Poslední příspěvky
#11
Citace od: Pedrito kdy 2025-04-09 21:53Na lodi každopádně je nutné kmitat a vrčet, jak už jsem učil Paradoxy. Kormidelník není topič a kapitán kuchař. Posádka by měla jíst blivajzy, jinak zženští a zamiluje se do kuchaře. Kapitán musí neustále dohlížet na úroveň žvance, a okamžitě případně vyměnit kuchaře za vytírače záchodů. Jinak by nastala vzpoura z blahobytu, a loď by šla ke dnu.
Myslíš tak, jak ten kapitán, co měl na lodi porcelánovou panenku a na souši krásnou živou ženu - a když tu panenku začal moc hladit, hned věděl, že musí se okamžitě vrátit domů...
#12
Čajovna / Re: Čajová obřad v nepřítomnos...
Naposledy přispěl: durodara - Dnes v 02:54Já se v tobě stále pořádně nevyznám a tvé komplikované myšlení mi někdy délá problémy.
Ono není komplikované, představ si, že to hlavně není myšlení.
Svým způsobem je to tanec. Tanec dvou oddělených entit, které vzájemnými doteky chtějí získat informace jedna o druhé a tak také i o sobě samých. Vytvářejí navenek složité pohyby, ale na těch pohybech vlastně až tolik nezáleží. Jde jen o to, aby ten pohyb byl opravdový, přirozený a aby svým vnitřním způsobem vyjadřoval onu zcela konkrétní formu té určité entity.
Je to projev, a jako takový není nikdy úplný - k celosti potřebuje svou reflexi. A možnost této reflexe je dána zharmonizováním projevů těch dvou entit. Chvilku je jedna ve formě projevu a druhá reflektuje tento projev, a za okamžik je to naopak - druhá se projevuje a první zprostředkovává onu reflexi.
S hovorem i psaním, je to stejné. Nejde až tak o vyjádření myšlenek, jde spíše o převedení myšlenek, které vytvářejí tu či onu entitu, do reálné formy souvislého pohybu. Vzájemným sdílením projevů a reflexí vzniká jistá znalost, jak té spolupracující entity, tak i sama sebe. V hlubších rovinách se tak z prostého tance radosti stává tanec smrti a znovuzrození. entity se proplétají i v místech, která jsou pod silnou vnitřní ochranou, cenzurou, z odkrývání vnitřních tabu se stává jistá forma vnitřní extáze, přestávají existovat hranice já a ty, entity ztrácejí svou vnitřní identifikaci a - jako uprázdněná imaga - odpadávají a jsou vstřebány zcela novou formou života povstavšího z jejich smrti.
A v celém tomto víření se takto zviditelňuje život sám, jakožto aktér, zrozenec i zemřelý, jakožto vnitřní zkušenost vlastní přirozenosti, která oním tancem, dovedším ho až ke smrtelným křečím, objevuje svou neměnnou pravou tvář. Katarzí sebepoznání objevuje své přirozené uvědomění vlastní identity a zbavuje se nánosů prachu z cest, kterými se různě proplétá.
Forma takového tance je různá, podstata katarze smrtí vydělených entit a následné probuzení vědomí vlastní identity je ale ve všech skryta stejně. Teprve dokonalé zapomenutí na vlastní individuální entitu a rezignace na její vědomou obranu pod tlakem pudu sebezáchovy, umožňuje toto skryté nejen osvobodit ale i ustavit jako hlavní a jedinečnou zkušenost. Takže, mluvíme-li o formách, vidíme tanec v různých projevech - polemiku, boj, násilí, diskuzi, manipulaci, pokoru, mluvíme-li o vnější formě, tak to může být řeč, tanec, cvičení tai-chi, vlastně úplně vše. Na projevech a formách ale nezáleží...
To důležité je nenechat se zmást vnějšími projevy a formami, ale dovolit si nechat se unášet vnitřní intuicí k projevu, který je platný vždy jen právě v určitém okamžiku. Jeho cílem není zdůvodňovat a objasňovat, přesvědčovat a tak dále. Jeho pravým cílem je odemykat vnitřní tabu a vysvobozovat vlastní přirozenost bytí, jak v sobě samém, tak i ve svém okolí.
Na slova tedy moc nedej, dej na ten prvotní a velmi prchavý záblesk intuice ve svém srdci. A snaž se přesně podle něj reagovat, tu tam jako projev sám, tu tam jako reflexi projevu jiného. Je to velmi osvobozující a zároveň i neuvěřitelně krásné.
Ono není komplikované, představ si, že to hlavně není myšlení.
Svým způsobem je to tanec. Tanec dvou oddělených entit, které vzájemnými doteky chtějí získat informace jedna o druhé a tak také i o sobě samých. Vytvářejí navenek složité pohyby, ale na těch pohybech vlastně až tolik nezáleží. Jde jen o to, aby ten pohyb byl opravdový, přirozený a aby svým vnitřním způsobem vyjadřoval onu zcela konkrétní formu té určité entity.
Je to projev, a jako takový není nikdy úplný - k celosti potřebuje svou reflexi. A možnost této reflexe je dána zharmonizováním projevů těch dvou entit. Chvilku je jedna ve formě projevu a druhá reflektuje tento projev, a za okamžik je to naopak - druhá se projevuje a první zprostředkovává onu reflexi.
S hovorem i psaním, je to stejné. Nejde až tak o vyjádření myšlenek, jde spíše o převedení myšlenek, které vytvářejí tu či onu entitu, do reálné formy souvislého pohybu. Vzájemným sdílením projevů a reflexí vzniká jistá znalost, jak té spolupracující entity, tak i sama sebe. V hlubších rovinách se tak z prostého tance radosti stává tanec smrti a znovuzrození. entity se proplétají i v místech, která jsou pod silnou vnitřní ochranou, cenzurou, z odkrývání vnitřních tabu se stává jistá forma vnitřní extáze, přestávají existovat hranice já a ty, entity ztrácejí svou vnitřní identifikaci a - jako uprázdněná imaga - odpadávají a jsou vstřebány zcela novou formou života povstavšího z jejich smrti.
A v celém tomto víření se takto zviditelňuje život sám, jakožto aktér, zrozenec i zemřelý, jakožto vnitřní zkušenost vlastní přirozenosti, která oním tancem, dovedším ho až ke smrtelným křečím, objevuje svou neměnnou pravou tvář. Katarzí sebepoznání objevuje své přirozené uvědomění vlastní identity a zbavuje se nánosů prachu z cest, kterými se různě proplétá.
Forma takového tance je různá, podstata katarze smrtí vydělených entit a následné probuzení vědomí vlastní identity je ale ve všech skryta stejně. Teprve dokonalé zapomenutí na vlastní individuální entitu a rezignace na její vědomou obranu pod tlakem pudu sebezáchovy, umožňuje toto skryté nejen osvobodit ale i ustavit jako hlavní a jedinečnou zkušenost. Takže, mluvíme-li o formách, vidíme tanec v různých projevech - polemiku, boj, násilí, diskuzi, manipulaci, pokoru, mluvíme-li o vnější formě, tak to může být řeč, tanec, cvičení tai-chi, vlastně úplně vše. Na projevech a formách ale nezáleží...
To důležité je nenechat se zmást vnějšími projevy a formami, ale dovolit si nechat se unášet vnitřní intuicí k projevu, který je platný vždy jen právě v určitém okamžiku. Jeho cílem není zdůvodňovat a objasňovat, přesvědčovat a tak dále. Jeho pravým cílem je odemykat vnitřní tabu a vysvobozovat vlastní přirozenost bytí, jak v sobě samém, tak i ve svém okolí.
Na slova tedy moc nedej, dej na ten prvotní a velmi prchavý záblesk intuice ve svém srdci. A snaž se přesně podle něj reagovat, tu tam jako projev sám, tu tam jako reflexi projevu jiného. Je to velmi osvobozující a zároveň i neuvěřitelně krásné.
#15
Klub / Re:Dobré filmy :-)
Naposledy přispěl: honzam - 2025-04-09 22:54https://www.csfd.cz/film/14111-zlutovous/prehled/
Pirát Zlatovous
Komedie
Velká Británie, 1983, 96 min
Tato povedená, pestrá parodie na filmy o pirátech se pyšní všemi znaky klasické frašky a rovněž hvězdným mezinárodním obsazením, které kombinuje především americké a britské komiky. Autorsky se na ní podílel veterán ze skupiny Monty Python Graham Chapman spolu s anglickým komikem Peterem Cookem, kteří si v ní zároveň střihli parádní role. Skeče se točí okolo příběhu ze 17. století o děsivém pirátovi Žlutovousovi a jeho výpravě za bájným pokladem - mapu k jeho nalezení má vytetovanou na hlavě jeho zženštilý syn, kterého ovšem lodě a pirátské výpravy ani trochu nezajímají. Jde o poslední film Martyho Feldmana, komika s pověstně vykulenýma očima a miláčka publika, který bohužel zemřel těšně před jeho dokončením. Dalšími zvučnými jmény v hereckém obsazení této komedie je montypythonovský klasik John Cleese v roli slepého Harveyho nebo jeho kolega z legendárního britského ansámblu Eric Idle, který si zahrál poručíka Clementa. Ve filmu se na chvíli mihne dokonce i David Bowie. (oficiální text distributora)
Pirát Zlatovous
Komedie
Velká Británie, 1983, 96 min
Tato povedená, pestrá parodie na filmy o pirátech se pyšní všemi znaky klasické frašky a rovněž hvězdným mezinárodním obsazením, které kombinuje především americké a britské komiky. Autorsky se na ní podílel veterán ze skupiny Monty Python Graham Chapman spolu s anglickým komikem Peterem Cookem, kteří si v ní zároveň střihli parádní role. Skeče se točí okolo příběhu ze 17. století o děsivém pirátovi Žlutovousovi a jeho výpravě za bájným pokladem - mapu k jeho nalezení má vytetovanou na hlavě jeho zženštilý syn, kterého ovšem lodě a pirátské výpravy ani trochu nezajímají. Jde o poslední film Martyho Feldmana, komika s pověstně vykulenýma očima a miláčka publika, který bohužel zemřel těšně před jeho dokončením. Dalšími zvučnými jmény v hereckém obsazení této komedie je montypythonovský klasik John Cleese v roli slepého Harveyho nebo jeho kolega z legendárního britského ansámblu Eric Idle, který si zahrál poručíka Clementa. Ve filmu se na chvíli mihne dokonce i David Bowie. (oficiální text distributora)
#17
Doporučuji se vžít do rozhovoru kapitána a kuchaře:
Kapitán. Vhrrrr, co to tu smrdí? Vrr.
Kuchaař: Vrrrrou, ahoj Kapitáne, kaše z šupin mořskýho ďasa, vrr.
Kapitán, Vhhrr, toho cos koupil minulý rok od Davyho Jonese, co se mu vyplavil předminulý rok v tom zemětřesení, vrrrr, co mu ho tsunami doplavila, vrr, na zahradu?
Vrrrrrrr, jo, dáme si do nosu.
Vhrhhhrrrrr, a Holanďan nám zazpívá!
Kapitán. Vhrrrr, co to tu smrdí? Vrr.
Kuchaař: Vrrrrou, ahoj Kapitáne, kaše z šupin mořskýho ďasa, vrr.
Kapitán, Vhhrr, toho cos koupil minulý rok od Davyho Jonese, co se mu vyplavil předminulý rok v tom zemětřesení, vrrrr, co mu ho tsunami doplavila, vrr, na zahradu?
Vrrrrrrr, jo, dáme si do nosu.
Vhrhhhrrrrr, a Holanďan nám zazpívá!
#18
Na lodi každopádně je nutné kmitat a vrčet, jak už jsem učil Paradoxy. Kormidelník není topič a kapitán kuchař. Posádka by měla jíst blivajzy, jinak zženští a zamiluje se do kuchaře. Kapitán musí neustále dohlížet na úroveň žvance, a okamžitě případně vyměnit kuchaře za vytírače záchodů. Jinak by nastala vzpoura z blahobytu, a loď by šla ke dnu.
#19
Citace od: durodara kdy 2025-04-09 20:54Kdo je utopen, není upálen.Citace od: Paradoxy kdy 2025-04-09 20:51Citace od: Pedrito kdy 2025-04-09 20:49Ty to umíš?Citace od: Paradoxy kdy 2025-04-09 20:44Vy to neumíte? Kam jsem se to broboha dostal!Citace od: durodara kdy 2025-04-09 20:40Ty bys mne naučila chodit i po vodě?Ne, naučila bych tě chodit v realitě. Chodit po vodě se nauč sám.
Z filmu "byl jsem při tom" mi ta scéna učarovala. (meměl jméno, tak mu říkali Zahradník, protože se staral o růže)
Film jsem neviděla, je celkově hezký?
prosímtě nauč to durodaru...
Ten? Ten mne raději utopí a ještě s požitkem!
#20
Citace od: durodara kdy 2025-04-09 20:54Naučím vás to během chvíle. Podlaha je špinavá, takže si napusťte kýbl, nějaký saponát, a teď pozorně, jo... Dejte si ho na přehledné místo, do chodby a běžte se vyčůrat, myslete při tom čůru na něco hezkýho, třeba na to jak jste se ulili ze školního oběda, když byla kapustová polívka a buchtičky se šódou... A na nic už pak hlavně nemyslete, umejte si ruce, klidně si i něco stříkněte do podpaží a na čuňu, a běžte bydlet. A zakopněte, ale pozor, ne schválně, o ten kýbl. A chodíte krásně po vodě. Nenasrat se! Jinak se okamžitě potopíte do vzteku...Citace od: Paradoxy kdy 2025-04-09 20:51Citace od: Pedrito kdy 2025-04-09 20:49Ty to umíš?Citace od: Paradoxy kdy 2025-04-09 20:44Vy to neumíte? Kam jsem se to broboha dostal!Citace od: durodara kdy 2025-04-09 20:40Ty bys mne naučila chodit i po vodě?Ne, naučila bych tě chodit v realitě. Chodit po vodě se nauč sám.
Z filmu "byl jsem při tom" mi ta scéna učarovala. (meměl jméno, tak mu říkali Zahradník, protože se staral o růže)
Film jsem neviděla, je celkově hezký?
Ten? Ten mne raději utopí a ještě s požitkem!
