Eduard Tomáš

[Petra]

814

Když budu celý život cvičit podle některé oficiální duchovní cesty, mám tím zaručeno, že dosáhnu Poznání?

Bohužel pouhým cvičením ne, ledaže bys tím došel takových kvalit duchovních, které jsou potřebné k dosažení nejvyšší Svobody.

Co to znamená?

To znamená, že tvá mysl se už nebude převážně zabývat zevním světem, ale prázdnotou Absolutna a že i tvé vědomí bude otevřeno jen a jen příchodu Poznání. A k tomu vlastně nemusíš ani cvičit.

Z toho soudím, že Poznání nepřichází dík duchovním jednáním člověka, ale že za ně může poděkovat jen vnitřním stavům své duše. Je to tak?

Ano, je to tak.

 

[Petra]

E. Tomáš:

Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína.

Asi to byl právě jeden z hlavních důvodů, proč jsem nechtěla mít s duchovnem nic společného.

E. Tomáš:

Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce.

[Petra]

Dnes se budu muset soustředit na toto:

E. Tomáš:

Nedej se odstrašit klopýtnutím nebo vlastními pády. Pokračuj v duchovním úsilí, jako by se nic takového nestalo.

[Pedrito]

E. Tomáš:

Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína.

Asi to byl právě jeden z hlavních důvodů, proč jsem nechtěla mít s duchovnem nic společného.

E. Tomáš:

Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce.

Ona pramení ta duchovní pýcha z té připoutanosti k vědění. A těžko se nějakému hledajícímu vyhla. Umocňují ji povahové rysy už z dřívěška. Když asi někoho furt jen chválili, jak je skvělej, tak ji bude mít jak z praku.
 
Prostě se na sebe podívat nezávisle.. ale ono se to řekne, žejo.

Tomu jsme říkali introspekce, sebepozorování, odhalování zažitých egojuchaismů Přiznání si chyb...
 

[Petra]

Eduard Tomáš

Joga velikého symbolu

část devátá

...Jak myslí osvícený a jak jedná? Myslí asi takto: z jednoty se rodí mnohost, z mnohosti pocházejí touhy, z tužeb pochází utrpení. Vše co bylo do mnohosti zrozeno, bude však jednou pomocí Pravdy dovedeno zpět do Jednoty. Ale již dnes jsou všechny zrozené bytosti Jednotou, již dnes jsou ve skutečnosti dokonalé, jejich zdánlivá oddělenost je klam. Kdyby připustil skutečnou oddělenost individuality byl by to konec mudrce, neboť by přestal být moudrým. Jak by to však mohl připustit, když má neochvějné vědomí Jednot.

Většina lidí se domnívá, že jejich vlastní domov je ve dvojnosti a i když jsou na duchovní cestě a zažijí nějaké vytržení Jednoty, opět se vracejí normálním vědomím do dvojnosti. Pak se říká, že zažil Jednotu, ale on se ještě přesto může vracet a to dlouho do základního pocitu dvojnosti. I když už má lepší základnu, než před tím (více světla každým vytržením). Ale osvícený má trvale přesunuto vědomí do Jednoty, i když zpočátku ještě osciluje silně do dvojnosti (džanin nižší, střední, nejvyšší). I když osciluje do dvojnosti, vždy se brzo vrací do své přirozenosti. Vědomí Jednoty....

....

Osvícený má trvale přesunuto vědomí do Jednoty, i když zpočátku ještě silně osciluje do dvojnosti.
Co tedy ještě osciluje do té dvojnosti? Část vědomí?

[Petra]

....Má moudrý ještě nějaké úkoly na duchovní cestě? Nemá úkoly. Ale tím, že žije v harmonii s božským plánem, je v tom božím plánu samočinně zařazen do úkolů pro jiné. Je božím nástrojem. Aby jim však mohl stav Poznání i cestu přiblížiti, musí obojímu plně porozumět, musí obojí plně pochopit, musí umět Poznání udržet. To znamená být aniž by něčím byl. Bez osobního potěšení, bez osobní radosti z toho nebo nad tím, že jenom Jest. Jen tak může přinášet Světlo. Jen z Pravdy – nikdy ne z ega.
A přece žije blažen v nejvyšším nepopsatelné blahu, v potěšení vyplývající z ,,nic nechtění".

Jenomže on nemyslí na potěšení ani na blaho jako druzí. Nemyslí na bytí ani na nebytí, ani na vědomí, ani na nevědomí, nemyslí ani na Boha, ani na Prázdno, nepřemýšlí o nich se zálibou. On jimi jest. Kdyby o tom přemýšlel, jako o něčem druhém, vyřadil by se z Bytí, neboť by zkušenost zpředmětňoval. On však zůstává bez vnímání stavů, předmětů či vjemů. Ať jakkoli vysokých, které by chtěl nebo mohl uchopit Nepřivlastňuje si z toho nic; jen když chce vědět, ví, že je zde Poznání. Tak rozlišuje svou nadčasovou současnost od dřívějšího klamu v čase...

.....

...musí umět Poznání udržet. To znamená být, aniž by něčím byl.

... jen když chce vědět, ví, že je zde Poznání.

[Petra]

Eduard Tomáš

Joga velikého symbolu

část desátá

....Toto není a ani nemůže být pro všechny lidi stejnou záležitostí. Vyžaduje to čas a místo pro studium a každodenní trénink, vyžaduje to vytvořit si nový zvyk. Odmítnout spoustu zbytečných, nebo polozbytečných ,,povinností", zábav a činností, které nám násilně vtiskuje moderní civilizace a najít si lepší, prospěšnější a spásnější druh činnosti, na místo ,,nespásných", jak říká Budha, a to i při plnění našich běžných nezbytných denních povinností.

Kromě toho se vyžaduje přemoci staré zvyky myšlení, citová vzrušení a pocity sklíčenosti, jakož i rozbujelou představivost, přemoci netrpělivost a zvyk obracet se ven na místo do nitra a pak už jen udržet myšlenky pevně a soustředěně. Jednosměrně, zpětně běžným způsobem do jediného ohniska naší vlastní pozornosti. Přemýšlivé pozornosti, kterou se stahuje do nitra intelektuální pochopení problému, jak říká Paul Brunton, aby se působením živého vnitřního světla změnilo v Moudrost Nestvořeného....

[Petra]

...To je význam koánu: ,,Jak se mění hory a řeky v Prázdno?". Mistr odpovídá otázkou: ,,Jak se mění Prázdno v tyto hory a řeky?"

Obě tyto otázky jsou pobídkou k přemýšlivé pozornosti a hlubokému nazírání....

[Petra]

Musíme si však pro vždy uvědomit: Naukám je možno vyučovat – moudrosti nelze učit slovy.

 

[Petra]

Eduard Tomáš

Joga velikého symbolu

část osmá


...Pochopit ilusi mysli, tj. pochopit vlastní myšlení a s ním empiricky vnímatelný svět.

Je to totiž jedna z vynikajících předností této cesty, že nemá za konečný cíl odhalení tajemství podstaty člověka, ale též poznání podstaty světa.

 A k tomu potřebuje nejen mysl statickou, ale i mysl hybnou, mysl dynamickou.


Svět, jak jsme si zde již mnohokrát řekli, není nic jiného, než dynamický projev Absolutna...

....

Absolutno v klidu, Absolutno v pohybu. 

[Evulína]

No právě, moudrosti nelze učit slovy.

Tak proč pořád ty citace?

[Petra]

No právě, moudrosti nelze učit slovy.

Tak proč pořád ty citace?

Ta slova jsou pro nauku, která, když se praktikuje, může dovést k moudrosti. 

[Petra]

Eduard Tomáš

Joga velikého symbolu

část desátá


...JVS říká o tom výslovně toto: ,,Jen bezzájmovým pozorováním, které si nic nepřivlastňuje, dojdeme k poznání, že pohyb není ničím jiným než nepohyb, nepohyb ničím jiným než pohybem."

Nebo-li co to znamená? Znamená to, že dojdeme pomocí bezzájmovosti (indiference) k rovnítku mezi pravým ,,já" a tím ostatním. Mezi ,,Já" a ty. Mezi Nirvanou a sansarou.

Nyní je již jasné, proč se musíme umět nejdříve dostat do Nirvány, chceme-li tuto rovnici zhotovit hlouběji než rozumem, tj. chceme-li ji zažít osobním prožitkem.

Je jasné, že musíme umět zažít nirvikalpa –samadhi. Neboť z povrchní zkušenosti může vzniknout jen povrchní znalost, nikdy ne pravá Moudrost.

Jen pozorováním hloubky Bytí ze stanoviska čisté Existence a při současné indiferenci k věcem a událostem je možné dojít k poznání jednotné podstaty všeho, člověka i světa, pohybu i nepohybu.

Proto také není možné, aby někdo, kdo nemá poznání posuzoval správně toho kdo je má a to i kdyby šlo o žáka pokročilejšího.

Dokud nezažije stejný stupeň, nemůže ho správně posoudit. Má jen představy o zažití Pravdy. Tyto představy mu dokonce brání, aby jí sám dosáhl. Dělat si představu o Poznání je největší překážkou Poznání...

[Petra]

902.

Co říkáte televizi, radiu, zábavné četbě apod., je to vhodné pro člověka, který se snaží o duchovní pokrok?

Všechno, co člověka mentálně rozptyluje, považují jogíni za zdržení. I kdyby to jinak bylo dobré.

Je však celá řada činností, např. v zaměstnání, které ho tak jako tak vyrušují a zdržují od jeho duchovního snažení, kterým se vyhnout nemůže.

To je pravda; právě proto by si neměl přidělávat další, kterým se vyhnout může. Ale pro ty nevyhnutelné činnosti, při nichž nelze udržovat vnitřní pozornost, je jedna dobrá rada: vzpomenout si na Boha nebo Nadjá na začátku a na konci. To stačí.

Ale proč vlastně by měl člověk tolik spěchat? Cožpak si jogín neumí dopřát trochu zábavy?

Nejlepší zábava je ponoření mysli do Pravdy! Pak se život stane nekonečný, neomezený, prakticky bez utrpení (nebot není téměř pozorováno) a plně bdělý. To bez Poznání nejde. Ego má ovšem svobodu tento závěr co nejdéle oddalovat a také ji plně využívá.

To jsem si už všiml, ale uhlídat je, to je fuška.

[Petra]

O manželce a synovi :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 12/15

7:34

...A tak jsme se sešli, no jak to mohlo jinak dopadnout. Jak to mohlo dopadnout, když se dva magnety setkají. Za chvilku jsme věděli, za necelou čtvrt hodiny, kdo to tehdy stával na hlavě a kdo psal ten dopis. A taky jsme cítili, už tehdy jsme cítili, že jsme staří známí a že se známe - já už nevím, bůhví odkud. A protože i domácnosti, poměry v domácnostech našich tomu nasvědčoval, tam to bylo celý rozklížený, no tak jsme to pochopitelně v příslušné době dali dohromady. A nelitujeme toho vůbec. My jsme věděli, že spokojenosti je možno dosáhnout jenom vnitřně, ne zevně. A já jsem si při prvním shledání s Mílou uvědomil, že tady je člověk, kterej to dosahuje, kterej se dovede obrátit do nitra a dovede hledat štěstí tam. A tak jsem si říkal, nebylo by dobře s takovým člověkem uzavřít společenství? Tušil jsem, že to nebylo poprvé, a také to nebylo poprvé. Mockrát jsme si ověřili, že to společenství už bylo dávno a dávno. Ale řekli jsme si, že faktem je, že štěstí může přijít k člověku jenom, když se obrátí k Bohu. To jsme věděli oba dva. Oba dva jsme si to společně uvědomovali a oba dva jsme si řekli: Tak dobře, když to víme, musíme o to informovat také jiné lidi. A to jsme skutečně dělali a děláme - dosud. S pomocí Boží.
Tak jsme to nechali na Pánubohu. Štastně jsme se vzali, žili spolu a vychovávali malého synka. A taky jsme už začali chodit k Drtikolovi do Spořilova.

9:55 Chlapeček se projevoval od začátku jako velká duše. A Drtikol to poznal na první pohled. No, Miloš měl - mohu říct - už od mládí moudrost starých mystiků....