Jednota

[Petra]

Trošku je pro lidi problémem to, že mysl potřebuje tvůrčí energii, aby dokázala sny převádět v realitu. Navíc ještě i každá realita potřebuje přesně určité množství - a to většinou "stojí" čas, než se potřebné množství této energie "seskládá". Naštěstí jsou ale tři složky, které lze k "urychlení" tvorby svého světa využít: pokora, vděčnost a víra. Pokud jsou navíc proplétány láskou, stane se klid pevný, přání naplněná a čas zmizí.

Podle mne musí být základem, že ten sen/přání musí být velmi intenzivní. Že si to člověk opravdu velmi intenzivně přeje. Proto to obvykle neklapne, když je těch přáních víc - nemají pak tu potřebnou intenzitu.
Já např. jsem si nikdy nic moc pro svůj svět nepřála, neměla žádný sen a to se nezměnilo. Akorát jedno přání bylo velmi intenzivní - chtěla jsem vědět, proč je svět takový, jaký je - s bolestmi, s trápením, s utrpením, s bídou, s válkami, s katastrofami. Přála jsem si poznat a pochopit, proč to tak je. Nedávalo mi to totiž žádný smysl.

[durodara]

Trošku je pro lidi problémem to, že mysl potřebuje tvůrčí energii, aby dokázala sny převádět v realitu. Navíc ještě i každá realita potřebuje přesně určité množství - a to většinou "stojí" čas, než se potřebné množství této energie "seskládá". Naštěstí jsou ale tři složky, které lze k "urychlení" tvorby svého světa využít: pokora, vděčnost a víra. Pokud jsou navíc proplétány láskou, stane se klid pevný, přání naplněná a čas zmizí.

Podle mne musí být základem, že ten sen/přání musí být velmi intenzivní. Že si to člověk opravdu velmi intenzivně přeje. Proto to obvykle neklapne, když je těch přáních víc - nemají pak tu potřebnou intenzitu.
Já např. jsem si nikdy nic moc pro svůj svět nepřála, neměla žádný sen a to se nezměnilo. Akorát jedno přání bylo velmi intenzivní - chtěla jsem vědět, proč je svět takový, jaký je - s bolestmi, s trápením, s utrpením, s bídou, s válkami, s katastrofami. Přála jsem si poznat a pochopit, proč to tak je. Nedávalo mi to totiž žádný smysl.

Ta intenzita může znamenat to, že více energie je dotováno za kratší dobu, a tak je to jednodušeji "spojitelné". Jiné věci ale zase fungují pomalu, a často pak nastává až překvapivá situace, kdy se "naplňují" přání, které jsme si "otevřeli" již hodně dávno, a ony se naplňují až v době, kdy už je ani nechceme...

[durodara]

Ono to hlavně záleží na tobě - ty jsi skutečný tvůrce svého světa. To jak přemýšlíš sama v sobě, se promítne do obrazu skutečnosti, kterou pak "vidíš".

Tady by tedy bylo důležité si uvědomit, že píšeš ze svého světa, který sis svým přemýšlením vytvořil. U jiných lidí by to tedy mělo být jiné, protože přemýšlejí jinak než ty.

Co se z toho dá převzít jako fakt, je: Jsi přesvědčený, že jsi tvůrcem svého světa. A myslíš si, že to tak mají i ostatní lidé.

Já to mám jinak: Jsem pozorovatelem svého světa. Jako pozorovateli je pro mě samozřejmé akceptovat, co se v mém světě objevuje. Nemyslím si, že to tak mají všichni lidé - prostě nevím, jak to mají. Něco mi může ukázat jejich horoskop, tak jako můj horoskop ukázal mně.

Myslím si, že to bylo myšleno úplně jinak i na mé straně. Zkusím to popsat tedy jinak. Vidím dvě roviny, které se vzájemně míjejí a také se vzájemně splétají. Je to podobné jako akce a reakce.

Člověk si zpočátku něco přeje, následně nad tím vytváří sny - píšeš "přemýšlí nad tím". Potud se asi shodneme. Vidím ale i tu věc, kdy lidská mysl má potřebu používat vzorce a postupy, minimálně v interakci s "vnějším" světem. A v tom vidím to, že mysl v rámci "domýšlení snů" se automaticky dostává do situací, že podle svých "pracovních" závěrů svého přemýšlení, začne i děje "vidět". V takové situaci už ta reflexe situace nepřináší nezávislé pozorování (v zenu je to pojmenováváno jako "mysl začátečníka"), ale už i při pozorování "zapracovává" něco, co lze nazvat "tendence". Přesně na tomto principu je vystavena manipulační technika nazývaná podle jejího sestavitele jako "Overtonova okna" (https://cs.wikipedia.org/wiki/Overtonovo_okno).

Ta myšlenka o "Ty jsi tvůrce svého světa" z toho vycházela - čím méně zapracováváš své úvahy do svého pozorování, tím více je to pozorování přesnější, a naopak, zapracování "svých" úvah tvůj svět "posouvá" do roviny "ideí". které mohou ústit v to, že s dostatkem té dotační energie se na "objektivní" realita mění i tvému okolí, které ji také může sledovat, například ze tvých slovních popisů.

Pokud si pamatuji, docela přesně je to popsáno slovy "není až tak podstatné, co do tebe vchází, to podstatné je to, jak to proměníš a vypouštíš do světa ty sám/ty sama".

[Pedrito]

Veškeré metody tzv duchovní jsou tak trochu z nouze ctnost a trochu mastičky a obvazy na jizvy z touhy... A ani tak to člověku nedá, namazat, obvázat, nechat zahojit.. Každou chvilku bude shrnovat a zas natahovat obvazy.. vyhlížet, jestli už je zhojeno. Něco jako ďoubat si strupy a pak lamentovat, že zas teče krev...

[durodara]

Veškeré metody tzv duchovní jsou tak trochu z nouze ctnost a trochu mastičky a obvazy na jizvy z touhy... A ani tak to člověku nedá, namazat, obvázat, nechat zahojit.. Každou chvilku bude shrnovat a zas natahovat obvazy.. vyhlížet, jestli už je zhojeno. Něco jako ďoubat si strupy a pak lamentovat, že zas teče krev...

JO! ....

[Pedrito]

Páč meditace není metoda, je to název pro přirozený stav mysli.
Čili čistá (tichá) "mezírka" - silenzio - mezi všemi naukami....

[Paradoxy]

Otevři internet a najdeš tolik druhů meditací, kolik je lidí. A ono pochopit podstatu meditace není pro každýho, protože od toho něco očekávají.

Když si vzpomenu, jak se mi začala uvolňovat mysl, tak to není pro každýho. Může se dít cokoliv 

[Pedrito]

Nj, to jsou většinou všejaké introspektivní metody a techniky práce s pozorností, její soustřeďování, koncentrace, co hrdě jsou nazývány meditace.
To vše má jediný smysl (cíl) - uvolnění mysli - sebeztišení.

Jak jinak slyšet znít nezkresleně Jsoucno, hudbu vesmírnou....