https://www.advaita.cz/26686n-91.-poteseni-a-stesti-z-knihy-ja-jsem-to
Zde jde o sebevraždu.
Maharádž: Ano, zázraky se dějí často. Ale musí tu být vůle k životu. Bez ní se žádný zázrak stát nemůže.
T: Dá se někomu taková touha vštípit?
M: Povrchní touha ano. Ale ta brzy pomine. V podstatě nikdo nemůže přinutit druhého, aby žil. Kromě toho existovaly i kultury, ve kterých měla sebevražda své všeobecně uznávané a respektované místo.
T: Copak není povinností člověka prožít si čas, který je mu přirozeně vyměřený?
M: Přirozeně, spontánně, klidně – to ano. Ale nemoci a utrpení nejsou přirozené. Existuje ušlechtilá síla nezdolné odolnosti vydržet cokoli, co přijde, ale je tu také možnost důstojného odmítnutí nesmyslného trápení a ponížení.
.....................................
Tohle je také zajímavé:
T: Já se asi nechci změnit. Můj život je už dost dobrý takový, jaký je.
M: To říkáte proto, že jste si zatím neuvědomil, jak bolestný je život, který žijete. Jste jako dítě, které spí s lízátkem v puse. Vaše naprostá sebestřednost může způsobit, že se na chvíli cítíte šťastný, ale stačí se trochu pozorněji podívat do lidských tváří kolem sebe, abyste si uvědomil všudypřítomné utrpení. I vaše vlastní štěstí je tak křehké a vrtkavé – stačí, když zkrachuje banka nebo vás chytnou žaludeční vředy, a je pryč. Je to jen přestávka, pouhá mezera mezi dvěma utrpeními. Skutečné štěstí je nezranitelné, protože nezávisí na okolnostech.
........
Když už měl Nisargadatta rakovinu v pokročilém stadiu, tak bylo také vidět v jeho obličeji to, čemu se říká utrpení. Sám řekl, že cítí bolest v těle.
Vyjadřuje tedy obličej (výraz člověka) - jeho opravdový vnitřní stav?
Mělo by smysl říkat to, co tady v tom připadě říká Nisargadatta, každému či dokonce dítěti nebo dospívajícímu? Není v takovém případě lepší mluvit o poloprázdné nebo poloplné sklenici? Nisargadattova odpověd měla smysl právě pro tohoto tazatele nebo někoho, kdo je na tom podobně jako tento tazatel.
Eduard Tomáš: Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži...
Drtikolovo období před smrtí také nebylo nic příjemného - nemohl se už hýbat a o malování mohl už jen snít...chybělo mu.
Osudy realizovaných a nerealizovaných lidí se tedy neliší.
Když nemoci a utrpení nejsou přirozené (Nisargadatta), tak proč se dějí i realizovaným, duchovním velikánům?
.......
T: Proč je na světě tolik utrpení?
Nisargadatta: Příčinou utrpení je sobectví. Nic jiného.
.....
Bylo to Nisargadattovo sobectví, že byl sám silný kuřák a že prodával ostatním cigarety, a tak jim pomáhal si ničit zdraví (jak sám řekl)?
.....
V poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. :)
Hezky to Maharaj říká. :) Byl to velice moudrý muž, nejen Guru, za nímž lidi chodili pro konkrétní odpověď, palčivé otázky.
Mistr nemůže říct vše všem, a nikdy to neudělá, není to možné.
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 11:04V poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. :)
Odcházení
Smrt je stejná jako život. Jedno (tělo) pomalu končí, odchází a duch je už jednou "nohou" tam, ve světle. A to ubývání těla, schopností atd. je osvobozování uvolňování od povinností tady.
Příběh jednoho života je dopsán.
CitaceV poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. :)
Osvícený umřel a neosvícený taktéž, Smrt na nás čeká všechny. Už prostě nebude já vs Já... Už to není osobní příběh. Žádné já, co je realizované. To je jen přívlastek pro ty, co tu Smrt poznali za života.
Ale...
Mám rád tuhhle báseň Kabíra:
Ó PŘÍTELI, doufej v Něho, teď když žiješ, poznej a chápej Ho nyní,
neboť v životě zůstává vysvobození.
Nebudou-li tvá pouta přetržena v žití,
jaká je naděje na vysvobození v smrti?
Je to prázdný sen, že duše se s Ním spojí, když odešla z těla.
Pokud se tu teď nacházíš, nacházíš se tu provždy,
a jestli ne, nezbývá než jít do města smrti.
Máš-li spojení nyní, budeš jej mít stále.
Koupej se v pravdě, poznej pravého Mistra, slyš pravé Jméno!
Kabír říká: "Pomáhá Duch hledání, já jsem sluha tohoto Ducha hledání."
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 12:27Odcházení
Smrt je stejná jako život. Jedno (tělo) pomalu končí, odchází a duch je už jednou "nohou" tam, ve světle. A to ubývání těla, schopností atd. je osvobozování uvolňování od povinností tady.
Příběh jednoho života je dopsán.
Bytí v tomto světě a nebytí v tomto světě.
Rozloučení...rozloučení navždy? Nebo dojde zase jednou k shledání - v tomto světě? v jiném světě?
Eduard Tomáš vyprávěl o jiných životech, které strávil s Mílou. A když měl jednou zemřít, tak ho Míla prosila, aby ještě neodcházel - a nakonec odešla před ním.
:)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 13:00Mám rád tuhhle báseň Kabíra:
Ó PŘÍTELI, doufej v Něho, teď když žiješ, poznej a chápej Ho nyní,
neboť v životě zůstává vysvobození.
Nebudou-li tvá pouta přetržena v žití,
jaká je naděje na vysvobození v smrti
No, vidíš, a podle Ramany je osvobození v jiných dimenzích snažší než tady.
Mně spíš připadá, že většina lidí ještě vůbec nemá o takové vysvobození zájem. Neposuzuji to jako, že je to špatně - prostě to tak je.
A mám pocit, že dosáhnout osvobození právě tady je obzvlášt těžké. Takže když už po tom opravdu někdo touží, tak je fajn a praktické, že to může snáze "dokončit" v jiné dimenzi. :)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 12:32Osvícený umřel a neosvícený taktéž, Smrt na nás čeká všechny. Už prostě nebude já vs Já...
Mne já ani Já nikdy moc nezajímalo. Mně šlo vždy spíš o ty ostatní. :)
Nisargadatta: Skutečné štěstí je nezranitelné, protože nezávisí na okolnostech.
Štěstí mne také moc nezajímalo a nezajímá.
Ale tohle bylo pro mne velmi důležité:
Eduard Tomáš: Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.
To byla opravdová úleva. :)
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 14:32Bytí v tomto světě a nebytí v tomto světě.
Rozloučení...rozloučení navždy? Nebo dojde zase jednou k shledání - v tomto světě? v jiném světě?
Eduard Tomáš vyprávěl o jiných životech, které strávil s Mílou. A když měl jednou zemřít, tak ho Míla prosila, aby ještě neodcházel - a nakonec odešla před ním.
:)
To je Petro Mysterium, ani krásná slova Míly a Eduarda, ani Nisargadatty, a dokonce ani tato moje :smiley_baby: nemohou říct o pravdě nic. Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.
jde to říct úplně krásně ;D Jen pravda musí táhnout, u někoho bicí, u někoho basa, mandolína, banjo, steel guitar, harmonika, hlas...
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 15:14To je Petro Mysterium, ani krásná slova Míly a Eduarda, ani Nisargadatty, a dokonce ani tato moje :smiley_baby: nemohou říct o pravdě nic. Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.
jde to říct úplně krásně ;D Jen pravda musí táhnout, u někoho bicí, u někoho basa, mandolína, banjo, steel guitar, harmonika, hlas...
Pravda je jasná, ale jak je to s projevem - s manifestací Pravdy? Tam nemám úplně jasno. Pravda si mne vtáhla a tohle úplně přeskočila - jak je to s projevem? Tedy s tou zářící, svítivou bramborou ;D od Poly, kterou Míla Tomášová nazvala poeticky "třpyt prázdna". :)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 15:14Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.
Mystika je zřejmě poetický výraz pro "nevím". ;D
Já jsem spíš praktická. Nemyslím si, že Eduard Tomáš nebo Ramana měli zapotřebí si něco vymýšlet.
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 15:22Pravda je jasná, ale jak je to s projevem - s manifestací Pravdy? Tam nemám úplně jasno. Pravda si mne vtáhla a tohle úplně přeskočila - jak je to s projevem? Tedy s tou zářící, svítivou bramborou ;D od Poly, kterou Míla Tomášová nazvala poeticky "třpyt prázdna". :)
jenže to nejde jen tak říct... Podívej se na svý tělo, co to je? Nikdo to nedokáže říct, jen básníci se snaží o nemožné. Je to píseň. je to hudba ticha. Co se trochu rozkřikla v myšlenkách...
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 15:22Pravda je jasná
Pravda není vůbec jasná. Vždy se jedná jen o nějaký koncept, který je nám jasný a kterého se držíme, dokud nepoznáme něco jiného - ale to už nemusí být osobní poznání, jak to známe, ale ani neosobní.
Individualita - třeba Buddha nebo Ježíš neznamená něco osobního - tedy ego
Lepší je pojem duše. To je to, co zůstává i po smrti, co má ten osud, osudové přitažlivosti, nevyřešené závislosti atd. to co se znovu rodí třeba v těle.
Osvobozením od toho osobního, ega se poznávání toto všeho otevírá.
Pojem "probuzení" je také jen pracovní název - koncept pro orientaci a nasměrování adeptů.
Ale o tom, co je potom, většinou nikdo nemluví ani nepíše protože se to ani nedá dost dobře a pravdivě popsat a asi by to ani nebylo k ničemu dobré.
,,Kdysi Vznešený meškal v Kósambí v háji simpsapovém. Vznešný vzav do ruky
několik listů simpsapových, pravil mnichům: ,,Mnichové, co myslíte, čeho je více,
těchto několik simpsapových listů, které jsem vzal do ruky, či je více těch, které jsou
tam nahoře v simpsapovém háji?"
,,Pane, těch několik simpsapových listů, které Vznešený vzal do ruky, jest málo,
ale mnohem více je listů, kolik jich je tam nahoře v simpsapově háji."
,,Mnichové, zrovna tak je mnohem více toho, co jsem poznal, co však jsem vám
nezvěstoval, ale jen málo toho, co jsem vám zvěstoval. A proč jsem vám to, mnichové
nezvěstoval? Mnichové, proto, že to nepřináší zisk, nevede k čistému životu,
k odvrácení od života, k odstranění vášní, k zničení utrpení, ke klidu, k poznání,
k osvícení, k nibbánu. Proto jsem nezvěstoval. A co jsem, mnichové, zvěstoval?
,,Toto je utrpení," jsem mnichové zvěstoval.
,,Toto je vznik utrpení," jsem mnichové zvěstoval.
,,Toto je odstranění utrpení," jsem mnichové zvěstoval.
Toto je cesta vedoucí k odstranění utrpení," jsem mnichové zvěstoval.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 16:44Pravda není vůbec jasná. [/i]
Když se v Ní jednou vědomě rozpustíš, tak je jasná. :)
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 16:44Ale o tom, co je potom, většinou nikdo nemluví ani nepíše protože se to ani nedá dost dobře a pravdivě popsat a asi by to ani nebylo k ničemu dobré.
Tím myslíš, co je po tomto životě na zemi? Na to existuje hodně "teorií".
Moje vnitřní, intuitivní přesvědčení bylo, že každý má "potom" to, na co věřil, co si představoval. Tedy, že je to hodně různé.
Zajímavé bylo např. v Biografií jogína, jak Babadží říká Lahiri Mahasájovi, že se mu nadlouho ztratil v astrálu a že to trvalo, než ho našel. :)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 15:48jenže to nejde jen tak říct... Podívej se na svý tělo, co to je?
Co je tělo, mně není až tak důležité, ale to, k čemu tělo je: Aby se mohl zažívat svět mnohosti a různorodosti. :)
Tělo je při jiném "vidění" tvořené ze "světla", stejně jako celý svět, vesmíry, všechno...
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 17:25Tím myslíš, co je po tomto životě na zemi? Na to existuje hodně "teorií".
Myslel jsem co je po "osvobození", "probuzení".
A samozřejmě se začne otevírat mimo jiné i náhled na tu smrt, co to vlastně je.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 17:53Myslel jsem co je po "osvobození", "probuzení".
A samozřejmě se začne otevírat mimo jiné i náhled na tu smrt, co to vlastně je.
Pro mne smrt jako taková neexistuje - ale vlastně ani život ne. Něco začne a skončí, něco začne a skončí, a tak to jde pořád dál... :)
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 17:53Myslel jsem co je po "osvobození", "probuzení".
No přece, před osvícením se štípe dříví a nosí voda, po osvícení se štípe dříví a nosí voda. :)
Dívám se, dívám ...a dovedlo mne to k tomuto rozhovoru:
Inspiruj září 2018
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3968&p=27095
:)
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 18:20Dívám se, dívám ...a dovedlo mne to k tomuto rozhovoru:
Inspiruj září 2018
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3968&p=27095
:)
Tam píšeš
Spíš se snaží svojí zkušenost vtěsnat do spirituálních/náboženských pojmů, které zná, které mu byly - jistě už v dětství - vštípeny. Jak by asi popsal svoji zkušenost, kdyby tyto náboženské koncepty neznal. ;)
Asi jen, že je to ohromně jednoduché. :lol:Je to tak, že bytost popisuje svá poznání v jazyce a pojmech, které ho naučila jeho kultura, ve které vyrostl.
S tou jednoduchostí to tak úplně jednoduché není. Jednoduchá, jasná, pochopitelná je cesta k osvobození.
Dál už následuje dalo by se říci cesta nevědění.
Pan Tomáš k tomu "Nic nemít, nic nechtít, ničím nebýt" dodával ještě "a nic nevedět"
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 19:17Dál už následuje dalo by se říci cesta nevědění.
Pan Tomáš k tomu "Nic nemít, nic nechtít, ničím nebýt" dodával ještě "a nic nevedět"
Prostě by se zkušenost neměla dávat mysli k pitvání. :)
Mou zkušeností je, že je občas nějaké to pitvání k užitku. Někdy chci být lépe orientován v situaci a to vyžaduje nějakou analýzu založenou na mých předchozích poznatcích a vědomostech.
Záleží, jak to kdo myslí.
nic nemít ... nemít vlastní názor a vlastní věci, na kterých záleží?
nic nechtít ... ve všem podléhat vůli druhých?
ničím nebýt ... nebýt zodpovědný za své činy?
nic nevědět ... mlčet, když se děje nepravost?
Takže stát se robotem?
http://biblenet.cz/b/Gen/3 (http://biblenet.cz/b/Gen/3)
Citace1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: ,,Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
2 Žena hadovi odvětila: ,,Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ,Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.'"
4 Had ženu ujišťoval: ,,Nikoli, nepropadnete smrti.
5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Pomohlo Adamovi a Evě na jejich duchovní cestě, že jedli ze stromu poznání?
Citace od: honzam kdy 2025-01-13 22:02nic nemít ... nemít vlastní názor a vlastní věci, na kterých záleží?
nic nechtít ... ve všem podléhat vůli druhých?
ničím nebýt ... nebýt zodpovědný za své činy?
nic nevědět ... mlčet, když se děje nepravost?
Takže stát se robotem?
To je zajimavé, jak se to dá taky chápat
Samozřejmě, že v tom jako had nemůžu být objektivní, ale pokud bude člověk ego posuzovat jako nežádoucí, bude se točit v kruhu. Těch osm záporů ho bezpečně uvězní.
Pro mě je to únik z reality do fiktivního světa, kde se mě nic nedotýká. Naopak taková buddhistická Osmidílná stezka je reálný program transformace sebe sama.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 22:32To je zajimavé, jak se to dá taky chápat
;D
Mnohost a různorodost holt nebývá nudná. :)
Citace od: honzam kdy 2025-01-13 22:44Samozřejmě, že v tom jako had nemůžu být objektivní, ale pokud bude člověk ego posuzovat jako nežádoucí, bude se točit v kruhu. Těch osm záporů ho bezpečně uvězní.
To není uvěznění "člověka" ale naopak osvobození - vyhasnutí těchto potřeb a nárat energie a pozornosti vázané těmito potřebami zpět do zdroje.
Osvobození je nelpět na tom, co mám a nemám, co chci a nechci, co jsem a nejsem, co vím a nevím.
Citace od: honzam kdy 2025-01-13 23:10Osvobození je nelpět na tom, co mám a nemám, co chci a nechci, co jsem a nejsem, co vím a nevím.
Ano, nelpět. Když na tom nelpíš, vidíš nesmyslnost samoúčelnost toho a samo to přestane.
Ne že bys neměl něco chtít, neměl něco mít nebo neměl něčím být. To přestane samo.
Osmidílná stezka může ducha k tomuto uvolnění postupně uschopnit.
http://biblenet.cz/b/Gen/3 (http://biblenet.cz/b/Gen/3)
Citace1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: ,,Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
2 Žena hadovi odvětila: ,,Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ,Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.'"
4 Had ženu ujišťoval: ,,Nikoli, nepropadnete smrti.
5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
To je dobrý příklad nelpění, které otevírá oči. Eva měla svou vlastní hlavu a rozhodla se to risknout. Ať už to pak dopadlo jakkoliv, byla o zkušenost bohatší.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 23:23Ano, nelpět. Když na tom nelpíš, vidíš nesmyslnost samoúčelnost toho a samo to přestane.
Ne že bys neměl něco chtít, neměl něco mít nebo neměl něčím být. To přestane samo.
Osmidílná stezka může ducha k tomuto uvolnění postupně uschopnit.
Nelpět na tom, co vidíš a nevidíš.
Citace od: honzam kdy 2025-01-13 23:34Nelpět na tom, co vidíš a nevidíš.
Ano nelpět na ničem ani na tom nelpění
Co je to lpění? Že je něco (někomu) důležité?
Citace od: Petra kdy 2025-01-14 06:54Co je to lpění? Že je něco (někomu) důležité?
To je dobrá otázka.
Každopádně v tom hraje roli to někomu.
Vnitřní analýza toho, co je pro nás důležité - třeba v meditaci - kde se bere ten pocit, z čeho pramení - tak tam můžeme nalézt to konkrétní lpění jeho kořeny - třeba na dětech, na jejich štěstí, na tom, že máme přece pravdu, na tom, že nás někdo neoceňuje atd. atd.
Citace od: Petra kdy 2025-01-13 17:36Co je tělo, mně není až tak důležité, ale to, k čemu tělo je: Aby se mohl zažívat svět mnohosti a různorodosti. :)
Tělo je při jiném "vidění" tvořené ze "světla", stejně jako celý svět, vesmíry, všechno...
V józe jsme měli takovej slogan :D Vše je Šakti, vše dělá Šakti. Síla Ducha (Jak se říká Já, Brahman, Átman...). Někdo třeba rozlišuje Brahmnan a Átman. Protože Átman je pozorovaný v těle, a Brahman je brán jako tělo přesahující. Ale je to jen takto "pracovně" v některých naukách. A v některých to rozlišeno není. A co se stane, když se pozornost vrátí k Átman? Toto rozlišení padne, protože padnou tělesné hranice. Ono se tělo samozřejmě nerozplyne :) Jen ten pocit individuality. Ztratí důležitost. Vše je jak dřív, slunko svítí, země se točí, život jde dál, lidi se rodí, umíraj...
Dobrá otázka je, kdo vlastně medituje, když medituje. :)
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-14 10:00To je dobrá otázka.
Každopádně v tom hraje roli to někomu.
Vnitřní analýza toho, co je pro nás důležité - třeba v meditaci - kde se bere ten pocit, z čeho pramení - tak tam můžeme nalézt to konkrétní lpění jeho kořeny - třeba na dětech, na jejich štěstí, na tom, že máme přece pravdu, na tom, že nás někdo neoceňuje atd. atd.
Mne vůbec neruší, když je mi něco důležité. ;D V jisté chvíli je to důležíté a pak zase není - je to zapomenuto.
Nezačíná spíš lpění, když se už jedná o jakousi připoutanost? - o trvalou připoutanost, která může mít na bytost negativní vliv - tím, že ji dělá nesvobodnou?
Právě přemýšlím, co je mi
pořád důležité...To, k čemu cítím zodpovědnost? Za co se cítím být zodpovědná?
V podstatě považuji tvrzení, že lpění je špatně, za dost podivné. Ale někomu je to holt důležité...
Tak, jak mluvil Eduard Tomáš o svém synu Milošovi, mi připadalo, že na něm dost lpěl. Tedy tak si představuji (určité) lpění, ale nevidím na tom nic špatného. Ale někdy si myslím, že ho Tomášovi možná více či méně poškodili tím, že byli oba přesvědčeni, jak je vyjímečný a hlavně, že to dávali veřejně najevo.
Mně jsou moje děti velmi důležité, ale je dost dobře možné, že oni nemají pocit, že jsou mi (nějak zvlášt) důležití. Kdysi dávno mi dcera vyčetla, že nejsem jako mámy jejích kamarádek, které se ve svých dcerách vidí - takřka jimi žijí. Taková fakt nejsem, a tak jsem přemýšlela, proč taková nejsem...
Zřejmě by bylo dobré, abych to dětem řekla - jak moc jsou mi důležití/é - aby na to mohli/y vzpomínat, až tady jednou už nebudu. Mohlo by jim to být jistou oporou...a to by bylo prima. :)
.............................
Mne přestaly zajímat ty typické duchovní "slogany" jako např. o tom lpění, kterým jsem se možná také dříve oháněla.
Ted mi jde o něco praktického, opravdového, konkrétního. A tak mne zajímá, co realizovaní říkali - a co v té konkrétní době žili, když to říkali - a jestli se to časem se změnou jejich životní situace měnilo.
Mně se moc líbilo, když Ramana řekl, že v té době, když odešel na Arunačalu, ještě vůbec nic nevěděl o tom, jak je život lidí těžký a namáhavý, plný strastí. Takže u něho v těch 16 letech došlo k prvotnímu probuzení - ale k soucitu se dostal až časem, kontaktem s obyčejnými lidmi. A taky poznal, jak jim jejich život tak nějak ulehčuje představa, že v jejich blízkosti žije světec - a proto jim chtěl tohoto "světce" perfektně "předávat". To je Ramana z biografie Annamalaie Svámiho. V Rozhovorech jsem ho vnímala jako vyjimečného realizovaného - Mudrce, a v té biografií jsem ho poznala jako člověka.
Ježíš byl syn Boží a zároven syn člověka. Syn člověka, který prožívá obrovský strach před očekávanými mukami a který na kříži v jednu chvíli zvolá "Bože můj, proč jsi mne opustil?" A pak nakonec - jako syn Boží: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha."
No s tím "sloganem" to bylo míněno humorně. Ne že by každý každej den provolával "vše je Šakti"... :)
Spíš to cítit, že celý projevený vesmír je tvořen energií, která má Vědomí, Ducha. Že to Universum, včetně "našich" těl, je vlastně Jeho tělem... Ono se samozřejmě neustále všechno mění, neustálý pohyb od mikroprvků (což jsou vibrace, vlnky) až po galaxie. Ale celkově to furt trvá. Neměnost nepřetržitých změn :D
Nic nemizí, nemá kam :) Jen energie změní tvar...
PS. Budí to dojem iluze, neskutečna, protože smysly to neumí vnímat v celé šíři, hloubi... Řek bych že vnímaj tu nejkrásněší část spektra. Si vemte, že bychom vnímali reje vibrací... :)
Ale furt je tu přístup tej pozornosti k Vědomí, Átmá...
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-14 10:01Nezačíná spíš lpění, když se už jedná o jakousi připoutanost? - o trvalou připoutanost, která může mít na bytost negativní vliv - tím, že ji dělá nesvobodnou?
Právě přemýšlím, co je mi pořád důležité...To, k čemu cítím zodpovědnost? Za co se cítím být zodpovědná?
V podstatě považuji tvrzení, že lpění je špatně, za dost podivné. Ale někomu je to holt důležité...
Lpění je jinými slovy připoutanost - to co dělá člověka nesvobodným. Není na tom nic obecně špatně, je to normální a přirozené. Jedine z pohledu cesty k osvobození je to "špatně".
Bývá to třeba tak, že bytost začne být připoutaná ke guruovi nebo idei Boha a to přebije a postupně zruší všechny ostatní připoutanosti a pak i tato připoutanost zmizí - to je jeden ze způsobů osvobozování od psychologických připoutaností poznáváním jejich kořenů, malichernosti a nedůležitosti - jaksi z nadhledu.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-14 14:21Bývá to třeba tak, že bytost začne být připoutaná ke guruovi nebo idei Boha a
Ale připoutanost je něco jiného než láska, nebo? Nebo si jen dotyčný vysvětluje svoji připoutanost jako lásku?
Jaký je rozdíl mezi připoutaností a láskou? V čem se ten rozdíl pozná?
Měl jsi např. ty fázi, kdy ses cítil být připoután k Tomášovým?
Z čeho je lpění? Bych to rozlišoval, dobré zvyklosti a nedobré zvyklosti. Jako třeba hygiena :) úklid, pracovní zodpovědnost, nějaké stravovací návyky...Něco prostě životu prospívá a něco škodí...
A řek bych že i s tou láskou je to podobně. Vše začíná od mala, dítě přirozeně miluje své rodiče, jsou to pro něj bozi, i když o Bohu nic neví, je na nich absolutně závislé, úplně odevzdané... Než začne brát ten rozum. A naučí se samostatnosti. ale neztratit tu původní lásku, to je velká výhra pro život. Ten rozum ji jako by rozmění, a cit, idejemi, emocemi, pocity... A co se stane, když je v tý meditaci jednou "nakopne"?
Třeba jak bezvýhradně miluje pes svýho pána, to je až k nevíře... :)
Pouto nebo láska?
Sebeláska - egoláska, to je vazba par excelence....
Láska směruje vždy ven, obrácení jí k "já", ne aby jej pročistila, ale aby se stala jeho majetkem, to je šlus.
Mně nikdy nepřipadalo, že bych byla pro děti bohem, a sama jsem neměla pocit, že by mí rodiče byli pro mne bozi. Možná protože jsem nevěděla, že lidé stvořili koncept "bůh". ;D Také jsem nikdy neměla pocit, že jsem na rodičích závislá, nebo že moje děti jsou na mně závislé. Moje mysl nikdy neměla důvod tímhle způsobem smýšlet. Všechno se dělo tak nějak přirozeně.
Když nad tím dnes přemýšlím, tak vidím moje rodiče jako dárek a stejně tak moje děti vidím jako dárek - prostě jako obohacení života. Dárky, za které jsem nesmírně vděčná. :)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-14 15:45Třeba jak bezvýhradně miluje pes svýho pána, to je až k nevíře... :)
Tohle jsem takto také nezažila. Asi protože můj pes byl zcela jedinečná bytost. Já jsem ho strašně milovala, ale on mne - jako pes - moc ne. Ale zřejmě byl mezi námi vztah na úrovni duší. Nikdy nezapomenu, jak se mi jednou podíval do očí - s takovou trpělivostí a mírností, s výrazem "vždyt ty to pochopíš" - a já jsem fakt pochopila. Za tu "lekci" jsem mu také nesmírně vděčná. :)
Citace od: Petra kdy 2025-01-14 16:18Mně nikdy nepřipadalo, že bych byla pro děti bohem, a sama jsem neměla pocit, že by mí rodiče byli pro mne bozi. Možná protože jsem nevěděla, že lidé stvořili koncept "bůh". ;D Také jsem nikdy neměla pocit, že jsem na rodičích závislá, nebo že moje děti jsou na mně závislé. Moje mysl nikdy neměla důvod tímhle způsobem smýšlet. Všechno se dělo tak nějak přirozeně.
Když nad tím dnes přemýšlím, tak vidím moje rodiče jako dárek a stejně tak moje děti vidím jako dárek - prostě jako obohacení života. Dárky, za které jsem nesmírně vděčná. :)
To nikomu, neumí o tom přemítat, to novorozeně, ale je to tam, jen to neví ještě rozumem.
A když už to pozdějš ví, už to má "kvalitu" znalosti. Do vztahu se vloudilo já". :)
Začátek cesty životem. Já si nevzpomínám, co jsem zažíval v bříšku, má první vzpomínka je plazení se v trávě v Okříškách... :D
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-14 16:42To nikomu, neumí o tom přemítat, to novorozeně, ale je to tam, jen to neví ještě rozumem.
A když už to pozdějš ví, už to má "kvalitu" znalosti. Do vztahu se vloudilo já". :)
Začátek cesty životem. Já si nevzpomínám, co jsem zažíval v bříšku, má první vzpomínka je plazení se v trávě v Okříškách... :D
Co vidím, je, že mám jiné zkušenosti, že vnímám asi všechno jinak než ty, Pedrito. A rozhodně si nemyslím, že každý to určitě musel a musí vnímat jako já. Naopak jsem přesvědčená, že každý to vnímá po svém - někteří lidé sobě navzájem hodně podobně a někteří zase úplně jinak. :)
Citace od: Petra kdy 2025-01-14 16:31Tohle jsem takto také nezažila. Asi protože můj pes byl zcela jedinečná bytost. Já jsem ho strašně milovala, ale on mne - jako pes - moc ne. Ale zřejmě byl mezi námi vztah na úrovni duší. Nikdy nezapomenu, jak se mi jednou podíval do očí - s takovou trpělivostí a mírností, s výrazem "vždyt ty to pochopíš" - a já jsem fakt pochopila. Za tu "lekci" jsem mu také nesmírně vděčná. :)
Já pejska nikdy neměl, a nemohu si ho zatím dovolit, vzhledem k práci. Ale pár jsem jich poznal. Moje kamarádka měla malýho knírače Jesicu, a to byl neuvěřitelnej tvor, skoro bych řek realizovanej, ona tu lásku rozdávala všem, i když měla jen jednu paní. :)
Ona pak později měla ještě dva Yorkširy, taky úžasný stvoření, pač ona to s pejsky uměla, myslím že ji dávali sílu žít, neb trpěla rakovinou, když umřeli, napřed jeden a po pár dnech steskem druhý, umřela po pár týdnech taky...
Citace od: Petra kdy 2025-01-14 16:53Co vidím, je, že mám jiné zkušenosti, že vnímám asi všechno jinak než ty, Pedrito. A rozhodně si nemyslím, že každý to určitě musel a musí vnímat jako já. Naopak jsem přesvědčená, že každý to vnímá po svém - někteří lidé sobě navzájem hodně podobně a někteří zase úplně jinak. :)
Jasnačka, "tak to je spravne, tak to ma byt" :)
Už jen k tomu dodám vzpomínku, když jme spolu tak randili po procházkách, vždy když jsme míjeli psy, oni za ní vždy přiběhli, a byli z ní úplně hotoví. Vyváděli psí kusy. Jednou jsme míjely jednoho potetovanýho skína se strašnou potvorou napohled, argentínská doga, ta dokáže zakosnout i pumu. A ve mě byla najednou ostražitost, páč byla bez vodítka. A ona k ní přiběhla, mě si ani nevšimla, a začala před ní všelijak se krčit... Ani ten týpek nechápal... :)
Myslím, že se uměla vžít do mysli psa, a každej pejsek to hned viděl. Jednou jsme se divali na Ghost Doga, a nemoh jsem si nevšimnout že jí teče slza. Mafián zachránil malýho černocha před smrtí ubitím, a on mu byl za to neskonale vděčný. Až tak že se stal vykonavatelem smrti v jeho špinavém byznysu. Kosil bez mrknutí oka, na koho mu ukázal. A měl velkou lásku ke zvěři a k holubům. Ale něco se stalo, už přesně nevím co, a pán se ho chtěl zbavit. Jarmusch se ten režisér jmenuje. A když proti sobě nakonec stanuli. odložil zbraň a nechal se zabít. Nemohl svému pánu zachraniteli ublížit, i když to byl hajzlík. To je pouto. Duch psa..
Citace od: Petra kdy 2025-01-14 14:35Ale připoutanost je něco jiného než láska, nebo? Nebo si jen dotyčný vysvětluje svoji připoutanost jako lásku?
Jaký je rozdíl mezi připoutaností a láskou? V čem se ten rozdíl pozná?
Měl jsi např. ty fázi, kdy ses cítil být připoután k Tomášovým?
Láska je široký pojem - například zamilovanost je hodně zatížena a oslepována potřebou, kterou naplňuje nebo naplňuje či by mohla naplňovat v našich představách.
Obvykle milujeme - máme rádi to, co potřebujeme nebo se domníváme, že to potřebujeme.
Podobně se může vyvíjet vztah k Bohu - Bohabojnost. motlitby za něco, někoho , případně až nenávist, když nás Bůh nevbyslyší - viz třeba Saliery, atd.
Láska bez tohoto zabarvení je vzácná a i ke guruovi bývá často vlastně tak trochu zištná, může se proto obrátit až v nenávist - jak se i některým z Jílového stalo. I láska dětí k rodičům je zejména v dětství vlastně řízena potřebou - jejím naplňováním případně se může chvílemi změnit i nenávist, sebelítost, ukřivděnost když si dítě myslí, že naplňována není.
Jednou v Jílovém říkal tuším Hynek - všichni sem jezdíte abyste si něco odnesli, něco získali - co kdybyste naopak vy něco přivezli, přispěli něčím (ne něčím hmotným samozřejmě)?
Já jsem později jezdil do Jílového, abych Tomášovi potěšil, tím, že jejich setba vzešla a nese ovoce. Ne abych si něco odvezl - nějaké potvrzení, pochvalu, moudro stav, zážitek atd.
To by se dalo říci už byla klidná, samozřejmá láska ne řízená potřebami a očekáváním.
Pravdu díš barde. Jako osoba to vnímám pro druhé divně poeticky. Ale poznám, když člověk mluví živou zkušenost.
Já už dlouho nemám odezvu, a mohu ji příjímout jen, komu věřím. Třeba se mi po tom stýská, dostat i přes čuňu. Opravu, teď nesranduju.
Měl jsem Sundarí, a to byla Rosada, a ona mě nešetřila, a já to nechápal. Rak a Vodnář...
Že jsme u Nisargadatty, a já za ním přišel, řek by mi, nebo by spíš zakroutil hlavou... Ale já nepřišel, abych sázel moudra. Jen jak se chovat k ženám...
"Sundarí" je "krásná", ale abych nebyl za telepata, jedna Sundarí nám z Indie přijela zatančit. Mám fotku. Takovou krásu a vznešenost jsem dosud neviděl. A pak mi Jáčko napsal, něco ve smyslu, že indické ženy jsou majetnické, vládnoucí. Byl to opak, jak jsem je vnímal. Ovládané a manipulované. Kasty furt hrají prim. Ale Sundarí... Řek jsem to Rosadě, neb je tanečnice. A on ji tak pak nazval její Učitel. To se mi podlomila kolena...
Sundarí
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-14 20:43Láska je široký pojem -
Právě jsem si uvědomila, že pro mne láska není široký pojem. Asi protože jsem už dříve začala rozlišovat mezi mít rád a milovat. Láska, milovat - to je pro mne, jak miloval Ježíš, jak milují realizovaní, ale i ti mohou prožívat to mít rád.
Do toho "mít rád" zařazuji to, co ty do toho širokého pojmu láska. Tedy mít rád je pro mne široký pojem. Ale je dost dobře možné, že jeho "podkladem" je přece jen to, co nazývám láska. Tedy takový začátek lásky...
U samotné lásky (podle toho jak ten pojem vnímám já) pak už jen rozlišuji její intenzitu, její sílu - to zásadní je pořád stejné. :)
Safra, musim si na tu nostalgii dávat majzla...
Ona se tahle síla (lásky) ťěžko definuje. Ona bude "podkladem" pro soucit, radost, moudrost, mír.... i pro ten cit mezi partnery.. jejich míza.
Tomu jsme říkali "levostrannost" když člověk moc tou pozorností klouže do minulosti, vzpomínek.. do Ida nádí. :)
Lehce se pak zaplétá do emocí...
To bude taky pouto, i když třeba jen chvilkové. Ale obzor není v tu chvíli pro pozornost volný. A záleží taky na intenzitě toho sepnutí se s emocí, a z druhé strany s myšlenkou... Ono je to v pohodě, když mezi pozorností a těmi myšlenkami a emocemi.. je "odstup", když je ta pozornost vidí ale nenechá se jimi svázat. To jde dobře v tý introspekci, pozorování vnitřních pochodů. "Předehra" meditace. No a kdo že to je v meditaci - Samádhi, Tichu? Mysl, ta zóna "já". :)
CitaceU samotné lásky (podle toho jak ten pojem vnímám já) pak už jen rozlišuji její intenzitu, její sílu - to zásadní je pořád stejné.
Já lásku vnímám jako tu nejjemnější sílu Duše (Ducha, čistého Já..). Ono to není něco chtít, ale Ego (osobní já), to z toho udělá, zúží to do konkrétní podoby svého zájmu. A musí poznat, jak tomu odebrat mantinely, které tomu dalo. A láska mu to umožní v prostoru jeho mysli. Tím že může "odevzdat" její hranice. Tím vlastně ztratí svůj "chrám", oltář "svých" zájmů... Pozbyde pro sebe důležitosti. Umí např. samo o sobě vtipkovat, dělat si ze své maličkosti prču. Poklonit se. To sebestředné ego neumí, cítí se veledůležité. :)
Housenka se mění v motýla.
Pro mě je láska zvířecí instinkt, který slouží k rozmnožování. Bez rozmnožování mi láska připadá samoúčelná. I mettá je jen vyšší plošnější formou tohoto instinktu na jemnohmotné úrovni. Také láska k Ďáblu je instinktivní pomůckou k povznášení "démonických" bytostí z nižších úrovní do zvířecích a lidských těl.
Co se týče ulpívání na lásce, vnímám to tak, že bytost ulpívá, když si to milování užívá jako něco výjimečného a lepšího než jiné stavy. Pokud je láska automatizmus a funkce organismu potřebná pro jeho roli v realitě (např. role matky), tak v tom nevidím problém. Matka neulpívá, když přijde o děti, poučí se a udělá si nové, které bude milovat stejnou měrou jako milovala ty ztracené.
Jsem v tomhle omezený na svou současnou úroveň. Připouštím, že existuje nějaká vznešenější láska, která je mi nepřístupná.
No a co to je například ten "soucit" k trpícímu v podstatě?
Tělo má v DNA informace, jak fungovat. Většina tělesných "aktivit" probíhá neuvědomovaně - parasympaticus. A některé se odrážejí ve vědomí. Jako je třeba ta sexualita. Ale to není láska, o které je tu hovor. To je uvědomovaná potřeba těla, ať už jako touha po potomstvu, nebo jen uvolnění, uspokojení tělesného napětí. Ale i do toho jde duchovní lásku vnést, pozvat...
Jak a k čemu TO připodobnit? Jako k základně všech sil, z kterých je Kosmos, které se z Ní "rozvětvují", jejich lůno...
Církve, sekty, falešní guruové.. to jméno pěkně zprasili.
Všechny bytosti jsou Božími syny/dcerami - to je ten zaklád, o kterém mnohokrát nic nevědí. A protože mají k dispozici tělo, jsou zároven syny/dcerami projevu/světa/Boží manifestace. Takže např. syny člověka - tak jako Ježíš.
Podle toho, jak hluboce se žijí jako Boží synové/dcery, tak se mění a projevuje to, jakým způsobem žijí syny nebo dcery člověka.
S tím rozmnožováním je to zvláštní. Podle Šri Juktešvara by každý měl dát příležitost jiné duši, aby také mohla žít v lidském těle (umožnit jí tak sebezdokonalování). A pokud to někdo z nějakého důvodu nemůže nebo nechce, tak by se měl nějaký čas - jako náhradu - starat o potomky druhých. Proto Jogananda vedl nějakou dobu děti ve škole. Tam se taky odehrál příběh s tím umírajicím srnečkem. Děti i Jogananda si velmi přáli, aby neumřel. Srneček se pak ukázal Joganandovi ve snu a požádal ho, aby ho nechali odejít - že to tak je v pořádku. :)
Je (byla) tohle láska? Prožíváno jako láska?
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-hanebny-panchart-falesny-brad-pitt-primel-francouzku-k-rozvodu-s-milionarem-a-vysal-ji-konto-40504645#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest270_search_overlay_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
,,Je málo mužů, kteří vám píšou takhle. Milovala jsem toho muže, se kterým jsem komunikovala."
No, tak z jeho strany to byla podvodná manipulace za účelem zisku. A z její strany zamilovanost. Která žena by odolala Bradu Pittovi, žejo...
Holt to jeho ego se vydalo špatným směrem, co vede kolem šibenice, jak pravila ta kouzelná babička v té pohádce o soli nad zlato.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-16 09:04Je (byla) tohle láska? Prožíváno jako láska?
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-hanebny-panchart-falesny-brad-pitt-primel-francouzku-k-rozvodu-s-milionarem-a-vysal-ji-konto-40504645#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest270_search_overlay_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
,,Je málo mužů, kteří vám píšou takhle. Milovala jsem toho muže, se kterým jsem komunikovala."
Snatkoví podvodnící to vždy se ženami uměli. Vědí, jak jim dát pocit štěstí, pocit, že jsou milovány a obdivovány - aspon na chvíli. Některé byly i za tu chvíli vděčné.
A potom ta představa, že je to zrovna Brad Pitt, který se právě o mne -
o mne - zajímá a potřebuje moji pomoc. Ta žena, která tomu uvěřila, se zřejmě cítila jako v ráji.
Je to zajímavý případ. Ptala jsem se syna, jak to funguje, jak najde podvodník "tu pravou", na kterou to zabere. Vysvětlil mi, že podvodník to pošle velké spoustě žen - většina se jich nechytí. A z těch pár, které se chytí, si pak zřejmě vybere tu, na které může něco vydělat.
Z mého pohledu je to osud, prožití určité zkušenosti...která té ženě ukazuje, po čem ve skutečnosti touží.
Vzpomínám si, že mne jednou udivila moje kolegyně: Byla velkou fanynkou Karla Gotta. Zeptala jsem se ji, co by dělala, kdyby o ní projevil zájem. "No, hned bych opustila manžela a dala samozřejmě přednost Gottovi."
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-16 09:34No, tak z jeho strany to byla podvodná manipulace za účelem zisku. A z její strany zamilovanost. Která žena by odolala Bradu Pittovi, žejo...
Které atraktivní světoznámé herečce bys neodolal ty, Pedrito? ;D
No, řek bych že na tohle nějak nejsem. Kdysi po mě šla na jedný veselici tady kousek v Beranově, kde hráli Arakaini, Lucie Bílá, která s nima zpívala. Ale to tak slavná ještě nebyla a jmenovala se jinak. A odolal jsem :) Asi že jsem na klidnější povahy, a ona byla jak bláznivá vichřice...
Karel Čapek
Povídky z druhé kapsy/
Příběh sňatkového podvodníka
https://cs.wikisource.org/wiki/Pov%C3%ADdky_z_druh%C3%A9_kapsy/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh_s%C5%88atkov%C3%A9ho_podvodn%C3%ADka
Tehdy ten Plichta dostal pět měsíců; ty ženské vám většinou před porotou prohlásily, že mu ty peníze daly dobrovolně a že mu to odpouštějí. Jenom jedna bába mu nic neslevila, a to byla bohatá vdova, kterou pumpnul jenom o pět tisíc.
.....................
:)
Tahle povídka se mi vždy moc líbila.
................................................
Tak jsem ho pak představil své ženě a švagrové jako svého starého přítele pana Plichtu. Poslouchejte, má švagrová je dost hezká holka a je jí pětadvacet let, ale ten Plichta tak pěkně a solidně mluvil a dal dětem bonbóny — zkrátka, když jsme vypili kafe, navrhl pan Plichta, že by jako šel se slečnou a s dětičkami na procházku, a jen tak na mne mrknul, jakože my chlapi si rozumíme a že si mám se svou starou co povídat. Takový to byl ušlechtilý člověk. A když se za hodinu vrátili, děti si vedly pana Plichtu za ruce, švagrová byla jako růžička a při loučení mu moc dlouho tiskla ruku.
Poslouchej, Plichto, povídám mu potom, co tě to napadlo plést naší Máničce hlavu?
To už je takový zvyk, řekl Plichta skoro smutně.
;D
No a byla to z její strany ta láska, silná láska, jak jsi o ní psala Petro? Prožívala lásku?
To jen k té šíři pojmu láska.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-16 11:57No a byla to z její strany ta láska, silná láska, jak jsi o ní psala Petro? Prožívala lásku?
To jen k té šíři pojmu láska.
Podle mého záleží na tom, jestli člověk už dokáže opravdu milovat nebo jestli jde o ten široký pojem "mít rád". To je ale, jak ty pojmy vnímám a používám já. Ty to zahrnuješ všechno do lásky.
Typla bych, že ta pani už předtím měla ráda Brada Pitta - jako fanynka. Že si tak představovala svůj mužský ideál. Ale to je samozřejmě u každé ženy jiné.
Jednou jsem přemýšlela, jaký je můj mužský ideál, a přišla jsem na to, že mám dva a to dost rozdílné. ;D
Tím ideálem, myslím to, že se k němu člověk cítí být bytostně přitahován - prostě pro něj má tak říkajíc slabost. :D
....
Podle mne dokáže jen velmi málo lidí opravdu milovat. Mám holt hodně přísná měřítka. :)
Citace od: Petra kdy 2025-01-16 12:32Podle mého záleží na tom, jestli člověk už dokáže opravdu milovat nebo jestli jde o ten široký pojem "mít rád". To je ale, jak ty pojmy vnímám a používám já. Ty to zahrnuješ všechno do lásky.
Typla bych, že ta pani už předtím měla ráda Brada Pitta - jako fanynka. Že si tak představovala svůj mužský ideál. Ale to je samozřejmě u každé ženy jiné.
Jednou jsem přemýšlela, jaký je můj mužský ideál, a přišla jsem na to, že mám dva a to dost rozdílné. ;D
Tím ideálem, myslím to, že se k němu člověk cítí být bytostně přitahován - prostě pro něj má tak říkajíc slabost. :D
....
Podle mne dokáže jen velmi málo lidí opravdu milovat. Mám holt hodně přísná měřítka. :)
A bylo tedy to, co zažívala ta paní láska - jak ten pojem používáš ty? Když kvůli němu opustila manžela a posílala mu peníze?
A kdybys ty potkala ten svůj ideál, bylas k němu bytostně přitahována a dotyčný by přesvědčivě působil, že tě miluje, byla by to z tvé strany láska - to co by tě naplňovalo? Podle tvých přísných měřítek?
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-16 12:45A bylo tedy to, co zažívala ta paní láska - jak ten pojem používáš ty? Když kvůli němu opustila manžela a posílala mu peníze?
Nemyslím si, že se jednalo o lásku. ale o velmi intenzivní pocity štěstí a naděje a o přesvědčení, že je milována a že ji někdo opravdu potřebuje - A to Brad Pitt právě ji.
Citace od: Miroslav kdy 2025-01-16 12:45A kdybys ty potkala ten svůj ideál, bylas k němu bytostně přitahována a dotyčný by přesvědčivě působil, že tě miluje, byla by to z tvé strany láska - to co by tě naplňovalo? Podle tvých přísných měřítek?
Potkala jsem oba ideály, ale nebyli to snatkoví podvodníci. Prvního jsem měla velmi ráda a druhého jsem opravdu milovala.
Řekla bych, že vnímám druhého člověka bytostně, takže to, co říká, beru trochu s rezervou.
Byly okamžiky, kdy mne ten druhý opravdu miloval. Okamžiky. Možná tomu ani sám nechtěl věřit nebo z toho měl dokonce strach...A potom byly okamžiky, kdy mně a možná i sám sobě namouval, že mne miluje - ale to prostě beru s rezervou.
Když druhého vnímám, tak si nejde namlouvat, že je to jinak než to opravdu je...Mohu si nejvýš dělat naději, že se to změní, zlepší...Ale na to bych musela být optimista a to myslím v těchto věcech nejsem.
:)
PS. Jinak samozřejmě mezi slavnými osobnostmi jsou typy, ke kterým jejich fanoušci vzhlíží. Moje sestra měla pokoj plný plakátů zpěváků a herců, prostě dívčí idoly. To mě teda nikdy nenapadlo, nalepit si na stěnu třeba Ornelu Muti, Nebo Nenu, atd, i když byly fešný. Natož že bych s nimi chtěl trávit život. To je pro mě divná romantika, zabouchnout se do někoho, o jehož povaze vlastně nic nevíš a jen dobře vypadá a umí prodat svůj talent... :)
Citace od: Pedrito kdy 2025-01-16 13:20PS. Jinak samozřejmě mezi slavnými osobnostmi jsou typy, ke kterým jejich fanoušci vzhlíží. Moje sestra měla pokoj plný plakátů zpěváků a herců, prostě dívčí idoly. To mě teda nikdy nenapadlo, nalepit si na stěnu třeba Ornelu Muti, Nebo Nenu, atd, i když byly fešný. Natož že bych s nimi chtěl trávit život. To je pro mě divná romantika, zabouchnout se do někoho, o jehož povaze vlastně nic nevíš a jen dobře vypadá a umí prodat svůj talent... :)
No, já jsem si pověsila na stěnu dvě fotky Ramany.
To je něco jiného, fotka Mistra vyzařuje duchovní sílu (lásku).
:)