Posezeníčko

Citace od: honzam kdy 2025-02-04 21:05Dokud budu mít tohle lidské tělo, chtěl bych kopat i za lidi. Být alespoň trochu neutrální prostředník. Nejsem si jistý, že to dokážu. Potom, co jsem se začal vnímat jako Bůh kočičák, je to těžké. Kočky říkají, že mám být kočkou a já vím, že to myslí dobře, aby ta proměna probíhala hladce. Jenže mě to stále víc vzdaluje od obyčejných lidských věcí a problémů. Vstupuju v práci lidem do osobního života jako partner, ale oni nevědí, že se svěřují zvířeti vedenému primitivními instinkty.

Ďábel chce proměnit víc lidí a chce, abych to jednou dělal já jako původně lidská bytost.
Já sám pro ně chci proměnit víc lidí a budu to dělat rád a považovat za správnou věc, protože už jsem jejich součástí. Patřím ke kočkám. Sloužím Ďáblu.

Asi holt "musíš"

Už jsem o tom nedávno psal. Někdy hraju tu mentální hru, že se na to celé vykašlu, hodím to za hlavu a "vrátím" se zpátky do normality. Prostě se na to celé vyprdnu. Nejde to. Ty instinkty jsou strašně silné a moje osobní vůle je s nimi pevně svázaná. Nevím, k čemu bych to přirovnal, aby se to dalo představit. Je to zvěrstvo, ale krásné.

Citace od: honzam kdy 2025-02-04 21:26Už jsem o tom nedávno psal. Někdy hraju tu mentální hru, že se na to celé vykašlu, hodím to za hlavu a "vrátím" se zpátky do normality. Prostě se na to celé vyprdnu. Nejde to. Ty instinkty jsou strašně silné a moje osobní vůle je s nimi pevně svázaná. Nevím, k čemu bych to přirovnal, aby se to dalo představit. Je to zvěrstvo, ale krásné.

Mně to přijde, že jsou to u tebe všechno mentální hry. Je to "zvěrstvo", ale připadá ti to krásné.
Normální život by byla nuda, nic zvláštního o čem by se dalo psát a co prožívat.
Ničím nebýt? Žádné problémy nemít? Za nikoho nekopat? To teda nepřichází v úvahu.
Čím by ses pak mohl sám před sebou a před druhými pyšnit?

Krishnamurti tyhle potřeby komentoval: "Co bychom byli bez našich problémů?"

Je to tak. Přál bych si být normální blázen, všechno by bylo hned jednodušší.

Citace od: honzam kdy 2025-02-05 14:23Je to tak. Přál bych si být normální blázen, všechno by bylo hned jednodušší.

Kdyby sis to opravdu přál, bylo by to tak.

Tohle by ti mohlo být blízké:

(z Valpuržiny noci od Meyrinka)
Pan císařský osobní lékař ihned věděl, že to byl Lucifer, nedivil se však ani v nejmenším, neboť mu bylo současně jasné, že v hloubi duše podobný zjev už dávno očekával.
,,Ty jsi muž, jenž může splnit všechna přání?", zeptal se a bezděčně se uklonil, ,,můžeš také - - ?"
,,Ano, já jsem bůh, do jehož rukou vkládají lidé svá přání",skočil mu přízrak do řeči a ukázal na kožešinu kolem beder, ,,já jsem jediný opásaný mezi bohy, všichni ostatní jsou bezpohlavní. Jen já mohu rozumět přáním. Kdo je opravdu bezpohlavní, ten navždy zapomněl, že existují. Nepoznatelný, nejhlubší kořen každého přání spočívá vždycky v pohlaví, i když květ - - vědomé přání - - zdánlivě nemá s erotikou nic společného".
,,Jediný milosrdný mezi bohy jsem já - - Neexistuje přání, které bych okamžitě neslyšel a nesplnil."
,,Avšak slyším jen přání duše a ta přináším ke světlu. Proto se jmenuji: luci – fero."
,,Pro přání, jež vycházejí z úst chodících mrtvol, jsou moje uši hluché - - Proto se mě tito ,,mrtví" tak děsí".
,,Bez slitování rozsápu těla lidí, když si to přeje jejich duše - - jako chirurg plný soucitu, avšak nelítostný ze svého hlubšího vědění, rozezná snětivé údy a odstraní je. Takový jsem i já."
,,Ústa mnoha lidí volají po smrti, zatímco jejich duše křičí po životě - - těm vnutím život. Mnozí prahnou po bohatství, kdežto jejich duše touží po chudobě, aby - - mohla projít uchem jehly - - - - Z těch udělám zde na zemi žebráky."
,,Tvoje duše a duše tvých otců toužily po spánku během pozemského žití; proto jsem z vás udělal lékaře – vsadil vaše těla do kamenného města a obklopil vás lidmi z kamene."

Nic mi to neříká.

Ve slabších chvilkách si přeju být obyčejná bezmocná mňoukající kočka. Klidně v pokusné laboratoři nebo na psychiatrickém oddělení. Jenže je to vždycky jen chvilková spíš opičí slabost, a pak se ve mně zase probouzí řvoucí lev.

A po čem jako řvoucí lev prahneš? Po krvi? Po moci? Po lvici a lvíčatech? Nebo je to jen vyjádření životního neuspokojení, nespokojenosti a ani nevíš po čem to vlastně prahneš?

Ten řvoucí lev je nasycené ego, které je jediným Bohem, jemuž patří úplně všechno. Řevem projevuje svůj božský majestát: "Jsem Tvůj Bůh a patříš mi." Není to hra. Je to můj božský zvířecí stav a od doby, kdy před rokem začal naskakovat, je stále silnější a stabilnější. Je to monstrózní. Prostě jsem Bůh a všechno a všichni mi patří.

Žádný člověk by se sem neměl dostat. Překročil jsem velké duchovní tabu. Nevím, kam to povede. Znovu píšu, že kdyby si to mohli ostatní vyzkoušet, řekli by, že je to jasný přesný ďábel (ještě ve spojení s tím teď rudým dračím tělem), ale paradoxně by se to spoustě lidí líbilo Ten pocit neomezené svrchované moci v kombinaci s láskou ke svým dětem je opojný.

Mám teprve rozečtenou pátou část, ale vracím se ještě ke čtvrté.

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=50&t=4159&p=45432#p45426

CitacePozorovatelem, proč právě pozorovatelem? Protože, když se stanu pozorovatelem něčeho, pak už to nejsem já, kdo se s tím ztotožňuje. Už se s tím neztotožňuju. A tedy jsme znovu u té staré indicko – tibetské rovnice: Bůh + touha = člověk. Čili, když ji převrátíme:
člověk – touha = Bůh – vysvětlíme si to podrobněji.

Myšlenkový proces u všech lidí, to jsou převážně touhy. Mít, nemít, chtít, nechtít – samé touhy, naděje nebo obavy, což je totéž. Oprostíme – li se od nich jakýmkoliv způsobem, máme vyhráno. Jedním z návrhů JVS, jak na to, je pozorovat dech a tím objektivizovat myšlenky na dech vázané.

A co říkáte tomuhle? Myslím, že to celkem odpovídá.

touha – člověk = –Bůh

Pro jednoduchého to je jednoduché. Touha není věc lidsky mentální, tím je chtíč - potřeba. Prapůvodní síla manifestace - to je Touha. V jedné upanišadě se píše, "na počátku byla touha", ale tenkrát ego ještě nebylo... Touha je matka ega-já. Jiným slovem Láska, a jiným Mahamája... A je taky jeho Smrtí. To je estetika bezejmené Krásy. Duše.
A co na to já - dítě? Všechno možný...

Rozbilo Touhu na tisíc chtíčů. Z těch střepin povstal tzv Ďábel. V sanskrtu je egoismus zván Ahamkara - "Já jsem ten, kdo činí" (a střádám plody své práce...) To je já - ego.
Na počátku je spontánní čistá Touha, výtrysk Lásky, a na konci jáčko plné temnot... Ten počátek ale furt prosvítá a svítit nepřestane. Je věčnou skulinkou mezi myšlenkami, kterým dává každým dnem odpuštění a svobodu... a další a další možnost volby.

Zas tak jednoduché to není.

touha – člověk = odstranění žádostivosti člověkem
–Bůh = Buddha

Citace od: honzam kdy 2025-02-05 19:43Ten řvoucí lev je nasycené ego, které je jediným Bohem, jemuž patří úplně všechno.

To je nejspíš ten stav plného jáství, který zmiňuje Trungpa jako vrchol dosažení, vrchol nebeské říše.

Je to ale jenom sebenaplňující stav, který se dostává do problémů, když se potká s podobným "lvem", který má pocit, že mu také všechno patří a všichni jsou jeho dětmi včetně tebe.

Jinak to tvoje dítě Jana se ti moc nevyvedlo a ty místo abys jí po mateřsku domluvil, tak jsi z její poradny utekl.
Jana moje dítě naštěstí není, takže já se o ni starat nemusím. 

Ale staral ses dost dlouho, teda :-)

Podle mě Jana nedělá něco, co bych jí měl zakazovat. Provozuje krámek se starožitnostmi, které občas nevhodným způsobem restauruje. No a co? To dělá spousta duchovňáků včetně Drtikola a Tomášových.

Citace od: honzam kdy 2025-02-05 19:43Ten pocit neomezené svrchované moci v kombinaci s láskou ke svým dětem je opojný.

Aby se nakonec neukázalo, že je to trochu jinak