Posezeníčko

"Vrchol" Jógy není věčná nehybnost, žádná strnulost. Není to dokonce ani blaženství. Nejsou to nadpřirozené síly. Není to ani uspokojení já. Není to dokonce vševědění. Není to nekonečný řád. Není to titul mudrce. Není to básňostrůjství. Žádná alfa a omega. Není to ticho ani hlas. Není to kolébka, ani hrob. Není to tělo ani popel. Není to Šiva , Višnu ani Brahma. Není to Átman, a není to Brahman. Není to Kálí, Lakšmí, ani Sarasvátí... Ani Krišna to není, ani Ráma, žádný Mojžíš. Jen jediného nemohu zapomenout - Hanuman. Ale musím. Ani já jich všech to není. A ani to "musím". Nic? Ani nic. Jen vánek, a jej nevnímat, když hladí tvář. Žádná tvář. Jen vánek? ;-)
Kdo ho cítí, a kdo tohle píše?
A kdo se ptá a nač? Jak realizovat co? Všechno nebo nic?
Jóga je jen spojení, řasy na víčkách se spojí. Uvnitř a venku, ticho a hlas.
Spící a bdící, klid a síla...

Do kolika jazyků, náboženstvích, nauk, hlasů guruů to obléci?

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-28 01:33Není nic jednodušího než nemyslet, ale to tu pozornost umrtví

Kdepak, to pak je něco úplně jiného než, o čem ringpoče mluví. Zde to vysvětluje:

Ringpoče:

Zůstávejte ve stavu bdělé pozornosti bez myšlení, jak jen to jde. Samsára je pouhé myšlení. Jeho opuštění je osvobozením. Velcí učitelé to detailně vysvětlují, protože pouhý stav bezmyšlenkovitosti není osvobozením ve smyslu bdělé pozornosti. Bezvědomí, mdloba, nebo zapomnětlivost není samozřejmě osvobozením. To by bylo velmi snadné.


Nemyslet s bdělou pozorností není jednoduché.

Citace od: Petra kdy 2025-01-28 07:49Ringpoče:

Zůstávejte ve stavu bdělé pozornosti bez myšlení, jak jen to jde. Samsára je pouhé myšlení. Jeho opuštění je osvobozením. Velcí učitelé to detailně vysvětlují, protože pouhý stav bezmyšlenkovitosti není osvobozením ve smyslu bdělé pozornosti. Bezvědomí, mdloba, nebo zapomnětlivost není samozřejmě osvobozením. To by bylo velmi snadné.


Nemyslet s bdělou pozorností není jednoduché.

Vlastně toto učení už dávno znám, ale od jiného učitele, ne od učitele buddhismu.

Je čas filosování, hraní si se slovy a je čas praxe. U mne je ted čas praxe. To co ringpoče o bdělé pozornost bez myšlení říká, mně ukázalo, proč je to tak důležité - pro mne. Pro tebe ne, Pedrito. V tvém věku mi to také nebylo důležité. Ale ted už je vše jinak. 

Tomu stavu vědomí bez myšlenek a činné pozornosti jsme říkali, tedy říkám tomu, Nirvičara. To je "fukční" stav pro aktivní život.
To "umrtvení" je něco jiného a je to syrově nazváno, spíš je to známo jako Nirvikalpa. Kdy ta pozornost se úplně vstřebá do Vědomí. To je hluboká meditace. S tím nejde třeba pracovat, komunikovat, řešit úkoly...

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-28 09:00To "umrtvení" je něco jiného a je to syrově nazváno, spíš je to známo jako Nirvikalpa.

Nic není tak živé jako nirvikalpa. Z mé zkušenosti.

Každý člověk má jiný osud, jiné zájmy a v různých obdobích pozemského života se to ještě navíc mění. Proto je tak nesmírně těžké dojít k nějakému souznění.

Ramana se vzdal na mnoho let pozemského života a žil převážně v nirvikalpě. proto pro něho nebyl později problém se při zavřených očích okamžitě dostat do nirvikalpy.
Byl si vědom, že je to jeho osud a nikomu proto neřekl, že by měl následovat jeho příkladu. Věděl, že každý má svůj speciální osud, a proto nějaká všeobecná nauka nemá velký smysl.

Podle mne si každého najde to, co v dané situaci potřebuje. Tohle povídání od Chökyia Nyima rinpoče si mne našlo, protože právě v téhle době to potřebuji. Dala jsem to sem především pro sebe a ne, že by to ostatní mělo také zajímat.   

To je v poho, je to výživný text :-)
Ty moje mystický výjevy berte s rezervou, to mi jen občas ulítne Múza.

Ono těch mezistavů Samadhi je vícero. Nirvikalpa znamená doslova "bez věku". Pozornost je prostě rozpuštěna a s ní i ta mysl, ego, osoba. Vnímání světa, projevu, je odstřiženo, vjemy prostoru a času ustanou. Tak to vidím, ale samosebou zpětně, v té Nivičaře třeba. V ní vnímání projevu probíhá, jen pozornost je čistá - odpoutaná od myšlenek. Záleží, jak to kdo prožil, jak to má definováno. Když si o tom povídat, žejo.

PS. možná různé školy chápou tu Nirvikalpu trošku rozličně. Já ji teda měl vždy zá úplné odosobnění,  kdy už prostě to jáčko úplně zmizí, a přichází-li vjem, hned se rozpouští. Taky jsme používali termín Turia - nad bděním, sněním i hlubokým spánkem. V podstatě trvalá Nivičara. :-) A pak tu byla ještě Turijatita... Ještě za Turiou, trvalá Nirvikalpa? Ale to by se živobytí opravdu zastavilo, v ní všichni spočinout...
Prostě pojmy, které popisují stavy vědomí, no. A jistě nejsou všemi stejně chápány.

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-28 11:04Pozornost je prostě rozpuštěna

Kdyby pozornost byla rozpuštěna, tak by to byla mdloba nebo hluboký spánek a ne nirvikalpa. Ale není to pozornost osoby, ale pozornost Absolutna a to je živé. 

Citace od: Petra kdy 2025-01-28 15:15Kdyby pozornost byla rozpuštěna, tak by to byla mdloba nebo hluboký spánek a ne nirvikalpa. Ale není to pozornost osoby, ale pozornost Absolutna a to je živé. 

Rozpuštěna asi není to nejsprávnější slovo. Ona se prostě vrátí, splyne s Vědomím, z kterého povstala, v té bytosti. Jenže v ten moment se já přestává vnímat jako já - jedinec. Zůstává Vědomí. To už prostě nevnímá se bytostně, není už kdo by to nějak uvažoval, tedy jako cokoliv. - To dělá ten pohyb pozornosti, ať už s nějakou ideou spjatá či odpoutaná a z lehka pozorující dění, energii. Tehdy ví, ale když se od toho stáhne do Vědomí, je jím. Nejde tehdy říct, že je to mrtvé ani živé, není kdo by to řek. Ono to září, vyzařuje, je to "Radost" něčeho, co nemůže v tu chvíli samo sebe pojmenovat. Ale je. Je TO.

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-28 15:46Nejde tehdy říct, že je to mrtvé ani živé, není kdo by to řek.

Eduard Tomáš řekl, že je to živé. A má pravdu. 

Citace od: Petra kdy 2025-01-28 15:54Eduard Tomáš řekl, že je to živé. A má pravdu. 

P.S. V podstatě je to živé tak, jako nic jiného - prostě opravdová, skutečná živost. Co známe jako živost ze světa, je proti tomu jen slabý odvar. 

To je pravda, je to zdroj Bytí a plný života, takto poznán. Tou pozorností, je-li k němu pozorná. Když se v něm vykoupe, utichne, a znovu se zrodí čirá, může to říct hlasem bytosti. Byla realizována. Ne já, ale TO. Bylo uskutečněno v život. A ten je o pozornosti k Tomu bdělé...

Třeba Miroslav a Salmo k tomu něco poví, zkušenost mají. A Evulína třeba příběh. A Honzam přidá kočku, nebo aspoň Bohyni

Snad jsem tak zas moc neřek, copak já za tu hubu můžu? No tak můžu no.

Ach kde jsi Paradoxy?

Zasleh jsem hlas, jen nevím čí, pedro, pedro, ty jsi ale trdlo!

Já to nebyl! To vím naprosto přesně, páč svý ego nazývám zásadně troubelínem!