Posezeníčko

Miroslave, Budhova cesta byla a je stále identická a jedinečná v odevzdání..., ne v soustředění veškeré síly k...., jak jsi to napsal. Kapišto? Ty jsi úplně mimo můj, jàčka svět.

Tak jak to vnímáš, jsou tu děje, které si za rámeček nedáš, které příjmout nelze, mučení, zabíjení, horrory umanuté mysli... A druhá stránka se usmívá a mluví o bezpříčinné radostivosti...
Takže, která je ta principiální a která umělá? A to není jednoduché, když granát utrhne krásný holce nohu a bomba roztrhá dítě na kousky.

Citace od: Evulína kdy 2025-02-11 20:20Kapišto? Ty jsi úplně mimo můj, jàčka svět.

Taky mám ten dojem.   

Ptotože toho Jirku trochu znám, on není z nikoho vyšinutý. On vidí jen reakce.. a vlastně je nechce rozbíjet. Nemá tu potřebu. Jako má třeba Jana, uzpůsobit vše svýmu pohledu. Tohle je mu cizí, a teprv z nepochopení druhých podnikne tuhle cestu trnitou. Zkusit ťuknout na čelo. Nejde mu o manifest. On vidí v každém podstatu a to, co ji kryje.

Problem pro druhého, a separace do vlastních témat, může nastat, když jeho pohled udeří do toho "já - moje". I velikány jako byl Luck tohle nadzvedlo. A to je ucho jehly. Dva kohouti si půjdou vždy po krku, i když vidí stejnost své duše. To je ta příroda.

Jsme jedna hodně velká a rúznonázorová rodina. Nejsme jen kámen, jsme i těma očima, co v něm vidí krásu, třeba Davidovu. To jsem přepísk, že jsem Honzamovi hanil starý zákon, je tam spousta krásného. Ale je tam i hodně temnoty. Temnota má vždy převahu, křik vždy přehluší uším ticho. A démonická myšlemnka si myslí, že zakousne čisté vědomí. Ani neví, že z něho povstala a z něho žije. Když jí to dojde, vymizí. To není konec světa, vědomí furt září. Třpyt prázdna.

Oči jsou furt stejné. Jen čuňa se mení.

Krom tebe mi Evo řekla že jsem křehký jenom jedna Býčice. A řekla to tenkrát spíš mý holce. Řekla jí, a já to slyšel, ty ho zabiješ... Nezabila

Se nedáš tak lehce. Resp. tvé ego.

A už nejsem Evulínka, ale Eva.
Zajímavé.

 

Eva, Evča, Evička, Evule, Evinka, Evulínka....

Jedný mojí spolužačce Janě ani nevadilo, když se jí říkalo Honzina. 
A přítelkyni z Kobeřic, co byla Erika (umřela) jsme od mala říkali Běsík.
Mě říkali Knedlík. Což indiánsky moc nezní... 

To je zajímavé, ono se to tak vžilo, že i někteří učitelé na učňáku mi říkali Knedlíku. A když je sraz, tak jen Knedlík

Přitom, já knedlíky nikdy nejed a byl jsem hubeňour a sportovec

Citace od: Evulína kdy 2025-02-12 01:43Se nedáš tak lehce. Resp. tvé ego.

Já mám ego jasný
jako Vostál krásný
klidně řeknu "do piče"
hledě na ty voliče.

Co vlastně na druhém miluješ, je ti sympatické? Nebo se od toho distacuješ? To co je ve všech stejné a tak čiré, že neviditelné, nedotknutelné, čím jsi vědomá a živá a pozorující.. nebo jeho povahu? Která může být od oškliva až po krásu?
A co se stane, když to člověk s tím duchobraním přežene, a začne díky té své povaze (osobnosti) tvrdit že žádný já, mysl, individualitu nemá. Mrkni, jaká je to legrační scéna.