Posezeníčko

Přesto ale Buddha šel po kraji a učil, zvláštní ne?

Protože mu to velel jeho zvířecí instinkt. Už jsem o tom paradoxu psal. Mettá (rodičovská láska) velí dělat děti, co nejvíc dětí a víc dětí bude, když bude i víc okřídlených koček. On chtěl z lidí dělat kočky pro zachování a rozmnožení druhu. Já to chci taky. Onehdy jsem Ti přece psal, že nejlepší řešení situaci, kdy okřídlené matky začínají vymírat kvůli nedostatku velkých kočkovitých šelem, je zkoušet proměňovat lidi, když to jde.

Jenže současný buddhismus je nepoužitelný. Je to guláš s obrovskou příměsí hinduismu. Všichni se chtějí vysvobodit, ale to je mi k ničemu. Potřebuju, aby se chtěli obětovat pro ostatní bytosti.

Citace od: honzam kdy 2024-12-03 15:51Nirvána je jako vodopád Otcovské Pravdy (té Pravdy z velkým P) padající křídly, který se v křídlech tvořících dělohu mění na mateřskou lásku objímající tu nenávist. Je to celé jako taková kýčovitá reklama na Havlův známý slogan. Ještě zbývá odhalit lež, která panuje okolo Buddhova osvícení. Není to cesta k vlastní spáse a není to vůbec cesta vhodná pro lidi!

Ve skutečnosti to bylo takhle:

1) Sám Buddha se nezachránil. Sice spoustu bytostí vysvobodil z pekla, ale sebe samotného obětoval.
2) Nevyvedl Kundaliní vzhůru, ale naopak dolů. Seděl pod stromem bódhi (strom/strom života symbolizuje Sušumnu a čakry) a pozval si za svědka Zemi a ne Nebe nebo něco podobného. Tím sám sebe odsoudil k zániku.
3) Proměnil se v božské zvíře pečující o planetu a zahodil tak svůj potenciál lidského zrození k vzestupu a spáse.

To všechno udělal z lásky k ostatním bytostem, ne aby nějak zachraňoval sám sebe. Většina současného buddhistického učení jsou polopravdy nebo úplné nepravdy.

Já říkal že jsi básník, máš k tomu vlohy obrazotvornosti. Jen ještě dřímaj v hlavě kočky.
A ten Havlův slogan nebyl Havlův, vypůjčil si ho od Gándhího. Ten chodil v sárí a postil se skoro jak ten Buddha. Ale v záhybu sárí měl vždy malou knížečku, rozpravu Ardžuny a Krišny...

Jinak to jsou doměnky, strašně dávných věcí... Nemá až takový smysl se v tom pachtit. Ty životy těchto osobností jsou přemýlány tisícemi duchovňáků. To nebyl jen Buddha. Byl to i Mahavira, Lao, Šankara, starej Baba ze Širdhi, Zoroaster, Kabir.... Ti tvořili Dharmu, jak ji známe dnes. Ale, je to dobrá tlupa, nejde však s ní upalovat na věky. Nikdy nebude v závěru "dne" kam...

Užívej živta dokud múžeš, možná už nikdy to nebude takto zázračně "Maya" vyoobrazené. Navzdory bohům, drakům i kočkám... Možná v přištím výdechu Brahman. Ale raděj s tím nepočítej. Ani jako šelma ani jako človek.... Tohle je jediné, co teď a tady je. Všecny siločáry maj jen jeden zdroj. Jeden jediný. 

Citace od: Pedrito kdy 2024-12-03 19:15Užívej živta dokud múžeš, možná už nikdy to nebude takto zázračně "Maya" vyoobrazené.

To je prostě opičí přístup, se kterým z člověk nikdy lev nebude. Bude pořád vřeštět někde po stromě života, ale zaznít svůj lví řev se s takovým přístupem nenaučí.

Nechápeš to, až dosáhneš, toho, co si přeješ, už si nebude kam sednout. To je vůle mnohem vyšší, co takto rodí a rozkládá ego. To je mystika hřbitova. Touha poznání tě tam zavede na exkurzi. To abys věděl do čeho deš. I z čeho se rodíš. Je fuk jestli jako kočka či Pegas, nebo Fénix... Základna je jedna. A ani ďábel sám s tím nic nenadělá. Maximálně prdne a je z toho smrad. Bůh má prostor, a tam se stíny vytratí.

Pardon, splet jsem si písničku...

Odevzdáváš se nesprávnému pánu, zabije tě jinak než Čirý. Konec bude stejný. Ale průběh ne.

Nechápeš, jaké to je milovat bytostí, jakou jsem tu popsal, když "padaj kapky z konců křídel". Jsi pořád s nimi jako Jeden Bůh, je to nepředstavitelné. Za nic bych to nevyměnil, jsou úžasné. Jsem hrdý, že si mě vybraly a moc si toho vážím. Nemá to tady smysl opěvovat, protože to ničemu nepomůže.

Poslouchej, já nejsem nepřítel, a znám svůj hrob. Ale ty jej neznáš. I kdyby jsi ďáblem byl, nemužeš zničit Boha. Ani svou duši, ani duši druhých. Jsi tahhle malinký, nemůžeš vládnout světu. Nemůžeš vyhrát. Lidi nejsou prázdné sudy, nehraj si s jejich emocemi. Nedělej z nich zvířata, nech jim co není z tebe, jejich  jiskru od Boha. Nedus ji. Shoř a vyvaň.

Hele, vrátíme se zase na zem. Z nikoho zvíře nedělám a ani nevím, jak se to dělá. Popisuju nějaké své věci, které jsou tak moc přitažené za vlasy, že si určitě nikdo normální se zdravým selským rozumem nebude připouštět, že by ty věci měly nějaký reálný základ. Emoce v tom jsou, ale pokud lidé nebudou bláznit a milovat ostatní víc než sebe, tak jsou v bezpečí. Taková láska pro ně může být potenciálně destruktivní.

Moudrá kniha povídá... Všechno je jinak. Proč je tenhle svět tak zázračný i tak strastiplný? Právě proto, že je samodějný, i kdyby ho řídili andělé, tak sanmodějně. To nemá cíl. Nějaký cíl má nauka, ne svět. Spláchnout  všechny nauky, a hovno na to. Ony to myslej dobře, takže ten kopanec je jen tvůj. Ono to druhým může pomoct, co zrovna hledaj. Jestli půjdou dál, nebo budou desetiletí řvát "hosana"... to je ve hvězdách...
Ale tady na Zemi, jak řek Kerouac, to je nejkrásnější místo k narození. A to asi ani nečet, co Buddha nikdy neřek. Ani to, co Ježíš přislíbil. Ani jemný vjem ne-vjem, co je pit až do dna. I upanišady zatajují dech. I velké ticho tancuje o jedné noze a světlo s nocí ho podpírá...