Posezeníčko

Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 22:32To je zajimavé, jak se to dá taky chápat 

Mnohost a různorodost holt nebývá nudná. 

Citace od: honzam kdy 2025-01-13 22:44Samozřejmě, že v tom jako had nemůžu být objektivní, ale pokud bude člověk ego posuzovat jako nežádoucí, bude se točit v kruhu. Těch osm záporů ho bezpečně uvězní.

To není uvěznění "člověka" ale naopak osvobození - vyhasnutí těchto potřeb a nárat energie a pozornosti vázané těmito potřebami zpět do zdroje.

Osvobození je nelpět na tom, co mám a nemám, co chci a nechci, co jsem a nejsem, co vím a nevím.

Citace od: honzam kdy 2025-01-13 23:10Osvobození je nelpět na tom, co mám a nemám, co chci a nechci, co jsem a nejsem, co vím a nevím.

Ano, nelpět. Když na tom nelpíš, vidíš nesmyslnost samoúčelnost toho a samo to přestane.
Ne že bys neměl něco chtít, neměl něco mít nebo neměl něčím být. To přestane samo.

Osmidílná stezka může ducha k tomuto uvolnění postupně uschopnit.

http://biblenet.cz/b/Gen/3

Citace1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: ,,Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
2 Žena hadovi odvětila: ,,Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ,Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.'"
4 Had ženu ujišťoval: ,,Nikoli, nepropadnete smrti.
5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

To je dobrý příklad nelpění, které otevírá oči. Eva měla svou vlastní hlavu a rozhodla se to risknout. Ať už to pak dopadlo jakkoliv, byla o zkušenost bohatší.

Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 23:23Ano, nelpět. Když na tom nelpíš, vidíš nesmyslnost samoúčelnost toho a samo to přestane.
Ne že bys neměl něco chtít, neměl něco mít nebo neměl něčím být. To přestane samo.

Osmidílná stezka může ducha k tomuto uvolnění postupně uschopnit.

Nelpět na tom, co vidíš a nevidíš.

Citace od: honzam kdy 2025-01-13 23:34Nelpět na tom, co vidíš a nevidíš.

Ano nelpět na ničem ani na tom nelpění

Co je to lpění? Že je něco (někomu) důležité?

Citace od: Petra kdy 2025-01-14 06:54Co je to lpění? Že je něco (někomu) důležité?

To je dobrá otázka.

Každopádně v tom hraje roli to někomu.

Vnitřní analýza toho, co je pro nás důležité - třeba v meditaci - kde se bere ten pocit, z čeho pramení - tak tam můžeme nalézt to konkrétní lpění jeho kořeny - třeba na dětech, na jejich štěstí, na tom, že máme přece pravdu, na tom, že nás někdo neoceňuje atd. atd.

Citace od: Petra kdy 2025-01-13 17:36Co je tělo, mně není až tak důležité, ale to, k čemu tělo je: Aby se mohl zažívat svět mnohosti a různorodosti. 

Tělo je při jiném "vidění" tvořené ze "světla", stejně jako celý svět, vesmíry, všechno...

V józe jsme měli takovej slogan Vše je Šakti, vše dělá Šakti. Síla Ducha (Jak se říká Já, Brahman, Átman...). Někdo třeba rozlišuje Brahmnan a Átman. Protože Átman je pozorovaný v těle, a Brahman je brán jako tělo přesahující. Ale je to jen takto "pracovně" v některých naukách. A v některých to rozlišeno není. A co se stane, když se pozornost vrátí k Átman? Toto rozlišení padne, protože padnou tělesné hranice. Ono se tělo samozřejmě nerozplyne Jen ten pocit individuality. Ztratí důležitost. Vše je jak dřív, slunko svítí, země se točí, život jde dál, lidi se rodí, umíraj...

Dobrá otázka je, kdo vlastně medituje, když medituje.

Citace od: Miroslav kdy 2025-01-14 10:00To je dobrá otázka.

Každopádně v tom hraje roli to někomu.

Vnitřní analýza toho, co je pro nás důležité - třeba v meditaci - kde se bere ten pocit, z čeho pramení - tak tam můžeme nalézt to konkrétní lpění jeho kořeny - třeba na dětech, na jejich štěstí, na tom, že máme přece pravdu, na tom, že nás někdo neoceňuje atd. atd.

Mne vůbec neruší, když je mi něco důležité.  V jisté chvíli je to důležíté a pak zase není - je to zapomenuto.

Nezačíná spíš lpění, když se už jedná o jakousi připoutanost? - o trvalou připoutanost, která může mít na bytost negativní vliv - tím, že ji dělá nesvobodnou?

Právě přemýšlím, co je mi pořád důležité...To, k čemu cítím zodpovědnost? Za co se cítím být zodpovědná?

V podstatě považuji tvrzení, že lpění je špatně, za dost podivné. Ale někomu je to holt důležité...


Tak, jak mluvil Eduard Tomáš o svém synu Milošovi, mi připadalo, že na něm dost lpěl. Tedy tak si představuji (určité) lpění, ale nevidím na tom nic špatného. Ale někdy si myslím, že ho Tomášovi možná více či méně poškodili tím, že byli oba přesvědčeni, jak je vyjímečný a hlavně, že to dávali veřejně najevo.

Mně jsou moje děti velmi důležité, ale je dost dobře možné, že oni nemají pocit, že jsou mi (nějak zvlášt) důležití. Kdysi dávno mi dcera vyčetla, že nejsem jako mámy jejích kamarádek, které se ve svých dcerách vidí - takřka jimi žijí. Taková fakt nejsem, a tak jsem přemýšlela, proč taková nejsem...

Zřejmě by bylo dobré, abych to dětem řekla - jak moc jsou mi důležití/é - aby na to mohli/y vzpomínat, až tady jednou už nebudu. Mohlo by jim to být jistou oporou...a to by bylo prima. 

.............................

Mne přestaly zajímat ty typické duchovní "slogany" jako např. o tom lpění, kterým jsem se možná také dříve oháněla.

Ted mi jde o něco praktického, opravdového, konkrétního. A tak mne zajímá, co realizovaní říkali - a co v té konkrétní době žili, když to říkali - a jestli se to časem se změnou jejich životní situace měnilo.

Mně se moc líbilo, když Ramana řekl, že v té době, když odešel na Arunačalu, ještě vůbec nic nevěděl o tom, jak je život lidí těžký a namáhavý, plný strastí. Takže u něho v těch 16 letech došlo k prvotnímu probuzení - ale k soucitu se dostal až časem, kontaktem s obyčejnými lidmi. A taky poznal, jak jim jejich život tak nějak ulehčuje představa, že v jejich blízkosti žije světec - a proto jim chtěl tohoto "světce" perfektně "předávat". To je Ramana z biografie Annamalaie Svámiho. V Rozhovorech jsem ho vnímala jako vyjimečného realizovaného - Mudrce, a v té biografií jsem ho poznala jako člověka.

Ježíš byl syn Boží a zároven syn člověka. Syn člověka, který prožívá obrovský strach před očekávanými mukami a který na kříži v jednu chvíli zvolá "Bože můj, proč jsi mne opustil?" A pak nakonec - jako syn Boží: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha."






 

No s tím "sloganem" to bylo míněno humorně. Ne že by každý každej den provolával "vše je Šakti"...

Spíš to cítit, že celý projevený vesmír je tvořen energií, která má Vědomí, Ducha. Že to Universum, včetně "našich" těl, je vlastně Jeho tělem... Ono se samozřejmě neustále všechno mění, neustálý pohyb od mikroprvků (což jsou vibrace, vlnky) až po galaxie. Ale celkově to furt trvá. Neměnost nepřetržitých změn
Nic nemizí, nemá kam Jen energie změní tvar...

PS. Budí to dojem iluze, neskutečna, protože smysly to neumí vnímat v celé šíři, hloubi... Řek bych že vnímaj tu nejkrásněší část spektra. Si vemte, že bychom vnímali reje vibrací...
Ale furt je tu přístup tej pozornosti k Vědomí, Átmá...

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-14 10:01Nezačíná spíš lpění, když se už jedná o jakousi připoutanost? - o trvalou připoutanost, která může mít na bytost negativní vliv - tím, že ji dělá nesvobodnou?

Právě přemýšlím, co je mi pořád důležité...To, k čemu cítím zodpovědnost? Za co se cítím být zodpovědná?

V podstatě považuji tvrzení, že lpění je špatně, za dost podivné. Ale někomu je to holt důležité...

Lpění je jinými slovy připoutanost - to co dělá člověka nesvobodným. Není na tom nic obecně špatně, je to normální a přirozené. Jedine z pohledu cesty k osvobození je to "špatně".
Bývá to třeba tak, že bytost začne být připoutaná ke guruovi nebo idei Boha a to přebije a postupně zruší všechny ostatní připoutanosti a pak i tato připoutanost zmizí - to je jeden ze způsobů osvobozování od psychologických připoutaností poznáváním jejich kořenů, malichernosti a nedůležitosti - jaksi z nadhledu.

Citace od: Miroslav kdy 2025-01-14 14:21Bývá to třeba tak, že bytost začne být připoutaná ke guruovi nebo idei Boha a

Ale připoutanost je něco jiného než láska, nebo? Nebo si jen dotyčný vysvětluje svoji připoutanost jako lásku?

Jaký je rozdíl mezi připoutaností a láskou? V čem se ten rozdíl pozná?

Měl jsi např. ty fázi, kdy ses cítil být připoután k Tomášovým?