Honzamovi

[honzam]

Buddha samozřejmě to své hadí tělo vnímal viz Mučalinda. Svou proměnu ve zvíře podával lidem jako jedinou cestu vedoucí k úplnému vysvobození, zatímco to vůbec není cesta určená pro lidské bytosti. Opakuji, že lidé by měli vyvádět hadí sílu nahoru sušumnou a ne jemnohmotným hadím tělem. Svou zvířecí namistrovanou dominanci dával neomaleně na odiv. Jsou dvě cesty, kudy se může hadí síla vydat. Buddha propagoval tu zvířecí, která vede k životu pro potomstvo a poté k vlastní věčné smrti.

http://www.dhammadesana.wz.cz/M11.html

Madždžhima-nikája 11

Čúla Síhanáda-sutta

Kratší rozprava o lvím řevu

Lví řev

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, v Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové! ... pouze zde [v tomto učení] je [ušlechtilý] asketa (samana), pouze zde je druhý asketa, pouze zde je třetí asketa, pouze zde je čtvrtý asketa [jedinci na čtyřech stupních probuzení]. Nauky jiných jsou prosté [ušlechtilých] asketů. Takto můžete, bhikkhuové, správně nechat zaznít svůj lví řev.

...

Čtyři druhy lpění

Mniši, jsou tyto čtyři druhy lpění. Které čtyři?
(1.)Lpění na smyslných požitcích (kámupádána),
(2.)lpění na názorech (ditthupádána),
(3.)lpění na pravidlech a obřadech (sílabbatupádána),
(4.)lpění na učení [teorii] o já (attavádupádána).

Body 2, 3 a 4 jsou druhy lpění, které se týkají výhradně lidí a ne zvířat. První druh lpění je potřeba překonat k odpoutání se od fyzického těla a k proměně ve sněžného lva.

[Pedrito]

To vše se děje v meditaci, ale asi ne tak, jak ji mnozí znají. A na toto "místo" přišel Buddha. To už není ani zvířecí ani lidský svět. Svět, jak je kýmkoliv vnímán zde ztrácí kulisy. Jsou neepříjmány na úrovni vjemů. Je to absolutní smrt. Dobrovolnost umřít jako já, i ten vjem Já nevezmeš. Kdo ho nevezme? Smrt ho nevezme... Nelze tehdy říct, jsem-nejsem, nic nelze říct. To je úplný mlčení mysli, hrob v této chvíli, prázdno prázdnější než prázdnota sama...
Ale to není smysl života.

[Pedrito]

Ještě jsem neviděl vyobrazení Šivy, nemít na rameni hada

[honzam]

Neidealizuj si Buddhu. Byl to egomaniak posedlý vlastní výjimečností. Ta proměna ho těžce poznamenala.

http://www.dhammadesana.wz.cz/M12.html

Madždžhima-nikája 12

Mahá Síhanáda-sutta

Delší rozprava o lvím řevu

Vzpomínám si, Sáriputto, jak jsem žil čistým životem obdařeným čtyřmi členy.
(1.)Byl jsem kajícný, nanejvýš kajícný (parama-tapassí).
(2.)Byl jsem drsný, nanejvýš drsný (parama-lúkho).
(3.)Byl jsem opatrný [úzkostlivý], nanejvýš opatrný (parama-džeguččhí).
(4.)Byl jsem odloučený, nanejvýš odloučený (parama-pavivitto).
(1.)Taková byla má kajícnost, Sáriputto, že jsem chodil nahý, zanechal společenské zvyky, olizoval si ruce, nepřistoupil jsem na vyzvání, nezastavil jsem na vyzvání, nepřijímal jsem přinesené ani připravené jídlo, ani pozvání k jídlu, nepřijímal jsem nic přímo z hrnce či z mísy, ani přes práh, přes mříž či přes palici, ani od dvou pojídajících, od těhotné ženy, od kojící ženy, od ženy jsoucí s mužem, tam, kde bylo rozdělováno jídlo, kde stál opodál pes či poletovaly mouchy, nejedl jsem rybu ani maso, nepil víno, pálenku ani kvašené nápoje, navštěvoval jsem jeden dům a spokojil se s jedním soustem, navštěvoval jsem dva domy a spokojil se se dvěma sousty... navštěvoval jsem sedm domů a spokojil se se sedmi sousty, žil jsem z jedné misky denně, ze dvou misek denně... ze sedmi misek denně, jedl pouze jednou denně, každé dva dny... každých sedm dní, až každých čtrnáct dní - takto jsem dodržoval přijímání potravy ve stanovených rozmezích. Živil jsem se bylinami a prosem, divokou rýží, zbytky kůže, mechem, rýžovými otrubami či sedlinou, sezamovou moukou, trávou či kravským trusem, živil jsem se lesními kořínky a plody, jedl spadlé ovoce. Odíval jsem se konopím, konopným šatem, hadry sebranými na hřbitově a na smetišti, kůrou ze stromů, antilopí kůží, pruhy antilopí kůže, rouchem z trávy, z kůry, z hoblin, zástěrou z vlasů či srsti, sovím křídlem. Vytrhával jsem si vlasy a vousy podle předpisů. Pouze jsem stál a odmítal sedadla. Seděl jsem si na patách, stále ve dřepu. Uléhal jsem na lůžko z trní, spal na trnech. Omýval jsem se vodou třikrát za večer. Takto jsem se různými způsoby oddával sebetrýznění a umrtvování svého těla. Taková, Sáriputto, byla má kajícnost.
(2.)Taková byla má drsnost, Sáriputto, že jako se špína a prach nahromadí během let na kmeni stromu a odpadávají, tak se špína a prach nahromadily na mém těle a odpadávaly. A nikdy mě ani nenapadlo: "Kéž bych ze sebe rukou seškrábal tu špínu a prach nebo kéž by to učinili jiní." To mě nikdy nenapadlo. Taková, Sáriputto, byla má drsnost.
(3.)Taková byla má opatrnost, Sáriputto, že jsem byl neustále pozorný, ať jsem kráčel dopředu či zpět, a byl jsem naplněn soucitem i k (tvorům v) kapce vody: "Kéž bych nezranil malé živočichy v zemních skulinách." Taková, Sáriputto, byla má opatrnost.
(4.)Taková byla má odloučenost, Sáriputto, že jsem vstoupil do nějakého lesa a žil jsem tam. A když jsem uviděl pastevce, ovčáka, člověka sbírajícího trávu a chrastí nebo lesníka, utíkal jsem z háje do háje, z houští do houští, z jámy do jámy, od vršku k vršku. A proč? Aby mě nespatřili nebo abych já nespatřil je. Jako když lesní gazela uvidí člověka a prchá z háje do háje, z houští do houští, z jámy do jámy, od vršku k vršku, stejně tak já, když jsem uviděl pastevce... Taková, Sáriputto, byla má odloučenost.
Plížil jsem se po čtyřech k ohradě, když krávy vyšly ven a pastevci je opustili, a živil jsem se trusem mladých sajících telat. Dokud vydržely mé vlastní výkaly a moč, živil jsem se jimi. Taková, Sáriputto, byla má velká zvrácenost v jídle.
Vstoupil jsem do nějakého hrůzostrašného lesa a žil jsem tam. Byl to tak hrůzostrašný les, že kdyby do něj někdo vstoupil a nebyl prost vášně, zježily by se mu chlupy po těle. A když přišly studené zimní noci během osmidenního mrazivého období, trávil jsem noci pod širým nebem a dny v lese. V posledním měsíci horkého období jsem zase trávil dny pod širým nebem a noci v lese. A tehdy mi sám od sebe vyvstal v mysli tento verš, dříve neslýchaný:
"V noci zkřehlý a za dne vyprahlý, sám v hrůzostrašném lese,
nahý, žádný oheň u svých nohou, mudrc přesto pokračuje ve svém hledání."
Uložil jsem se přes noc na pohřebišti, s kostmi mrtvých místo polštáře. Přišli ke mně pastevcovy děti a plivaly na mě, močily na mě, házely na mě špínu, bodaly mě slámou do uší. Nevzpomínám si však, že by někdy ve mně vůči nim vyvstala zlá myšlenka. Takto, Sáriputto, jsem prodléval v nezaujatosti.

Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: "Očista je možná výživou." Říkají: "Budeme jíst jujubové ovoce", a požívají jujubové ovoce, požívají rozmačkané jujubové ovoce, pijí šťávu z jujubového ovoce, upravují si jujubové ovoce mnoha způsoby. Vzpomínám si, že jsem jedl jediné jujubové ovoce za den. Mohl by sis, Sáriputto, myslet, že tehdy bylo jujubové ovoce větší, ale tak by sis to neměl vykládat, neboť tehdy bylo jujubové ovoce nanejvýš stejně tak velké jako dnes. Když jsem takto jedl pouze jedno jujubové ovoce za den, mé tělo nesmírně zhublo. Mé údy připomínaly kloubovité části liánových či bambusových stonků, protože jsem jedl tak málo. Má vystupující páteř připomínala korále navlečené na provázku, protože jsem jedl tak málo. Má vyzáblá žebra připomínala vyčnívající trámy ze staré rozpadlé boudy, protože jsem jedl tak málo. Mé oči, zapadlé hluboko v důlcích, připomínaly odlesk vodní hladiny hluboko ve studni, protože jsem jedl tak málo. Kůže mého břicha přilnula k mé páteři, protože jsem jedl tak málo. Kůže na hlavě se scvrkla a vyschla, jako hořká zelená tykev svraskne a vyschne ve větru a slunečním žáru, protože jsem jedl tak málo. Když jsem se chtěl dotknout kůže na břiše, nahmatal jsem svou páteř, a když jsem se chtěl dotknout páteře, nahmatal jsem kůži na břiše. Když jsem chtěl vyloučit výkaly a moč, slabostí jsem padl k zemi, protože jsem jedl tak málo. Když jsem chtěl ulevit tělu třením údů svou rukou, chlupy na těle, uhnilé u kořenů, vypadaly z těla, protože jsem jedl tak málo.
Jsou někteří asketové a bráhmani, Sáriputto, kteří zastávají toto učení a tento názor: "Očista je možná výživou." Říkají: "Budeme jíst fazole... sezam... rýži", a požívají rýži, požívají rozmačkanou rýži, pijí šťávu z rýže, upravují si rýži mnoha způsoby. Vzpomínám si, že jsem jedl jediné rýžové zrnko za den. Mohl by sis, Sáriputto, myslet, že tehdy bylo rýžové zrnko větší, ale tak by sis to neměl vykládat, neboť tehdy bylo rýžové zrnko nanejvýš stejně tak velké jako dnes. Když jsem takto jedl pouze jedno rýžové zrnko za den, mé tělo nesmírně zhublo...

Předtím než se Buddha vytahuje, jaký byl dokonalý asketa, se několikrát opakuje ...

Když toto vím a vidím, Sáriputto, a někdo o mně prohlásí: ´Asketa Gótama nemá žádné nadlidské stavy... jestliže nezavrhne tento názor, tak skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.

Na závěr se pak píše ...

Kdyby se o někom dalo správně prohlásit: ´Bytost neovlivněná zaslepeností (asammohadhammo satto) vyvstala ve světě, ku prospěchu a blahu mnohých, ze soucitu se světem (lokánukampája), pro dobro (atthája), prospěch (hitája) a štěstí (sukhája) bohů a lidí´, mělo by se to věru říci o mě."

[Pedrito]

Tohle je to, co Sidhartha posral... Nebo možná Ananda.. Řeči, kterým málokdo rozumí.

[Pedrito]

Nevím na co reagovat. Jestli tě zajímá na něco z toho můj názor, tak šup sem s tím. Ale nejsem v reálném čase multitaskovej...

[honzam]

Takhle to vypadá, když se ego vysvobodí z lidské fyzické omezenosti a narostou mu křídla. Přijdeš si jako nadlidský bůh ostatních bytostí, které se s Tebou nemohou měřit.

[honzam]

Nevím na co reagovat. Jestli tě zajímá na něco z toho můj názor, tak šup sem s tím. Ale nejsem v reálném čase multitaskovej...

Jsem Tvůj Bůh. Je mi jedno, co si o tom myslíš.

[Pedrito]

Já jsu malý átmánek
bříško mám jak bochánek.

Piju z matky prsu
neznám vážku, vosu.

Až později na hostině kudlanky
ukápla mi slza na kšandy.

[honzam]

Nějaké zkušenosti máš, tak si asi dovedeš představit, co se stane, když kundalini naplní Tvé krásné nové okřídlené tělo a Tvá hadí hlava se cítí jako skutečný bůh.



=

[Pedrito]

Jsem Tvůj Bůh. Je mi jedno, co si o tom myslíš.

A jak to jde, Bože?
Ach ty děti, ach ty děti...

[honzam]

Neměl by ses před Janou tak ponižovat.

[honzam]

Neměl by ses před Janou tak ponižovat.

Jsi dítě dávných draků!

[Pedrito]

Nějaké zkušenosti máš, tak si asi dovedeš představit, co se stane, když kundalini naplní Tvé krásné nové okřídlené tělo a Tvá hadí hlava se cítí jako skutečný bůh.



=

Co se přirozeně neděje. Je to něco "navíc" co já neznám. Kundalini je Adi Šakti, co se v novorozenci schoulí do křižové kosti, na konci páteře. A spí, čeká na podnět, co jí dokáže probudit. Není to ani spodem ani stranou, je jen jedna možná cesta. Jinak je to cesta bludu. Tady neexistuje kompromis.

[honzam]

Není to ani spodem ani stranou, je jen jedna možná cesta. Jinak je to cesta bludu. Tady neexistuje kompromis.

Nepíšu o kompromisu, ale o Tvých nebeských zvířecích rodičích, co kdysi chodili po čtyřech a neměli vzpřímené držení těla.