl jejím opravdovým přítelem, ale ona jemu ne. Zatím nedokáže být opravdovou přítelkyní nikomu - vždyt ani nezná soucit  (hlavní vlastnost probuzeného). Mně bylo vždy líto Rosady, která ji má taky ráda, a Jana se k ní chovala úděsně.

Na druhou stranu: Má cenu se s člověkem takovéto úrovně vůbec zabývat? F. Drtikol by jí zřejmě všechno odkýval a nechal odejít v  jejím bludu...

Je to moc fajn počteníčko, skvělé básně... Jsem se tam nachomejt před pár lety a postahoval mnoho pdf, co už tam dnes kvůli autorským právům nejsou. A já už je taky nemám u sebe, zůstaly v starém notebooku u ženy, a pak ten noťas odešel do křemíkového nebe...

[Pedrito]

Poradna nejsou tvé stránky, nebo patří jedné osobě? Ale jinak jsou plné jedu, farizejského jedu, jedu ježibaby... A dokud ježibaba nesejde do věčných lovišť, jed bude kvasit.
S ježibabou se stane to, a s jejím poručníkem, co s Dorotou Máchalovou.

[Petra]

Poradna nejsou tvé stránky, nebo patří jedné osobě?

Poradna přece patří Janinýmu egu a to jako každé ego nesnáší kritiku. Může ego poznat Pravdu? Nemůže, to by se nejdřive muselo aspon na chvíli rozpustit v Absolutnu = muselo by zemřít. Ze své smrti má ego strašný strach, a tak bude raději o sobě tvrdit, že vůbec není a že si uvědomuje, pořád uvědomuje štěstí a blaženost, což podle něj znamená, že je osvícené - holt osvícené ego. A pod tím egem je zastrčená Janina duše. Po smrti zase pošle sama sebe do pekla za to, co bez soucitu páchala a že pořád nic nepochopila. A že to snad napraví při dalším zrození...


Mně se vždy moc líbilo to perfektní přirovnání ega ke kostce cukru v rozhovorech s Eduardem Tomášem.

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.


........

Tady se dovídáme. že i Mistři mohou mít ego.

Proto se musí pořád bdít, čistit charakter a nechávat ego "zemřít" v nirvikalpě, až se pokud možno zcela rozpustí - tedy pokud je cílem se od ega osvobodit. Dokud je tělo, tak je vždy i trošku ega. Proto by se to mělo stále hlídat. Zkomplikovat se to může ve stáří, kdy ubývá síla, nebo při nemoci kvůli velkým bolestem a nemohoucnosti.

[Pedrito]

Poradna přece patří Janinýmu egu a to jako každé ego nesnáší kritiku. Může ego poznat Pravdu? Nemůže, to by se nejdřive muselo aspon na chvíli rozpustit v Absolutnu = muselo by zemřít. Ze své smrti má ego strašný strach, a tak bude raději o sobě tvrdit, že vůbec není a že si uvědomuje, pořád uvědomuje štěstí a blaženost, což podle něj znamená, že je osvícené - holt osvícené ego. A pod tím egem je zastrčená Janina duše. Po smrti zase pošle sama sebe do pekla za to, co bez soucitu páchala a že pořád nic nepochopila. A že to snad napraví při dalším zrození...


Mně se vždy moc líbilo to perfektní přirovnání ega ke kostce cukru v rozhovorech s Eduardem Tomášem.

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.


........

Tady se dovídáme. že i Mistři mohou mít ego.

Proto se musí pořád bdít, čistit charakter a nechávat ego "zemřít" v  nirvikalpě, až se pokud možno zcela rozpustí - tedy pokud je cílem se od ega osvobodit. Dokud je tělo, tak je vždy i trošku ega. Proto by se to mělo stále hlídat. Zkomplikovat se to může ve stáří, kdy ubývá síla, nebo při nemoci kvůli velkým bolestem a nemohoucnosti.

No vidíš, tohle jsem úplně přehlíd,  a k tomu dalšímu něco napsal, a pak to upravoval a místo poslat dal smazat... Omluvou jen že cca 39 stupňů. Ale je to zajímavé, to jsem měl naposled v ášramu... Tenkrát jsem to léčil tygří mastí i pupínek na čuni... Takže dvě mouchy jednou ranou. Ale tu teď naštěstí nemám, tu mast...

[Pedrito]

Bylo to tak, že jsem v koupelně našel tygří mast. A viděl v zrcadle pupínek. A motala se mi hlava, měl jsem hodně stupňů.
Ostatní meditovali, já se omluvil že nemůžu... A víš co mě napadlo? Že ten bacil vyženu...
No, napatlal jsem si tou tygří mastí celou hubu... Prosím, nikdo to nikdy nezkoušejte! Lože pekelné hadr.

Ale pupínek byl ráno pryč a horečka taky.

[Paradoxy]

Použils drasickou metodu, ale zabrala

[Petra]

Miroslave, Jana se zřejmě cítí osamělá, a tak se tě snaží přilákat na Poradnu (přitom tě předtím tak často žádala, abys tam přestal psát).

Taky jedna žena, která v sobě nemá jasno. Neví, co vlastně chce. 

E. Tomáš:

Ve jménech a tvarech je tedy obsaženo absolutní Já jako existence, vědomí a blaho. Proto nemohou být jména a tvary neskutečné. Všechno je Já.

Běžně se lidé domnívají, že jen jména a tvary jsou skutečné, proto se začátečnikům radí, považovat je za sen, za iluzi. Když se pozná absolutní Já, tak je jasné, že Já je všechno a že tedy i jména a tvary jsou skutečné.

Miroslave, prosím, můžeš  uvést zdroj této citace a ocitovat pokud možno celý text této kapitoly.

Pokud se Ti to podaří, tak věřím, že veškerá nedorozumění, která tady ohledně toho, co je skutečné absolutně a co je skutečné jen zdánlivě - relativně, bude vyjasněno.

Předem děkuji.

[Petra]

Když tam půjdeš, tak zase všechno začne znova. A zase tě bude banovat a vyhazovat. Zatím to jinak neumí.

Potřebuje nutně někoho, aby zase mohla psát o štěstí a blaženosti, protože ji dochází "dávka".

Bylo by zajímavé, ji tam nechat samotnou. Co se bude dít...Jestli to "praskne", jak o tom psal Pedrito.

[Pedrito]

Nevěřím, že to v tohle životě nakopne.

[Miroslav]

Taky jedna žena, která v sobě nemá jasno. Neví, co vlastně chce. 

A nepřestane, dokud to nedostane   

[Miroslav]

Dosť bolo Jany a té její poradny