Posezeníčko

Víte jak poznáte, že jste bdělí bez myšlení? Odpovědi přicházejí samy právě bez přemýšlení, to je to kouzlo

Moc jsem tohle vlákno nepročítala, ale zaujalo mě, jak se tu řeší zvířata. Je zajímavé, že ví co mají dělat, a to i bez mozku, a to samé i rostliny. Prostě žijou, co žít mají.

Myslím, že každá rostlinka má v sobě malinkou Kundaliní

Jednou jsem čet o delfínovi, co se zamiloval do svý chovatelky, když s ním plavala, chtěl se s ní pářit a loudil milostný zvuky

Dost chyrý jsou vrány, a maj poměrně rozvinutý sociální cítění.

Jo jeden z plastků, Vráťa Brabenec, četl příběh o havranovi, kterýmu jeho táta zachránil život,
byl zranňný a on si ho vzal a staral se o něj, dokud se neuzdravil. A on za ním pak furt přilétal.
Až do jeho smrti. V ten den co umřel, havran už nepřiletěl...

Chökyi Nyima rinpoče:

Ve srovnání s ostatními říšemi, jako lidé tolik netrpíme. Nezakoušíme nesnesitelné utrpení jako nesčetné jiné bytosti. Pro některé ale může být jejich fyzické, nebo duševní utrpení obrovské. Když necháme naše myšlení bez kontroly, nevíme, jak skončíme, v jakém tvaru či formě.


Eduard Tomáš:

...Nikdy se nesmíme dívat na život pod zorným úhlem jediného, tzn. jen tohoto vtělení, ale jako na spojitý řetěz příčin a následků, který ani smrt nepřeruší.



Aha. 

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-25 19:23V józe jsem nepotkal nikoho, kdo by chtěl někomu ublížit, ale když si to tak vezmu, tak ani předtím a ani potom. Ale vím že to tu je...

Většina z nás spíš ubližuje, aniž si to uvědomuje. Ale i to samozřejmě vytváří naší karmu. Ubližujeme si nechtěně navzájem. Proto je praktická rada: Nedělěj někomu něco, co bys nechtěl, aby bylo děláno tobě. Prostě se zamýšlet, jestli to, co děláme, druhým neubližuje. Zbavovat se tak egoismu.

Proto je velmi zajimavý koncept, že po smrti zažijeme to, jak naše chování prožívali ti druzí - tedy na vlastní kůži cítíme, jaké bolesti a utrpení jim naše chování způsobovalo. Kdo se z toho poučí, bude zřejmě v příštím životě k druhým citlivější a ohleduplnější. 

No, to jsem byl zrovna asi v nějakým dobroušským rozpoložení, zíraje v paměti jen nablízko kolem sebe

Jinak bude záležet na úmyslu a jakou emocí je zabarven.. zloba, nenávist, závist, chtíč.. kdoví co... A nakolik ta pozornost je v tom zacuchaná.

Myslím, že karmická stopa záleží na motivaci s jakou něco děláme, ne na tom, jak to dopadne - to už je karma toho druhého.
Jestli je ta motivace sebestředná i třeba převlečená za dobro a nebo zdánlivě z pohledu druhého krutá a pro druhého nepříjemná, jako třeba když druhému neposkytneme jeho drogu nebo někdy když vychováváme dítě a zrovna omezujeme rozpínavost jeho psychologických "potřeb" nebo když žena odmítne stýkat se s mužem, který by ji chtěl ale ona jeho ne, atd.

Ono to jinak bude probíhat u člověka, pro kterýho je duchovno španělská vesnice, jinak u někoho, kdo se jím zabývat začíná, a jinak, kdo už je nějaký pátek na cestě.
Ten první vnímá příjemnosti, co se mu dějí jako své úspěchy, "ó podívejte se, jak se mi daří, peníze, posty, ženy..." Na druhé hledí, buď v závisti, maj-li se materiálně ještě líp, a chce je předhonit. Anebo, jako na ty pod sebou, ty vnímá opovržlivě, k ublížení nemá daleko, "já jsem prostě pan ego...
Pak to krachne a je na prášky...
Ten druhý, tam to jde zprvu velmi rychle, jestli jde na to meditačně. Dosavadní vnímání světa se mu hroutí před očima, a jde-li do toho srdcem, neděsí ho to, krvácí rád. Přestává vnímat někoho nad sebou a někoho pod sebou. Zažívá stavy, kdy dobro i zlo jsou jen myšlenkové konstrukce. A ony v něm padaj... Přestává rozumět pojmu - ublížit.
Ten třetí.. v něm už je to promeditované a slušně stabilizované, ale už to pozbylo ten "vstupní" tah... Už oklepal křídla a letí. Už ani nekoumá kam.. nebe, peklo, věčnost... Je mu to fuk.. Avšak jakmile zapomene v kontaktu s těmi, co ještě nevykročili a nějak se v tom zmítaj, i na ty co už vykročili, ale ještě maj oči plné dálek., na sebe sama, když na tom byl stejně jako oni, stává se nejubožejším ze všech.
Pak platí, "že první budou poslední."

Pro inspiraci:

Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.
Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.
Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.

Člověk míní a Pán Bůh mění.

Citace od: Petra kdy 2025-02-02 09:12Většina z nás spíš ubližuje, aniž si to uvědomuje.

Vzpomněla jsem si na to, co jednou vyprávěla Lída o zážitku s Eduardem Tomášem. Něco spolu dělali na chatě - myslím, že natírali rámy oken - a jemu se stal najednou nějaký malér, který okomentoval slovy, že to má za to, že se ráno nezachoval dobře k Míle. Pro Lídu to byl projev velké pokory.

Eduard Tomáš zaručeně nechtěl své ženě Míle ublížit, ale zřejmě se k ní zachoval nevědomky "bezmyšlenkovitě", a tak se jí mohl ne zrovna příjemně dotknout. Ta brzká karma ho na to upozornila - hned si uvědomil, že něco neudělal správně. Karma u duchovního velikáná funguje takřka vzápětí.

Proto vnímám Edurda Tomáše jako naprosto vyjímečného. Hned tak nikdo se mu nevyrovná. 

Pojem meditace je široký pojem - pouzívaný pro všechno možné. Takže když někdo řekne "meditace" ještě nevíme, co tím má na mysli

Co říká o meditaci Krishnamurti ve své knížečce Freedom from the Known:

Tak se sám sebe ptám, je možné být zcela probuzen, ne okrajově, v několika oblastech své bytosti, ale zcela probuzen, bez jakéhokoli podnětu nebo zkušenosti? To v sobě zahrnuje velkou citlivost, jak fyzickou, tak psychologickou; znamená to, že musím být osvobozen od všech žádostí, protože v okamžiku, kdy žádám, budu zažívat zkušenost. A abych se osvobodil od žádosti a uspokojování, to vyžaduje zkoumání sebe sama a pochopení celé povahy žádosti.
     Žádost se rodí z duality: "Jsem nešťasten a musím být šťastný." V samotném tomto požadavku, že musím být šťastný, je neštěstí. Když člověk vynakládá úsilí, aby byl dobrý, v samotné této dobrotě je její opak, zlo. Všechno, v čem se utvrzujeme, obsahuje svůj opak a úsilí o překonání posiluje to, s čím zápasíme. Když toužíte po zažívání pravdy nebo skutečnosti, tato samotná žádost je zrozena z vaší nespokojenosti s tím , co je, a proto žádost vytváří opak. A v opaku je to, co bylo. Takže člověk musí být osvobozen od této ustavičné žádosti, jinak z duality nikdy nevyjdeme. To znamená, tak dokonalé sebepoznání, že mysl už dál nehledá.
     Taková mysl nežádá zkušenosti; nemůže žádat podnět nebo znát podnět; neříká: "Spím" nebo: "Jsem probuzená". Je zcela tím, čím je. Jen frustrovaná, omezená, mělká mysl, podmíněná mysl vždy hledá něco víc. Je tedy možné žít v tomto světě bez tohoto víc - bez toho nekonečného porovnávání? Ale to musí zjistit každý sám.

     Zkoumání celého tohoto problému je meditace. Toto slovo bylo užíváno jak na východě, tak na západě, velice nešťastným způsobem. Existují různé meditační školy, různé matody a systémy. Některé systémy říkají: "Sleduj pohyb svého palce u nohy, sleduj ho, sleduj ho, sleduj ho", jiné systémy prosazují sezení v určité pozici, pravidelné dýchání nebo cvičení vědomí. Toto vše je naprosto mechanické. Jiná metoda vám dá určité slovo a říká, že když ho budete stále opakovat, získáte mimořádné transcendentální zkušenosti. To je vyložený nesmysl. Je to forma sebehypnózy. Opakováním slova ámen, óm nebo coca-cola donekonečna, budete mít zřejmě určité zkušenosti, protože opakováním se mysl utiší. To je dobře známý jev, který byl praktikován tisíce let v Indii - nazývaný mantra jóga. Opakováním můžete způsobit, že vaše mysl bude jemná a poddajná, ale bude to stále malicherná, zmatená, malá mysl. Stejně dobře můžete položit do krbového výklenku kousek větve, kterou jste sebral na zahradě, a každý den mu přinášet květiny. Za měsíc jej začnete uctívat a stane se hříchem nepoložit před něj květinu.
     Meditace není sledování nějakého systému; není to stálé opakování a napodobování. Meditace není koncentrace. Jednou z nejoblíbenějších praktik některých učitelů meditace je, aby se jejich žáci učili koncentraci, t.j., aby upnuli mysl na jednu myšlenku a vypudili všechny ostatní myšlenky. Toto je ta nejhloupější, ošklivá věc, kterou může dělat každý školák, je-li k tomu přinucen. Znamená to, že celou dobu bojujete bitvu mezi naléháním, že se musíte koncentrovat, na jedné straně, a svou myslí, která putuje pryč, ke všem možným jiným věcem, na druhé straně, zatímco byste měl být pozorný ke každému pohybu mysli, ať jde kamkoli. Když vaše mysl putuje pryč, znamená to, že vás zajímá něco jiného.

     Meditace vyžaduje neobyčejně pozornou mysl; meditace je pochopení celistvosti života, ve kterém každá forma tříštění ustala. Meditace není kontrola myšlení, protože když je myšlení kontrolováno, plodí to v mysli konflikt. Ale když rozumíte struktuře a povaze myšlení, čímž jsme se již zabývali, pak myšlení nebude překážet. Toto samotné pochopení struktury myšlení je jeho vlastní kázní a to je meditace.
     Meditovat znamená být si vědom každé myšlenky a každého pocitu, nikdy neříkat, to je správné nebo špatné, jen to sledovat a být s tím. Při takovémto pozorování začínáte chápat celý pohyb myšlení a cítění. A z tohoto uvědomování přichází ticho. Ticho vytvořené myšlením je stagnací, je mrtvé, ale ticho, které přichází, když myšlení pochopilo svůj vlastní počátek, svou povahu, když pochopilo, že žádné myšlení není nikdy svobodné, ale že je vždy staré - toto ticho je meditací, ve které naprosto není meditující přítomen, protože mysl se vyprázdnila od minulosti.
     Jestliže jste četli tuto knihu celou hodinu pozorně, je to meditace. Jestliže jste z ní převzali několik slov a shromáždili si několik myšlenek, o kterých budete později přemýšlet, tak to už meditace není. Meditace je stav mysli, který se na vše dívá s naprostou pozorností, celistvě, nejen z části. A nikdo vás nemůže naučit, jak být pozorný. Když vás nějaký systém učí, jak být pozorný, pak věnujete pozornost tomuto systému, a to není pozornost. Meditace je jedním z největších umění v životě - možná to největší - a není možné, aby se jí člověk od někoho učil, v tom je její krása. Nemá žádnou techniku, a proto žádnou autoritu. Když se učíte znát sám sebe, pozorujte se, sledujte způsob, jakým chodíte, jak jíte, co říkáte, tlachání, nenávist, žárlivost - jste-li si tohoto všeho u sebe vědom, bez jakéhokoli výběru, je to součást meditace.
     Meditace se tedy může odehrávat, když sedíte v autobuse nebo když jdete lesem plným světla a stínů nebo když posloucháte zpěv ptáků nebo se díváte do tváře své ženy či dítěte.
     V pochopení meditace je láska a láska není produktem systému, zvyků, sledování metody. Láska nemůže být pěstována myšlením. Láska se může, možná, uskutečnit, je-li tu úplné ticho, ticho, ve kterém meditující naprosto není přítomen; a mysl může být tichá, jen když rozumí svému vlastnímu pohybu, kterým je myšlení a cítění. Abychom tomuto pohybu myšlení a cítění porozuměli, nesmí být v pozorování obsaženo odsuzování, hodnocení.

Milovaný Krishnamurti...

Tohle je typické filozofování, relativizování a odsuzování jiných duchovních směrů. Káže vodu a sám pije Coca-Colu.

CitaceJednou z nejoblíbenějších praktik některých učitelů meditace je, aby se jejich žáci učili koncentraci, t.j., aby upnuli mysl na jednu myšlenku a vypudili všechny ostatní myšlenky. Toto je ta nejhloupější, ošklivá věc, kterou může dělat každý školák, je-li k tomu přinucen.

CitaceAbychom tomuto pohybu myšlení a cítění porozuměli, nesmí být v pozorování obsaženo odsuzování, hodnocení.

To je skoro jako číst Janu!

https://citaty.net/autori/bruce-lee/

,,Pokud člověk miluje, nemusí mít ideologii lásky." — Bruce Lee