Eduard Tomáš

[Petra]

941.

Moc jsem přemýšlel o tom, co jste nám posledně říkal o tzv. krátké cestě. Co je vlastně její podstatou?

Vědět a chápat, že v podstatě my sami jsme  b o ž s t v í . To znamená, že Bůh je nejen s námi, ale přímo námi. Jenomže toto "my" nesmíme nikdy slučovat s egem, to by byl základní omyl. Proto ego musí v této cestě jít provždy  ú p l n ě  s t r a n o u  a to od začátku až do konce. To je ostatně také jediný vliv, jaký může mít na výsledek krátké cesty, když se zmenší na minimum a nakonec se docela vymaže.

Nevede toto vnitřní postavení přece jen nakonec k pýše?

Když zůstane ego stranou, tak právě naopak. Na to se ovšem nesmí na krátké cestě nikdy zapomínat.

Tak se mi zdá, že to není zrovna lehká cesta...

Rozhodně není lehká pro lidi, kteří se nikdy ani nepokusili o introspektivní autoanalýzu.

[durodara]

529.

Když čtu duchovní knihy nebo skripta, přesně všemu rozumím. Nepřinášejí mně už vůbec nic nového, a tak vlastně nevím, co mám ještě hledat.

Máš hledat Pravdu,což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět.

Možná je přesnější "vnímat očima Celku" a nenechávat se ovlivňovat pohledem [svého] jednotlivce. Není potřeba něco "odkládat", naopak, to že zde ta individualita je, je správně, ona zde být má, patří sem a má svou funkci - ta funkce "příslušnosti" ale neznamená, že má nějakou "prioritu"...

[durodara]

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.


 

Jistě. O tom je ten předchozí komentáž - "čím více jsem Celkem, tím méně může být rozdílů ve vnímání Skutečnosti..."

[durodara]

Musíme si však pro vždy uvědomit: Naukám je možno vyučovat – moudrosti nelze učit slovy.

 

Není to zřetelné až tak přesně - "proč se je nelze učit slovy...?"

Je jisté, že to tak skutečně je - správná odpověď na otázku "proč tomu tak je?" dokáže otevřít vědomí jedním šmahem a zcela.

[durodara]

Eduard Tomáš:

Lidská duše se opakovanými samadhi natolik pročistí, že může vycítit absolutní Jáství v jeho statickém i dynamickém aspektu.

Myslím, že Míla by to dokázala říci jednodušeji a mnohem jasněji: "Opakovaným samadhi duše pozbývá svého snu o své oddělenosti od Celku...".

[durodara]

Eduard Tomáš

Joga velikého symbolu

část devátá

...Jak myslí osvícený a jak jedná? Myslí asi takto: z jednoty se rodí mnohost, z mnohosti pocházejí touhy, z tužeb pochází utrpení. Vše co bylo do mnohosti zrozeno, bude však jednou pomocí Pravdy dovedeno zpět do Jednoty. Ale již dnes jsou všechny zrozené bytosti Jednotou, již dnes jsou ve skutečnosti dokonalé, jejich zdánlivá oddělenost je klam. Kdyby připustil skutečnou oddělenost individuality byl by to konec mudrce, neboť by přestal být moudrým. Jak by to však mohl připustit, když má neochvějné vědomí Jednot.

Většina lidí se domnívá, že jejich vlastní domov je ve dvojnosti a i když jsou na duchovní cestě a zažijí nějaké vytržení Jednoty, opět se vracejí normálním vědomím do dvojnosti. Pak se říká, že zažil Jednotu, ale on se ještě přesto může vracet a to dlouho do základního pocitu dvojnosti. I když už má lepší základnu, než před tím (více světla každým vytržením). Ale osvícený má trvale přesunuto vědomí do Jednoty, i když zpočátku ještě osciluje silně do dvojnosti (džanin nižší, střední, nejvyšší). I když osciluje do dvojnosti, vždy se brzo vrací do své přirozenosti. Vědomí Jednoty....

....

Osvícený má trvale přesunuto vědomí do Jednoty, i když zpočátku ještě silně osciluje do dvojnosti.
Co tedy ještě osciluje do té dvojnosti? Část vědomí?

Ne. Osciluje "setrvačnost" mysli uzurpovat si "své interpretace" vnímaného - a tím vyživovat dojem své nezávislé existence.

(On vlastně Eduard až teprve hodně pozdě - odhadem asi až do doby přímého setkání s Dalajlamou - neustále zastával pozici síly a vnitřního boje, pokusů o "změnu" sama sebe - individuality - tak, aby do Celku byla nějak "podobná". Viz většina jeho dřívějších komentářů - všechny jsou o silovém tlaku na sebe sama s cílem svého "připodobňování". Pak nastal zlom - a Eduard začal psát úplně jinou "formou" o existenci a Bytí. Míla už mnohem dříve napsala že ji doslova "uzmul ten třpyt Prázdna". Na slově "uzmul" popsala velmi přesně, co se stalo... 

[Petra]

Jistě. O tom je ten předchozí komentáž - "čím více jsem Celkem, tím méně může být rozdílů ve vnímání Skutečnosti..."

To je velký omyl: Myslet si, že se Poznání dá "naučit".

Při všech těch omylech, co si lidé myslí, při všech těch konceptech, na kterých lpí, není vůbec s podivem, že takřka nikdo nedosahuje Poznání. Poznání si ho nevezme, dokud to všechno nepustí.

O tom mluví, jak např. Eduard Tomáš tak Nisargadatta. Ale pro induvidualitu je velmi těžké to přijmout. Obvykle chce mít vše pod vlastní kontrolou. A tak to prostě nefunguje.

[durodara]

...To je význam koánu: ,,Jak se mění hory a řeky v Prázdno?". Mistr odpovídá otázkou: ,,Jak se mění Prázdno v tyto hory a řeky?"

Obě tyto otázky jsou pobídkou k přemýšlivé pozornosti a hlubokému nazírání....

Mně by ale docela zajímalo, jak si vysvětlujete tu otázku Mistra...

Nějaké "příhozy" ke "navýšení" "banku"?  (Aneb: "Život je neřízený hazard - a proto je to nejkásnější, co jsme mohli "dostat...")

[durodara]

Jistě. O tom je ten předchozí komentáž - "čím více jsem Celkem, tím méně může být rozdílů ve vnímání Skutečnosti..."

To je velký omyl: Myslet si, že se Poznání dá "naučit".

Při všech těch omylech, co si lidé myslí, při všech těch konceptech, na kterých lpí, není vůbec s podivem, že takřka nikdo nedosahuje Poznání. Poznání si ho nevezme, dokud to všechno nepustí.

O tom mluví, jak např. Eduard Tomáš tak Nisargadatta. Ale pro induvidualitu je velmi těžké to přijmout. Obvykle chce mít vše pod vlastní kontrolou. A tak to prostě nefunguje.

Nikdo tě (kromě tvé vlastní mysli) nenutí neustále vystupovat jako oddělená (a hlavně stále se vydělující "se") entita. Je to "tvé" vlastní rozhodnutí. Ty sama ho ale můžeš změnit. Není to úplně jednoduché, ale jde to.

[Petra]

Ne. Osciluje "setrvačnost" mysli uzurpovat si "své interpretace" vnímaného - a tím vyživovat dojem své nezávislé existence.

(On vlastně Eduard až teprve hodně pozdě - odhadem asi až do doby přímého setkání s Dalajlamou - neustále zastával pozici síly a vnitřního boje, pokusů o "změnu sama sebe - individuality - tak, aby do Celku byla nějak "podobná". Viz většina jeho dřívějších komentářů - všechny jsou o silovém tlaku na sebe sama s cílem svého "připodobňování". Pak nastal zlom - a Eduard začal psát úplně jinou "formou" o existenci a Bytí. Míla už mnohem dříve napsala že ji doslova "uzmul ten třpyt Prázdna". Na slově "uzmul" popsala velmi přesně, co se stalo... 

Zřejmě si to měla dát patentovat - ten třpyt Prázdna.      Do jaké primitivnosti mohou upadat i duchovně vyspělí jedinci mne opravdu udivuje.

[Petra]

Nikdo tě (kromě tvé vlastní mysli) nenutí neustále vystupovat jako oddělená (a hlavně stále se vydělující "se") entita. Je to "tvé" vlastní rozhodnutí. Ty sama ho ale můžeš změnit. Není to úplně jednoduché, ale jde to.

To všechno, co píšeš, je svět tvé mysli. 

[durodara]

Nikdo tě (kromě tvé vlastní mysli) nenutí neustále vystupovat jako oddělená (a hlavně stále se vydělující "se") entita. Je to "tvé" vlastní rozhodnutí. Ty sama ho ale můžeš změnit. Není to úplně jednoduché, ale jde to.

To všechno, co píšeš, je svět tvé mysli. 

Ano. Mysl to tak chce vidět. Skutečnost, že to tak není, ale závisí na tom, aby připustila, že její "uzurpování si" je její vlastní záležitostí a že nemá trvalého a vlastně ani dlouhodobého smyslu.

[durodara]

Ne. Osciluje "setrvačnost" mysli uzurpovat si "své interpretace" vnímaného - a tím vyživovat dojem své nezávislé existence.

(On vlastně Eduard až teprve hodně pozdě - odhadem asi až do doby přímého setkání s Dalajlamou - neustále zastával pozici síly a vnitřního boje, pokusů o "změnu sama sebe - individuality - tak, aby do Celku byla nějak "podobná". Viz většina jeho dřívějších komentářů - všechny jsou o silovém tlaku na sebe sama s cílem svého "připodobňování". Pak nastal zlom - a Eduard začal psát úplně jinou "formou" o existenci a Bytí. Míla už mnohem dříve napsala že ji doslova "uzmul ten třpyt Prázdna". Na slově "uzmul" popsala velmi přesně, co se stalo... 

Zřejmě si to měla dát patentovat - ten třpyt Prázdna.      Do jaké primitivnosti mohou upadat i duchovně vyspělí jedinci mne opravdu udivuje.

Okamžik, pohled do tvých očí, kdy ti dojde dosah toho, co jsi teď napsala, by bylo žádoucí uchovat jako video - u mne by mohlo jít stále a stále, pořád dokola...!

[Petra]

Eduard Tomáš:

Lidská duše se opakovanými samadhi natolik pročistí, že může vycítit absolutní Jáství v jeho statickém i dynamickém aspektu.

Myslím, že Míla by to dokázala říci jednodušeji a mnohem jasněji: "Opakovaným samadhi duše pozbývá svého snu o své oddělenosti od Celku...".

Moje zkušenost odpovídá tomu, co říká Eduard Tomáš. Ale oni šli oba různou cestou - což je v pořádku. A navzájem se od sebe učili. To bylo Eduardovi jasné, ale Míla s tím měla zřejmě problém. V Eduardovi Tomášovi nebyla žádná duchovní pýcha. Proto byl - a  je tak naprosto vyjímečný mystik, kterému se hned tak nikdo nevyrovná.

[durodara]

Eduard Tomáš:

Lidská duše se opakovanými samadhi natolik pročistí, že může vycítit absolutní Jáství v jeho statickém i dynamickém aspektu.

Myslím, že Míla by to dokázala říci jednodušeji a mnohem jasněji: "Opakovaným samadhi duše pozbývá svého snu o své oddělenosti od Celku...".

Moje zkušenost odpovídá tomu, co říká Eduard Tomáš. Ale oni šli oba různou cestou - což je v pořádku. A navzájem se od sebe učili. To bylo Eduardovi jasné, ale Míla s tím měla zřejmě problém. V Eduardovi Tomášovi nebyla žádná duchovní pýcha. Proto byl - a  je tak naprosto vyjímečný mystik, kterému se hned tak nikdo nevyrovná.

Nepopírám. Míla zase už v dětství ztratila potřebu vidět se neustále jako oddělená od celku.