Posezeníčko

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-16 06:21Mně by to zajímalo, co se ti z mého projevu jako ztuhlost jeví a vůbec bych to nevnímal jako nějakou kritiku.
Prostě když to nějak vidíš, tak to je fakt a má to své příčiny a mohu se z toho případně poučit a neberu si to osobně.
Když mi třeba někdo napíše, že jsem v Jílovém u Tomášů určitě nikdy nebyl - no tak reaguji tak, že to není pravda, že to tak není, jak si to myslí. Nicméně to má nejspíš nějaký důvod, proč si to myslí a ten mne zajímá a z toho se mohu poučit. A někdy jindy zase dotyčný může mít pravdu a upozornit mne na něco, co si neuvědomuju.
Je na tom něco špatně?

Ted trochu mlžíš.

Někoho vnímat, něco si o někom myslet...to bude asi trochu rozdíl.

Někdo tě vnímá tak, že si nedovede představit, že někdo takový měl chodit k Tomášovým. Ale k Tomášovým chodili mnozí...a různí.

Nisargadatta mluvil o schopnosti vidět lidem do srdce.

..........................

Ale ok: Vnímám, že lpíš hodně na materiálnu - a to tě brzdí. Bylo to vytvořené už v dětství. Pravděpodobné je, že ve společnosti Eduarda Tomáše se to mohlo na čas rozpouštět, ale bez něho to zase ztuhlo.

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:15

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 00:43... vycházej - a porozumění bude trvalé.

No, ono nějaké porozumění ještě ani nazačalo, natož aby bylo trvalé. 

Prostě společná komunikace těžce vázne...

Možná Dorka myslela porozumění tomuto: Nisargadatta: Budte přesvědčeni, že jste čisté Vědomí.

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 07:31Pro mne "Buďte..." vede na vydělení se typu "mne se to netýká"...

To si každý musí rozhodnout sám, jestli se ho to týká nebo ne. Vědomí má samozřejmě právo  se ztotožnovat, s čím chce. Když se ztotožní s osobou, tak si holt může i rozhodovat, co se ho jako osoby týká a co ne.

To "Budte přesvědčeni, že jste čisté Vědomí" je samozřejmě jen pro ty, které to zajímá - těch se to týká. 

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:15

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 00:43... vycházej - a porozumění bude trvalé.

No, ono nějaké porozumění ještě ani nazačalo, natož aby bylo trvalé. 

Prostě společná komunikace těžce vázne...

Nevidím to tak - vidím jen to, že stojíme na nějakém bodě, kde nás drží naše zkušenosti. Ty jsou rozdílné v konkrétní rovině, ale shodují se v rovinách jiných.

Základem - podle mne - je druhého "slyšet", "naslouchat" mu. To "porozumění" až "souhlas" může nastat až poté...


Přijímám tě takového, jaký jsi. Možná že trpíš chorobnou potřebou schovat do kapsy každou zlatou tretku, která ti padne do oka, ale přitom jsi básník. Přijmu tě tedy z lásky k poezii. A zlaté tretky si z lásky k nim zamknu.

Možná že zacházíš s tajemstvími, která ti někdo svěří, jako žena s diamantovou ozdobou. Jde na slavnost. A ten vzácný předmět vystavuje na odiv, aby jí dodal slávy a významu. Přitom jsi však možná tanečník. Přijmu tě tedy z úcty k tanci, ale tajemství si z úcty k nim nechám pro sebe. Ale možná, že jsi prostě můj přítel. Přijmu tě tedy z lásky k tobě a takového, jaký jsi. Jestliže kulháš, nebudu chtít, abys tančil. Jestliže nenávidíš toho či onoho člověka, nebudu ti je vnucovat za společníky. Jestliže potřebuješ najíst, obsloužím tě.

Abych tě poznal, nebudu tě nijak rozdělovat. Nejsi ani tento nebo jiný skutek, ani jejich souhrn. Nejsi ani toto nebo jiné slovo, ani jejich souhrn. Ani podle těch slov, ani podle těch skutků tě soudit nebudu. Ona slova a skutky budu naopak soudit podle tebe.

Zato si však od tebe budu žádat pozornosti. Nevím, co bych si počal s přítelem, který by mne neznal a jemuž bych se musel vysvětlovat. Přenést sama sebe v chabém větru slov, takovou moc nemám. Jsem hora. Horu lze nazírat. Ale na dvoukolák ji nenaložíš.

Mohu snad vysvětlit, co nepochopila už předtím láska? A mohu leckdy vůbec hovořit? Slova jsou někdy nevhodná. Jak jsem to říkal o vojácích v poušti. V předvečer bitvy je tiše pozoruji. Spočívá na nich celá říše. Zemřou pro říši. A smrt jim bude touto směnou zaplacena. Znám tedy jejich pravou horoucnost Co by mi mohl říci vítr slov? Ze si stěžují na trní, že nenávidí svého desátníka, že dostávají málo jídla, že je ta oběť hořká? ... Je dobře, když tak hovoří. Nemám důvěru ve vojáka, který je příliš lyrický. Touží-li zemřít pro svého desátníka, bude patrně tak zaujat přednášením své básně, že nezemře vůbec. Nemám důvěru v housenku, která si myslí, že miluje křídla. Taková housenka se nikdy nezakuklí a sama pro sebe nezemře. K takovému větru slov jsem hluchý a ve vojákovi vidím to, čím je, a ne to, co říká. A tenhle voják přikryje v bitvě svého desátníka vlastní hrudí. Přítel je pro mne určité hledisko. Potřebuji slyšet řeč, pronášenou právě tam odtud, odkud on hovoří, neboť v tom je pro mne přítel jedinečná říše a nevyčerpatelná zásoba. I když mlčí, dokáže mne naplnit. Hledím pak jeho očima a vidím svět jinak. Stejně tak žádám i na něm, aby znal především místo, z něhož hovořím já. Jen tak mne může slyšet. Neboť slova jsou vždycky svárlivá.

https://eldar.cz/myf/txt/exupery_-_citadela#131

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:39

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 07:31Pro mne "Buďte..." vede na vydělení se typu "mne se to netýká"...

To si každý musí rozhodnout sám, jestli se ho to týká nebo ne. Vědomí má samozřejmě právo  se ztotožnovat, s čím chce. Když se ztotožní s osobou, tak si holt může i rozhodovat, co se ho jako osoby týká a co ne.

To "Budte přesvědčeni, že jste čisté Vědomí" je samozřejmě jen pro ty, které to zajímá - těch se to týká. 

Vidíš - já tam hlavně vidím tu myšlenku, toho kdo to říká, proč to říká právě takto. Dávám mu prostor být takový, jaký je on sám, a snažím se ho vidět. Když i pak jsou vidět nesrovnalosti - mám tendenci je slovy popsat.

Nisargasatta říká "Buďte..." - je mi jasné, že to říká jako rozkaz, vím, proč to tak říká, nechápu ale, zda tím říká i to - "já tím jsem už 'prošel'".

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 07:43Základem - podle mne - je druhého "slyšet", "naslouchat" mu. To "porozumění" až "souhlas" může nastat až poté...

Naslouchání v tomto = v našem - případě vůbec nepomáhá.

To, co zde píše Exupery, je mi cizí. Možná proto naslouchání nepomáhá. 

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-16 06:21

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 00:11

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-15 21:46To chápu a je to tak v pořádku.
Zaujalo mne jak píšeš, že jsem vnitřně ztuhlý. Můžeš mi to prosím nějak více popsat, přiblížit, co tím myslíš?

Raději ne. Mně fakt nejde o to tebe - nebo někoho jiného -  kritizovat. Podle mne má každý právo být takový, jaký je. - Jinak by se to tak vůbec nedělo.

Mně šlo v podstatě o to začít se zase bavit o duchovních tématech, protože jiná témata už mne moc nebaví/nezajímají.

.....

Stejně - kdybych zkoušela vysvětlovat, co tou ztuhlostí myslím, tak bys (jako vždy) reagoval, že to tak není.      Podle tebe tě přece ostatní vnímají špatně, pravda je jen to, jak vnímáš ty sám sebe. = To je tvoje obvyklá reakce. Takže se nebudu namáhat dát do slov mé vnímání.   

Mně by to zajímalo, co se ti z mého projevu jako ztuhlost jeví a vůbec bych to nevnímal jako nějakou kritiku.
Prostě když to nějak vidíš, tak to je fakt a má to své příčiny a mohu se z toho případně poučit a neberu si to osobně.
Když mi třeba někdo napíše, že jsem v Jílovém u Tomášů určitě nikdy nebyl - no tak reaguji tak, že to není pravda, že to tak není, jak si to myslí. Nicméně to má nejspíš nějaký důvod, proč si to myslí a ten mne zajímá a z toho se mohu poučit. A někdy jindy zase dotyčný může mít pravdu a upozornit mne na něco, co si neuvědomuju.
Je na tom něco špatně?

Sice jsem nebyla tázána, ale jak já vnímám Miroslava, podle různých indicií, toho, co vkládá, či ho oslovuje je téma muž - žena. Vztah. Naplnění díky vztahu. Z různých důvodu, jako může být věk, neobjeveni (se) odpovídající partnerky, mohlo dojít k určitému zkostnatění srdečního svalu (cit), potažmo soucit... Svým způsobem se cítí osamělý, nenaplněný..., alespoň tak vnímám jeho příběh...
Až budu mít chvíli, zkusím prohledat příběh o Evě a Lilith.

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 07:50Vidíš - já tam hlavně vidím tu myšlenku, toho kdo to říká, proč to říká právě takto. Dávám mu prostor být takový, jaký je on sám, a snažím se ho vidět. Když i pak jsou vidět nesrovnalosti - mám tendenci je slovy popsat.

Nisargasatta říká "Buďte..." - je mi jasné, že to říká jako rozkaz, vím, proč to tak říká, nechápu ale, zda tím říká i to - "já tím jsem už 'prošel'".

Aha, ty řešíš teprve Nisargadattu.

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-16 06:21Když mi třeba někdo napíše, že jsem v Jílovém u Tomášů určitě nikdy nebyl - no tak reaguji tak, že to není pravda, že to tak není, jak si to myslí. Nicméně to má nejspíš nějaký důvod, proč si to myslí a ten mne zajímá a z toho se mohu poučit. A někdy jindy zase dotyčný může mít pravdu a upozornit mne na něco, co si neuvědomuju.

Tohle mne zaujalo, ja přidám do toho eintopfu i trošku svého koření:

Tomášovi to sami popisovali docela srozumitelně.

Přichází k nám lidé, plní sebe sama a toužící, abychom si "všimli" jejich "osoby", abychom jim dali "zadostiučinění", že jsou "dobří" a že v tom mají "pokračovat" Takových lidí chodívá skutečně hodně a častokrát i jediná "návštěva u Tomášů" tyto lidi vede k tomu, že argumentovali slovy "já u Tomášů byl".

Další skupinou jsou lidé, kteří potřebují nějaký "podnět", protože sami se dostali do zmatku z nejistoty toho, co dělají - protože očekávají nějaký zřetelný dopad své činnosti ve svém životě. Ti dostanou radu, ale nevrací se.

Jedna část lidí ale skutečně chodí jen "pobýt". Jsou otevření tomu, co zrovna u nás probíhá, neprosazují sami sebe, ale spíše se sdílejí...

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:54

Citace od: durodara kdy 2025-03-16 07:50Vidíš - já tam hlavně vidím tu myšlenku, toho kdo to říká, proč to říká právě takto. Dávám mu prostor být takový, jaký je on sám, a snažím se ho vidět. Když i pak jsou vidět nesrovnalosti - mám tendenci je slovy popsat.

Nisargasatta říká "Buďte..." - je mi jasné, že to říká jako rozkaz, vím, proč to tak říká, nechápu ale, zda tím říká i to - "já tím jsem už 'prošel'".

Aha, ty řešíš teprve Nisargadattu.

Nisargadattu snad ani ne... Spíše to, co vnímám jako ty nesrovnalosti...

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:31Ale ok: Vnímám, že lpíš hodně na materiálnu - a to tě brzdí. Bylo to vytvořené už v dětství. Pravděpodobné je, že ve společnosti Eduarda Tomáše se to mohlo na čas rozpouštět, ale bez něho to zase ztuhlo.

Dík za odpověď.

Napřed člověk lpí na materiálnu, pak třeba na duchovnu a když s lpěním přestane tak zjistí, že mezi materiálním a duchovním není rozdílu. Že vše je duchovní povahy i třeba ta kritika nebo chválení druhých i důvěra nebo nedůvěra, osobno i neosobno i cypřiš na dvoře. Vše je stejné povahy.

Vnímat a myslet si je opravdu rozdíl. Napřed člověk vnímá a na základě toho a svých zkušeností si pak myslí - vytváří si názor, nebo přebírá správný názor - třeba od duchovního učitele, kterému důvěřuje - který mu může pomoci toho věčného lpění na něčem se zbavit, pustit ho, soustředit přirozeně energii nerozptýlenou ve zdroji.

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-16 09:40

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:31Ale ok: Vnímám, že lpíš hodně na materiálnu - a to tě brzdí. Bylo to vytvořené už v dětství. Pravděpodobné je, že ve společnosti Eduarda Tomáše se to mohlo na čas rozpouštět, ale bez něho to zase ztuhlo.

Dík za odpověď.

Napřed člověk lpí na materiálnu, pak třeba na duchovnu a když s lpěním přestane tak zjistí, že mezi materiálním a duchovním není rozdílu. Že vše je duchovní povahy

Když někdo - hlavně ten, kdo se zabývá duchovnem - lpí na materiálnu, tak si vždy pro to nalezne nějakou výmluvu. S tím si mysl lehce poradí.

Proto takřka nikdo nemůže dosáhnout úroven Ramany, Nisargadatty, Eduarda Tomáše.

Zřejmě to nebyl tak špatný nápad, že brahmáni se po fázi hospodařeni, měli všeho vzdát a vydat se - bez ničeho - putovat. Ramana se vzdal všeho už v 16 letech, Nisargadatta se po uskutečnění atmána všeho vzdal a dal se na to putování bez ničeho - i když, myslím, ani nebyl brahmán. Eduardovi Tomášovi "pomohl" osud, když ho z úspěšného právníka proměnil v pracovníka s lopatou. Naložil mu to, protože na to měl to unést a dozrát na tom.

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 10:03

Citace od: Miroslav kdy 2025-03-16 09:40

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 07:31Ale ok: Vnímám, že lpíš hodně na materiálnu - a to tě brzdí. Bylo to vytvořené už v dětství. Pravděpodobné je, že ve společnosti Eduarda Tomáše se to mohlo na čas rozpouštět, ale bez něho to zase ztuhlo.

Dík za odpověď.

Napřed člověk lpí na materiálnu, pak třeba na duchovnu a když s lpěním přestane tak zjistí, že mezi materiálním a duchovním není rozdílu. Že vše je duchovní povahy

Když někdo - hlavně ten, kdo se zabývá duchovnem - lpí na materiálnu, tak si vždy pro to nalezne nějakou výmluvu. S tím si mysl lehce poradí.

Proto takřka nikdo nemůže dosáhnout úroven Ramany, Nisargadatty, Eduarda Tomáše.

Zřejmě to nebyl tak špatný nápad, že brahmáni se po fázi hospodařeni, měli všeho vzdát a vydat se - bez ničeho - putovat. Ramana se vzdal všeho už v 16 letech, Nisargadatta se po uskutečnění atmána všeho vzdal a dal se na to putování bez ničeho - i když, myslím, ani nebyl brahmán. Eduardovi Tomášovi "pomohl" osud, když ho z úspěšného právníka proměnil v pracovníka s lopatou. Naložil mu to, protože na to měl to unést a dozrát na tom.

Jak vnímáš Eduarda a jak vnímáš Mílu Tomášovy? V odpovědi Miroslavovi jsi použila výraz "autorita".
Kdo je pro tebe větší autoritou, Eduard nebo Míla?
Vím, že pro Miroslava, nejen, je tou větší autoritou Eduard.

Citace od: Petra kdy 2025-03-16 10:03Když někdo - hlavně ten, kdo se zabývá duchovnem - lpí na materiálnu, tak si vždy pro to nalezne nějakou výmluvu. S tím si mysl lehce poradí.

Aha, tak ty myslíš tohle materiálno.
Tak já to mám spíš tak, jak říkal Ježíš: "Hledejte království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno."
U mne to tak nejspíš probíhalo.
Nikdy jsem netrpěl nějakými ambicemi (ani duchovními) a dělal jsem vždy jen to, co mne zajímalo a z čeho jsem měl pocit, že je obecně potřebné. A protože jsem v tom většinou díky nadšení pro věc a zřejmě i jistému talentu vynikal, tak mne to vedlejším efektem postupně i hmotně zajistilo.
I Tomášovi měli své přátele (žáky) k tomu aby k něčemu v životě byli, aby se učili a úspěšně pracovali - třeba Miloše, kterému se do toho moc nechtělo. Miloše jsem dokonce chtěl zaměstnat a vyškolit u sebe v Agroprojektu v IT, ale kádrovačce se na pohovoru nelíbil, tak z toho sešlo. V našem odboru nebyl žádný straník včetně mne, tak jsem pak už nesměl nikoho, kdo není straník, přijmout. Kádrovačka měla manžela na ÚV KSČ, takže to byla šajba a přes ní vlak nejel. Přesto jsme bez stranictví vydrželi až do revoluce.
U mne zřejmě doufali, že když mi jako mladému svěří takovou funkci, že budu se vstupem do strany později, až si zvyknu, souhlasit. Nesouhlasil jsem, i když mne ředitel podniku o to později důrazně žádal, že jinak nebudu moci ve funci pokračovat. Přesto mne nevyhodili :-).

Paní Tomášová byla vědkyně a pracovala až do důchodu ve výzkumném ústavu mikrobiologickém.

Bůh je skutečný, svět je neskutečný, bůh je svět.

Vypadá to jako paradox, ale když se to pochopí, tak člověk už nemá potřebu řešit, materiální versus duchovno.

Třeba já teď furt řeším rekonstrukci baráku, je toho hodně, trávím spoustu času představami, jak by co mělo nebo mohlo vypadat, kolik to bude stát, jestli to zvládneme atd.

Jsem kvůli tomu materialista nebo jsem duchovní?