Smysl Života, Smrt, Bolest, Člověk

[Petra]

Viliam Poltikovič: Smysl Života, Smrt, Bolest, Člověk

[durodara]

Viliam Poltikovič: Smysl Života, Smrt, Bolest, Člověk

Viliam Poltikovič je skvěle úžasný, dost možná až fenomenální. Je to vždy až "Ctí a Národním svátkem" být na promítání jeho filmů. Stejnou ctí i Národním svátkem pro mne bude tě potkávat... Po zkušenostech i z tohoto "svého života" jsem určitě ve frontě těch, co čekají na "vstup" do Vyvanutí, a pokorně a skromně pouštějí všechny ostatní dopředu...

[Petra]

16:15

...a nenechat se hned vlastně zmáknout nějakým jiným názorem byt je většinový


16:28

...to, co se mně třeba líbí na tom budhismu nebo tom himalájském regionu, kde jsem ted natáčel, kde vlastně ti lidé berou ty ostatní jako důležitější než sebe sama. To znamená, není tam to zaměření na sebe sama, na moje zájmy a já tady všechno pro mě, ale že se berou jako součást toho celku jo, že jdeme všichni společně na té cestě a všichni chtěj bejt štastni, všichni chtěj dosáhnout naplnění a v tom si právě jako máme pomáhat a vyjít si vstříc a myslím si, že je to taková jako velice dobrá rada, přístup k tomu, jak dosáhnout i svého, ale i mít radost z toho, že opravdu, že my jsme společenský že bez ostatních bysme tady neseděli a nemluvili. Všecko je to závislý na sobě a je dobré si to nějak uvědomit....

 

[Miroslav]

16:15

...a nenechat se hned vlastně zmáknout nějakým jiným názorem byt je většinový


16:28

...to, co se mně třeba líbí na tom budhismu nebo tom himalájském regionu, kde jsem ted natáčel, kde vlastně ti lidé berou ty ostatní jako důležitější než sebe sama. To znamená, není tam to zaměření na sebe sama, na moje zájmy a já tady všechno pro mě, ale že se berou jako součást toho celku jo, že jdeme všichni společně na té cestě a všichni chtěj bejt štastni, všichni chtěj dosáhnout naplnění a v tom si právě jako máme pomáhat a vyjít si vstříc a myslím si, že je to taková jako velice dobrá rada, přístup k tomu, jak dosáhnout i svého, ale i mít radost z toho, že opravdu, že my jsme společenský že bez ostatních bysme tady neseděli a nemluvili. Všecko je to závislý na sobě a je dobré si to nějak uvědomit....

 

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

[durodara]

16:15

...a nenechat se hned vlastně zmáknout nějakým jiným názorem byt je většinový


16:28

...to, co se mně třeba líbí na tom budhismu nebo tom himalájském regionu, kde jsem ted natáčel, kde vlastně ti lidé berou ty ostatní jako důležitější než sebe sama. To znamená, není tam to zaměření na sebe sama, na moje zájmy a já tady všechno pro mě, ale že se berou jako součást toho celku jo, že jdeme všichni společně na té cestě a všichni chtěj bejt štastni, všichni chtěj dosáhnout naplnění a v tom si právě jako máme pomáhat a vyjít si vstříc a myslím si, že je to taková jako velice dobrá rada, přístup k tomu, jak dosáhnout i svého, ale i mít radost z toho, že opravdu, že my jsme společenský že bez ostatních bysme tady neseděli a nemluvili. Všecko je to závislý na sobě a je dobré si to nějak uvědomit....

 

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

Ono to asi není až tak jednoduché - například i v době oficiálního příměří v Gaze umírají děti rukama jiných lidí... Chápu, že ti, kteří tu smrt rozsévají, jsou k té jednotě slepí, rozdělují - a o to více je mi jejich vidění světa líto, a nazývám je - podobně jako Peková - ti oni.

[Petra]

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

Ona to má narozdíl od tebe nesprávně - nezrale, vid?

....................

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

[Miroslav]

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

Ona to má narozdíl od tebe nesprávně - nezrale, vid?

....................

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

Tobě přijde rozdělovat lidi na MY a ONI nějak osvícené?
Vždyť z toho Poltikoviče cituješ právě opak takového rozdělování na MY a nějaké "ONI":

"To znamená, není tam to zaměření na sebe sama, na moje zájmy a já tady všechno pro mě, ale že se berou jako součást toho celku jo, že jdeme všichni společně na té cestě a všichni chtěj bejt štastni, všichni chtěj dosáhnout naplnění a v tom si právě jako máme pomáhat a vyjít si vstříc a myslím si, že je to taková jako velice dobrá rada, přístup k tomu, jak dosáhnout i svého, ale i mít radost z toho, že opravdu, že my jsme společenský že bez ostatních bysme tady neseděli a nemluvili. Všecko je to závislý na sobě a je dobré si to nějak uvědomit...."

[Petra]

35:58

...No tak já jsem si vůbec zvykal na tady ten svět od dětství, jako že jsem přišel do reality, která pro mě byla taková jakoby zvláštní. Tak na to jsem si zvykal hned. No, musel jsem si na to zvykat...No, tak spíš druh té reality. .....................A jak říkám, prostě jsou to věci, které asi řada lidí těžko přijme. Ale jak jsem naznačil, a jak se s tím ztotožnuji ty věci, tak žijeme v multidimensionálním vesmíru, kde jsou různé světy i my tady ted jsme součástí x bytí a vesmírů. které nevnímáme, protože jsou v jiných rozměrech. Takže ty prostory jsou také jakoby plné různých bytosti a života v různých formách. A tam se žije různým způsobem, jiným způsobem než tady. No, takže já jsem nějak přišel ze světa, který byl jiný než tento a na ten jsem si musel zvykat, na tu formu života tady. Což pro mě bylo..jo..pro mě bylo třeba divný, když jsem se setkal s krádeží, se lží..,to jsem z toho byl takovej překvapenej, jak se tady ty bytosti k sobě chovaj. Takže tohleto byl takovej proces pro mě. I ta limitace určitá v tom těle, jo, že vlastně jsem nedostával ty odpovědi, které jsem chtěl..a zjistil jsem, že od lidí nedostanu, od těch blízkých ...tak jsem pak se naučil komunikovat s jinými entitami - takže samozřejmě, jak říkám, pro mnohé to zní jako úlet, ale já jsem prostě tak žil, tak co mám dělat, no...

[Petra]

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

Tobě přijde rozdělovat lidi na MY a ONI nějak osvícené?

Ty řešíš věci, které Poltikovič neřeší. On neposuzuje nic jako osvícené nebo neosvícené. Je nad tím...To ty zatím nedokážeš.

P.S. Ale nic si z toho nedělej. Jednou to přijde...

[durodara]

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

Ona to má narozdíl od tebe nesprávně - nezrale, vid?

....................

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

Tobě přijde rozdělovat lidi na MY a ONI nějak osvícené?
Vždyť z toho Poltikoviče cituješ právě opak takového rozdělování na MY a nějaké "ONI":

"To znamená, není tam to zaměření na sebe sama, na moje zájmy a já tady všechno pro mě, ale že se berou jako součást toho celku jo, že jdeme všichni společně na té cestě a všichni chtěj bejt štastni, všichni chtěj dosáhnout naplnění a v tom si právě jako máme pomáhat a vyjít si vstříc a myslím si, že je to taková jako velice dobrá rada, přístup k tomu, jak dosáhnout i svého, ale i mít radost z toho, že opravdu, že my jsme společenský že bez ostatních bysme tady neseděli a nemluvili. Všecko je to závislý na sobě a je dobré si to nějak uvědomit...."

Pokud někomu přijde jako normální házet granáty na spící děti, když je před tím ujišťoval, že jsou v bezpečí, nezaslouží si aby byl nazýván člověkem a ani zvířetem. Je to podle mne jen zrůda, která mne nutí hodně přemýšlet o tom, co je špatně v mé mysli, že se mi něco takového emanuje i do mé projekce světa. S osvícením to nemá nic společného, protože osvícení v principu znamená, že ve skutečnosti neexistuji ani já ani "ony" (ne "oni", ale zrůdy, tedy "ony") - vše to jsou v té tvé "osvícené variantě" jen snové obrazy emanované myslí.

[Petra]

Teda, kluci.

Otevřela jsem si vlákno, abych si užívila toho klidu a míru, který Poltikovič vyzařuje, a vy se sem přijdete dohadovat. 

[durodara]

No a proto mi přijde to rozdělování na My (správní) a ONI se kterými hrdině bojujeme a nebojíme se jich - třeba u té Pekové jako ještě velmi nezralé.

Ona to má narozdíl od tebe nesprávně - nezrale, vid?

....................

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

Nesouhlasím, že nemůže, myslím, že může - minimálně to své "nastavení" může změnit.

[durodara]

Teda, kluci.

Otevřela jsem si vlákno, abych si užívila toho klidu a míru, který Poltikovič vyzařuje, a vy se sem přijdete dohadovat. 

Máš pravdu - poprosím Petra, by vytvořil vlákno "Hádky ve lžičce kávy" a přesunul to tam. Omlouvám se a kaju se, ale existence závisí na dětech a když jim někdo ubližuje, bolí mne to fyzicky, a to sakra fest.

[Petra]

Na téhle "krví zbrocené planetě" (z jedné povídky od E. Tomáše) se vždycky děly a zřejmě vždy budou dít přišerné věci. Nemyslím, že to dokážete změnit a už vůbec ne dohadovaním.
Jediné, co můžeme dělat, je vytvářet klid a mír sami v sobě - a třeba i doufat, že se bude rozšiřovat dál a dál. U Poltikoviče to vypadá, že už to tak má. Vždy mne udivoval svou neuvěřitelnou mírností. To se hned tak nevidí. O nic se nedohaduje. Nechá druhého říct to jeho, přikývne a sdělí to svoje.   

[Petra]

Těžko se dalo očekávat, že pochopíš, o čem Poltikovič mluví. Prostě za to nemůžeš...  

Nesouhlasím, že nemůže, myslím, že může - minimálně to své "nastavení" může změnit.

Nemůže. Celého jeho nastavení, které se vytvářelo desítky let...a ztuhlo, se hned tak nezmění. Až Pánbůh dá...