Je možné vytvořit svět míru?

[durodara]

Ano, ano. Jsi uloven. Místo toho, aby sis to uvědomil, zbožňuješ svůj krátký a dusivý obojek, který ti délkou přikování v galeoně ani nedovoluje pohlédnout na nebe a Slunce - to co jen vidět zvládneš jsou odlesky v kalužích krve a potu...

A při tom je to tak prosté.

Líbí se mi být uloven. Stačí mi hledět si Země.

My lovci z donucení, si lížem vždy rány těch, co jsme lovili.

To mne zaujalo - to je téměř už schizofrenie.
Míváš často ta ztotožnění se s tím, kdo tě zranil - kdo tě ulovil?

[Pedrito]

Ano, ano. Jsi uloven. Místo toho, aby sis to uvědomil, zbožňuješ svůj krátký a dusivý obojek, který ti délkou přikování v galeoně ani nedovoluje pohlédnout na nebe a Slunce - to co jen vidět zvládneš jsou odlesky v kalužích krve a potu...

A při tom je to tak prosté.

Líbí se mi být uloven. Stačí mi hledět si Země.

My lovci z donucení, si lížem vždy rány těch, co jsme lovili.

To mne zaujalo - to je téměř už schizofrenie.
Míváš často ta ztotožnění se s tím, kdo tě zranil - kdo tě ulovil?

Jednou jsem viděl film Identita, dost hustý, doporučuji ti ho.

Pajda ať stojí při tobě.

Amen.

[Paradoxy]

Svět míru můžeme nosit v sobě a možná se občas stane, že z nás vysvitne do světa.

Ale aby byl mír celosvětový, tomu nevěřím. Leda by všichni byli na takové úrovni chápání, že by věděli, že co je uvnitř, to je i vně a byli by schopní kultivovat svou mysl.

Možná zkus jiný pohled.

Mír je všude trvale, jen individualizace člověka a jeho sebestřednost mu nedovoluje to vidět. Možná se dá uvědomit si, že všichni ti, kteří opustili představu důležitosti vlastní individuality, ten mír vnímají napřímo, nejen ve světě, ale i v sobe.

Nejde o kultivaci mysli, jde o to, že mysl není nic jiného, jen sen vědomí o individuálnosti.

Proč bych měla zkoušet jiný pohled? Když se kopnu o gauč do malíčku, tak to bolí jak sviňa a v tu chvíli na nějakým pohledu nezáleží, to je realita. Individualita existuje a zároveň neexistuje, to je celý...

Píšeš uplně to samé - kdo tě vede se ztotožňovat s tou bolestí nakopnutého malíčku?

Píšu úplně to samé jako kdo? Proč bych se měla s něčím identifikovat nebo neidentifikovat? V tu chvíli to prostě bolí.

[durodara]

Svět míru můžeme nosit v sobě a možná se občas stane, že z nás vysvitne do světa.

Ale aby byl mír celosvětový, tomu nevěřím. Leda by všichni byli na takové úrovni chápání, že by věděli, že co je uvnitř, to je i vně a byli by schopní kultivovat svou mysl.

Možná zkus jiný pohled.

Mír je všude trvale, jen individualizace člověka a jeho sebestřednost mu nedovoluje to vidět. Možná se dá uvědomit si, že všichni ti, kteří opustili představu důležitosti vlastní individuality, ten mír vnímají napřímo, nejen ve světě, ale i v sobe.

Nejde o kultivaci mysli, jde o to, že mysl není nic jiného, jen sen vědomí o individuálnosti.

Proč bych měla zkoušet jiný pohled? Když se kopnu o gauč do malíčku, tak to bolí jak sviňa a v tu chvíli na nějakým pohledu nezáleží, to je realita. Individualita existuje a zároveň neexistuje, to je celý...

Píšeš uplně to samé - kdo tě vede se ztotožňovat s tou bolestí nakopnutého malíčku?

Píšu úplně to samé jako kdo? Proč bych se měla s něčím identifikovat nebo neidentifikovat? V tu chvíli to prostě bolí.

Jako já. Ten vzorec v mysli se dá zviditelnit a také i znefunkčnit. Třeba šamani to zablokování toho vzorce využívají při chůzi po řežavých uhlících. Kdo to znefunkčnění neudrží, spálí si při té chůzi šlapky nohou.

[Paradoxy]

Tys to zkoušel? Chodit po uhlících? A taky přemýšlím k čemu je dobré chodit po žhavých uhlících...

[durodara]

Tys to zkoušel? Chodit po uhlících? A taky přemýšlím k čemu je dobré chodit po žhavých uhlících...

Ne. Nebylo třeba.

Jde jim věyšinou o pocit jisté formy výjimečnosti - a také ten prožitek překonání strachu

Někomu na tom asi záleží,,,

[Petra]

https://www.stoplusjednicka.cz/ohen-ktery-nepali-jak-se-chodi-po-rozzhavenych-uhlicich

Oheň, který nepálí: Jak se chodí po rozžhavených uhlících

Je možné projít ohništěm s rozpálenými uhlíky bez zranění? Jedná se o nadpřirozený jev, jak jej často prezentují milovníci záhad? Nebo jde o podvod, případně o pouhé překonávání bolesti a účastníci rituálu si odnášejí ošklivé popáleniny?

[Paradoxy]

Tys to zkoušel? Chodit po uhlících? A taky přemýšlím k čemu je dobré chodit po žhavých uhlících...

Ne. Nebylo třeba.

Jde jim věyšinou o pocit jisté formy výjimečnosti - a také ten prožitek překonání strachu

Někomu na tom asi záleží,,,

Kdo má pocit, že má chodit po vodě nebo po uhlících, tak ať si to zkusí

Pořád máš pocit, že mám změnit úhel pohledu nebo je to cajk?

[Petra]

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-krest-ohnem-aneb-vse-o-chuzi-bosyma-nohama-po-zhavem-uhli-40362772

Křest ohněm aneb Vše o chůzi bosýma nohama po žhavém uhlí

Z rudě žhnoucích uhlíků sálá horko do výšky metr nad zemí. Pyrometr ukazuje teplotu přes 500 stupňů Celsia. Vířící bubny stupňují napětí. Hlavně nezaváhat! Když vykročím do plamenů, nebojím se. Nevěřím na starozákonní křest ohněm. Věřím na fyziku.

Nespoutanost živlů děsila lidi od pradávna. A z ohně měli respekt největší: vynikající sluha, leč strašlivý pán... Fascinující schopnost projít plameny bez popálení budila posvátnou úctu okolí, ať už šlo o tři mládence v biblické peci ohnivé, nebo dračí královnu Daenerys ze Hry o trůny. Každé malé dítě přece ví, jak bolestivě dokážou ublížit!

A tak se chůze bosýma nohama po žhavém uhlí stala zkouškou odvahy či víry, provázející mnoho zasvěcovacích rituálů. Je doložena v Indii před více než třemi tisíci let, Americe i Číně. Praktikují ji domorodé kmeny na Fidži a v Polynésii.

,,Půjdeš-li ohněm, neshoříš, plamen tě nespálí," praví starozákonní prorok Izaiáš. Udupání ohně tancem na prach dodnes představuje vyvrcholení náboženského obřadu anastenaria v Řecku a nestinarstvo v Bulharsku.

[Petra]

https://psychologie.cz/zhave-limity-aneb-proc-chodit-po-zhavem-uhli/

Než se Barack Obama stal prezidentem Spojených států, prošel po rozžhaveném uhlí a zvolal: Yes, we can! Tato zkušenost pro něj byla tak silná, že si úderné heslo firewalkingu ,,Yes, I can!" vypůjčil jako hlavní motiv své úspěšné kampaně.

Přechod přes žhavé uhlí je metafora pro posunutí vnitřních hranic, pro překonání překážek a bloků, jež nás každý den a celý život omezují. Když mohl současný americký prezident a spousta vyznamných osobností korporátního světa, můžu i já.

[durodara]

Tys to zkoušel? Chodit po uhlících? A taky přemýšlím k čemu je dobré chodit po žhavých uhlících...

Ne. Nebylo třeba.

Jde jim věyšinou o pocit jisté formy výjimečnosti - a také ten prožitek překonání strachu

Někomu na tom asi záleží,,,

Kdo má pocit, že má chodit po vodě nebo po uhlících, tak ať si to zkusí

Pořád máš pocit, že mám změnit úhel pohledu nebo je to cajk?

Ty jsi ta, která rozhoduje, já jsem jen sem tam mlčící neúčastná osoba...

[Paradoxy]

Tys to zkoušel? Chodit po uhlících? A taky přemýšlím k čemu je dobré chodit po žhavých uhlících...

Ne. Nebylo třeba.

Jde jim věyšinou o pocit jisté formy výjimečnosti - a také ten prožitek překonání strachu

Někomu na tom asi záleží,,,

Kdo má pocit, že má chodit po vodě nebo po uhlících, tak ať si to zkusí

Pořád máš pocit, že mám změnit úhel pohledu nebo je to cajk?

Ty jsi ta, která rozhoduje, já jsem jen sem tam mlčící neúčastná osoba...

Ty seš ale vtipálek

[Pedrito]

Durodara je sám v sobě v pohodě, akorát nevěří (a to je dobře, neb nic se nemá ničemu slepě věřit), že jiní v pohodě nejsou. To máš půl na půl. Všim jsem si věc, když to bylo jen u mě, řek jsem si, "á co". Ale později jsem si všim, že Dary komunikace je o podsouvaném strachu vúči partneru v diskusi. Neviděl jsem nikoho tak často o strachu druhých z nebytí mluvit, jak právě Daru. Mý přání bylo, tu vyjevit Darou jeho hloubku. A ne se zabývat, pavučinami.

[durodara]

Durodara je sám v sobě v pohodě, akorát nevěří (a to je dobře, neb nic se nemá ničemu slepě věřit), že jiní v pohodě nejsou. To máš půl na půl. Všim jsem si věc, když to bylo jen u mě, řek jsem si, "á co". Ale později jsem si všim, že Dary komunikace je o podsouvaném strachu vúči partneru v diskusi. Neviděl jsem nikoho tak často o strachu druhých z nebytí mluvit, jak právě Daru. Mý přání bylo, tu vyjevit Darou jeho hloubku. A ne se zabývat, pavučinami.

Lehce se pleteš, protože ten strach je tvůj, je v tobě.
Kdyby nebyl, nereaguješ, ale protože reaguješ, ale ještě nepřijímáš, tvá mysl tě nutí to formulovat tak, "že Dary komunikace je o podsouvaném strachu vůči partneru v diskusi".
A to je také důvod proč se potřebuješ dostat do stavu, že projevím souhlas s tím, jak to vidíš ty...

Můj souhlas máš, ale nevidíš ho.

[durodara]

Ty seš ale vtipálek

Vtipálek je moje alter-ego...