Básničky

[Paradoxy]

MAGIE

Je nám třeba
čistoty lilie,
očí sokola,
tichosti ryb,
trochy magie
a všímavosti.

V nevšímavosti
 nevšimneme si,
že květiny voní,
ptáci zpívají ,
mech je hebký,
mraky plují
a polibek
je sladký.

V zamilovanosti
vidíme jen krásu
milovaného,

V čisté lásce
přijímáme
dobré a zlé,

v tichu srdce
spojujeme
nespojitelné.

[Pedrito]

Řád bobříka mlčení
chtějí všichni učení
vědění jim v hlavách zvoní
jako stáda divých koní
vyvést je z těch ohrad ven
tichým je být Mustangem
do širokých plání dne
do luk noci bezedné.

[Pedrito]

Mlho, neber mi můj sen
býti bdělým člověkem
bdělým ke snům, říci jim
že jsem jejich podsvětím.

Mlho, hasneš v paprscích
země nemá žádný tvar
luny světlo je tvůj dar
žízeň hory, slunce smích.

Mlho, loupíš dnům svůj žár
a přesto tak neviná
jako vánek, který vál
od hlavy až do klína.

Mlho, jaro je tvůj klín
a vánkem má písnička
tvoje třpytky jsou má hra
stín a jiskra jeden rým.

Mlho, už jdi snít, už sni.

[Pedrito]

No, už jsem to dal jinam, a konečně to asi zbavil chyb,
tak to dám i sem, ať jako dělám něco pro tu kulturu...
 
_______

Vyrost mi pupen na zadku
a ty tu stojíš z podpatků
jak Eiffelova věž
a v rádiu The Clash.

Se ptáš, copak čumáčku
máš v smutném oku říz
já s pupínkem tu na zadku
si táhnu mezí kříž.

A tam ses chtěla milovat
já v hlavě měl však pupen
co na zadku mi ničil řád
jak v neschopence duben.

A tak jsem pravil vznešeně
kde duní země míz
já držím bobřík laskání
neb mysl má je níž.

Tam u pupínku v prdeli
jež prcinkou ji zoveš
jí hybernace ozdraví
zas do lesku, jak pleš.

Pak konečně už budu moci
do sedla skočit, klusat nocí
tě uloupit z tvých podpatků
a čečulky mít na zadku.

[Pedrito]

Z ticha jsme se narodili
v tichu spočinem'
v nekonečnu galaxií
kde kvete noc a den.

Ve tvých očích.

Jaká to hudba, jaká to hudba!
Je to sen?
Je to snad sudba?
Sám sebou zřen.

Ve tvých očích.

Může ticho zpívat hlasem
a proč ne a proč ne?
Země odívá se klasem
je divý kvítek snem?

Ve tvých očích.

Tam rozkvétá, tam rozkvétá
písnička bezvětá
třpytem jitřníno léta
spěchajího z jara do podzimu.

Sněhová vločko v mých očích.

Už mi je zavři, zavři je
jiskřivá Kráso dnů
ať vidím tančit Tmu.

Ať září v našich očích.

[Pedrito]

Copak atom není akord?
Lze to vysvětlit jinak?

Jak vysvětlíme ženu, muže, dítě?
Dle jakého bez-obrazu?
Dle jakého plátna nevyobrazeného?
Nezdá se to trochu srandovní, zapírat projev
ve prospěch toho, co se projevuje?

Neni to nakonec řeč a slova
co si usurpují dílky vytržené z věčnosti
jako by byla celým okvětím?

Co je myšlenka než vyplašená píseň
vytržená vlákny not z partitur Země?

Leť, leť má písničko!

I ona se odtrhává
jak Můra z kokonu
ani nevědící, ani nechtící
jen ukazující reliéf křídel.

Za pár rozletů už vane k zemi.

Kde jsou vlastně všichni mrtví ptáci?
Viděl jsem přejeté krtky, ježky i zajíce
ale nikdy ne ptáky.

[Pedrito]

Kam křídla tvá

Nespěchej
chvíli ještě počkej
zde pod závisem skály.

Abychom nepřepadli
na druhou stranu kopce
neptej se na dálky.

Pak mi je pošeptáš
nechtěj je v představách
zdi padnou obzorem.

V obrazech Otčenáš
graffity po stěnách
odvezen Malým vozem.

[Pedrito]

Kytara Suzuki

Tam kde je krásně
tam tancují básně
ale tam kde stín facku dá
tam radost v mechu se uschová.

Tulák ji hledá v korunách
a ona v podhoubí spí
zdá se jí sen o dlaních
co jednou ji probudí.

Hobo lístky počítá
chytá reliéf
pod nohama se radosti zdá
o písních na prstech.

Že vytrhnou ji z kořínků
a do akordů vloží
strunami roztrhnou tmu
a ticho v píseň spojí.

Tramp samým vzhůru díváním
si uhnal v oku muchu
a kleje vůkol hlasem svým
až zakop' o hrb buku.

A hubu hodil do mechu
vonění hub ho vzalo
už usmívá se do dlaní
a Radost chová malou.

A ona velkou stala se
a na prstech mu hraje
tak sundal z hrbu Suzuki
a náhle všim si máje.

[Pedrito]

Ikebana vs kastrol

Dnes se čas zatoulal
běží tak pomalu
než že řeknu "teď"
"teď" ještě nazačalo.

Pořád půl pátý
koukám na ty hodiny
a ona se sekla rafička.

Takže už je po šesté
a to mě uklidnilo.

A tím jsem si vzpoměl na okrasnou květinu
krásného jména Šnytling.

Ne, nebudu tě hyzdit ikebanou
ostříhám tě podél kastrolu.

A ty se ptáš, zda vím
jak často tě zalévat?

Nevím, nejsem zahradník!
Snad někdo to ví.

[Majda]

Tohle mě hodně rozesmálo.

[Pedrito]

To nic není, jeddnou jsem frčel celej nadšenej po novým roce do práce. A trolejbus byl nějakej divnej. Divná byla i vrátnice, koukali na mě jak na přízrak. Říkám si už trknut, tady něco nehraje... Jdu na šatnu, podezřelé ticho, ach ty svátky, ty to ve mě pěkně vytišily... Jdu pln bezpříčinné radosti na dílnu... A zamčeno! V tu chvíli mi to došlo. Splet jsem se o týden. Jdu se převlíct do civilu a jdu ven, a procházeje vrátnicí už si ze mě dělali prdel. A po týdnu to všichni v práci věděli. Ale bylo hezký, že se na mě všichni usmívali.

[honzam]

Tohle mě hodně rozesmálo.

Ahoj Majdo, ať se Ti tu líbí.

[Pedrito]

V každý večer parádní
ocitám se v samadhí

Uspí mě to krásně
už mlčí i básně

A nakonec asi já
jenom sen se divý zdá

A opravdu v závěru
vzneslo se já v éteru

Vždy je lepší uletět
než ti medvěd drápe hřbet.

[Pedrito]

Ňák mě básně přechází
jako bych skryt ve mlází
koukal na ty děje, hle
báseň se děje.

Jedna ta je veselá a
druhá je smutná
nemohu si pomoci
a je mi to putna.

Na hlavu mi spadl brouk
odrazil se na palouk
broučku, brouku, co je ti
že nemůžeš létati.

Vole, se tak blbě ptáš
a já hrabu Otčenáš
ať tvá ruka, prstů pět
otočí mě na mých šest.

A tak se to splnilo
brouk jen šlapal vzduch
existenci Boha ráje
potvrdil ten vzruch.

I já jednou šlapal vodu
asi pro změnu
pod ledem, kde dejme tomu
machroval jsem hru.

Ledy praskly a já nořen
andělíčky polykal
a tu náhle bludný kořen
pod nohou mi stál.

Desátý rok života
nesmí nudou být
to ví jenom příroda
co ti nadělit.

[Pedrito]

HOU HOU

Hej, tak jsem se nalodilo
Hej, loď vyplouvá
Hej, občas jsem marodilo
Hej, v podpalubí rum a IPA
Hej, drhnul jsem stěny
Hej, za nimi proudy jdou
Hej, Sirény jsou tu němý
Hej, po skalách tancujou
Hej, jich ticho mezi zpěvy
Hej, v deníku ožívá
Hej, v posádce zatracení
Hej, zůstal jsem s tebou sám
Hej, mezi nebem a zemí
Hej, na vlnách s bárkou těla

Už míří ke skalám

Zakotví rozbitá, pozbyde Pedrita...

Hej hej