Posbíráno

[Pedrito]

Čus, koukám, co tu nového

Jo ochranu jsme se taky učili, proti negativním silám, co rády pozornost svádějí ze středu do stran...

Čus,

Já ochranu nedělám. Jasně negativní věci člověk rozpoznat dokáže. Ale jak třeba rozpoznáš něco negativního, co se tváří jako pozitivní?.

No, možná nevíš jak.. o co vlastně jde. Nevím přesně v čem spočívá ta od pana Tomáše, jen jsem o tom v nějaké diskuzi slyšel a přišlo mi to v důsledku podobné.. Ta, co jsme se učili v józe, je vlastně o ochraně subtilního systému nádí a čaker. Na který mají negativní energie z okolí - čímž jsou míněny i "nálady" vlastního ega - nepříznivý vliv.

Jde v podstatě o vnitřní "práci", kdy tou pozorností (poeticky řečeno), je kolem toho nitra rozdmýchán oheň, jenž ty negace nepustí do středu (čistého vědomí), takže tu pozornost z něj nevytáhnou k sobě (do toho ega).. a ona to jen pozoruje, je si toho vědoma, ale neúčastní se toho ve smyslu, že se tím nechá pohltit, a tím ztratit ten "střed".

A já neříkám, že je to snadné. Neb tu musí být to čisté rozlišení - co jde z ega, a co jde z ducha...

To je právě to, co je třeba naučit se cítit, je-li k tomu tah, být to přirozené, pokud už to není otevřené samo sebou z minula, třebas i toho dávného a pradávného...

Jde to vše v každém, jak jde, prostě. Nic se nedá předhonit, přijmout ani odevzdat, co nebolo procítěno, propochopeno...

Pohoda jazz. :-)

Tak jsem tě Paradoxy na tom Posezeníčku smazal. A můžeš se znovu zaregistrovat.

Jinak to rozlišení negativního, co se tváří jako pozitivní, i naopak.. to prostě není úspěšným řešením ani rozumu, ani citu, oba se mohou mýlit. Jejich operativním prostorem je ta mysl. Jsou to jako by její oči. A ty se ztrácejí v protipólech.
Taková nejrafinovanější past o dvou stranách, jak můžeme vidět na poradně, je skutečnost vs iluze...

Zkrátka, když mysl zavře oči, probouzí se Srdce. Tj rozum i cit, pozornost i vůle, i to tělo.. splývaj v čistém vědomí.
A ten kontakt je jako vnitřní pudža, daršan.. mysl je odevzdána duchu - Srdci. A to se nemýlí.

[Paradoxy]

Rozumím ti, proto jsem narážela na to, že se může něco tvářit pozitivně a přitom to je třeba manipulace. Takové věci se u mě projevují divným pocitem, který se nedá úplně vysvětlit. Dřív jsem ten pocit moc nevnímala a neposlouchala, ale teď už vím, že se něco děje.

[Pedrito]

Rozumím ti, proto jsem narážela na to, že se může něco tvářit pozitivně a přitom to je třeba manipulace. Takové věci se u mě projevují divným pocitem, který se nedá úplně vysvětlit. Dřív jsem ten pocit moc nevnímala a neposlouchala, ale teď už vím, že se něco děje.

To je přesně to, a ten pocit je velký pomocník. Říká, že něco není v souladu s tvou přirozeností. Má takový význam u duchovně směrujících. Není to pochybnost, spíš je to odezva těla, nervové soustavy samé. Mentální pochybnost je zas jen negací. Tohle je jiné. A máš velkou výhodu, že tohle vnímáš. Je to dar. :-)

[Paradoxy]

Uvědomit si tento dar mi pomohla psychiatrička dcery. Blíže to rozebírat nebudu, ale tenkrát mi řekla, že na to mám dát. Předtím jsem to překrývala naivitou a věřila jsem všemu jen ne tomu- asi to v té době neodpovídalo mému vidění světa, tak jsem to zadupávala. Člověk se holt učí...

[Pedrito]

Říkali jsme tomu "vibrace", vnímání jemných vibrací (energie).
Možná jsem se už někdy zmiňoval, a je to na obsáhlejší potlach.

Souvisí to s Višuddhi...

[Pedrito]

Mentální pochybnost je zas jen negací.

Ve smyslu nejistoty, kterou ten mentální aparát se snaží eliminovat tím, co je mu známé, čemu věří.. Takže tu pochybnost většinou "zašoupne" pod svou víru, znalost... Čímž vygeneruje pocit úlevy. Jenže se to odehrálo v té mentální (rozumovo-pocitové) rovině. Takže je to zaznamenáno podvědomím a doň odsunuto...
Ten přímý "pocit" je bez účasti pochyb, autonomně intuitivní. Prostě bezprostřední zavnímání energie, vibrace, toho či onoho.

[Paradoxy]

Ano, je to vědění bez přemýšlení, prostě víš a nevíš proč.

[Pedrito]

Jako takhle, já tu nechci rozumradovat... Ale byl bych na tom asi blbě, kdybych nedokázal vyjádřit, nebo se o to aspoň nesnažil, co jsem se učil. Ona tahle část nauky není o podstatě samé. Spíš je o tom vyznat se v tom, z podstaty, projeveném světě. Jí však nevyjímaje. Něco jako třeba doktořina, no prostě chirurgie není neurologie či gynekologie, psychiatrie... a že těch tělo, i duši, léčících oborů je. Je to dobré pro život. Kdo se bez nich obejde? Já bych si asi sám hlavu ani ruku nezašil.
A stejně tak neopravil zanesený čakry - to není v kompetenci nemocného. A tenhle Doktor je vnitřním "JÁ", co léčí nespočty "já" (polámané paprsky sama sebe, kterým dalo svobodu).

[Pedrito]

Ano, je to vědění bez přemýšlení, prostě víš a nevíš proč.

Je tu ta "stanice" že víš proč, a tím teprve mizíš... "Nevím" je počátek. "Vím" je cesta. "Nevím, že vím" je cíl. "Nevím" je nový počátek. Hra věčnosti, která ani neví ani ví...

[Paradoxy]

No je to zajímavé, já třeba vnímám, jak mělo všechno v mém životě smysl, i to špatné. Ale vidím to až zpětně.

[Pedrito]

Cesty se kříží, jak tratě koulí v kulečníku. Sama žádná neví kam se poroučí, či padne do jaké jamky. To rozhodne šťouch. Ale není to nikdy jen jedna hra.
Je to stejné jako s tím zítřejším obědem, na který se těšíš. Ale za rok už si na něj nevzpomeneš. Pokud nebyl vyjímečný. Což však neudělala jeho chuť, nýbrž nenadálá situace. Požádání o ruku, smrt bližního, vstřebání hlasité informace - v tichost. Mávnutí břízy kouzelným proutkem, tajemná píseň vlčích máků u cesty... chmýrka pampelišky ve vánku, co sytí plíce dechem života. Pod slunkem, co dává očím světlo k vidění. A když usíná, v jeho prchající stopě jde měsíc s hvězdami... A neví nic o osobním já člověčím a jeho duchovědách.
:-)
 

[Paradoxy]

No bodejť   samý slova blablabla . Blablaa a blabla.

[Pedrito]

Ale přesto si věd, které nás zcivilizovaly a uvedly do života vážíme, jako třeba jazyk, písmo, matematika, chemie, fyzika, biologie, technologie, umělecké obory..... Vyučili jsme se v nich, maturovali, získali diplom. Věnovali tomu léta vůle a pozornosti, abychom zízkali práci a osamostatnili se z pod křídel rodičů, abychom si našli partnery, a sami se rodiči stali... A třeba mezi tím vším zbyl i prostor ptát se, z čeho a proč to vše je, a kdo jsem v tom "já", co je to "já"?

[Paradoxy]

Dělala jsem si legraci z papouškovaných frází, kdy člověk v duchovědách opakuje fráze, aniž by je třeba pochopil nebo žil, jinak s tebou souhlasím. Já osobně toho moc načteno nemám a spíš vnímám, že je potřeba naučené opustit.

Slova jsou dobrá pomůcka, ale v některých věcech prostě překáží.

Jsou dobrá k dorozumívání se mezi sebou.

[Pedrito]

No, já toho zas tak moc nepřečet, a vůbec ne, co je v dnes v kursu. Ale ani jsem nedutal, když nám v Ašrámu kamarádka, co uměla hindi, četla ze starých textů. :-)