Stav společnosti

[Pedrito]

No je to bordel ta honorace. Kdepak peklo někde pod drnem. Ďábel má lidskou tvář... To Bůh ale taky.
Takže tak.

[Miroslav]

[Pedrito]

No jo.. není nad to občas otevřít voko nad tou světovou politickou situací a smířlivě si říct, "furt to stojí za hovno".

Poněvadž nejspíš Bůh a Satan v hlavách těch, co maj potřebu vládnout světu, spolu vedou odvěké lité boje...

[Evulína]

🙏 Bože, vrať světu PRAVDU!
Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: LŽI.

Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají. Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi! Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, je-li mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků!

Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce? Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu? I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry. Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše. Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?

Bože, vrať světu pravdu!
Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží.

Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem. Zbavit svět lži je víc než odzbrojení.

Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání.

S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.

Bože, vrať světu pravdu!

Modlitba za pravdu, Karel Čapek, Lidové noviny 25. září 1938

[Miroslav]

"Jsme v situaci, kdy působí celá EU směšně. Vždyť 500 milionů Evropanů žádá 300 milionů Američanů, aby je ochránili před 140 miliony Rusů! Je to normální?"

(Petr Kolář)

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-kolar-putinovi-se-plni-vsechno-co-chtel-40510078#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest278_hlavicka_2025_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

[Evulína]

Jiří Weigl: Ukrajinská deziluze

Konflikt na Ukrajině a jeho řešení se posouvá směrem, který je logický a dávno předvídatelný, ale který si dosavadní česká a evropská zahraniční politika odmítaly v záchvatech svého ,,wishful thinking" připouštět – rusko-americká proxy válka se blíží ke konci, USA mají jiné, naléhavější strategické priority ve světě a nepovažují Rusko za svého klíčového soupeře, s nímž musejí na život a na smrt bojovat.

Pro západoevropské země by to mohla být jistá úleva, protože je dlouhá válka na Ukrajině, protiruské sankce a zvýšená celková politická nejistota a napětí na kontinentě dlouhodobě poškozují. Ale zdá se, že opak je pravdou. Evropské země, jisté si americkou ochranou, příliš nainvestovaly do hysterické válečné psychózy, zabředly do nereálných pokryteckých příslibů Ukrajině, pěstovaly nesmiřitelné nepřátelství vůči Rusku, a nyní se obávají jeho posílení a odvety. Velmi ponižující je pro Brusel, Paříž, Londýn a Berlín představa, že mír si dohodnou samy USA s Ruskem a Evropa, ponechaná stranou, bude platit důsledky. To jsou kořeny hysterického zmatku, který ovládl Mnichovskou bezpečnostní konferenci poté, co z jednání Trumpovy administrativy jasně vyplynulo, že s nimi Trump nepočítá. Jak zaznělo z brilantního projevu viceprezidenta J. D. Vance, Trumpova Amerika považuje současné poměry v Evropě za zásadní problém a hrozbu Evropě samotné, větší než Rusko nebo Čína.

Debaklem je Trumpův postup v ukrajinské krizi pro východoevropskou politiku, z našeho pohledu především pro tu českou. Bývalé sovětské satelity ustrnuly mentálně někdy v 90. letech, v době totálního ekonomického a mocenského zhroucení Ruska a bezprecedentní americké globální dominance a nabyly falešného, ale nezvratného přesvědčení, že se trvale nacházejí na vítězné straně dějin. Rusko ve svých představách navždy vyloučily z Evropy kamsi za Ural, členstvím v NATO získaly pocit věčných válečných vítězů a jejich zahraniční politika ztratila jakýkoliv smysl pro zdrženlivost a realismus. Přestaly se zajímat o skutečné zájmy svých spojenců a namlouvaly si, že se stejně jako ony budou stále dívat na svět optikou studené války a budou připraveny ji vést se stejnou rozhodností jako někdy v 50. letech minulého století.

Ruskem jsme se u nás přestali vážně zabývat vůbec. Nechápeme, že země, která 300 let spolurozhodovala o osudech Evropy, dvakrát byla z Evropy fatálně napadena a dvakrát náš kontinent osvobodila od tyranských dobyvatelů, má také nějaké zájmy, které mohou být i legitimní. Chováme se, jako kdybychom Rusy ve studené válce porazili my a navždy máme právo užívat si pozice vítězů.

Vše se zkoncentrovalo v případu ubohé Ukrajiny. Ta vznikla rozpadem SSSR jako stát postrádající tradici vlastní státnosti i potřebnou jednotu mezi svým ruským východem a silně protiruským západem. Dlouho fungovala jako jakési chaotičtější, zaostalejší a zkorumpovanější Rusko B, přesto však po třech desítkách let samostatné existence měla šanci na lepší budoucnost. Klíčové bylo udržet se v míru vedle sousední postupně sílící ruské velmoci, která ukrajinské státnosti příliš nepřála.

Všechno změnila falešná protiruská hra Západu s neuspokojenými ambicemi naivních Ukrajinců, která je nakonec zavedla do konfrontace s Ruskem. Rozšiřování NATO do postsovětského prostoru, Oranžová revoluce v Kyjevě s jasným protiruským zaměřením a perspektiva členství v NATO pro Ukrajinu vyústily nakonec v tragédii, jíž sledujeme dnes. Ukrajina uvěřila představě, že členství v NATO a EU bude pevnou zárukou její bezpečnosti a prosperity a že je to ze strany Západu vážně míněný projekt. Jejím politikům nikdy nepřišlo na mysl, že pro USA a Západ jsou zajímaví pouze jako karta v protiruské hře, nic více. Nechápali, že Rusko naproti tomu Ukrajině připisuje zcela zásadní význam, že je připraveno jít kvůli ní do války a že není ochotno připustit její vytržení ze sféry svého vlivu.

Dnes je tragické slyšet po všech těch lživých slibech a frázích od západních velmocí, že členství Ukrajiny v NATO nepřipadá v úvahu a že jí to přece nikdy nikdo vážně nenabídl. Naivní Ukrajinci tomu však věřili, perspektivu členství v NATO si vepsali do ústavy a spoléhali na to, že je Západ před nebezpečím z Ruska ochrání. To se jim fatálně nevyplatilo.

Dnes mnozí rádi hovoří o Mnichovu. Mýlí se. Je to mnohem horší. V Mnichově západní velmoci doporučily Československu ustoupit a nebránit se a otevřeně daly najevo, že za něj bojovat nebudou. Ukrajinu naopak povzbuzovaly do boje a slibovaly neomezenou podporu, kterou ve skutečnosti nebyly ochotny poskytnout. My jsme pochopili, kapitulovali, a přežili - Ukrajinci věřili, bojovali, a dopadnou podstatně hůře.

Rusko Západ opakovaně varovalo. V paměti je Putinův projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007, summit NATO v Bukurešti, kde Ukrajina sice nebyla přijata za člena, ale byla stanovena perspektiva jejího členství, přestože před tím přítomný ruský prezident všechny varoval. Potom přišel Majdan s účastí evropských politiků na demonstracích i při svržení legitimního prezidenta Janukovyče. A pak už pokračovalo násilí – anexe Krymu Ruskem, válka na Donbase a Minské dohody, které Ukrajina s vědomím Západu nedodržovala a byla usilovně vyzbrojována.

Putin bohorovnému a přezíravému Západu dokázal, že svá varování myslel vážně a Ukrajinu napadl. Bidenova administrativa ruské agresi nebránila, ale přeměnila ji ve vleklý konflikt s cílem jej maximálně protáhnout, co nejvíce oslabit Rusko, ale nedopustit jasné vítězství ani jedné strany. Výsledkem jsou na obou bojujících stranách ztráty téměř dvou miliónů mužů a zničená a vylidněná Ukrajina, která přišla o pětinu svého území. Výsledek je to naprosto katastrofální, budoucnost a obnova rozvrácené země nejisté. Rusko vyjde z konfliktu materiálně oslabené, ale politicky, vojensky a mocensky posílené.

Staronový prezident USA Trump má zásadně jiné priority než zastydlí neokoni v Bidenově vládě. V lití stamiliard amerických peněz do zbytečného konfliktu ve východní Evropě, který nepovažuje za americký strategický zájem, nevidí žádný smysl. Hlásí se k realitě multipolárního světa, nemá ambici řešit za americké peníze všechny světové problémy. Vyznává reálpolitiku, vnímá a respektuje zájmy ostatních velmocí a snaží se najít mocenskou rovnováhu. Je to realistické a pochopitelné.

Někteří šílejí, že Trump telefonoval s Putinem. Zřejmě si myslí, že míru lze nejlépe dosáhnout vykřikováním nereálných ultimát Rusku a organizováním pseudomírových konferencí bez jeho účasti. Pouze zapomínají, že k diktování podmínek je třeba zvítězit na frontě a že Ukrajina je tou slabší stranou, která ve vlastním zájmu potřebuje co nejrychleji najít rozumný kompromis. Sama bez trvalé západní pomoci není schopna v boji pokračovat. Předstírat, že má od Západu nějaký bianco šek na vedení války, není fér. Je a vždy to byla lež.

Kdo to nechápe, je ovšem česká pseudopolitika, která dosud žila v pocitu, že servilita vůči nejmocnějším ospravedlňuje všechno. Staré rakouské pořekadlo, že Čech je buď lokaj, nebo hulvát, prokázalo na výkonech naší ,,diplomacie" v posledních letech opět svou pravdivost. Válce jsme se měli snažit zabránit nebo ji pomáhat co nejrychleji ukončit, nikoliv se prezentovat válečným štvaním a nerealistickými požadavky, o nichž každý věděl, že jsou nesmyslné. Všichni, kdo se na tom podíleli, by si měli uvědomit svou odpovědnost.

Ať válka skončí jakkoliv, pro nás zbydou dvě zásadní otázky – co s Ukrajinou a jak s Ruskem. Nejde jenom o to, jak zajistit bezpečnost a obnovu Ukrajiny a kdo to zaplatí. Jde o elementární stabilitu tohoto území, o migraci jejích obyvatel a o její vztahy k okolí. Bez USA není jasné, kdo by měl schopnost něco takového zajistit. Sousedé na to nemají sílu a prostředky, západní Evropa navíc dostatečný zájem. Vše bude hrát do karet Rusku. Ve světle toho všeho je jasné, že válku neměla Evropa ve vlastním zájmu nikdy dopustit.

Ve vztahu k Rusku je třeba mít racionální politiku. Rusko nikam nezmizí, jak někteří naši politici zřejmě iracionálně doufali. Bude pořád významnou velmocí, s níž bude třeba nějak vycházet. Doposud vůči němu naši politici veřejně hlásají politiku provokací a nepřátelství jako vůči zemi, kterou podezřívají z neomezených agresivních záměrů. Je nepřátelství a závody ve zbrojení skutečně naší jedinou budoucností, nota bene v situaci, kdy jsou USA zřejmě odhodlány k uvolňování napětí? Kde bude v takové situaci naše místo? Jak by měla v takovém případě vypadat česká zahraniční politika? Jak odhadujeme postoje ostatních zemí EU? Skutečně sázejí na trvalou konfrontaci? Evropa a my s ní se v důsledku ukrajinské války dostala do nebezpečného a nesmírně nevýhodného postavení. Je potřeba to co nejrychleji změnit. Naší zemi to ohrožuje především.

Ukrajinská tragédie je velkou lekcí pro všechny, příkladem, jak krátkozrakost, pokrytectví, nezodpovědnost, naivita, lhostejnost a nenávist jsou schopny zničit všechno pozitivní, co jsme v Evropě po pádu komunismu získali.

Jiří Weigl, 17. 2. 2025

[Miroslav]

Nepatří náhodou Weigl také k těm, co věří, že Země je placatá?

[Pedrito]

Neznám tyhle kruhy... Přijde mi tu podobnost, jak Jana šílí po všem, co je "velkými slovy"... A někoho táhnou zas tyhle věcičky. Nevěřím že tyhle výhonky pučí někomu ze srdce, ani proč se ušiska natáčejí furt těmito směry. Asi nějakej stupínek, kde se nožce líbí.
 

[Pedrito]

Bůh a Ďábel řádí v mysli, dobro a zlo, jak to má kdo definované ve své povaze. Je to jen vnímání krásna a hrůzy. V osobním pojetí. To jsou mantinely takhle pomyslné, uvažovtelné... A teď člověk medituje a tyhle mocnosti se mu opouštěním myšlenek ztrácí z dohledu, najednou v něm nejsou... Ale v druhých furt jsou a zdatně se spolu perou. Takže to nejde vyřešit za ostatní, jen za sebe. Zní to sebestředně, ale jinak to nejde. Jen se z tý mašinérie prostě někdo trh. Ale bolest furt cítí, neb ona v druhých nezmizela.

[Evulína]

Evropa nechce jednat, Evropa chce válčit. Peníze a zbraně na stůl, zahřmělo přes videomost do Paříže z úst premiéra Fialy. Tři roky neděláme nic jiného, všechno nám kvůli tomu zdražilo, část společnosti už padá na hubu, ale je potřeba vytrvat. Nepřítele uzbrojíme, i kdyby na chleba nebylo.

Pojďme si chvíli zacitovat z otevřených zdrojů. ,,Pod pojmem diplomacie se rozumí pěstování styků mezi různými státy a řešení mezinárodních problémů. Diplomacie je hlavním nástrojem zahraniční politiky jednotlivých států a mezinárodní politiky. Nazývají se tak rovněž širší cíle a strategie, kterými se řídí interakce státu se zbytkem světa," stojí na Wikipedii. Řešení mezinárodních problémů.

Nemáme zbrojovky. Ty nemnohé, které nám zbyly, jsme zavalili takovým množstvím regulací a zahnali je natolik mimo prostor, že mají problém vyběhat si povolení i na výrobu praků, natož zbraní a munice, které by mohly obstát ve velké válce, ke které nebohá Evropa ústy svých politiků chce začít mašírovat.

Peníze a zbraně na stůl. Och, silácká slova, která po chvilce rétorického rauše padnou pod stůl. Nikdo, nikdo nechce válčit s Ruskem. Ani ti, kteří křičí – peníze a zbraně na stůl. Mají pocit, že bez USA utáhnou celý konflikt, že na zteč připravených ukrajinských obětí je nekonečné množství, že motivace ukrajinských mužů umírat v zákopech je nekonečná, že nekonečný je i zdroj peněz z peněženek Evropanů.

Diplomacie je řešení mezinárodních problémů. Donald Trump měl pravdu. Měli jsme na to tři roky. Tři roky jsme konflikt mohli hasit, ale nehasili. Lili jsme do něj palivo a sledovali s až ohavným cynismem, jak se na frontě vraždí lidé.

Slovo mír se stalo v Evropě takřka trestným, stalo se nadávkou, vyslovovalo se s opovržením.

Jak zábavné by bylo sledovat, kdyby Donald Trump teď řekl – fajn, dejte tedy peníze a zbraně na stůl, ale s námi nepočítejte. Trump je v ráži a v minulosti několikrát mluvil o tom, že USA vystoupí z NATO. Že se vykašle na drahý bezpečnostní deštník, který Američané nad Evropou drží. Mohla by to být součást dohody s Putinem. Trump chce izolovat Ameriku od vnějších závazků. On chce pracovat na prosperitě Američanů, ne nám bryndákem utírat sliny nad mrtvolami Ukrajinců a ještě to platit. Bylo by logické, kdyby s posměchem oznámil – dobrá, je to vaše, mír nechcete, tak si ho vybojujte. Ale nevolejte pak o pomoc. Žádná nepřijde.

Dejme peníze a zbraně na stůl. Je to diplomacie? Nebo je to výkřik ideologické slepoty? Nejsme ve druhé světové válce, která byla totální, před námi je konflikt, který můžeme řešit a vyřešit právě diplomacií. A ano, do hry vstoupil Trump se svou politikou, která je nám pro svou upřímnost a přímočarost cizí. My jsme si zvykli ve výhni budovatelského přísahání na symboly mlžit dle příruček a nechat se kontrolovat lidmi se ztrátou zdravého úsudku, kteří určovali náš směr.

Jenže jsme zapomněli, že války nemají trvat věčně, nemají trvat do vybití nepřítele či spojence, který vraždí nepřítele za nás. Jediné, co je na válce hezké, je její konec. A k němu bychom měli napřít síly. Nemlátit o stůl penězi na zbrojení a zbraněmi, ale apelem na humanitu a byznysové zájmy, které v míru jdou prosperitě ku prospěchu.

Ale ten náš vzteky fialový svatý obrázek člověka roku a ochránce barmských žen chce válčit. Nezastaví se před ničím. Ani před tím, že chvíle pro hysterický fanatismus skončila a nastává čas na diplomacii. Nejen s Putinovým Ruskem, ale i s Trumpovými USA. A že je třeba velmi dobře volit slova a hledět do budoucnosti delší, než je čas do dalšího videomostu, kdy na sebe zfanatizovaní budou křičet ta svá hesla o nezdolnosti, ač jsou vlastní vinou dávno na kolenou. Je čas jednat. Ten čas je tu už tři roky, ale teď už není čas na nic jiného. Pochopte, že čas na válku skončil.

https://www.krajskelisty.cz/praha/32677-penize-a-zbrane-na-stul-pravil-premier-bezbranneho-a-zchudleho-naroda-komentar-stepana-chaba.htm?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwY2xjawIm8mpleHRuA2FlbQIxMQABHTFg73TpeDHFQNQXYcyIf1HAzlTdCLgmRsc8uQnAmlkBbBHYsMtyETdgXg_aem__gEMzLLNskBsvsUvPjp9ig#dop_ab_variant=1449200&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

[Pedrito]

Že jsi česka, tě nedegraduje, že nejsi evropanka, ani asiatka, ani vesmír.. ti nedělá oný, že já jsem to... Nejsi, i kdyby ses opupínkovala... Jsi jen pavučina ve vánku, babí léto. Nech roztát most. A nikoho nezvi, jen se jím necháš krotit. A budeš si myslet, že krotíš. A bacha na intuici, ta když nepíchla do hnoje, jeví se velkolepě.

[Miroslav]

Dejme peníze a zbraně na stůl. Je to diplomacie? Nebo je to výkřik ideologické slepoty? Nejsme ve druhé světové válce, která byla totální, před námi je konflikt, který můžeme řešit a vyřešit právě diplomacií.

"Vyřešit diplomacií" podobně jako ve jménu míru vznikla Mnichovská dohoda. Vlk se nažere a dá pokoj? Nebo naopak bude s větší chutí pokračovat podobně jako Hitler v prosazování svých představ, tentokrát Putinových představ o ruském světě, který nemá hranic?

[Pedrito]

Já fakt neznám éru za Kateřiny veliké, odkud prý vyvěraj setrvčnosti v tomto dejství. 

To je jako že komouši je předděl, njn. Kdo s tím zamával byl Marx. 

A děduška Lenin. Ale i před tím se lidi furt mydili, asi nějakej divej gen...

[Pedrito]

Dokážete si představit, dokážete, protože to tu bylo od druhé světové.., že vám samozvaná vládnoucí strana, která z tý vlády těží finanční zisk. A má v kartotéce Manifest... Jsou státy, který maj k tomu hodně blízko. To Marx asi ani netušil, co jeho ideologie udělá s egem mocipánů.

[Pedrito]

Ne, tady nestačilo idiotismus války, tady se toho museli chytnout ideologové. Něco tak absurdního ale i smrtícího, co tu ta parta romanticky podaná majorem Zemanem předváděle... to se vymyká vší představivosti. A ti, co to drželi.. ó nevěřím že stáhli ocas a káli se.. Vsadím boty, co jsou vhodný pro lov vysoké zvěře, že tihle zmrdi hned naskočili na ten až neuvěřitelný a krásný vlak svobody. Havel a spol byl naivní, ne nedostatkem, ale vírou, že už je to za náma. Tuze podcenil, staré praskající kry a cvičenost stb opic.. Hned už si zuby cenily.
A jedinýho borce, co byl znělou duší, co nás léta držela nad vodou... Toho odepsali. Tak skončila sametovka, vyhozením Karla Kryla. Vím, že on se tak těšil, on by post přijmul rád... Asi už znovu rozhodovali lidi, co ho nechtěli.