Ticho.
Bohumile, Bohumile! Ticho se neříká...
Krásný, hluboký, laskavý vhled do sebe samé...
"Vezmi mě domů
Loni na podzim jsem na procházce v lese vnímala, že mi Eliška říká, že odejde. Že se její život chýlí ke konci. Hodně jsme plakala.
Říkala jsem jí, že nechci, aby se trápila a že ji nechci nechat uspat. Aby zemřela sama a v klidu, doma.
Čas běžel a v listopadu ji začal růst nádor z mléčné žlázy. Já jsem cítila, že s tím nemám nic dělat. Že to mám nechat být. Že se něco stane a tak jako tak, zemře. Byla jsem v klidu.
Rozum se snažil to vysvětlit, proč to nechávám, ale já jsem prostě nevěděla, co se vlastně stane dál. Jak se to vyřeší.
Eliška byla veselá, užívala si život, i když jsem chvílemi cítila, že se loučí.
Nádor rostl... A před měsícem z něj začalo kapat. A já dávala Elišce homeopatika a zůstala jsem s důvěrou. A před 14 dny si ho začala okusovat.
A já jsem znejistěla. Jako by z té vnitřní důvěry, že to cítím správně, jsem se na tu situaci podívala z venku a zpanikařila jsem. Že ji týrám a trápím. Že ji nemůžu takhle nechat umřít a nic neudělat. Obrátila jsem se proti sobě. I proti ní.
Vyvolalo to ve mě spoustu pocitů a emocí. Obrovskou vlnu. Vytáhlo to skryté, potlačené emoce z dětství a zároveň to byla reakce v té chvíli na tu situaci. A taky na to, že jsem opustila vědomím sama sebe.
Ta doba od operace do její smrti byla trápení.
Její i moje. Po operaci zvracela, nebylo jí dobře. Naříkala a odvezli jsme ji znovu na veterinu.
Nechali si ji tam. Druhý den jsem cítila, že potřebuji, aby šla domů. A nechala jsem se přesvědčil, že ještě je šance. Možná jsem sama chtěla věřit.
A ona druhý den sama "nečekaně" zemřela. Byl to šok a zároveň jsem to věděla, že to přijde. Jen jsem doufala, že se to stane doma.
Já jsem šla proti sobě, proti svým pocitům, které mi říkaly, že má jít domů. Snažila jsem se věřit druhým.
Její tělo mi potom dovezli domů a já jsem s ní celé odpoledne ležela a loučila se.
Bez toho setkání by ve mě zůstala prázdná díra.
U jejího těla, plná bolesti jsem se objala s přítelem s cítila jsem, že to je i naše. Že se tím loučíme a smiřujeme i my dva, přijímáme i ten náš konec.
Zpětně se to ve mě začalo všechno skládat. Jako by ve víru těch emocí jsem nedokázala nahlédnout na to celé. Až když to všechno dosedlo.
Jsem doma už skoro 6 týdnů s našíiplým obratlem. Ve fázi rozchodu s partnerem a odchodu od něj jsem zůstala ležet. Bezmocná
Jako by Eliška kopírovala svým procesem to, co se dělo ve mě. Jako by ve mě všemi těmi situacemi vyvolávala spoustu emocí, dětských i nynějších. Jako by tím probíhalo synchronně hluboké léčení. Opouštění.
A dnes vím, že ona nechtěla operaci. Já jsem cítila její rozhodnutí, s tím nádorem nic nedělat. A ač jsem tomu nerozuměla, věděla jsem to, že to je správně.
Kdybych neuhla, ona by do pár hodin v klidu a pokoji vykrvácela. Zemřela by přirozenou smrtí, obklopena námi. Tak, jak si to přála.
Jenže já jsem si tohle nedokázala představit. Co se stane . Nedokázala jsem to dovolit v té důvěře její volby. I proto, že ve společnosti jsou zavedené pravidla, které volí záchranu života za každou cenu.
Také jsem cítila za ní zodpovědnost. Já jsem myslela, že to je na mě, s ní něco udělat a rozhodnout, co bude dál.
Já jsem si neuvědomila, že ona, ač patří ke mě, je samostatná, svobodná bytost. Že ona rozhoduje o sobě. Že má právo převzít zodpovědnost za sebe. Že to je její život a její tělo, její smrt. Že mi nepatří.
Zároveň cítím, že to přijala tak, jak to nakonec bylo. Z velké lásky ke mě.
A já díky tomu prožila tolik věcí a pochopila.
A zároveň bych se možná nemusela trápit, ani ona, kdybych to její volání poslechla.
Možná všechny ty pocity a emoce vyvstaly právě proto, že jsem se začala soudit a odešla od sebe.
Když něco hluboce cítíme, víme, že to tak je. A zároveň to je to, co se má dít pro všechny zúčastněné. Je to vnitřní vedení samotné přírody, která ví proč.
Eliška mi dala obrovskou lekci, abych věřila tomu, co cítím a neuhnula. I když to vypadá z venku šíleně. I když nevím, co bude dál. Abych zůstala v důvěře. A v klidu. V tom nevím, neznámém.
Možná je čas si uvědomit, že všechna řešení, které jsme se naučili a stále je opakujeme, nejsou ta nejlepší. Že se možná jen snažíme držet vnějších jistot, lidského systému. Ale že pod tím je hlubší řád, samotné přírody, která to řídí.
Že naše těla, stejně jako zvířata vědí, co a jak chtějí. A my, místo toho, abychom jim naslouchali a nechali se vést svými pocity... Tak se obracíme ven a hledáme řešení a pomoc venku. Vzdali jsme se zodpovědnosti za sebe. Jako bychom byli stále malé děti.
Ve skutečnosti ale potřebujeme zachránit každý sám sebe . Dospět. Postavit se na vlastní nohy.
A skutečná záchrana znamená nechat odejít všechno, co si myslíme, že víme. Přestat se držet a lpět. A pustit se a nechat se vést.
Naše těla nám nepatří. Nejsou to věci, které vlastníme. Možná právě to nejtěžší je - vrátit jim život, uvědomit si, že jsou cítící, vědomé bytosti.
Převzít zodpovědnost za to, jak se cítíme a jak žijeme.
Ustoupit svým naučeným ."já" a nechat se žít a následovat tělo. Začít se dívat srdcem, tím, co cítíme a ne tím, co je vidět venku.
Šeptáním našeho těla.
Všichni jsme na cestě a když budeme pozorní k našemu životu uvnitř těla, uvidíme, zavnímáme to, co se děje pod povrchem. To, co nás všechny volá domů.
Do našich životů, těl, zpátky k přírodě.
Nejsme špatně a neděláme chyby. Jen žijeme naše lidské zkušenosti a poznáváme skrze ně sami sebe.
Doprovázíme se vzájemně.
Děkuji, Eliško. Tolik darů jsi mi svou přítomností i odchodem dala.
❤️"
Mirka Zagozdová
https://www.pribehy-emoci.cz/pribehy-zivota/
"...a pochopíte, že černá zahrnuje bílou, já implikuje to ostatní, život obsahuje smrt, nebo řeknu, smrt zahrnuje život, můžete na sebe náhle nazírat ne jako na cizince v cizím světě, ne jako na kohosi, přišedšího zde na zkušební dobu, ne jako na NĚCO, co sem dorazilo náhodou, ale naopak svou vlastní existenci začínáte vnímat jako naprosto nezbytnou. To, čím v prapodstatě jste, tam hluboko, hluboko dole, daleko, daleko uvnitř, je základní tkaninou a strukturou veškeré existence..."
"Podle této myšlenky je tedy každý v zásadě konečnou realitou. Ne ,,Bohem" v politicky královském smyslu, nýbrž ,,Bohem" ve smyslu bytí "Já jsem", hluboce zakořeněném pocitu toho v nitru..."
A když si odpočineš od tý individuality, tak o kom to je?
VÁCLAV HAVEL, NADĚJE JAKO ROZMĚR NAŠÍ DUŠE
,,Naději v sobě prostě máme nebo nemáme, je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi...
Mírou naděje v tomto hlubokém a silném smyslu není míra našeho rozveselení z dobrého běhu věcí a naší vůle se investovat do podniků viditelně mířících k brzkému úspěchu, ale spíš míra naší schopnosti usilovat o něco proto, že to je dobré, a nikoli pouze proto, že to má zajištěn úspěch...
Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme tak říkajíc ,,odjinud". A tato naděje to také především je, co nám dává sílu žít a pořád znovu něco zkoušet i v podmínkách navenek tak beznadějných, jako jsou například ty zdejší."
V tak obtížné situaci, jakou zažíváme dnes, v této temné a násilné atmosféře, může být Havlova úvaha o naději velkou pomocí. Naději, která není založena na možnosti úspěchu, ale na jistotě, že naše jednání a hodnoty jsou správné. Je to opak systému, v němž žijeme a v němž jsme se utvářeli, kde úspěch, to vnější, je důležitější než vnitřní prožitek, než soulad se sebou samým.
Domnívám se, že Havlovo ,,jinde", z něhož pramení naděje, je budoucnost, ten horizont, který popřením a překonáním přítomnosti živí ty největší a nejhlubší aspirace. Bez této budoucnosti, bez těchto aspirací by se člověk nikdy neotevřel Dějinám. Je to obraz budoucnosti, který dává smysl minulosti a proměňuje přítomnost. Zamyslíme-li se nad těžkým okamžikem svého života, můžeme vidět, jak jsme právě z budoucnosti čerpali sílu, abychom z něj vyvázli. A kde, když ne v budoucnosti, našlo lidstvo inspiraci a zdroje k pokračování společenských zápasů, které umožnily zlepšení životních podmínek?
Proto mají všechny aktivity, které se dnes konají proti válkám a obecně proti násilí, hluboký význam, který přesahuje jejich bezprostřední výsledky. Tyto aktivity, bez ohledu na to, jak jsou malé, mají velký význam, protože živí touhu po světě míru, živí sen o skutečně lidském světě.
Já Havla rád poslouchal, jeho hlas, měl v sobě něco Čapkovského. Ale když jsem zkoušel něco od něj číst, nešlo mi to.
Citace od: Evulína kdy 2025-02-25 08:50protože živí touhu po světě míru, živí sen o skutečně lidském světě.
Lidský svět to je a vždy byl. Jde o sen o jiném světě, než lidé už tisíce let vytvářejí.
Lidský svět je mezi úrovněmi pekla a nebe. Někdo v něm zažívá víc pekla, někdo víc nebe. Někteří - mnozí? - lidé by rádi zažívali svět míru, všeobecný svět míru - tedy nebe, ale to není v lidském světě možné.
Ale je fakt, že čím víc dokáží vytvořit mír sami v sobě, tím víc je i míru okolo nich. Většina lidí je ale spíš zaměřená na boj. Proto jsou v tomto světě - v lidském světě.
Citace od: Petra kdy 2025-02-25 09:40Lidský svět to je a vždy byl. Jde o sen o jiném světě, než lidé už tisíce let vytvářejí.
Lidský svět je mezi úrovněmi pekla a nebe. Někdo v něm zažívá víc pekla, někdo víc nebe. Někteří - mnozí? - lidé by rádi zažívali svět míru, všeobecný svět míru - tedy nebe, ale to není v lidském světě možné.
Ale je fakt, že čím víc dokáží vytvořit mír sami v sobě, tím víc je i míru okolo nich. Většina lidí je ale spíš zaměřená na boj. Proto jsou v tomto světě - v lidském světě.
Eduard Tomáš:820.
Existují náklonnosti v lidské povaze, které člověka nutí, aby po smrti vstoupil do jiného prostředí než je lidské?
Takové náklonnosti samozřejmě existují, ale ony ho nenutí, aby vstupoval, kam nechce. Má-li je, jde tam dobrovolně a rád, protože ony sféry právě odpovídají jeho povaze. Tak působí zákon karmy. Proto, když by člověk zaživa třeba i meditoval, ale přitom se nezbavil špatných vlastností, přijde stejně tam, kam svojí povahou patří.
Díky, Petro, za reakci. Bohužel teď nemám moc času na povídání a tááák bych si ráda povídala :-), ale začátek roku a zvlášť teď s daněmi, jsem s časem na štíru, ale ráda bych se k tomuto vrátila.
Díky ještě jednou.
Citace od: Petra kdy 2025-02-25 09:40Lidský svět to je a vždy byl. Jde o sen o jiném světě, než lidé už tisíce let vytvářejí.
Lidský svět je mezi úrovněmi pekla a nebe. Někdo v něm zažívá víc pekla, někdo víc nebe. Někteří - mnozí? - lidé by rádi zažívali svět míru, všeobecný svět míru - tedy nebe, ale to není v lidském světě možné.
Ale je fakt, že čím víc dokáží vytvořit mír sami v sobě, tím víc je i míru okolo nich. Většina lidí je ale spíš zaměřená na boj. Proto jsou v tomto světě - v lidském světě.
Svět bez člověka, tedy bez "já"... Dokáže někdo jít k takové představě? :) Možná by to byla ta "poslední" cesta pozornosti. Krok do toho všady vyzdvihovaného "prázdna".
Existují podoby jednoty,
vyšší, než je možné vyslovit,
silnější než největší síly,
mající moc, jež je jejich osudem.
Ti, kteří tuto jednotu žijí,
již nejsou odděleni.
Jsou jedno.
Není pak nutností pro ty, kteří tuto moudrost znají, rozpoznat jeden druhého?
Někteří to ovšem neudělají
a jsou o tuto radost připraveni.
Ti, kteří rozpoznají jeden druhého,
poznají radost ze společného života
v jeho plnosti.
Filipovo evangelium
Citace od: Evulína kdy 2025-02-26 22:16již nejsou odděleni.
Jsou jedno.
Není pak nutností pro ty, kteří tuto moudrost znají, rozpoznat jeden druhého?
Někteří to ovšem neudělají
a jsou o tuto radost připraveni.
Co tím chtěl básník říci? Jak ty tomu Evulíno rozumíš?
(Když už tady máme to zamyšlení?)
Co tím chtěl básník říct?
Že štěstí je muška jenom zlatá.... :-)
Teď vážně...
Já bych to, co je výše dáno jako Filipovo evangelium, napsala, řekla trochu jinak, ale podstatné je stejné.
Ne že je nutností, ale neodvratnosti, že se dva (tři..../) setkají a poznají. Tak jako např. Eduard a Dalajláma. Aniž by si cokoli řekli, ví to. Ví, že jsou a vždy budou z jednoho těsta, jedné podstaty. Takoví spolu vůbec nemusí fyzicky být a přece jsou stále spolu v plnosti, radosti bytí.
Jsou však i takoví, kteří ještě dávají přednost své individualitě a všemu s ní, individualitou, spojenému. A místo žití radosti v plnosti bytí, které není z tohoto světa, žijí, zakoušejí pomíjivé starosti, radosti individuality, starosti, radosti tohoto světa.
Citace od: Evulína kdy 2025-02-28 06:43Jsou však i takoví, kteří ještě dávají přednost své individualitě a všemu s ní, individualitou, spojenému. A místo žití radosti v plnosti bytí, které není z tohoto světa, žijí, zakoušejí pomíjivé starosti, radosti individuality, starosti, radosti tohoto světa.
Jung používá pojem individuace.
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Citace od: Miroslav kdy 2025-02-28 13:48Jung používá pojem individuace.
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Předpokládám, Miroslave, že jsi chtěl napsat individualizace.
Pedrito, jak se ti pozdává nebo nepozdává tato Miroslavova odpověď?
Miroslav to říká dobře a v pojmu se nesplet.
Individuace (z lat. individuus nedělitelný) je psychologický pojem, který označuje vyčleňování jedince v rámci společnosti, tedy získávání vlastních individuálních charakteristik...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Individuace
Jsou však i takoví, kteří ještě dávají přednost své individualitě a všemu s ní, individualitou, spojenému. A místo žití radosti v plnosti bytí, které není z tohoto světa, žijí, zakoušejí pomíjivé starosti, radosti individuality, starosti, radosti tohoto světa.
Jung používá pojem individuace.
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
------------------
Aha, já ten pojem individuace neznala. Je to vlastně individualizace, o které píšu taky.
A tak tu máme Miroslavovo evangelium, svědky jehovovy, kluby přátel škol, motoristů atd.
No duchovňáci pokládají individuaci, či moderněji individualizaci za egoismus. Rádi (promíchávaj) dávaj pojmům vlastní významy, co jim vyhovují :D Ve vztahu se SVÝM chápáním. Jen se podívej po těch fórech, jaká jsou (jsme) to excelentní individua ;D
Ano. Excelentní individua.
Jak jsi včera citoval, co je to individuace, že je to vyčlenění jedince že společnosti, tak to vlastně napsal i Miroslav, je přímo opakem jednoty, o kterém hovoří Filipovo evangelium.
Existují podoby jednoty,
vyšší, než je možné vyslovit,
silnější než největší síly,
mající moc, jež je jejich osudem.
Ti, kteří tuto jednotu žijí,
již nejsou odděleni.
Jsou jedno.
Není pak nutností pro ty, kteří tuto moudrost znají, rozpoznat jeden druhého?
Někteří to ovšem neudělají
a jsou o tuto radost připraveni.
Ti, kteří rozpoznají jeden druhého,
poznají radost ze společného života
v jeho plnosti.
Filipovo evangelium
Jung používá pojem individuace.
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Miroslavovo evangelium
"Když jsem pracoval s kamennými tabulkami, uvědomil jsem si osudové vazby mezi sebou a svými předky. Velmi silně pociťuji, že jsem pod vlivem věcí či otázek, které zůstaly nedokončené a nezodpovězené ze strany mých rodičů, prarodičů a vzdálenějších předků. Často mám dojem, jako by v rodině existovala neosobní karma, která se přenáší z rodičů na děti. Vždycky jsem cítil, že musím odpovídat na otázky, jež osud položil mým předkům a které dosud nebyly zodpovězeny, nebo jako bych měl dokončit či dál rozvíjet věci, které předchozí generace nedovedly do konce. Je obtížné rozhodnout, zda tyto otázky mají spíše osobní, nebo obecnou (kolektivní) povahu. Zdá se mi, že jde spíše o tu druhou možnost. Kolektivní problém, který není jako takový rozpoznán, se totiž vždy jeví jako problém osobní a může vyvolávat dojem, že v oblasti osobní psychiky není něco v pořádku. Osobní sféra je samozřejmě narušena, ale takové narušení nemusí být primární; může jít o jev druhotný, důsledek neúnosné změny společenské atmosféry. Příčinu narušení proto nemusíme hledat v osobním okolí, nýbrž spíše v situaci kolektivní. Psychoterapie dosud této skutečnosti věnovala jen velmi malou pozornost.
Naše duše i naše těla jsou složeny z jednotlivých prvků, které tu byly už v řadách našich předků. 'Novost' v individuální psychice je nekonečně pestrou rekombinací prastarých složek. Tělo i duše mají proto výrazně historický ráz a nenacházejí patřičné místo v tom, co je nové, v právě vzniklém. Jinými slovy, naše původní či dávno zděděné komponenty se v takových situacích cítí jen částečně 'doma'. Jsme mnohem dál od úplného vypořádání se se středověkem, klasickou antikou a 'primitivností', než jak se nám naše moderní psychika snaží namluvit. Přesto jsme se vrhli do 'kataraktu' pokroku, který nás strhává do budoucnosti tím nezkrotněji, čím víc nás vzdaluje od našich kořenů. Jakmile je minulost jednou prolomena, bývá obvykle smetena a nezadržitelný pohyb vpřed už nikdo nezastaví. Právě ztráta spojení s minulostí, naše vykořeněnost, však dala vzniknout 'nespokojenosti' civilizace a takovému spěchu a chvatu, že žijeme více budoucností a jejími chimérickými přísliby zlatého věku než přítomností, tou, k níž se naše celé evoluční pozadí dosud nestačilo vztáhnout. Bezhlavě se vrháme do všeho nového, hnáni rostoucím pocitem nedostatečnosti a neklidu. Nežijeme už z toho, co máme, nýbrž ze slibů, a ne ve světle přítomnosti, ale v temnotě budoucnosti, od níž očekáváme, že nám konečně přinese pravý východ slunce. Odmítáme uznat, že vše lepší se vykupuje cenou něčeho horšího; například naděje na větší svobodu je anulována větším zotročením státem, nemluvě o strašlivých nebezpečích, jimž nás vystavují největší objevy vědy. Čím méně rozumíme tomu, oč usilovali naši otcové a předkové, tím méně rozumíme sami sobě, a tak ze všech sil přispíváme k tomu, aby byl člověk oloupen o své kořeny a vůdčí instinkty a stal se pouhou částečkou v mase, ovládanou jen tím, co Nietzsche nazval duchem tíže."
~ Carl Gustav Jung
🌹
Dobře Jung :) Takže žádný Miroslavovo evangelium. A už ti došlo, co to je ta individuace, o který ten Jung taky mluví?
Je to přirozený proces, co začíná u každýho, kdo má v hlavě mozek, čili nejen u člověka, od narození. V rámci jeho psychických možností. Proto nikdo není v projevu úplně stejný, natož člověk. A ti člověci dohromady tvoří lidskou společnost.
A někoho ten proces třeba dovede k tomu zkoumání sebe sama, k tý svý psyché a okolostojičnostem... Tak zřejmě vzniká duchovní cesta.
A já si říkala, proč ten Miroslav jde cestou vyčleňování a ne cestou opačnou, jdoucí do jednoty.
Teď už to vím. Je na začátku duchovní cesty a stále (se) hledá. A hledá podobné sobě, protože jen tak může dojít ke skutečnému setkání, když, cituji Miroslava:
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Na Poradně zřejmě Jana dala tento úryvek od Eduarda Tomáše, který pěkně doplňuje debatu zde.
Miroslav by si to měl několikrát přečíst za sebou a ty, Pedrito, taky. Protože davy lidí následovaly Krysaře a spadly do propasti, jen jeden se našel, který slyšel pláč malého dítěte a zůstal, aby se věnoval jemu.
-----------------
"Na každé duchovní cestě je mimořádně důležité, aby se mysl vyhýbala zlu – aby se chránila před vším, co ji vede do temnoty, vším, co odvádí pozornost od duchovní cesty, vším, co způsobuje, že se člověk vzdaluje ochranného vlivu dobra, tj. ochranného vlivu vyšších duchovních bytostí a sfér."
Tento citát poukazuje na klíčový aspekt duchovní cesty – ochranu mysli před negativními vlivy, které ji odvádějí od světla a jednoty s vyššími duchovními principy. Negativní myšlenkové vzorce, jako jsou kritika, odsuzování, pomluvy či obviňování, nejsou jen pasivní projevy mysli, ale aktivně vytvářejí iluzi oddělenosti mezi člověkem a jeho duchovní podstatou.
Jak negativní mysl vytváří iluzi oddělenosti?
Odmítání jednoty – Kritizování a odsuzování druhých vychází z pocitu nadřazenosti nebo separace. Člověk zapomíná, že všichni jsou spojeni v jednom univerzálním vědomí, a místo pochopení a soucitu se zaměřuje na chyby a nedostatky druhých.
Ztráta harmonie – Mysl, která se zaměřuje na negativitu, narušuje vnitřní klid a odpojuje člověka od vyšších vibrací. Tím se oslabuje jeho spojení s vyššími duchovními sférami, které jsou založeny na lásce, harmonii a soucitu.
Posilování ega – Negativně laděná mysl často funguje jako nástroj ega, které se snaží oddělit od ostatních skrze hodnocení a srovnávání. Ego v tomto stavu přestává být prostředníkem mezi duší a realitou a místo toho vytváří zdánlivou bariéru mezi člověkem a jeho duchovním zdrojem.
Vibrace a přitažlivost – Myšlenky mají energii a přitahují podobné frekvence. Když je mysl ponořena do negativity, přitahuje okolnosti a bytosti, které tuto vibraci posilují, čímž se člověk ještě více vzdaluje ochraně dobra a vyššího vedení.
Jak se chránit před iluzí oddělenosti?
Pěstovat bdělost – Uvědomovat si své myšlenky a včas rozpoznat negativní vzorce.
Rozvíjet soucit a pochopení – Vnímat druhé jako součást jednotného celku, kde každý prochází svou vlastní cestou.
Zaměřovat mysl na dobro – Vyhledávat pozitivní inspiraci, duchovní literaturu, meditaci a praxi vděčnosti.
Přijmout odpovědnost za svou mysl – Místo vnějšího obviňování hledat příčiny negativity uvnitř sebe a přeměnit je v růst.
Tím, že člověk bděle chrání svou mysl před negativitou, udržuje se v proudu duchovní ochrany a světla.
Duchovní cesta pak není bojem proti temnotě, ale neustálým zaměřováním se na světlo.
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 10:37A já si říkala, proč ten Miroslav jde cestou vyčleňování a ne cestou opačnou, jdoucí do jednoty.
Teď už to vím. Je na začátku duchovní cesty a stále (se) hledá. A hledá podobné sobě, protože jen tak může dojít ke skutečnému setkání, když, cituji Miroslava:
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Ale abych mu nekřivdila. Vše zde má místo a tak se může stát třeba učitelem podobně zaměřených a jdoucích...
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 10:37A já si říkala, proč ten Miroslav jde cestou vyčleňování a ne cestou opačnou, jdoucí do jednoty.
To jsi špatně pochopila.
To není žádné vyčleňování, naopak je to cesta poznání, osvobození a skutečnému sjednocení.
Myslíš, že když se v tobě probudí třeba zamilovanost - nejlépe jednostranná, že to je cesta ke skutečnému sjednocení?
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 10:43Na Poradně zřejmě Jana dala tento úryvek od Eduarda Tomáše, který pěkně doplňuje debatu zde.
Od Eduarda Tomáše bude jen ten první citát. To ostatní typuju na Janiny představy, upravené pomocí AI.
Iluzí oddělenosti se neustále zabývá Jana. Někteří probuzení to občas zmíní, ale nevšimla jsem si, že by se tím Eduard Tomáš zabýval. Až si jednou Jana iluzi oddělenosti vyřeší, tak už o ní nebude pořád dokola psát.
CitaceNa Poradně zřejmě Jana dala tento úryvek od Eduarda Tomáše, který pěkně doplňuje debatu zde.
Miroslav by si to měl několikrát přečíst za sebou a ty, Pedrito, taky. Protože davy lidí následovaly Krysaře a spadly do propasti, jen jeden se našel, který slyšel pláč malého dítěte a zůstal, aby se věnoval jemu.
Zkus si od Junga toho přečíst víc, třeba ti to v širším kontextu dojde, jak to míní s tou individuací, a třeba nejen to... A nebudeš hned brblat nad něčí slepotou ;)
Jen mne tak napadlo:
Cítíš se být od Miroslava oddělená, Evulíno? :smiley_shrug:
Já se z vás, Pedrito a Miroslave, picnu, fakt že jo.
Proč potom Miroslav reaguje na slova o jednotě (Filipovo evangelium) a mým rozvinutím = mým zamyšlením nad tímto slovy:
Jung používá pojem individuace.
Je to úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, nalezení sebe, nezávislosti na mínění druhých, na tradicích a dalších nasměrování kolektivní duší, toho co by se mělo, nemělo atd.
To je taková úplná dospělost, svoboda, psychologická nezávislost.
A taková svobodná duše se teprve opravdu setkává s jinou, jinak je to zase jen povrchní setkávání v režii předsudků, nadějí, očekávání, zklamání, představ, potřeby sebepotvrzení, zamilovanosti a pod.
Kde v tom je jednota bytí? Jednota všeho? Nikde.
Naopak! Je to - jeho slova - úplné vymanění se z kolektivu, z kolektivní duše, individualizace, teprve tedy se jedná o svobodu duše, nezávislou na.... a teprve tehdy se taková svobodná duše opravdu setkává s jinou duší, jiank jde jen o povrchní setkání...
Tak jsem asi blbá a stojím si na vedení.
Ne, prostě Miroslav je alfa samec lpící na SVÉ svobodě, nezávislosti (to alespoň vysvětluje tu jeho tajemnost a hraní si na NĚKOHO) a ty Pedrito jeho nohsledem, ve kterém vidíš pána boha.
Vidíš tady v tom snad např. jednostrannou zamilovanost nebo něco jednostranně podobného, Miroslave?
Já bych to, co je výše dáno jako Filipovo evangelium, napsala, řekla trochu jinak, ale podstatné je stejné.
Ne že je nutností, ale neodvratnosti, že se dva (tři..../) setkají a poznají. Tak jako např. Eduard a Dalajláma. Aniž by si cokoli řekli, ví to. Ví, že jsou a vždy budou z jednoho těsta, jedné podstaty. Takoví spolu vůbec nemusí fyzicky být a přece jsou stále spolu v plnosti, radosti bytí.
Tak jsem se k tomu vrátil, Miroslav tím Jungem reagoval na tohle tvoje:
CitaceJsou však i takoví, kteří ještě dávají přednost své individualitě a všemu s ní, individualitou, spojenému. A místo žití radosti v plnosti bytí, které není z tohoto světa, žijí, zakoušejí pomíjivé starosti, radosti individuality, starosti, radosti tohoto světa.
Nejspíš pro širší zamyšlení.. Jen asi netušil, že si to vztáhneš jako útok na svou citaci z Filipa, kterou tu od tý chvíle uvádíš jako jádro pudla.
Tady je celé to evangelium, mám za to, že v dobrém překladu, originál neznám... A nepochybuju že těch překladů je hafo, a každý dle překladatele, jak to zrovna tý jeho individualitě šmakovalo. Jak už to s překlady podobných textů bývá.
https://probud.se/media/pdf/Filipovo_evangelium.pdf
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 12:20Vidíš tady v tom snad např. jednostrannou zamilovanost nebo něco jednostranně podobného, Miroslave?
Já bych to, co je výše dáno jako Filipovo evangelium, napsala, řekla trochu jinak, ale podstatné je stejné.
Ne že je nutností, ale neodvratnosti, že se dva (tři..../) setkají a poznají. Tak jako např. Eduard a Dalajláma. Aniž by si cokoli řekli, ví to. Ví, že jsou a vždy budou z jednoho těsta, jedné podstaty. Takoví spolu vůbec nemusí fyzicky být a přece jsou stále spolu v plnosti, radosti bytí.
Jenomže oni tu Jednotu by měli poznávat ve všem, ve všech lidech, ne jen v sobě navzájem. Pokud vím, tak měli nějakou společnou vzpomínku. Eduard Tomáš - samozřejmě jako někdo jiný - v ní prý nenosil vousy. Takovéhle společné vzpomínky měl i se svou ženou Mílou.
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 12:20Vidíš tady v tom snad např. jednostrannou zamilovanost nebo něco jednostranně podobného, Miroslave?
Jednostrannou zamilovanost jsem uvedl jako pěkný příklad toho, jak by se někdo chtěl sjednotit, ale přitom vůbec nejde o sjednocení, jen o pocity a touhu po naplnění psychologických potřeb. Jako když slepice vyrazí po flusu.
Skutečné sjednocení - poznání jednoty může nastat až po osvobození z těch individuálních psychologických potřeb, závislostí, instinktů, očekávání atd.
Do té doby druhého nepoznáváme, poznáváme a prahneme jen po svých projekcích, které si projikujeme do chudáka druhého a když je neopětuje, tak si ho obviňujeme z neschopnosti sjednocení, individualismu atd.
To je poznání jednoty?
A jiný druh "jednoty" zase předvádí Jana - "já jsem vším, tedy logicky v jednotě se vším".
A jiný druh zase předvádí Honzam - "všichni jsou moje děti".
Prostě mysl je mocná čarodějka a vykouzlí ti vše, čemu jsi schopná uvěřit. Bohužel ale je ve tvé hlavě a srdci.
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif].... poznáváme a prahneme jen po svých projekcích, které si projikujeme do chudáka druhého a když je neopětuje, tak si ho obviňujeme z neschopnosti sjednocení, individualismu atd.[/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]Chudák malá :-)[/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]Tak nebeč, tata kupi slona :-) (se u nás říká) [/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]:-)[/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]Ty máš nějaký strach z těch projekcí, viď, musíš s tím mít asi velké zkušenosti...., no, není divu, všude samý/á neosvobozená, nezrálá duše, ale hlavně že jsi tu pravou našel ve své manželce, chytré, krásné, duchovní to ženě.[/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]:-)[/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]Neboj, ode mne ti žádné nebezpečí nehrozí, jednako bych z tebe fakt nechtěla dělat chudáka a druhák, nevydržela bych s tebou ani týden§ Co týden! Ani den![/font]
[font="Segoe UI", "Helvetica Neue", "Nimbus Sans L", Arial, "Liberation Sans", sans-serif]:-)[/font]
No vidíš to, co děláš! Se z toho i ta písměnka zvencla :-)))))))
Ne tak chudák já, co všechno od tebe ještě musím číst za bláboly, než se jakž takž přijatelně vyjádříš :-)
Citace od: Evulína kdy 2025-03-01 20:07nevydržela bych s tebou ani týden§ Co týden! Ani den!
Taky nic nevydržíš :-(
Citace od: Petra kdy 2025-03-01 13:00Jenomže oni tu Jednotu by měli poznávat ve všem, ve všech lidech, ne jen v sobě navzájem. Pokud vím, tak měli nějakou společnou vzpomínku. Eduard Tomáš - samozřejmě jako někdo jiný - v ní prý nenosil vousy. Takovéhle společné vzpomínky měl i se svou ženou Mílou.
Prostě každý je v projevu, v životě jiný, ale Duch je stejný. Každý má jinou povahu, jiné zájmy, zaměstnání, jiný smysl pro umění, humor, atd, atd. To je to "individuální". Ale svítit do toho každému může stejné Světlo... A to je to "universální".
Spojení holt...
Citace od: Pedrito kdy 2025-03-02 08:03Prostě každý je v projevu, v životě jiný, ale Duch je stejný. Každý má jinou povahu, jiné zájmy, zaměstnání, jiný smysl pro umění, humor, atd, atd. To je to "individuální". Ale svítit do toho každému může stejné Světlo... A to je to "universální".
Spojení holt...
Jednota v mnohosti a různorodosti. :)
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-01 13:27Jednostrannou zamilovanost jsem uvedl jako pěkný příklad toho, jak by se někdo chtěl sjednotit, ale přitom vůbec nejde o sjednocení, jen o pocity a touhu po naplnění psychologických potřeb. Jako když slepice vyrazí po flusu.
Skutečné sjednocení - poznání jednoty může nastat až po osvobození z těch individuálních psychologických potřeb, závislostí, instinktů, očekávání atd.
Do té doby druhého nepoznáváme, poznáváme a prahneme jen po svých projekcích, které si projikujeme do chudáka druhého a když je neopětuje, tak si ho obviňujeme z neschopnosti sjednocení, individualismu atd.
To je poznání jednoty?
Toto už je blíže mému vnímání a i tomu, co jsem zde vložila jako Filipovo evangelium.
Poprosila jsem jáčka, aby se podíval na tuto rozjetou debatu k jednotě a vyrážení za flusem, ehm.
Odepsal toto:, zkopíruju:
----------------------------
Jednostranna zamilovanost? Z pohledu advaity ani NEMUZE nic jineho existovat ;-)))))
Miroslav si v tom textu plete zamilovanost a touhu. U nej mne to ale neprekvapuje.
Kdyz se podivas ocima sv. Frantiska z Assisi (a je to hodne podobne i u ostatnich skutecne odevzdanych krestanskych svetcu i svetkyn, napr. Sv. Fatima), uvidis obrovskou jednostrannou zamilovanost do cisteho byti, ktere v krestanstvi nazyvaji dalsimi pojmenovanimi. Nemusi to nutne byt nejaka osoba, ale kdyz uz ma formu osoby, velmi se lisi od jakekoli oddelenosti, ktera by mohla vytvaret touhu, byť i jen po nejake cinnosti zintenzivnujici pocit sjednocovani.
Tomasovi byli teto touhy zcela prosti, protoze Mila ukazala Edovi, ze mezi nimi nemusi byt oddelenost, a Eduard to posleze uvidel a pochopil, jak to skutecne je.
Citace od: Evulína kdy 2025-03-02 10:46Jednostranna zamilovanost? Z pohledu advaity ani NEMUZE nic jineho existovat ;-)))))
Miroslav si v tom textu plete zamilovanost a touhu. U nej mne to ale neprekvapuje.
"Z pohledu advaity..."
Šedá všechna teorie, zelený strom živta
Bavím se s tebou a ne s "advaitou".
Jaký je tvůj pohled na tu jednostrannou zamilovanost?
No já myslím, že jsem to popsala hned, v odpovědi na tvou otázku, co tím chtěl básník říct (na F. evangelium), tys pak začal s nějakou indiviuací a máme z toho dvě další stránky. Otázkou je, co je žito, resp. co žiju a tady si každý může sáhnou do svědomí, jak to má s tou touhou po někom nebo něčem a žitím pravdy. Čistého bytí.
Já za sebe a ze sebe bych řekla, že jsem díky jáčkovi, ale i tobě už dost pochopila, odžitím, jak jinak, ale že tu pravdu, prostě ještě nežiju na 100%, aniž bych netoužila po styku s vámi, šmárija ne styku jako styku, ale setkání s vám :-) třeba přes ty písmenka, nebo i díky hlasu. A
Ale díky jáčkovi vím, o čem to je "nepoložené telefonní sluchátko" .... :-)
Tady je ta má první odpověď na tvou první otázku, co tím chtěl básník říct:
Já bych to, co je výše dáno jako Filipovo evangelium, napsala, řekla trochu jinak, ale podstatné je stejné.
Ne že je nutností, ale neodvratnosti, že se dva (tři..../) setkají a poznají. Tak jako např. Eduard a Dalajláma. Aniž by si cokoli řekli, ví to. Ví, že jsou a vždy budou z jednoho těsta, jedné podstaty. Takoví spolu vůbec nemusí fyzicky být a přece jsou stále spolu v plnosti, radosti bytí.
Citace od: Evulína kdy 2025-03-02 14:23No já myslím, že jsem to popsala hned, v odpovědi na tvou otázku, co tím chtěl básník říct (na F. evangelium),
Hlavně že to nepopisuješ z pohledu "advaity", že je to tvůj pohled, tvoje poznání.
"Lepší je vlastní, i když nedokonalá cesta, než sebedokonalejší cesta druhého, protože cesta druhého má svá úskalí"
No joo, ale při tom vymetu všechny kaluže, jak trefně podotklo jáčko :D
Ale je to moje cesta, mé zkušenosti, pády i vstanutí... :-) a to je to nejcennější.... brou dobrou. :smiley_bored:
Citace od: Petra kdy 2025-03-02 08:42Jednota v mnohosti a různorodosti. :)
Jasan. Duch si netvoří formu pro srandu králíků :)
Citace od: Petra kdy 2025-03-02 08:42Jednota v mnohosti a různorodosti. :)
"v" anebo "z"?
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-03 09:01A nebo také "do"
... a je ti stejně tak smutno, jako při vzpomínce "do Podolí, do lékarny"...?
",,Osamělost je jako sedět v prázdné místnosti a cítit, jak vás obklopuje prázdný prostor. Je to pocit odloučení. Samota naopak znamená splynout s tímto prostorem, cítit se s ním propojený. Osamělost člověka uzavírá do sebe, zatímco samota mu otevírá cestu k nekonečnu. Osamělost vzniká z vnitřního dialogu, na který nikdo neodpovídá. Samota vyrůstá z hlubokého, tichého klidu, který přesahuje čas."
~ Kent Nerburn
Myšlenky ze sklípku...
"Smysl života je v tom, najít sebe sama, najít jedinou vnitřní skutečnost, která nemusí nic odmítat, protože vše dokáže přimout a absorbovat - a při tom se sama neničí, ale naopak, zintenzívňuje se."
"Skutečný partnerský vztah umožňuje sdílet všechny své soukromé nejvnitřnější sny - a v případě vzájemného vyvážení oboustranným porozuměním partnerů - je i přenášet do života, do reality, vytvářet reálně žitou skutečnost života."
"Život vyplněný pouze utajeným sněním ukazuje doslova vlastní jen bezmoc tyto sny realizovat ve skutečném životě."
"Skutečnost je jediná realita, ve které není místo pro polemiku mysli."
Citace od: durodara kdy 2025-03-08 20:50Myšlenky ze sklípku...
Tohle je šálek tvé kávy Durodaro?
Nebo to sem dáváš jako příklady matení pojmů?
Třeba tohle je ukázkové:
"Skutečnost je jediná realita, ve které není místo pro polemiku mysli."
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-08 21:26Citace od: durodara kdy 2025-03-08 20:50Myšlenky ze sklípku...
Tohle je šálek tvé kávy Durodaro?
Nebo to sem dáváš jako příklady matení pojmů?
Třeba tohle je ukázkové:
"Skutečnost je jediná realita, ve které není místo pro polemiku mysli."
A co ti přesně ukazuje, když je pro tebe tak ukázková?
Svěř se, nijak se neostýchej!
Citace od: durodara kdy 2025-03-08 22:51Citace od: Miroslav kdy 2025-03-08 21:26Citace od: durodara kdy 2025-03-08 20:50Myšlenky ze sklípku...
Tohle je šálek tvé kávy Durodaro?
Nebo to sem dáváš jako příklady matení pojmů?
Třeba tohle je ukázkové:
"Skutečnost je jediná realita, ve které není místo pro polemiku mysli."
A co ti přesně ukazuje, když je pro tebe tak ukázková?
Svěř se, nijak se neostýchej!
Jak by řekl Werich "To je blbý, to se bude líbit" :)
Nejhorší je srážka s nadutým blbcem.
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-09 09:31Citace od: durodara kdy 2025-03-08 22:51Citace od: Miroslav kdy 2025-03-08 21:26Citace od: durodara kdy 2025-03-08 20:50Myšlenky ze sklípku...
Tohle je šálek tvé kávy Durodaro?
Nebo to sem dáváš jako příklady matení pojmů?
Třeba tohle je ukázkové:
"Skutečnost je jediná realita, ve které není místo pro polemiku mysli."
A co ti přesně ukazuje, když je pro tebe tak ukázková?
Svěř se, nijak se neostýchej!
Jak by řekl Werich "To je blbý, to se bude líbit" :)
Už jsi vyčerpal všechny své přípravné rituály? Nezbýví tedy nic jiného, než aby ses to toho svěřování se pustil...
Citace od: honzam kdy 2025-03-09 10:07Nejhorší je srážka s nadutým blbcem.
Srážka se mnou ti nijak neublížila, tak možná ještě nějaká naděje stále zbývá...
Nevím o tom, že bych se s Tebou v něčem srazil. Miroslav má rád Wericha, ale nemá rád pohádky. Tak teď pojedeme drsnou skutečnost.
Citace od: honzam kdy 2025-03-09 12:08Nevím o tom, že bych se s Tebou v něčem srazil. Miroslav má rád Wericha, ale nemá rád pohádky. Tak teď pojedeme drsnou skutečnost.
Odkud víš, že nejsem Werich?
Miroslav mne rád má, třeba časem přijde na chuť i pohádkám...
Helen Mirren jednou řekla: Než se s někým budete hádat, zeptejte se sami sebe, zda je ten člověk vůbec psychicky dostatečně dospělý na to, aby pochopil koncept jiného Protože pokud ne, tak to nemá absolutně smysl.
Ne každý argument stojí za vaši energii. Někdy, bez ohledu na to, jak jasně se vyjadřujete, druhý člověk neposlouchá, aby pochopil – poslouchá, aby reagoval. Uvízli ve své vlastní perspektivě, nechtějí uvažovat o jiném pohledu a zapojení se s nimi vás jen vysává.
Je rozdíl mezi zdravou diskusí a zbytečnou debatou. Rozhovor s někým, kdo je otevřený, kdo si cení růstu a porozumění, může být poučný – i když s tím nesouhlasíte. Ale pokoušet se domluvit s někým, kdo odmítá vidět mimo své vlastní přesvědčení? To je jako mluvit do zdi. Bez ohledu na to, kolik logiky nebo pravdy předkládáte, překrutí, odkloní nebo odmítnou vaše slova, ne proto, že se mýlíte, ale proto, že nechtějí vidět jinou stránku.
Zralost není o tom, kdo vyhraje hádku – je to o tom, vědět, kdy hádka nestojí za to. Je to uvědomění si, že váš klid je cennější než dokázat, že něco někomu, kdo se už rozhodl, že svůj názor nezmění. Ne každou bitvu je třeba bojovat. Ne každý člověk si zaslouží vaše vysvětlení.
Někdy je nejsilnější věc, kterou můžete udělat, odejít – ne proto, že nemáte co říct, ale proto, že poznáte, že někteří lidé nejsou připraveni naslouchat. A to není vaše břemeno, které musíte nést.
Helen Mirren byla dozajista velmi šťastná žena, kdy nemusela řešit nálady někoho, kdo ze samé lásky všechna napětí neustále drží v sobě - a pak, úplně náhodou, to přrteče, a potřebuje toho napětí se zbavit za každou cenu, i přes nesmyslnou hádku...
Zaplaťpánbůh je to však zařízeno tak, že si za účelem svého růstu vždycky vybereme dobře. A to i v případě, že pokud jsme sami sobě totálně ztracení v pustině, si v tomto stavu bezvědomí přitáhneme za partnera knížete Drákulu :-) A ten nás tak zatlačí do rohu a udělá nám ze života takové peklo, že nám nezbyde nic jiného, než se vzpamatovat a něco podstatného si o sobě uvědomit.. teda v tom lepším případě :-)
Platón řekl:
"Vyberte si jako partnera někoho lepšího než jste vy. Nepotřebujete někoho, kdo by vás miloval takové, jakými jste.
Potřebujete někoho, kdo vám pomůže růst den za dnem.
Pravá láska je obdiv, proto partner, kterého si vyberete, by měl mít ty vlastnosti, které vám chybí.
Pokud jsou oba odhodláni pomáhat druhému růst, vezmou na sebe bouřlivá období každého vztahu jako příležitosti ke vzájemnému růstu.
Proto je pro vás ta pravá osoba nejen ta, která vás přijme, ale ta, která vás nutí rozvíjet svůj maximální potenciál v tomto životě. "
No to má ten, koho si k sobě vybereš, coby lepšího než jsi "ty", blbý.. Páč pokud dbal také této rady, a čekal v "tobě" téže sobě lepšího, tak se sek :))
Frida Kahlo řekla svému manželovi Diegovi:
,,Nežádám tě, abys mi dal pusu, aby ses mi omluvil, když si myslím, že jsi udělal chybu, ani po Tobě nebudu chtít, abys mě objal, když to nejvíc potřebuju.
Nežádám tě, abys mi říkal, jak jsem krásná, i když je to lež, nebo abys mi napsal něco hezkého.
Ani tě nebudu žádat, abys mi zavolal abys mi řekl, jaký jsi měl den,
nebo mi řekl, že se Ti po mně stýská.
Nebudu po tobě chtít, abys mi děkoval za všechno, co pro tebe dělám, nebo aby ses o mě postaral, když jsem na dně;
a samozřejmě po tobě nebudu žádat, abys mě podporoval v mých rozhodnutích,
nebo dokonce abys mě vyslechl, i když mám tisíce příběhů, které bych Ti chtěla vyprávět...
Nebudu po tobě chtít nic, dokonce ani to, abys byl navždy po mém boku.
Protože jestli tě o to musím požádat, tak už o to nestojím."
~Frida Kahlo~
Citace od: Evulína kdy 2025-03-26 17:12Frida Kahlo řekla svému manželovi Diegovi:
,,Nežádám tě, abys mi dal pusu, aby ses mi omluvil, když si myslím, že jsi udělal chybu, ani po Tobě nebudu chtít, abys mě objal, když to nejvíc potřebuju.
Nežádám tě, abys mi říkal, jak jsem krásná, i když je to lež, nebo abys mi napsal něco hezkého.
Ani tě nebudu žádat, abys mi zavolal abys mi řekl, jaký jsi měl den,
nebo mi řekl, že se Ti po mně stýská.
Nebudu po tobě chtít, abys mi děkoval za všechno, co pro tebe dělám, nebo aby ses o mě postaral, když jsem na dně;
a samozřejmě po tobě nebudu žádat, abys mě podporoval v mých rozhodnutích,
nebo dokonce abys mě vyslechl, i když mám tisíce příběhů, které bych Ti chtěla vyprávět...
Nebudu po tobě chtít nic, dokonce ani to, abys byl navždy po mém boku.
Protože jestli tě o to musím požádat, tak už o to nestojím."
~Frida Kahlo~
To mi připomíná moje motto, podle kterého jsem žila: Žádný muž nestojí za to, abych o něj bojovala, a kdyby za to stál, tak by nebylo třeba o něj bojovat. :)
Citace od: Petra kdy 2025-03-26 17:51Citace od: Evulína kdy 2025-03-26 17:12Frida Kahlo řekla svému manželovi Diegovi:
,,Nežádám tě, abys mi dal pusu, aby ses mi omluvil, když si myslím, že jsi udělal chybu, ani po Tobě nebudu chtít, abys mě objal, když to nejvíc potřebuju.
Nežádám tě, abys mi říkal, jak jsem krásná, i když je to lež, nebo abys mi napsal něco hezkého.
Ani tě nebudu žádat, abys mi zavolal abys mi řekl, jaký jsi měl den,
nebo mi řekl, že se Ti po mně stýská.
Nebudu po tobě chtít, abys mi děkoval za všechno, co pro tebe dělám, nebo aby ses o mě postaral, když jsem na dně;
a samozřejmě po tobě nebudu žádat, abys mě podporoval v mých rozhodnutích,
nebo dokonce abys mě vyslechl, i když mám tisíce příběhů, které bych Ti chtěla vyprávět...
Nebudu po tobě chtít nic, dokonce ani to, abys byl navždy po mém boku.
Protože jestli tě o to musím požádat, tak už o to nestojím."
~Frida Kahlo~
To mi připomíná moje motto, podle kterého jsem žila: Žádný muž nestojí za to, abych o něj bojovala, a kdyby za to stál, tak by nebylo třeba o něj bojovat. :)
Frída to myslela o kousíček jinak...
Příklad: Žádná žena, která jen čeká na to, až ji někdo "uzme" nevytváří naději, že se jí to nestane znovu.
Frída to myslela tak, že pravý vztah stojí na vnitřním souznění, které nepotřebuje omluvy a expresivní důkazy, které se to souznění snaží nahrazovat.
Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:21Frída to myslela o kousíček jinak...
To ti řekla?
Myslíš si, že rozumíš ženám. Ale vypadá to, že se dost pleteš. :)
P.S.
Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:21Frída to myslela o kousíček jinak...
Kdyby ses sám držel toho, co doporučuješ Miroslavovi, tak by napsal:
Domnívám se, že to Frída myslela o kousíček jinak...
Prostě jste si s Miroslavem hodně podobní. ;)
Citace od: Petra kdy 2025-03-26 18:51P.S.
Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:21Frída to myslela o kousíček jinak...
Kdyby ses sám držel toho, co doporučuješ Miroslavovi, tak by napsal: Domnívám se, že to Frída myslela o kousíček jinak...
Prostě jste si s Miroslavem hodně podobní. ;)
S tebou se přít nebudu a uznám i že jsem Miroslavovi aktuálně podobný. Pokud si dokážeš představit to, že bych mu podobný být nemusel, změň mne, abych mu podobný nebyl.
Citace od: Petra kdy 2025-03-26 18:30Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:21Frída to myslela o kousíček jinak...
To ti řekla?
Myslíš si, že rozumíš ženám. Ale vypadá to, že se dost pleteš. :)
Pokud mi žena napíše, že jí nestojím o to, aby pro mne překročila své bezpečné zázemí (bojovala), spokojím se s tím, že se pletu.
Citace od: durodara kdy 2025-03-26 19:03Citace od: Petra kdy 2025-03-26 18:30Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:21Frída to myslela o kousíček jinak...
To ti řekla?
Myslíš si, že rozumíš ženám. Ale vypadá to, že se dost pleteš. :)
Pokud mi žena napíše, že jí nestojím o to, aby pro mne překročila své bezpečné zázemí (bojovala), spokojím se s tím, že se pletu.
Ještě to doplním, protože se domnívám, že mne zatím tak moc neznáš -
a budu dělat vše pro to, aby bojovat nemusela....
Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:57Pokud si dokážeš představit to, že bych mu podobný být nemusel, změň mne, abych mu podobný nebyl.
To si představit nedovedu
a nikdy by mne nenapadlo někoho měnit.
:)
Citace od: Petra kdy 2025-03-26 20:07Citace od: durodara kdy 2025-03-26 18:57Pokud si dokážeš představit to, že bych mu podobný být nemusel, změň mne, abych mu podobný nebyl.
To si představit nedovedu
a nikdy by mne nenapadlo někoho měnit.
:)
Umíš to, a i když tě to nenapadlo, dokážeš to. Já to vím úplně jistě, protože jsem přímý svědek a hlavně, jsem i nepopiratelný důkaz.
Princip je prostý - mám zájem ti rozumět a mám zájem být pro tebe natolik zřetelný, abys nemusela bádat, jak to myslím. Většina lidí potřebuje k pochopení důkazy - důkazy ale v tomto případě nejde dát, protože jakýkoli vnější čin může být zdrojem polemiky. A polemika může vést jen ke konfrontaci anebo kompromisu. Ani jedna varianta není použitelná jako důkaz toho typu, že prokazuje pravdivost tak, aby nezanechala pochyby.
Nikdy nedokáži vysvětlit slovy, o co jde, protože mé vysvětlení je hodně podobné tomu vysvětlení, které vycházelo z úst Ramakrišny - "nevím, proč to dělám, nepotřebuji vědět nějaká odůvodnění. Cítím, že to mám dělat a tak to dělám - je to dar Božské Matce, celý můj život je dar Božské Matce, protože nic jiného nemám."
U mně je to tak, že v mém projevu není ani kousek mého přání, mé potřeby se zviditelnit, nějaké "strategie" získat pozornost druhého. A - i když to může vypadat hrozně, je pravdou, že když se něčeho dotýká má zvědavá mysl, není to proto, že něco chci - naopak, dávám se všanc zcela tomu, aby to pochopení nemělo žádnou zábranu ve mně.
Stejně je to s Frídou. Frída mi není neznámá, její "osoba" stejně vnímatelná, jako bychom se v tomto okamžiku navzájem obejmuli. Není tam nic, co by mne jakkoli oddělovalo. Není tam důvod psát "domnívám se", protože to tak není - mé já je pouze pozorovatelem a přizpůsobuje se, čemu je schopno se přizpůsobit. Jsou věci, které vnímám jako "nezacvaknuté", pokud to mohu napsat takto, ale v případě Frídy, v případě Soni, v případě Míly, v případě Eduarda, v případě Tomáše .... to je tak, že to prolínání je nejen srozumitelné, ale je i naplňující.
Zkusím to vymezit i z druhé strany. Miluji umění. Ne proto, že dobré umění navazuje vlákna Bytí a vytváří z nich harmonii i Harmonii, souzvuk, který není potřeba jakkoli zkoumat, ale protože je to jednoduše jasné. Vše do sebe navzájem zapadá a dohromady vytváří akord, který je dokonalý. Cítím to tak, co jsem si schopen vzpomenout. Vždy tu zároveň je přítomna potřeba se v tom akordu rozplynout, ztratit se - a to i za cenu ztráty osobní formy i osoby. Něco, jako ten Wildeův Slavík. Nejde o to, aby "někdy vzniklo" nějaké odůvodnění, není to potřeba - to odůvodnění je přítomno stále a zve mne, abych se přidal. To, co bude - zda život anebo smrt - není v té chvíli pozvání nijak podstatné - důležitý je můj přínos k tomu, aby ten akord se mohl stát dokonalý. A pokud jsem takto otevřený, dokáži vycítit stejně pozvané. Jejich spoluúčast je vede ke stejným krokům tvorby akordu, a úplně stejně jsou ochotni se podílet tak, že i v nich není nic, co by je oddělovalo. Něco jako v jazzové hospodě nízké cenové skupiny, ve které se náhodou sejde parta lidí, kteří možná umí na něco hrát, ale možná neumějí - to totiž není důležité, důležité je to, že život je dovedl do té hospody a vnukl jim, "přidej se" a oni hrají, jako by to mělo být naposled a ještě se u toho usmívají, pláčou, smějí anebo jsou ticho anebo i křičí. Na projevu jednotlivce to nezáleží, ale to, že jsou úplně pohlceni tvorbou, tím souzněním, i z nich vytváří ten dokonalý akord...
... a pak "je to pustí", vrátí se do normálního života, ale ten akord si nesou v sobě - a více, či méně, je stále provází.
Mám hromadu nedokonalostí, ale mám podíl na tom, co považuji na největší bohatství - vnímám ve všem okolo ty části toho dokonalého akordu, a nejen to, to bohatství je také v tom, že mohu se účastnit.
Proto je mi úplně jasné, co prožil Siddhartha u splavu, co vedlo Bruna Marse a Rosé k vytvoření bláznivého provedení klipu APT, jak dokázala téměř nemožně vyzpívat Sinead O'Connor něco, čemu se až k zemi před ní sehnul autor skladby Nothing compare 2U, proč Toccata a Fuga D moll zanechává otisk v duši každého, kdo ji slyší, proč každá zpěvačka, která zazpívá ze srdce Air pak není vubec schopná chvíli mluvit... Sám pro sebe jsem to nazval totální opravdovost. Není tam nic, co by neladilo, je to tak dokonale celistvé, že to osloví i úplně zkamenělá srdce.
A proto za vším vidím možnost hrát si naplno a tou hrou vytvářet ty vlákna dokonalého akordu.
A proto také, nemám potřebu psát "domnívám se". Vůbec nejde o to, že to říkám a píšu já, ne - je to tak, že mnou je psáno...
A stejně tak, i tvá poznámka "To si představit nedovedu a nikdy by mne nenapadlo někoho měnit" je také jen tvůj omyl, protože jen z té tvé poznámky bylo v písmencích vytvořeno to, co jen mé ruce vyťukaly přes klávesnici jako odpověď pro tebe.
Je to jednoduché - stačí si povolit spoluúčast a nechat se vést. Ten dokonalý akord je tady stále.
Jsi na tom hůř, než jsem si myslela - jsi na tom totiž úplně stejně jako Miroslav:
Ty prostě víš, stejně jako on - vždyt to i podobně vysvětluje jako ty. A navíc: Byli jste přece oba u Tomášových, tak kdo by si vás mohl dovolit zpochybnovat, že?
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-26 15:22Citace od: durodara kdy 2025-03-26 12:57Třeba by stačilo na chvíli vidět jeho očima a na své zapomenout.
Přesně tak se mi to v poslední době děje automaticky, když s někým komunikuji a na rozdíl od toho druhého vidím i co dotyčného k jeho aktuálnímu pohledu vede - ta omezení, předsudky, automatizmy, dispozice atd. podobně jako to vidím u sebe. Ze stavu "za myslí" nejen té mé ale i toho druhého.
Některým lidem pak ty reakce mohou vadit, protože zrcadlí někdy i to, co si člověk nechce připustit, vytěsňuje a nemusí to odpovídat obrazu, který si člověk o sobě před sebou a druhými vytváří.
Už se tím nebudu zabývat. Zajímá mne něco jiného. Tomášovi a třeba ted Poltikovič. :)
Citace od: Petra kdy 2025-03-27 06:44Jsi na tom hůř, než jsem si myslela - jsi na tom totiž úplně stejně jako Miroslav: Ty prostě víš, stejně jako on - vždyt to i podobně vysvětluje jako ty. A navíc: Byli jste přece oba u Tomášových, tak kdo by si vás mohl dovolit zpochybnovat, že?
Citace od: Miroslav kdy 2025-03-26 15:22Citace od: durodara kdy 2025-03-26 12:57Třeba by stačilo na chvíli vidět jeho očima a na své zapomenout.
Přesně tak se mi to v poslední době děje automaticky, když s někým komunikuji a na rozdíl od toho druhého vidím i co dotyčného k jeho aktuálnímu pohledu vede - ta omezení, předsudky, automatizmy, dispozice atd. podobně jako to vidím u sebe. Ze stavu "za myslí" nejen té mé ale i toho druhého.
Některým lidem pak ty reakce mohou vadit, protože zrcadlí někdy i to, co si člověk nechce připustit, vytěsňuje a nemusí to odpovídat obrazu, který si člověk o sobě před sebou a druhými vytváří.
Už se tím nebudu zabývat. Zajímá mne něco jiného. Tomášovi a třeba ted Poltikovič. :)
Jak myslíš, nemám potřebu tě o čemkoli přesvědčovat a ani ti cokoli dokazovat - šlo mi jen o to, zkusit ti vysvětlit, že to není v rovině "já vím"...
Užij si Poltikoviče, je úžasný.
Někdy zdání klame ...
Tento pán vyfocený v Petrohradu, je geniální matematik, který vyřešil Poincaré domněnku.
V roce 2006 mu Clay Mathematics Institute za jeho řešení udělil odměnu 1 milion dolarů – a on je odmítl. Jeho odpověď ?
,,Pokud je řešení správné, není potřeba žádné další rozpoznávání. "
Perelman později úplně odešel z akademického světa, odmítal slávu, peníze a záře pozornosti. Ve světě, kde se úspěch často měří bohatstvím a pozorností, si zvolil pravdu, jednoduchost a ticho.
✨ V Rusku nosí mladí lidé trička s jeho obličejem a slovy: "Nedá se koupit všechno."
Přesně tak správným řešením je debata ukončena.
Srdce.
Geniální ruský matematik Grigorij Perelman, který 13. června oslaví padesátiny, vyřešil v roce 2002 jeden z nejobtížnějších a nejslavnějších matematických problémů historie, tzv. Poincarého domněnku. V roce 2006 za to získal prestižní Fieldsovu medaili, matematickou obdobou Nobelovy ceny. Vědec však cenu odmítl. V roce 2010 odmítl rovněž převzetí finanční prémie ve výši milionu dolarů (přes 22 milionů korun) za vyřešení jednoho ze sedmi problémů tisíciletí. Jako důvod uvedl svůj nesouhlas s názory organizované matematické komunity.
,,Nejsou problémy, které by nešlo vyřešit, existují jen ty, které je těžké vyřešit," řekl jednou geniální matematik, který vyřešil tzv. Poincarého domněnku, složité matematické tvrzení o charakterizaci trojrozměrných sfér. Domněnka je pojmenována po francouzském matematikovi Henrim Poincarém, který ji vyslovil na začátku 20. století.
Perelman je oblíbeným tématem ruských médií. Matematik platí za podivína, žije jako poustevník se svou matkou v malém bytě v Petrohradě a nestojí o publicitu. Podle ruských bulvárních médií má Perelman v bytě jeden stůl, židli a špinavou matraci. Tu údajně převzal od dřívějšího nájemníka, který byl alkoholik.
Richard Chamberlain R. I. P.
.......................................................
V každom z nás je niečo, čo nemôžeme zaprieť, aj keď nás to núti ukričať sa bolesťou na smrť ... aj keď vieme, čo robíme nesprávne, ešte než sa do toho pustíme, rovnako to nakoniec urobíme ... vytvárame si sami svoje tŕne a musíme za to teda platiť.
....
,,Vták s tŕňom v hrudi sa riadi nemenným zákonom; nevie, čo ho ženie, aby sa nabodol na tŕň a za spevu zomrel. V okamihu, keď mu tŕň vnikne do hrude, nevie, že ho čaká smrť. Len spieva a spieva, kým v ňom pulzuje život. Keď si bodáme tŕne do srdca my, vieme to. Vieme, čo nás čaká. A predsa nás to nezadrží."
Colleen McCullough: Vtáky v tŕní