Praxe

[Pedrito]

A pak že já jsem mystik béďa...

Každopádně vím že morčete zvaného Pšenda je nirvána je louka plná pampelišek.

Ale jinak je to nesmysl. 

Ty Honzame, co je pro tebe meditace? Jednou jsme to ve stejný čas zkoušeli... Cos vlastně cítil? Jestli si to pamatuješ.

[honzam]

Moje duchovní zkušenost mi ukazuje, že Bůh téhle planety je kocour a andělé jsou kočky. Buddhismus má pro mě původ v téhle kočičině a ve své původní podobě je o tom, jak opustit lidství (opičí povahu) a se stát kočkou (bohem).

Už si na to nepamatuju. Kdy to bylo?

Pro mě je meditace, jak jsem ji sám cvičil, hlavně bodová koncentrace, kdy vědomí soustředíš do bodu, a pak taky trochu átmavičára jako koncentrace na ten sebe si uvědomující princip. Obojí při otevřených očích.

[Pedrito]

To bylo léta páně na VP, než tě někdo namích, už nevím kdo, a řek jsi ádios.

No, já cítil u vstupu do meditace jen svoje nazbíranosti během dne.
Meditace není koncentrace.
A pro jogiho,.. - kdo se koncentruje?
Koncentruje se Duch, Atman, Vědomí?
Proč by to dělal? Kdo se tedy koncentruje?

Meditace není ani opakem koncentrace, jejím opakem je rozevlátí, pozornost lítá kam vítr.
V meditaci vítr ustává.

To nejde koncentrací... Ale bez ní taky ne. Koncentrace je šperháček. Dírka je meditace. Zámek dvířek tedy. Nic nejde jen samo o sobě. Vše je na sobě závislé. Nic z toho nemůže být samostatné. Leda idea. A ani ona ne, i když to neví.

[honzam]

Nikdy jsem necvičil vizualizace. Nepředstavoval jsem si, že mám křídla, že jsem kočka, ani jsem v představě nestavěl Boha na své místo a sebe na místo Boha. Cvičil jsem jednoduše pořád to samé a ponechal osudu, co z toho vzejde. Podstatné je, že jsem tohle někdy extrémní úsilí nevyvíjel pro sebe, ale pro ostatní. Myslím si, že meditace pro sebe a svůj vlastní užitek není buddhistická. Když si člověk sedá, neměl by to dělat s cílem získat něco pro sebe.

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=50&t=4159&p=45426&sid=55b37dd5e5f097a379610b18a7c59628#p45424

Moudrý má vždy jen jeden cíl a nezdržuje se příliš podrobnostmi života. Je veliký rozdíl mezi člověkem, který takto žije a těmi ostatními. Je to jako cestovat v letadle anebo tlačit káru. Oba cestují. Jenomže, tlačíme-li káru, jedeme pomalu a brzy nás budou bolet ruce i nohy, neboť neodoláme, abychom na své cestě tu a tam něco do té své káry nepřihodili a ona bude čím dál tím těžší.
Cestujeme-li letadlem, cestujeme pohodlně, rychle, nic netlačíme ani netáhneme. Letí to samo. Nemůžeme - pravda – sbírat oblázky při cestě a vonět ke kytičkám, ale alespoň se tím nezdržujeme a nebolí nás ruce a nohy. Pohybujeme se daleko rychleji než náš přítel s károu. Budeme brzy, velmi brzy u cíle, kde na nás čeká bohatá odměna za naši odvahu.
Ale někdo z nás se třeba i vrátí, aby pomohl svým bratřím a sestrám, kteří se ještě bojí létat, tlačit jejich káry. Možná, že jim jen pomůže vyházet trochu té přítěže a už i to by bylo hodně.

Žádná odměna. Nic pro sebe! Celý výsledek jen pro svět. Takhle je to podle mě buddhistické.

[honzam]

To bylo léta páně na VP, než tě někdo namích, už nevím kdo, a řek jsi ádios.

No, já cítil u vstupu do meditace jen svoje nazbíranosti během dne.
Meditace není koncentrace.
A pro jogiho,.. - kdo se koncentruje?
Koncentruje se Duch, Atman, Vědomí?
Proč by to dělal? Kdo se tedy koncentruje?

Vostalpetr mě poslal pryč, tak jsem to respektoval. Psal jsem moc náruživě o Pravdě.

Já medituji a dělám to pro ostatní bytosti. Takhle to podle mě dělal i Buddha. Koncentroval se intenzivně spoustu let na utrpení ve spojení s tělem.

[honzam]

Správný konzervativní buddhista medituje, protože:

1) Vidí, že ostatní bytosti trpí.
2) Vadí mu to.
3) Chce ji pomoci.

Ostatní motivace jsou balast, který se na buddhismus nabalil v průběhu tisíciletí z jiných nauk.

[Pedrito]

Meditace není vůbec žádné úsilí. Jak je snaha, není to meditace. Koncentrace je práce s pozorností, aby se uklidnila, přestala lítat. To není meditace, to je cesta k ní. To co medituje je ego a jeho mysl. Nic jiné meditovat nemůže. Ani Duch ani Síla ani Vědomí - jsou v jednotě. Jsou důvodem meditace toho, kdo se v nich rodí a v nich umírá - já.

[Pedrito]

Když se kdokoliv ocitne v tichu, třeba před krásným obrazem, přírodní scénou, nebo mu hudba vezme dech, nějaký děj života, který může být i smutný.. udeří ho dojetí a celé to plátno dění roztrhne. Ticho ho pohltí.
To není jeho myšlenka, co to udělala. Takže to mnoho lidí důvěrně zná, ale nedokáže to pojmenovat, "jejda, co to bylo, mám husinu v zádech..."
To se ozývá Duch svou silou, co projede cit, a rozum je z toho paf. A mysl, kde spolu jinak hrají všelijak soustředěně s pozorností člověče nezlob se (a víme jak to mnozí berou vážně), se otevře (roztrhne)...
Někdo říká, "to srdce se otevřelo". Ale to jen praskla bublina osobní mysli a bylo spatřeno to legendární "uvnitř", co v ten moment však spojuje se s "venkem". Takové objetí mikra a makra, kdy zbývá kosmos, jeho Duch... A přesto vše plyne dál.
Nevidět i to sice jde, ale to Universum človíčkovi, málo kdy dovolí, protože to v životě skýtá velké nebezpečí pro něj...

[Pedrito]

To "nebezpečí" tkví v tom, že Duch to naráz přirozeně neudělá, jeho síla, že nadobro vymaže jeho podvědomí, protože by to bytost zabilo. Nejen to ego, ale i tělo v němž se to odehrává, by doslova shořelo. To se opravdu stalo mnohým, co si nedali pokoj, aniž by byly k tomu napřed pročištěni, a dali tomu takovou osobní vůli po věčné dokonalosti, že Duše řekla dost!
A tak se jim to vlastně splnilo.
Akorát, k čemu to bylo dobré?
Střední cesta je o něčem jiném

[Petra]

Míla Tomášová:

...Tak půjdeme dopředu a naše vědomí se nebude vracet v příštím životě třeba do kocoura...

Není to spíš, že vědomí má svého člověka a pak svého kocoura, než že "naše" vědomí? Kdo říká: Moje vědomí? 


Vědomí se "propůjčilo" tvaru člověka a ten si hned myslí: Moje vědomí, to vědomí je moje. A protože je moje, tak by se nemělo později propůjčovat kocourovi.

Řekla bych, že to je vědomí úplně jedno - komu se zrovna "propůjčí". 

Proto jinde Míla Tomášová říká, že se klidně inkarnuje třeba do kocoura.
 

[honzam]

Inkarnuje se ego, které je mnohem trvanlivější než jeden fyzický život. Je to mýtus, že jednotlivé inkarnace jsou jako kostky postavené na sebe, které nic nespojuje. Jsou víc jako korálky na provázku a ego je ten provázek.

[honzam]

Meditace není vůbec žádné úsilí.

To je relaxace. Meditace je práce.

[Petra]

Inkarnuje se ego, které je mnohem trvanlivější než jeden fyzický život. Je to mýtus, že jednotlivé inkarnace jsou jako kostky postavené na sebe, které nic nespojuje. Jsou víc jako korálky na provázku a ego je ten provázek.

Ego je jen myšlenka člověka, jinak vůbec neexistuje.

Vůbec se nedivím, že Nisargadatta nějaké "inkarnace, reinkarnace" neměl zájem řešit. 

Vždyt se jedná jen o vzpomínky = o myšlenky na jakousi minulost. Ve světě člověka hraje roli čas a jeho pamět. To vytváří celý jeho svět.

Ale ve skutečnosti žádný čas není, ten si jen člověk vytváří právě svými myšlenkami. Ale to není ani špatně, ani dobře. Prostě se to tak děje. 

[Pedrito]

Míla Tomášová:

...Tak půjdeme dopředu a naše vědomí se nebude vracet v příštím životě třeba do kocoura...

Není to spíš, že vědomí má svého člověka a pak svého kocoura, než že "naše" vědomí? Kdo říká: Moje vědomí? 


Vědomí se "propůjčilo" tvaru člověka a ten si hned myslí: Moje vědomí, to vědomí je moje. A protože je moje, tak by se nemělo později propůjčovat kocourovi.

Řekla bych, že to je vědomí úplně jedno - komu se zrovna "propůjčí". 

Proto jinde Míla Tomášová říká, že se klidně inkarnuje třeba do kocoura.
 

Nikdo jsme tu sice nebyli, když nějak z hvězdnýho prachu začla vznikat Země. Ne že bych si to dokázal představit, spíš to bude vyvržený žhavý "kus" hvězdy, tedy Slunce, protože jádro je furt žhavé, a to na sebe začlo chytat další matroš. Nikde ani živáčka. A tak se nám Země zakulatila a nějak ožila. Prý kdyby bylo v soustavě o jedinou planetu víc nebo míň, nebyl by život možný. Ale je. Výborné místo k narození. Tedy po miliardách let evoluce...

Jo, to jsem chtěl říct - evoluce.

[Petra]

Nikdo jsme tu sice nebyli, když nějak z hvězdnýho prachu začla vznikat Země. Ne že bych si to dokázal představit, spíš to bude vyvržený žhavý "kus" hvězdy, tedy Slunce, protože jádro je furt žhavé, a to na sebe začlo chytat další matroš. Nikde ani živáčka. A tak se nám Země zakulatila a nějak ožila. Prý kdyby bylo v soustavě o jedinou planetu víc nebo míň, nebyl by život možný. Ale je. Výborné místo k narození. Tedy po miliardách let evoluce...

Jo, to jsem chtěl říct - evoluce.

Mně spíš odpovídá to, co řekl Eduard Tomáš - že když bude tato planeta zničena, tak existuje spousta jiných a krásnějších planet, kde by mohl člověk žít.