Posbíráno

[Pedrito]

Jinak mi fakt, a teď už Dododží, pač Janadží už je ve snech, zabanovali uplně vše, tak to gratulace.

No já si klíďo stáhnu novou VPN vy prdiplaši,
ale možná bude lepší vám
to říct po vzoru Hrušinského ve Vizitě.

"Vy kurvy!"

[Pedrito]

Pač nepochybuji, že sem ti dva lozej. Co kdybych ti sem Jano znemožnil přístup a zabanoval tvou IP? Zanechala jsi ji tu.

Chceš vidět jaký to je, když se ti stránka vůbec neotevře?

[Pedrito]

Hele, už se tam nebudu pokoušet dostat... Stojí mě dost úsilí, tam jen nějakej ten Janin guláš ochutnat...
A říct jak chutná, znamená ban. Jen bych snad dal všude po stěnách plakáty na poradnu, aby to všichni pěkně viděli...

[Paradoxy]

Pořád se všichni snaží, aby Jana pochopila, že to co předvádí, není žádná probuzenost a stejně jí to nedochází. Já taky nejsem žádná probuzená a i tak mi dochází, že je prostě marná. K čemu hledačovi bude, když mu řekne: trápí tě něco? To je jen iluze. Jsi nemocný? To je jen iluze. Třeba Drtikol, já si od něj něco přečtu a povznáší mě to. A o tom to je, člověk to prostě nějak vnímá za těma slovama. Jenže z Jany to prostě nejde....

[Pedrito]

Ty jsi probuzená, dokážeš rozlišit tmu od světla. A to probuzení má před sebou celý den... Večer uvidíš. ;-)

V podstatě umeditovat se v jednom zápřahu k smrti, mihne se obraz Drtikola... A každý je o znovuzrození.

[Pedrito]

On totiž i krásně maloval, neuvěřitelné obrazy přímo z Duše.

Probuzení není najednou, jak si advaťané myslí. Je to jako ten proces dne. Postupné stínobraní, v poledne ani stín, k večeru se prodlužuje. "Ahoj stíne, že mě nechytíš." Nechytí, jen se plazí...
"Pojď spát můj milý stíne, než se ztratíš s krásou jemné tmy.

[Paradoxy]

Jó, teď jsem probuzená a večer usnu a nebudu probuzená .

Jaké to je umeditovat se k smrti? Ať se děje, co se děje, pořád je to ono. Jen kdybych si to uvědomovala, když jsem jako ten surfař zrovna na spodní vlně.

[Pedrito]

Budeš spinkat. Člověk k obrazu boha. Takové je plátno. S jitřenkou rozepřeš křídla snů a nasytíš se slunkem. Křídla uložíš do futrálu šitého z paprsků a půjdeš po dvou mezi dvojnožce, a budež se na ně usmívat, nebo mračit, nezapomínající na úsměv, podobný Rákosníčkovi, co byl paf z hvězd.

[Paradoxy]

Jojo, člověk k člověkovi, žádný nebe a ani žádný peklo. Nebo ještě jinak, jednou nahoře, jednou dole, je to tak, jak to je🙂

[Pedrito]

To je složižitější, to nebe a peklo. Je to jako hra mezi myšlenkami. Mariáš.
Ale jak říkal Kabát, co šel do pekla vzít úpis dvěma holkám... Nepodlehnu tvým lákadlům.. nebo tak nějak.
 

[Pedrito]

Jaké to je umeditovat se k smrti?

Top! Ale ne pro to...

"Kdo jsem?" je začátek

Kukadla zavřený, kdo jsem?

Kukadla nejde otevřít, než...

A Honzam to má za unikát...
To je prostota meditace. Každý v ní je Mahariši, Každý Drtikol, pan Tomáš, paní Míla, Gautama i Ježíš.  To je nebe zde na zemi. V každém... Stejně jako peklo... "já" chci blaženost...

[Paradoxy]

To je složižitější, to nebe a peklo. Je to jako hra mezi myšlenkami. Mariáš.
Ale jak říkal Kabát, co šel do pekla vzít úpis dvěma holkám... Nepodlehnu tvým lákadlům.. nebo tak nějak.
 

Je to složitější. Někdy co se jeví jako nebe je peklo a naopak.

[Pedrito]

Ano, proto vím o čem v podstatě mluvíš.

O tom mluvil i Blake - snoubení nebe a pekla.

Boha nelze vlastnit, co osoba, on se tak v ní změní v čerta. A v jakýho je na povaze.

[Pedrito]

Komu vzdoroval Ježíš na poušti? To bylo jeho ego. Stejně jak u Gautami to byl Mára.

Mára, čili ego, je v podstatě hodnej, navíc zná dokonale nauky. Ale vždy je bude interpretovat tak, že ono "já" jsem To. A bude v rauši. Už neslyší rady, ano i ty jsi To, ale nejsi tu sama, sám. To podobenství s vlnami... Spíš s kapkami.

[Pedrito]

Tak jak se vyvýjí technologie, vyvýjí se i Mára. A vlastně jediná úloha poutníka, je rozlišit jej. Nemá jiný cestou daný úkol. A samozřejmě napřed v sobě a nekompromisně!