Jak jsem lovil srnku

[Pedrito]

Přívodová stanice je stanice vzdálená od letiště. V HavlBrodě to bylo pole s krásným výhledem. A v létě kolem rostly lusky hráškové. Pěkně jsme z nich prděli, já a kolega voják.

Ta stanice byla o třech buňkách a jednom hajzlíku, kde se kadilo. A měl srdíčko. V jedný buňce jsme přebývali, v druhý byly vysílačky, a v třetí trafo.

Ale to srnka neví. Ani že jsem si všim, že nám tam chodí na ostružiny. Tak jsem si řek, že je ulovím. My jsme tam, a to je divný, zbraně neměli. Byl to takovej čtverec v poli, asi ár, oplocenej. Krom srnek, na maliny a ostružiny, tam za náma chodily i holky. Ale ty mě lovit nenapadlo.

Stavba luku a výroba šípů byl máček.

Tak jsem šel na číhanou. Do křoví, kde kolem byl ráj ostružin. V jednom rohu toho našeho čtverce. Kde byl právě děravej plot. Kadibudka a buňky byly uplně na druhý straně. A taky králíkárny. My tam pěstovali králíky pro velitele roty zvaného Bígoš.

Tak číhám v tom křoví. Udělal jsem si z uhlíků čmouhy přes hubu. A za čelenku dal černý péro, možná havraní. Kdyby mě potkal Vinetou, nevím co by řek. Ale já se vžil do lovce a číhal.

Prostě jsem tam seděl, zobal ostružiny a ostražitě zíral. A ona přišla, přišly dvě. Já s ocelovou hrozností nemilosrdného lovce natáh v luku šíp a měl jsem jednu přímo před sebou. Stačilo pustit tětivu. Ale já nemoh. Byla tak živá a krásná...

Takoví jsme byli my, strašliví přívodáři, co proti revanšistům měli jen luk a šíp. Ale srnky si na mě zvykly, jedný jsem říkal Kadel a Druhý Šárka. Kolega to zas tak neprožíval a lovil ty ženský.

[Pedrito]

Já tam sedával, každý den jsem tam chodil, o duchovnu jsem nic neznal. Když tehdy někdo mluvil o Bohu, tak jsem prchal. Já je pozoroval. 0lizovaly plody, jazýčky si je braly. Ony mě cítily, a dělaly jako by nic. Dávno bez luku a pírka... Šárka jednou hlavou rozhrnula větvičky a koukala přímo na mě... Kadel dělal divný gesta hlavou. Ale ona na mě koukala asi celou věčnost...

[Paradoxy]

Asi tři roky zpátky jsem byla s malou na procházce v lese. Najednou se proti nám objevil asi jelen. Bylo to obří zvíře a díval se na nás a my na něj, úplně jsme ztuhly.
Když jsme pak spolu chodily do toho lesa, tak malá šišlala pšššt, bude jelen, potichu!!

[Pedrito]

Jeleni jsou majestátní... Ale opravdu není radno se mu připlést do cesty... Mě jednou na čundru zachránil právě ten strom, jinak by mě roznes v paroží. To samé divočáci... oni nejsou zlí, jen se hájí. To dělaj lidi i na fórech Medvědi, co jsem potkal na Fatře, agresivní tenkrát nebyli. Jinak by mě sežrali. O vlcích ani nemluvím, to byli pozorovatelé s uctivou vzdáleností. Oni si možná zuby brousili, ale to už by mu asi musel člověk šlápnout na ocas... Nevím jak na Aljašce, ale u nás jsou vlci klidní. Lišky nevím tu jsem v lese fakt nikdy nepotkal. Ale jedna k nám chodí do práce, tedy toulá se kolem. Mám fotku

[Pedrito]

Tu Lišku mám zřejmě v druhém telefonu, co je zrovna vybitý. Ale našel jsem jednu papírovou z Brodu, z té přívodovky. Ona je to vlastně veliká anténa, drát mezi dvěma vysokými sloupy, která dává signály  vrtulníkům.
Ti dva vpravo jsou "mladí", naši učňové

[Pedrito]

No, snad jsem tim nevyzradil vojenská tajemství

Ona už ta stanice neexistuje a kasárna byla zrušena. A ty chlapíky by dnes už nikdo nepoznal.