Díky že jsi tak dlouho s námi, že tě neodradí nějakej pocit, ohledně čehokoliv.
Pro každého je poctou, ochutnat nektar z jeho dlaní.
My se v sangze moc neobjímali, jen fakt vyjímečně ;D Byli jsme cudnost sama. A tak jsem to i vnímal, žena, muž, člověk... čistá báseň Boha.
Dám ti hádanku, co chce Bůh?
Citace od: Pedrito kdy 2024-06-30 13:20Díky že jsi tak dlouho s námi, že tě neodradí nějakej pocit, ohledně čehokoliv.
Pro každého je poctou, ochutnat nektar z jeho dlaní.
My se v sangze moc neobjímali, jen fakt vyjímečně ;D Byli jsme cudnost sama. A tak jsem to i vnímal, žena, muž, člověk... čistá báseň Boha.
Dám ti hádanku, co chce Bůh?
Na Boha jsem nikdy nevěřila, Pedrito. A ani jsem to nepotřebovala. Ale vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem a hodně zneužívaný. Princip dobra je neosobní, působící ve všem. Je mimo naše lidské pojmy chtění a nechtění. Ale když si lidé představují, že něco chce, tak je to ok. No, já si holt nepředstavuju, že něco chce. Nestačí jen být a nic nechtít? :smiley_beachball: Tak jaké je řešení té hádanky? :)
Nevím proč, vzpoměl jsem si na úplně první asi trochu oduševnělou báseň. Bavě se ještě s jednou čistou duší. To byla sedmá třída, kdy ještě dlouho po tom jsem o duchovnu nic nevěděl.
Vzdálené paprsky vzdálených sluncí
se protínají v nekonečné noci.
A na začátku stojím já
a na konci stojím já.
Jsem středem této skutečnosti
a začatkem i koncem svého života.
CitaceTak jaké je řešení té hádanky?
Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)
A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."
Fascinuje mě to:
CitaceAle vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem
Vem si houpačku, na jednom sedátku dobro, na druhém konci zlo. A uprostřed jen opora pro jediné "prkno" o dvouch sedátkách. Ale kdykoliv je jedna strana nad vodováhou, má navrch, a nevidí rovinu. Kde pojmenování ztrácí tíhu.
Citace od: Pedrito kdy 2024-07-01 19:00Fascinuje mě to:
CitaceAle vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem
Vem si houpačku, na jednom sedátku dobro, na druhém konci zlo. A uprostřed jen opora pro jediné "prkno" o dvouch sedátkách. Ale kdykoliv je jedna strana nad vodováhou, má navrch, a nevidí rovinu. Kde pojmenování ztrácí tíhu.
To je ten problém se slovy. Princip dobra pro mne není protipol zla. Princip dobra nemá žádný protipol. Je to spíš vytváření a udržování harmonie, krásy - sat-čit-ananda. :)
Citace od: Pedrito kdy 2024-07-01 18:33CitaceTak jaké je řešení té hádanky?
Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)
A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."
Hádanka byla: Co chce Bůh? Domnívala jsem se, že víš nějaké řešení. :)
Safra, safra.. to jsem si uplet šibenici... A Průvodce nikde!
Citace od: Petra kdy 2024-07-01 20:41Citace od: Pedrito kdy 2024-07-01 18:33CitaceTak jaké je řešení té hádanky?
Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)
A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."
Hádanka byla: Co chce Bůh? Domnívala jsem se, že víš nějaké řešení. :)
Vím to po svém. Ale nemohu to nikomu přendat.
Nevím jestli by to k něčemu bylo.
Jednou jsem ved meditaci, což jsem psal Průvodci, aby mu to nepřišlo divný, jestli to čte, a jen tak spontánně ze mě vyšlo, "svět je nejbdělejší sen Boha." A záhy jsem ucítil divnou energii, otevřel jsem oči a uviděl, jak jeden sebou šije, kroutí hlavou... No tak už jsem mlčel, nechal to jít... On to nechtěl slyšet, druzí ano. V podstatě je to rozhodnutí, víš že mnohé nepotěšíš, a jiné ano. A je to o citu, jestli si tím nechám nafackovat. Což není o facce z lásky, ta je mateřská a nejdražší ze všeho... Jako že Bůh chce Anandu - Čistou radost.
Je prostě "mapa" za slovy, "globus" významů. A pod ním nebo spíš, v jeho jádru je Ticho. A jsou "vrstvy". A je to interakce toho jádra a všech těch vrstev. My třeba si ty čakramy uvědomujeme posloupně. Ok. A můžeme to nějak uvažovat. Obrazně, neboť mysl má tuhle kvalitu, jednu kvalitu Ádžni - to je vyjádřená mysl. Jinak než obrazotvorně o tom mluvit nelze. Jen jde o to, aby ta pozornost se v té mapě vyznala. A nezasekávala se u té a té kvality. Přesnější vyobrazení není posloupné. Je to spíš kruh. A já si to tímto hodně zjednodušil. Jako kruh o základních sedmi vrstvách (je jich víc)... jemně přecházejících od středu (Muladhara) až k okraji (Ádžňa). Zdá se že jsem opoměl Sahasráru... Ale ona je "za" a zároveň je i tím středem, a tím vším komplet.
Musímto doložit.
Mě se děje, že se pozastavím v té a té kvalitě. U té muladhary je to nevinnost, nebo svadhistána - tvořivost... Neb vnímám že tam někde, višuddhi - nespoutaná hra - hravost... Anahata - úcta, láska... Manipura - Mír.... Ta ádžňa - odpuštění, soucit.... , že tam někde se pohybuje ta pozornost druhého.. Je tam, kde je Kundalini. Ale ona to chce obejmout vše, v tom našem vědomí...
A to je, co chce Bůh.
Nelze nevědět všechno, vždy to nevědění bude jehlou, rozpíchající nitro. Až poté, je možné ho pohřbít. A teprv se roztančit. :-)
Pro mě bylo stěžejní, že Nirmala řekla, je to náboženství uvnitř vás, vnitřní vědění, nezávislé na jakékoliv nauce.. "ani k tomu se však nesmíte poutat."
Je to hra na nauku. Ale ty máš jen sebe, a svět kterej je tvým vyjádřením. Jen uvnitř, které je i venkem. Já Veilovi řek, pravda je tam někde venku. Mimo osobu. Ale byla to v důsledku dílčí lež. Neb poloviční pravda, je zákonitě poloviční lží. A nenakoplo ho to.
Není to čistý způsob, je to sled jeho vize. Jako s Jančou... Musí se pod pojmy. jinak to nikdy nepůjde.
Myslím, že jen opravdu čistá láska, to může proměnit v radost. A viditelnou krásu universa.
O to jde Bohu, což je jen jméno pro nepochopitelné. Ale já být bůh, tak se tomu směju. A raděj jako Honzamovo jednotu, páč znám satana, budu věřit - žeho porazí. Smrt vždy sjednocuje. A je to jediné pole...
Honzamovi.
Ten meč je kován z květních plátků,
tavených v jasu hvězdné pece,
zakalen rosou z jitřních svátků,
Na ostří duhu naleznete.
Na hrotu jiskru, jílec v ruce..
A kovadlinou je tvé srdce
nástroje smysly zocelené
Mysl je dílna - kletnotnice
A duše tvá je mistr boje.
Ty jsi strážce, a nedovol ideji, tě obejít.
Až potkáš buddhu, zab buddhu.
Což ale není sen Boha, ... A bacha postavení se na jeho post, ne že se to přirozeně neděje. Ale Kálí se usmívá, u stolu s Lakšmí... A nevěstí to nic, co jejich děti znají pod pojmem - dobré.
Když chci něco porazit, musím to poznat. A když chci porazit ďábla, musím ho poznat. To co zbyde, nebude ani ďábel ani bůh. To jsou deti mysli. Jako ráj a peklo. Ona to v pohodě zařídí. Není blbá. Jen ten její obyvatel...
Je to jen myšlenka - idea. Co senastane, ať jakoukoliv myšlenku pustíš, její obsach, a k nňenu pocit? Můžeš ještě něco uvažovat? No tak to udělaly síly. Ale vžij se v ně, bez myšlenky. No tak toudělalo Brahma, ale vžij se v něj...Alebyl bych trdlo, nevidět svět, když jsem dostal oči, a ne že by to nebyl svým způsobem trik. Ale jen "svým způsobem". Jedna velká síla.
Jo, krásně ti hrabe, Pedritto. Mně taky, ale jinak. :smiley_love_kissing: :)
Citace od: Petra kdy 2024-07-02 12:21Jo, krásně ti hrabe, Pedritto. Mně taky, ale jinak. :smiley_love_kissing: :)
Mě hrabe, že ani nevím jak.
:smiley_cat: :smiley_dancing: :wantkiss:
Řeknu ti něco, co by žádnej duchovnák říct neměl... Je to pro radost - takové zvláštní štestí. Zápor vznik, že moh. Viditelný protipól. My pogující jogíni jsme všakbásnické duše, anemožno nás brát težce...
Copak je něco krásnějšího na světě, když si muž a žena, snad ani ne věří, ale tak prostoupeni jeden druhým, že jsou jedna bytost... Jeden rozum a jeden cit, jedna vůle a jedna pozornost, jedno Srdce. A jedna hra života, jeden tanec plný radosti. A moudrost? Ta přece tančí s nimi, tepe jimi.
A můžou se jen tak posadit vedle sebe, bez jediného plánu... A něco jako mezi dvěmi věži, neviditelně začne mezi nimi probleskovat. Mě se to stane vždy, když jedu hromadnou dopravou, a sedí vedle mě žena. Já ji vůbec nechci svést,.. a ani ona mě. Ale z mé strany to je příjem energie... A to ona neví. S pány to tak nemám.
Citace od: Pedrito kdy 2024-07-02 13:03Copak je něco krásnějšího na světě, když si muž a žena, snad ani ne věří, ale tak prostoupeni jeden druhým, že jsou jedna bytost... Jeden rozum a jeden cit, jedna vůle a jedna pozornost, jedno Srdce. A jedna hra života, jeden tanec plný radosti. A moudrost? Ta přece tančí s nimi, tepe jimi.
Na malou chvíli je to možné, ale přizemní realita tohoto světa je brzy dožene. Ale o to je to větší zázrak, že se to opravdu na tu malou chvíli může stát. :)
Citace od: Pedrito kdy 2024-07-02 13:16A můžou se jen tak posadit vedle sebe, bez jediného plánu... A něco jako mezi dvěmi věži, neviditelně začne mezi nimi probleskovat. Mě se to stane vždy, když jedu hromadnou dopravou, a sedí vedle mě žena. Já ji vůbec nechci svést,.. a ani ona mě. Ale z mé strany to je příjem energie... A to ona neví. S pány to tak nemám.
Domnívala jsem se, že píšeš o vědomém, oboustranném... :)
Miliardy let tu nebyl internet, ani žádný Guru.
Žhavá koule terčem meteoritů.
My ani nevíme, jaký je tohle zázrak, zvykli jsme si, a vytvořily nauky.
Jak by řekl Jáčko, tohle vše je mysl.
Ve velké mléčné dráze nebyl objeven nám známý život.
Jen hypotézy a touhy.
Já viděl velkou bílou kouli. Ale lidi to nebyli, ani ufoni.
Možná to byl Bůh.
A možná to byl on, kdo mi podepřel nohy pod ledem, kdo mě chytil do větví pod skálou.
Kdo se nezúčastněně díval na několikrát převrácené auto (počítal jsem to - sedm). A to bylo v noci, a nebyly telefony. Přesto první auto co záhy jelo, byla sanitka. :-)
Citace od: Pedrito kdy 2024-07-02 14:06Miliardy let tu nebyl internet, ani žádný Guru.
Žhavá koule terčem meteoritů.
My ani nevíme, jaký je tohle zázrak, zvykli jsme si, a vytvořily nauky.
Jak by řekl Jáčko, tohle vše je mysl.
Ve velké mléčné dráze nebyl objeven nám známý život.
Jen hypotézy a touhy.
Já viděl velkou bílou kouli. Ale lidi to nebyli, ani ufoni.
Možná to byl Bůh.
A možná to byl on, kdo mi podepřel nohy pod ledem, kdo mě chytil do větví pod skálou.
Kdo se nezúčastněně díval na několikrát převrácené auto (počítal jsem to - sedm). A to bylo v noci, a nebyly telefony. Přesto první auto co záhy jelo, byla sanitka. :-)
Podle mne to byl anděl strážný. Mají velkou moc ochranovat. :)
To jsou strejdové, Michael a Gabriel. :-)
Po indicku je jeden z nich Hanumán, ale už jsem ztratil tu vizi, kterej. Vládne pingale - což je sice rozum - ale Paradoxně Hanuman nikdy moc nepřemýšlel, a taky se nevyznal v květinách. No a Síta zas neměla tu rychlost, takže mu nějak vysvětlila, jaký květ musí přinést, pro uzdravení Rámy... Ač Hanuman není žádný myslitel, řeší vše okamžitě. Takže přilít k hoře a viděl tolik podobných květin.Hledal by tu pravou dlouho, a Ráma umíral.
Co dělat? Vzal celou horu...
To je Hanuman. :smiley_heartbounce:
Už vím, Hanuman je Michael. Gabriel je Bhairava - vládne idě. Coby ti archandělé.
Taky se o tom mluví jako o gunách, či stavech vědomí, či přírody - Tamas, atd. Jsou to jen jiná pojetí stejné "kostry" bytí. Lze to "odstupňovat" - od toho nejjemnějšího až k egoismu. :-)
Je to průhledné. ;-)
Tak já ještě do třetice kouknu na to suno, a prolistuju, co bych ti rád poslal. Mám takovej hodně starej sešit, i když ne nejstarší. Ale teď musím do obchodu. Vůbec nevím, co vařit. Co bych dal za boršč, nebo aspoň kyselku... Včerejší chili con carne a k tomu dárkové silné pivo mě dosti vyprášilo závity.
Bez suna :-) a nově.
Tajemný Bože všehomíra
vše v Tobě rodí se
vše v Tobě zmírá.
Od zrnka prachu
po hvězdné galaxie.
Od temna strachu
po světla euforie.
Jsi nekonečnou hranicí všeho,
věčností v zlomku času,
nevinnou dívčí něhou,
jemnocit v mužském hlasu.
Jsi tichem mezi slovy
jas mezi myšlenkami
Jsi jediný, kdo mluví
když život proudí námi.
Byl jednou jeden velký duch,
byl jen on sám, jeden bez druhého.
Jeho vědomí bylo nerozdělené,
neohraničené, čiré.
Tělo, ve kterém přebýval, nemělo žádné jméno, ani tvar.
Jeho země byla prostá hranic a světových stran.
Jeho domovem byla meditace, tichá a hluboká, jako on sám.
Jeho dnem byla věčnost a jeho nocí nekonečný den.
Tu jednou (řekněme) za úsvitu se jeho domovem rozlilo nepopsatelné světlo.
To už se tak v hluboké meditaci stává, že z ní povstane síla čistší než sen rozbřesku.
Ó Sílo, naplň mě čistou krásou svou! Snil duch v nevinném okouzlení.
Síla se rozechvěla štěstím, zažehla časoprostor a roztančila se v něm.
Ó Lásko, v kosmický svůj šat už zahal mne! A procitněme spolu ve hře života.
Přál si duch. A tak se i stalo.
No ... akorát tam je blbě jedno slovo "živorodosti", nejde to opravit. :-)
https://suno.com/song/3a23a375-6618-44be-8cd5-de12c464caf6
https://suno.com/song/58addc46-15cd-450b-9313-4b70dbd77b8c
Akorát tam je špatně tenhle verš:
"je ticho v srdci tvého srdce,
jak krůpěj ticha v tichu moře."
Budu to muset ale asi fakt zkytařit, neb mám jinou sluchovitost.
ono by se tam hodilo možná trošku rapu.
Kde čoveče furt seš? Máš se?
Díky Petruš, mám dycky vekou radost, když tě vidím.
Co to je den
provoní ti vlasy
co to je sen
cítím tolik krásy
Co je to žít
děti po vlasech hladit
co to je být
účasten vnitŕní krásy
a co je nebýt
nevíš sama
a já nevím sám...
Dáme?
Mám šachový absťák :)
Citace od: Pedrito kdy 2024-09-15 09:44Díky Petruš, mám dycky vekou radost, když tě vidím.
:smiley_love_kissing: :smiley_love_heart:
Citace od: Pedrito kdy 2024-09-15 11:05Dáme?
Ale tak jako na te fotce - doufam - figurky na sachovnici nestavis? :smiley_chinrub:
:smiley_chess: :)
Citace od: Petra kdy 2024-09-16 07:01Ale tak jako na te fotce - doufam - figurky na sachovnici nestavis? :smiley_chinrub:
:smiley_chess: :)
Všimla sis... :smiley_kisshand: :smiley_whistle:
Zítra by to šlo. :)
Je už zítra dnes? Bílý nebo černý? Můžeš to udělat ty, že vezmeš do rukou bílou a černou. A já si vyberu. :)
PS. Tuším prohru...
Nevím jaký jsi znamení, ale cítím konjunkci. Naštěstí ne kvadraturu... Konjunkce dává dvě cesty... Ale jsem na to tak línej, že to ani nebudu zjišťovat, koho mám na nebi v konjunkci. Doufám že ne měsíc s venuší v raku...
Rakousko je krásná země
Jel jsem v ní a ona ve mne
Vedle seděla žena políbená andělem cesty
Stuhlý asfalt v chvění vzduchu, zkropený sluncem
nesl čtyři kola autobusu
A víly hlava se dotkla snílkova ramene
Taková krása
nelze vypsat
tebou nezapomene.