Dobře jsem si počet. :) Coby mladým jogínům nám byl Zoroaster doporučován, vedle třeba Lao'c, Konfucia, Sokrata, Šankary, Saibaby ze Širdi, Kabíra, Mahaviry, Mojžíše, Rádži Džanaky...
Jsem o něm (Zarathuštrovi) létapáně čet takovej vytištěnej text o několika listech... Jenže mi to nějak vyprchalo. Tak hurá, že je to zpět :)
Pokud vím, tak v těch překladech není zmíněno, že Ahura je indický Asura. Vlastně zoroastrismus prohazuje bohy a démony.
Indie: Asura - démon, Déva - božstvo
Zoroastrismus: Ahura - božstvo, Daeva - démon
CitaceZ důvodů že slovo asura je ve starších pasážích Rgvédu používáno v pozitivním významu ve smyslu ,,pán, vládce" se tradičně předpokládá, že asurové a dévové jsou původně dvě skupiny božstev, z nichž první byla později démonizována. Opačný vývoj podle tohoto názoru proběhl v perském zarathuštrismu, kde je příbuzné slovo ahura součástí jména nejvyššího boha Ahura Mazdy, zatímco jeho protivníci jsou nazýváni daévové.
Wikipedie - Asura (https://cs.wikipedia.org/wiki/Asura)
Citace od: honzam kdy 2024-03-17 10:49Pokud vím, tak v těch překladech není zmíněno, že Ahura je indický Asura. Vlastně zoroastrismus prohazuje bohy a démony.
Indie: Asura - démon, Déva - božstvo
Zoroastrismus: Ahura - božstvo, Daeva - démon
CitaceZ důvodů že slovo asura je ve starších pasážích Rgvédu používáno v pozitivním významu ve smyslu ,,pán, vládce" se tradičně předpokládá, že asurové a dévové jsou původně dvě skupiny božstev, z nichž první byla později démonizována. Opačný vývoj podle tohoto názoru proběhl v perském zarathuštrismu, kde je příbuzné slovo ahura součástí jména nejvyššího boha Ahura Mazdy, zatímco jeho protivníci jsou nazýváni daévové.
Wikipedie - Asura (https://cs.wikipedia.org/wiki/Asura)
No ona ta perština.. prostě jazyky. A ta mytologie... Ono, co prováděla božstva, to by dnes jeden nepobral. Napříč tím jde moudrost. On např. i Šiva se musel učit, než dospěl. A v tomto mytologickém obrazu mnozí z prastarých duší prostě padli.
Znáš tu Hudbu Ainur?
Byl Eru, Jediný, který se v Ardě nazývá Ilúvatar. Nejdříve učinil Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky, a byli s ním dříve, než bylo vytvořeno cokoli jiného. A mluvil k nim, předkládal jim hudební témata a oni před ním zpívali a on byl rád. Dlouho však zpívali každý sám nebo jen několik spolu, zatímco ostatní naslouchali, každý totiž chápal jen tu část Ilúvatarovi mysli, z níž vzešel, a v porozumění bratrům rostli jen velmi pomalu. Avšak tím, jak naslouchali, docházeli k stále hlubšímu porozumění a přibývalo jednohlasnosti a souzvuku.
A stalo se, že Ilúvatar svolal všechny Ainur a vyjevil jim mocné téma, rozvinul před nimi věci větší a podivuhodnější, než dosud zjevil a sláva počátku tohoto schématu a nádhera jeho konce Ainur ohromila, takže se sklonili před Ilúvatarem a mlčeli.
Potom jim Ilúvatar řekl: »Chci, abyste nyní na téma, které jsem vám vyjevil, v souzvuku spolu hráli Velkou hudbu. A protože jsem vás zažehl Nehynoucím plamenem, ukážete své síly v tom, jak ono téma zkrášlíte, každý svými vlastními myšlenkami a nápady, bude-li chtít. Já však budu sedět a naslouchat a budu rád, že skrze vás procitla v písni velká krása.«
Pak začaly hlasy Ainur, podobné harfám a loutnám, píšťalám a trubkám, violám a varhanám a připomínající nespočetné sbory zpívající slovy, ztvárňovat Ilúvatarovo téma ve velkou hudbu, vzlétl zvuk nekonečných proměnlivých melodií utkaných v souzvuk, který v hloubkách a výšinách překračoval hranice slyšitelnosti, a Ilúvatarovy příbytky se naplnily, až přetékaly, a hudba a ozvěna hudby vycházely do Prázdna a ono nebylo prázdné. Už nikdy nehráli Ainur hudbu podobnou této hudbě, ač se říká, že ještě větší budou hrát před Ilúvatarem sbory Ainur a Ilúvatarových dětí, až skončí dny. Pak budou Ilúvatarova témata správně, a jakmile budou pronesená, stanou se Bytím, protože tehdy všichni úplně porozuměli jeho záměru ve svém partu a každý pozná porozumění každého a Ilůvatar dá jejich myšlenkám tajný oheň, protože se mu to bude líbit.
Nyní však Ilúvatar seděl a naslouchal a dlouho se mu to zdálo dobré, neboť hudba neměla vady. Ale jak se téma rozvíjelo, vstoupilo Melkorovi do srdce, že do něho vplete látku vlastních představ, jež neladila s Ilúvatarovým tématem: snažil se v ní totiž zvětšit moc a slávu partu, který mu byl přidělen. Melkorovi byly mezi Ainur dány největší dary moci a poznání, a měl podíl na všech darech svých bratrů. Často chodíval sám do prázdných prostor hledat Nehynoucí plamen, zahořel touhou uvést v Bytí vlastní věci, zdálo se mu, že Ilúvatar o Prázdnu vůbec neuvažuje, a neměl trpělivost s jeho prázdnotou. Přesto Oheň nenašel, protože ten je u Ilúvatara. O samotě však začal pěstovat vlastní myšlenky, nepodobné myšlenkám jeho bratrů.
Některé z těchto myšlenek nyní vplétal do své hudby, a rázem kolem něho vznikl nelad a mnozí, kteří zpívali blízko něho, propadli sklíčenosti, jejich myšlenky se narušily a jejich hudba zakolísala, někteří však začali ladit svou hudbu spíš podle něho než podle myšlenky, kterou měli zprvu. Potom se Melkorův nelad šíril stále dál a melodie, jež bylo předtím slyšet, tonuly v moři bouřlivých zvuků. Ilúvatar však seděl a naslouchal, až se zdálo, že okolo jeho trůnu zuří bouře, jako když temné vody spolu válčí v nekonečné zlobě, která se nechce upokojit.
Tu Ilúvatar vstal a Ainur si všimli, že se usmívá, zvedl levou ruku a uprostřed bouře začalo nové téma, podobné, a přece nepodobné předešlému tématu, a nabíralo sílu a mělo novou krásu. Ale Melkorův nelad se ryčně zvedl a zápolil s ním, a opět tu byla válka zvuků, divočejší než předtím, až byli mnozí Ainur zaražení, přestali zpívat a Melkor získal nadvládu. Pak Ilúvatar opět vstal a Ainur si všimli, že je jeho tvář přísná, zvedl pravou ruku, a hle: uprostřed zmatku vyrostlo třetí téma, a nepodobalo se ostatním. Zprvu se zdálo tiché a sladké, jen čeření jemných zvuků v křehkých melodiích, nedalo se však potlačit a nabíralo sílu a hloubku. A nakonec se zdálo, že před Ilúvatarovou stolicí současně postupují dvě hudby a jsou v naprostém rozporu. Jedna byla hluboká, širá a krásná, ale pomalá a prostoupená nezměrných žalem, z něhož hlavně pocházela její krása. Druhý nyní dosáhla vlastní jednoty, byla však moc hlučná a marná a nekonečně se opakovala, bylo v ní málo souzvuku, spíš jen vtíravý jednohlas, jako když mnoho trub ryčí pár tónů. A pokoušela se utopit tu první divokostí svého hlasu, ale zdálo se, že ta přejímá její nejvítěznější tóny a vplétá je do svého slavnostního vzorce.
Uprostřed tohoto sváru, jímž se otřásaly Ilúvatarovi síně a chvění se rozbíhalo do dosud nepohnutých tich, vstal Ilúvatar potřetí a na jeho tvář bylo strašné pohledět. Tu zvedl obě ruce a jediným akordem, hlubším než Propast, vyšším než Obloha, pronikavým jako světlo Ilúvatarovu oka, Hudba skončila.
Pak Ilúvatar promluvil a řekl: »Mocní jsou Ainur a nejmocnější mezi nimi je Melkor, ale aby on a všichni Ainur věděli, že jsem Ilúvatar, to vše, co jste zpívali, ukáži, abyste viděli, co jste učinili. A ty, Melkore, uvidíš, že nelze hrát žádné téma, které nemá svůj nejhlubší zdroj ve mně, a že nikdo nemůže změnit hudbu mně navzdory. Neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření ještě podivuhodnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval.«
Tu dostali Ainur strach a zatím nechápali slova, která jim byla řečena, Melkor byl zahanben a z toho v něm vznikl tajný hněv. Ilúvatar však povstal v nádheře a vyšel z líbezných končin, které vytvořil pro Ainur, a Ainur ho následovali.
Ale když přišli do Prázdna, Ilúvatar jim řekl: »Hle, vaše Hudba! A ukázal jim vidinu – dal jim totiž zrak tam, kde byl předtím sluch, a spatřili před sebou zviditelněný nový Svět, a ten byl zaokrouhlený v Prázdnu a tkvěl v něm, ale nebyl z něho. A jak se dívali a žasli, tento Svět počal odvíjet svou historii a zdálo se jim, že žije a roste. A když Ainur nějakou chvíli hleděli a mlčeli, Ilúvatar opět řekl: Hle, vaše Hudba! To je váš zpěv a každý z vás tady v útvaru, který vám předkládám, najde obsaženo vše, co jako by vymyslil nebo doplnil sám. A ty Melkore, objevíš všechny své tajné myšlenky a postřehneš, že jsou jen částí celku a přispívají k jeho slávě.«
I mnoho jiného řekl tehdy Ilúvatar Ainur, a protože si pamatují jeho slova a každý zná hudbu, kterou hrál sám, vědí Ainur mnohé, co bylo, je a bude, a jen málo věcí nevidí. Přesto jsou věci, které vidět nemohou ani sami, ani když se spolu radí, nikomu jinému než sobě totiž Ilúvatar nezjevil všechno, co chystá, a v každém věku vyvstávají věci, které jsou nové a nepředvídané, protože nevyplývají z minulosti. A tak, zatímco se před Ainur odehrávalo toto vidění Světa, spatřili, že obsahuje věci, na něž nepomyslili. A s úžasem viděli příchod Ilúvatarových dětí, a bylo pro ně připraveno sídlo, a pochopili, že právě oni, když pracovali na své hudbě, připravovali pilně toto obydlí, přičemž nevěděli, že má jiný účel než svou vlastní krásu. Ilúvátarovy děti byly totiž počaty jen Ilúvatarem a přišly s třetím tématem a nebyly v tématu, které předložil na počátku. Nikdo z Ainur neměl účast na jejich vzniku. Proto když je spatřili, tím víc je milovali jako bytosti jiné než oni sami, cizí a svobodné, v nichž viděli nově zrcadlenou mysl Ilúvatarovu, a ještě trochu víc se poučili o jeho moudrosti, jež by byla jinak i před Ainur skryta.
Ilúvatarovy děti jsou elfové a lidé, Prvorození a Nástupci. A uprostřed celé nádhery Světa, jeho obrovských síní a prostor a jeho kroužících ohňů, vyvolil Ilúvatar místo, kde sídlili v Hlubinách času a mezi nespočetnými hvězdami...
Silmarillion jsem četl. :)
No a jak ten prolog chápeš? Mě z toho jezdila husina po zádech. Krásná.
Což se mi děje dycky, když je něco Ok, v merku.
A když není něco ok, mravenčí mě prsty...
Popisuje se tam, počáteční stvoření Tolkienova světa prostřednictvím hudby. Nejsem zas až takový odborník na Tolkiena, abych věděl, jaké má tenhle počátek odezvy v konkrétních událostech Ardy. Oheň by mohl být inspirovaný zoroastrismem.
Oheň v zoroastrismu symbolizuje Pravdu a Ilúvatar svět zhmotnil pomocí toho Nehynoucího plamene:
A vyšlu do Prázdna Nehynoucí plamen a ten bude v srdci Světa a Svět bude; (str. 15)
Citace od: honzam kdy 2024-03-17 15:00Oheň v zoroastrismu symbolizuje Pravdu a Ilúvatar svět zhmotnil pomocí toho Nehynoucího plamene:
A vyšlu do Prázdna Nehynoucí plamen a ten bude v srdci Světa a Svět bude; (str. 15)
No napadlo mě to k tomu. Nechci bourat historii, Tolkien byl na ní machr. Jen to přejmenoval, jako třeba Blake, do svýho vnímání. A protože byli oba realizovaní, má jejich dílo význam. Co se děje v knihách Tolkiena, není nic jiného, co se odehrává v Mahabharatě, a nakonec v gítě. A Blakeova proroctví.. ta se teď dějou...
Pokud vím, tak jsou snílci, kteří události Ardy interpretují jako dávnou bájnou historii Země a vycházejí z toho, že Númenor je Atlatida. Tedy pád Númenoru se odehrává 9000 let před Solónem. Tím pádem se Pán prstenů odehrává cca 6000 př. n. l. a tam je i předěl 3. a 4. věku lidí. Až 3000 let poté vznikají první historicky doložené civilizace. Co se dělo mezi tím, nevíme. :)
No, nevím co se mezi počátkem a koncem děje... nebo možná vím, to je fuk. Nikomu to nezprostředkuješ, to jsem zjistil na poradně, a nikdo tobě.. pokud tam není sympatie. Jinak je to jen - mrtvolné...
Jsou teorie, že existovala celoplanetární megalitická civilizace, která zanikla. Megalitické stavby v Americe, Egyptě a například Japonsku vykazují hodně podobnou technologii, které nerozumíme. Jsou to ty různě tvarované vyboulené obří kameny se záhadnými výstupky.
Citace od: honzam kdy 2024-03-17 19:06Jsou teorie, že existovala celoplanetární megalitická civilizace, která zanikla. Megalitické stavby v Americe, Egyptě a například Japonsku vykazují hodně podobnou technologii, které nerozumíme. Jsou to ty různě tvarované vyboulené obří kameny se záhadnými výstupky.
Mě nezajímají ani tak ty civilizace, napříč universem, zajímá mě jediné - jak a z čeho vznikly - od té nejprvnější... O žádnou věčnou blaženost nestojím.
Tak to pak popisuje Enúma eliš. Děti zabily svou dračí matku a tak zanikl v lidské kultuře matriarchát a z patriarchátu se zrodily první civilizace.
V češtině:
http://cody.eldar.cz/knihovna/enuma_elish/index.htm (http://cody.eldar.cz/knihovna/enuma_elish/index.htm)
CitaceKdyž nahoře nebesa nebyla pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána,
tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
své vody smísili dohromady.
...
nechť vzývají jeho jméno!
Ať dají zaznít písni Mardukově,
jenž Tiámatu zdolal a chopil se moci královské!