Přívodová stanice je stanice vzdálená od letiště. V HavlBrodě to bylo pole s krásným výhledem. A v létě kolem rostly lusky hráškové. Pěkně jsme z nich prděli, já a kolega voják.
Ta stanice byla o třech buňkách a jednom hajzlíku, kde se kadilo. A měl srdíčko. V jedný buňce jsme přebývali, v druhý byly vysílačky, a v třetí trafo.
Ale to srnka neví. Ani že jsem si všim, že nám tam chodí na ostružiny. Tak jsem si řek, že je ulovím. My jsme tam, a to je divný, zbraně neměli. Byl to takovej čtverec v poli, asi ár, oplocenej. Krom srnek, na maliny a ostružiny, tam za náma chodily i holky. Ale ty mě lovit nenapadlo.
Stavba luku a výroba šípů byl máček.
Tak jsem šel na číhanou. Do křoví, kde kolem byl ráj ostružin. V jednom rohu toho našeho čtverce. Kde byl právě děravej plot. Kadibudka a buňky byly uplně na druhý straně. A taky králíkárny. My tam pěstovali králíky pro velitele roty zvaného Bígoš.
Tak číhám v tom křoví. Udělal jsem si z uhlíků čmouhy přes hubu. A za čelenku dal černý péro, možná havraní. Kdyby mě potkal Vinetou, nevím co by řek. Ale já se vžil do lovce a číhal.
Prostě jsem tam seděl, zobal ostružiny a ostražitě zíral. A ona přišla, přišly dvě. Já s ocelovou hrozností nemilosrdného lovce natáh v luku šíp a měl jsem jednu přímo před sebou. Stačilo pustit tětivu. Ale já nemoh. Byla tak živá a krásná...
Takoví jsme byli my, strašliví přívodáři, co proti revanšistům měli jen luk a šíp. Ale srnky si na mě zvykly, jedný jsem říkal Kadel a Druhý Šárka. Kolega to zas tak neprožíval a lovil ty ženský.
Já tam sedával, každý den jsem tam chodil, o duchovnu jsem nic neznal. Když tehdy někdo mluvil o Bohu, tak jsem prchal. Já je pozoroval. 0lizovaly plody, jazýčky si je braly. Ony mě cítily, a dělaly jako by nic. Dávno bez luku a pírka... Šárka jednou hlavou rozhrnula větvičky a koukala přímo na mě... Kadel dělal divný gesta hlavou. Ale ona na mě koukala asi celou věčnost...
Asi tři roky zpátky jsem byla s malou na procházce v lese. Najednou se proti nám objevil asi jelen. Bylo to obří zvíře a díval se na nás a my na něj, úplně jsme ztuhly.
Když jsme pak spolu chodily do toho lesa, tak malá šišlala pšššt, bude jelen, potichu!!
Jeleni jsou majestátní... Ale opravdu není radno se mu připlést do cesty... Mě jednou na čundru zachránil právě ten strom, jinak by mě roznes v paroží. To samé divočáci... oni nejsou zlí, jen se hájí. To dělaj lidi i na fórech :) Medvědi, co jsem potkal na Fatře, agresivní tenkrát nebyli. Jinak by mě sežrali. O vlcích ani nemluvím, to byli pozorovatelé s uctivou vzdáleností. Oni si možná zuby brousili, ale to už by mu asi musel člověk šlápnout na ocas... Nevím jak na Aljašce, ale u nás jsou vlci klidní. Lišky nevím tu jsem v lese fakt nikdy nepotkal. Ale jedna k nám chodí do práce, tedy toulá se kolem. Mám fotku :)
Tu Lišku mám zřejmě v druhém telefonu, co je zrovna vybitý. Ale našel jsem jednu papírovou z Brodu, z té přívodovky. Ona je to vlastně veliká anténa, drát mezi dvěma vysokými sloupy, která dává signály vrtulníkům.
Ti dva vpravo jsou "mladí", naši učňové :)
No, snad jsem tim nevyzradil vojenská tajemství :))
Ona už ta stanice neexistuje a kasárna byla zrušena. A ty chlapíky by dnes už nikdo nepoznal.