Posezeníčko

Citace od: Evulína kdy 2025-04-13 10:55"☀️Mužská duše touží hlouběji, než se zdá

Často slýcháme, že ženy jsou tím citlivějším pohlavím. Emočnější, otevřenější, zranitelnější. Ale co když jsme jen lépe naučeni rozpoznávat a pojmenovávat ženský způsob prožívání? A co když skutečná hloubka citů mužů zůstává skrytá, ne proto, že by nebyla, ale protože má jiný jazyk, tichý, hluboký, beze slov?
Emoce muže bývají jako proudy pod hladinou. Nenápadné, ale silné. Nevidíme je přímo, a přesto určují směr a hloubku jeho života. Mnozí muži necítí méně, jen své pocity nesdělují běžnými cestami. Jejich touha, bolest, nejistota nebo láska se nezrcadlí vždy v očích, ale ve způsobu, jak dýchají, jak mlčí, jak se dívají do dálky, když myslí na to, co nedokážou říct.
Možná jsme po staletí zaměňovali citlivost s projevem. Protože žena často sdílí, mluví, pojmenovává, bylo snadné ji označit za emocionálnější. Ale mužská emocionalita může být stejně intenzivní, jen jinak utvářená. Vnitřní, ztišená, často samotářská. A právě tím tolik potřebná.
Ticho mužského cítění není prázdné. Je plné významů, které jen hledají svůj tvar. Když muž miluje, touží, ztrácí, cítí až do morku kostí. Jen se často nenaučil, že to, co prožívá, může být sdíleno. A že v tom není slabý, ale hluboce lidský.
Ve skutečnosti je tato vnitřní prázdnota posvátná. Je to otevřený prostor, do kterého může vstoupit vyšší smysl. Duchovní svět popisuje mužskou duši jako nádobu touhy, hladinu, která čeká na světlo. A právě tato touha, hlubší než slova, je hybnou silou vývoje, změny i spojení s něčím vyšším.
Mužská emocionalita se pak stává mostem. Mostem mezi světem vnějších činů a vnitřními krajinami duše, kde touha není slabostí, ale nástrojem vnitřní proměny. V těchto místech už nejde o to, kdo je citlivější, ale co jsme ochotni v sobě skutečně vidět a unést. Protože právě v těch nejtišších hlubinách může zaznít hlas, který nepochází z nás samotných a přesto je nám bližší než cokoli jiného.
Možná právě zde začíná pravá síla muže. V ochotě otevřít se prázdnotě, která není nicotou, ale voláním po naplnění světlem, pravdou a vědomím jednoty."

Vaše, Leila L. Havran

Myslím, že Havranka odhalila důvod, proč se mužská forma emocí tak bojí. At se podíváš okolo, u každého tu vnitřní bázeň najdeš. Každý si našel způsob, jak tu svou "páru" upustit - někdo u "nauky", někdo "týráním" neviňátek, někdo svým "hraním", někdo psaním básní... To psaní básní mi přijde jako nejméně truchlivé...

Nemyslím si, Dorko.
Krásně popsala vnitřní svět Muže. Krásně zviditelnila Hloubku Spojení. Jednotu. Alespoň já ji v jejím písání cítím. A voní krásně.

A chlupy na zátylku krásně přiléhají a neprčí se :-)

Citace od: Evulína kdy 2025-04-13 11:41Nemyslím si, Dorko.
Krásně popsala vnitřní svět Muže. Krásně zviditelnila Hloubku Spojení. Jednotu. Alespoň já ji v jejím písání cítím. A voní krásně.

A chlupy na zátylku krásně přiléhají a neprčí se :-)

PS: Lépe jsem uviděla svého muže. Pochopila to, když jsem si myslela, že se mnou není, že necítím, že mne má rád, že se cítím osamělá atd. - že to není pravda.
Uviděla jsem ho.
♥

Citace od: Evulína kdy 2025-04-13 11:42

Citace od: Evulína kdy 2025-04-13 11:41Nemyslím si, Dorko.
Krásně popsala vnitřní svět Muže. Krásně zviditelnila Hloubku Spojení. Jednotu. Alespoň já ji v jejím písání cítím. A voní krásně.

A chlupy na zátylku krásně přiléhají a neprčí se :-)

PS: Lépe jsem uviděla svého muže. Pochopila to, když jsem si myslela, že se mnou není, že necítím, že mne má rád, že se cítím osamělá atd. - že to není pravda.
Uviděla jsem ho.
♥

Pozdravuj ho i ode mne. Myslím, že přesně to tvé uvidění jeho, bylo to, na co ta léta čekal.

Tak jako nečekáte, že muž bude klopit oči že ne.
Emocionalita a racionální uvažování nejdou moc dohromady.Ve spojení muže a ženy dojde k ucelenosti rodiny.
Ono i vzít za ruku se musí umět a muž na to někdy čeká i když nesmí.

Citace od: Salmo1cz kdy 2025-04-13 14:32Tak jako nečekáte, že muž bude klopit oči že ne.
Emocionalita a racionální uvažování nejdou moc dohromady.Ve spojení muže a ženy dojde k ucelenosti rodiny.
Ono i vzít za ruku se musí umět a muž na to někdy čeká i když nesmí.

My se držíme za ruce už od 15, stále.
Dnes to oceňuji, bo už se mi špatně chodí 

Citace od: Salmo1cz kdy 2025-04-13 14:32Tak jako nečekáte, že muž bude klopit oči že ne.
Emocionalita a racionální uvažování nejdou moc dohromady.Ve spojení muže a ženy dojde k ucelenosti rodiny.
Ono i vzít za ruku se musí umět a muž na to někdy čeká i když nesmí.

Já ti rozumím až do dřeni, ale tohle není téma, které lze sem umístit. Omlouvám se.

"Největší strach na světě bývá z názoru ostatních
Ve chvíli, kdy se přestanete bát davu, už nejste ovcí, stanete se lvem. A ve vašem srdci se zrodí hlasitý výkřik, výkřik svobody."

Osho

SRDCE, KTERÉ MĚKNE

Na jaře se začíná dít cosi tichého. Nejen v krajině, kde se půda probouzí do měkka a první poupata opatrně rozvíjejí svůj tvar, ale i v nás. Velikonoce, ať už je prožíváme jakkoli, v sobě nesou zvláštní vlnu. Něhu, která nerozkazuje, ale zve. Oslovuje nás něčím, co nelze vysvětlit a přesto to většina z nás cítí. Jako by se v srdci objevilo něco, co se chce uvolnit, nadechnout, změknout.

Možná jsme si toho nevšimli. Možná to bylo jen letmé dojetí při pohledu na strom, který právě rozkvétá. Nebo krátký moment ticha mezi dvěma myšlenkami, jemné zastavení mezi slovem a slovem. A přece právě tyto chvíle mohou být tím nejdůležitějším, co se v nás právě děje. Když srdce měkne, není to slabost. Je to připravenost. Připravenost být zasaženi, dojati, otevřeni. Připravenost přestat se bránit. Možná právě tehdy se v nás rodí nový prostor. Pro druhé, pro vyšší smysl, pro krásu, která se nedá chytit do slov.

Jeden moudrý učitel kdysi řekl: ,,Tvrdost srdce je kořenem odloučení. Měkkost je návratem." A skutečně, když v nás něco změkne, necítíme se menší. Naopak. Jako bychom se znovu spojili s tím, co nás přesahuje. S jednotou, která nepotřebuje důkaz. Měkké srdce slyší dřív, než je cokoliv vysloveno. Vidí dřív, než se cokoliv ukáže. A odpouští dřív, než je o odpuštění požádáno.

Možná právě teď někde v tichu svého nitra cítíme, jak se v nás cosi posouvá. Není třeba to pojmenovat. Stačí tomu nebránit. Protože právě tam, kde měkne srdce, se může narodit nový svět.

Citace od: Evulína kdy 2025-04-20 10:13SRDCE, KTERÉ MĚKNE

Na jaře se začíná dít cosi tichého. Nejen v krajině, kde se půda probouzí do měkka a první poupata opatrně rozvíjejí svůj tvar, ale i v nás. Velikonoce, ať už je prožíváme jakkoli, v sobě nesou zvláštní vlnu. Něhu, která nerozkazuje, ale zve. Oslovuje nás něčím, co nelze vysvětlit a přesto to většina z nás cítí. Jako by se v srdci objevilo něco, co se chce uvolnit, nadechnout, změknout.

Možná jsme si toho nevšimli. Možná to bylo jen letmé dojetí při pohledu na strom, který právě rozkvétá. Nebo krátký moment ticha mezi dvěma myšlenkami, jemné zastavení mezi slovem a slovem. A přece právě tyto chvíle mohou být tím nejdůležitějším, co se v nás právě děje. Když srdce měkne, není to slabost. Je to připravenost. Připravenost být zasaženi, dojati, otevřeni. Připravenost přestat se bránit. Možná právě tehdy se v nás rodí nový prostor. Pro druhé, pro vyšší smysl, pro krásu, která se nedá chytit do slov.

Jeden moudrý učitel kdysi řekl: ,,Tvrdost srdce je kořenem odloučení. Měkkost je návratem." A skutečně, když v nás něco změkne, necítíme se menší. Naopak. Jako bychom se znovu spojili s tím, co nás přesahuje. S jednotou, která nepotřebuje důkaz. Měkké srdce slyší dřív, než je cokoliv vysloveno. Vidí dřív, než se cokoliv ukáže. A odpouští dřív, než je o odpuštění požádáno.

Možná právě teď někde v tichu svého nitra cítíme, jak se v nás cosi posouvá. Není třeba to pojmenovat. Stačí tomu nebránit. Protože právě tam, kde měkne srdce, se může narodit nový svět.

Ty jsi se s Frídou znala?

VŠICHNI LIDÉ NEJSOU HAJZLOVÉ!  ŘEKL MUŽ, NEŽ VSTOUPIL S DĚTMI DO PLYNOVÉ KOMORY PŘIHLÍŽEJÍCÍM NACISTŮM.

Janusz Korczak- polský pedagog, spisovatel a lékař. Celkem třikrát odmítl si zachránit svůj život.
Poprvé, když odmítl před okupací Polska emigrovat, protože nechtěl opustit ′′ Dům sirotků ′′.
Podruhé - když odmítl utéct  z varšavského ghetta.
A potřetí, tehdy,  když už všichni obyvatelé ′′ Domu sirotků ′′ nastoupili ke vlaku, který jel do tábora Treblinka a přistoupil k němu důstojník SS  a zeptal se:
- Vy jste napsal knihu ′′ Král Matiusz?" Četl jsem tuto knihu jako dítě - dobrá kniha!  Můžete jít!
- A děti?
- Děti pojedou s námi, ale Vy můžete klidně opustit vlak .
- Mýlili se, nemohl. Všichni lidé nejsou hajzlové!
A za pár dní, v koncentračním táboře Treblinka, Janusz Korczak spolu se svými dětmi, vstoupil do plynové komory. Cestou na smrt s nic netušícími dětmi,  držel dvě z nejmenších dětí za ruce a vyprávěl jim pohádku ...
Takto skončil život toho úžasného člověka, který nám může být v mnohém příkladem. 
Zde je ještě několik jeho doporučeních,  jak správně vychovat děti:
1. Nepožadujte od dítěte, aby žilo podle Vašich představ, ale pomozte mu, aby si našlo svou vlastní cestu.
2. Neočekávejte od svého dítěte vděčnost za vše, co jste pro něj udělali.  Dali jste mu život a jak Vám může za něj poděkovat? Dá život a lásku zase svým dětem, díky nekonečné Boží moudrosti..
3. Snaž se nekřivdil svému dítěti, aby jsi ve stáří neměl hořký chléb. Neboť to, co zaseješ, to jednou sklidíš.
4. Neřešte za dítě jeho problémy.
5. Neponižujte, nezesměšňujte!
6. Pamatujte, že ta nejdůležitější setkání které člověk může v životě absolvovat,  jsou právě setkání s dětmi. Věnujte jim více pozornosti, protože nikdy nemůžeme vědět, koho potkáváme v konkrétním dítěti.