Praxe

[Pedrito]

Je to o tom "navážno". Člověk v komunikaci používá výrazy "já", "ty", "moje", "tvoje"... ale uvnitř nemusí. V duchu to nemá žádný dopad. V projevujícím se světě to dělá naoko různorodost povah, bytostí, dějů i věcí. Příjemné, nepříjemné, blízké, vzdálené, malé,  velké, hezké, ošklivé, dobré, zlé.... Ale v duchu to je aspekt universální. "Duchovní."

[Pedrito]

Ale není to jen tak, podívej se na nějaká z mnohých vyobrazení energetických procesů v těle. Pro sečtělého advaitistu je to iluze. Neříkám Mája, páč Mája iluze není, to možná v povědomí... Ale přesto díky těmto iluzím uvnitř sebe má tu čest tu být a ve své sečtělosti najít pojem Mája a nasadit ji další pojem - klam.
Tak na koho to ten advaiťan sází, když vše je Jedno? Akorát korunu na své zpitomění.

[Pedrito]

[Pedrito]

Asi takhle kluku, když advaita, tak Šankara, a když čakry tak Kabír. Ale ty texty nedohledám a na netu je nenajdeš. 

To kamarádka kdysi přivezla z Indie a o večerech nám je četla. A tu holku taky dohledat nemůžu.

AUM není řev lva, v projevu jsou to tři stavy přírody. Ale to jen velmi stručně, to je projev něčeho...

[Pedrito]

Kamarádku jsem našel na youtube

Je to letuška, je těžký ji zastihnout

[honzam]

Tak na koho to ten advaiťan sází, když vše je Jedno?

Na svého jediného Boha?

Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2005110201

http://biblenet.cz/b/Exod/20#v2

2 ,,Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

[Pedrito]

Pro mě je starej zákon něco jako manifest komunistické strany.
Jako by ho místama psal sám Ďábel...

[Pedrito]

Je silnej, to jo, ovládá sílu masového podvědomí. Proto nejde jednotlivcem porazit za všechny, ten mu srazí hlavu jen za sebe, uvnitř sebe. Ale těch hlav jsou miliardy...

[Pedrito]

Proto odmítáš Samadhi - Meditaci - vědomí odpoutané od myšlenek - protože to je jeho smrt.
"Když potkáš Buddhu, zab Buddhu."

[Pedrito]

Pokud se opravdu cítíš být Ďáblem, a není to jen hra z rozmaru, už teď jsi mrtvý. Jak to řek Gautama Márovi ve final scene? Tak to opravdu je. Svět netvoříš ty, jen se stal tvým útočištěm. Nemůžeš vyhrát.

[Pedrito]

Člověk je mnohem mocnější než si dokážeš představit. Ne jako individualita na tobě závislá, ale jako Bytost. Nemáš ponětí, jaká je síla, co se v ní může uvolnit... Vezmeš si s sebou mnohé, ale nemá to smysl. Bude to jen neradostný konec.

[Pedrito]

Ty nechceš konec světa (poslední soud), děsíš se ho jako čert kříže  Ale uvědom si, že tvým působením  se z lidí stali skuteční démoni, co tě přerostli ve všech směrech... A maj technologie a prostředky, co za pár minut vymažou život z této kouzelné planety. To není tvůj záměr. Tak s tím něco dělej!

[Pedrito]

Jestli chceš, mohu těch pár příspěvků přesunout do rubriky "Rozhovory s Ďáblem."

[honzam]

Starý zákon je právě unikátní v tom, jak se tam popisuje to působení zvířecích andělů na lidstvo. Líbí se mi jak Izraelitům pomohli z otroctví. V Koránu to asi taky hodně bude, ale ten tak neznám. Jako poslední, kdo mají zkušenost, bych hádal Mormony.

Srážení hlav bych zakázal. Stále mám krk jeden velký šlinc. Zakrývám to vlasy a vousy, ale pořád je to hodně vidět. Když už se někoho zbavit, tak jiným způsobem.

Neodmítám hinduismus. Odpoutání se od mysli a fyzického těla spojený s vzestupem Kundalini sušumnou, je žebřík ke spáse a člověk jako živočišný druh je k tomu předurčený.

Cítím se být Bohem, ale aspekty toho stavu odpovídají lidskému chápání Ďábla. Vím, že jsem už teď mrtvý, ale nebrání mi to vyždímat ze sebe to nejlepší pro mé děti. To jediné má smysl, protože děti jsou budoucnost.

Každý člověk se může dostat dál a poznat vyšší realitu, které jsem se jako zvíře navždy vzdal.

Můj záměr je, aby se co nejvíc bytostí dostalo výš a pár se obětovalo pro zachování života ve zvířecím světě tady na Zemi.

Jako správný "advaiťan" bys měl vědět, že Ďábel je jednou z podob Boha. Nemůžeš ho od Boha oddělit přesunutím pár příspěvků.

[Pedrito]

Je to jak světlá a stiná strana jedné síly. Ta světlá je Lakšmí, dobrosrdečná matka, a žena Višnua.
Ale není oddělena oddělená od Kalí... To je její hrůzostrašná tvář. Která sápe negace, roztrhá je jak tygřice bez slitování. Sarasvatí je v tom pohybu jako Bohyně umění. Na jejíž plátna chrstá krev a mezi cákanci se vyjevuje Krása Lakšmí a Višnuova Míru. Kálí je jejich sestrou, spí jako Kundaliní. Ale když se probudí.. Jde nauka stranou. Ona nemilosrdně spálí vše, co jí stojí v cestě do Sahasrary. Myšlenky a představy Boha i Ďábla...